V pondělí 20. prosince 2010 se v pražském klubu Futurum konal benefiční koncert Trabandu a Poletíme? pro občanské sdružení Bodaj. Tam jsem nemohl chybět (na vánočním koncertě Trabandu jsem nechyběl - kromě roku 2008, kdy se nekonal - od roku 2003); oproti loňsku (také koncert pro Bodaj), kdy jsem kvůli výraznému zpoždění musel oželet většinu setu kapely Dva, jsem letos nikam nespěchal a tak jsem si to hodlal pořádně užít. A k tomu po Trabandu měli hrát Poletíme? - skvělá kombinace. Nemyslím si to jen já a tak byl sál solidně plný, přišel i Jakub s Bárou, Ráchel s Aničkou Junovou, Kubišta, Kady a ke konci dorazil z práce i Hašlerka.
Žel, potvrdilo se moje tušení a koncert už začal s velkým zpožděním. První dvě části oddělené malou přestávkou, kdy nám bylo představeno sdružení Bodaj, odehrál Traband. Koncert to byl jako vždy výborný, playlist se dost podobal ostatním koncertům za poslední půlrok, ale samozřejmě zazněla Koleda (vyřvat Zloděje a dezertéra jakožto další vánoční píseň se mi nepovedlo, natož Medvídka od skupiny Květy) a dvě už dlouho neslyšené písničky z Přítele člověka: Dej mi, Bože, dobrou ženu (v původní verzi textu, tedy bez rozšíření) a Havrani. Traband celkově zahrál dost písní z Road Movie, na staré vykopávky z O čem mluví muži tentokrát vůbec nedošlo (vykopávky zastoupila jen píseň O malém rytíři). Ale opět musím poznamenat, že nezazněla žádná novinka, poslední novou písničku na koncertě Trabandu jsem tak slyšel naposledy před rokem na loňském vánočním koncertu a od té doby ji nehráli (plus Co se v mládí naučíš na křtech Domasa, kterou jinak na koncertech nehrají). I tak zahráli 21 písniček a koncert byl velmi výživný.
Ke konci setu Trabandu konečně dorazili Poletíme? (vyráželi z Brna někdy v půl sedmé a na D1 sněžilo...). Před jejich setem se konala dražba obrazů klientů Bodaje a pak už mohli spustit. Už bylo dosti pozdě, ale publikum naštěstí neprořídlo, v první řadě pařil Vašek Pohl a za ním celý zbytek sálu. Koncert byl složen z "best of" dvou alb Poletíme? a z novinky Drápy. Kolem půlnoci však publikum přece jen trošku prořídlo (ach ti Pražáci a jejich poslední metro), ale koncert pokračoval až do 0:45, po jeho konci se už Futurum vyprázdnilo rychle. Já s Ráchel a Hašlerkou jsme si ještě dali pivo a čekali na Jáchyma, abychom mohli jít společně do hospody. Já se na chvilku dokonce ocitnul v šatně, kde se mi Jarda pochlubil svou novou kalimbou a zahrál na ni jakousi koledu (už nevím kterou, možná Vondráši, Matóši nebo tak něco).
Tím, že jsem šel po koncertě do hospody, mi bohužel unikl rozlučkový večírek v mém oblíbeném, ale žel zanikajícím knihkupectví v Opletalově ulici, který se konal stejnou noc a kam jsem byl také pozván. Když jsem tudy ale v půl páté šel na vlak, viděl jsem výlohou známky po bujném večírku a několik lidí usínajících na podlaze. Škoda, no.
Pár fotek tady.
Písničky Trabandu: Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, V oku dravce, Kantorovy varhany, Zasněžená, Obešel jsem horu, Krajina v obrazech, Kalná řeka, Tak to mám rád, Dej mi, Bože, dobrou ženu, Havrani, Tichý muž, Princezna Lada, Černej pasažér, O malém rytíři, Černý kafe, Holubi, Můj táta a já, Koleda, Viděl jsem člověka, Žižkovská romance.
sobota 25. prosince 2010
středa 10. listopadu 2010
Moje oblíbené knihkupectví končí
Včera jsem se dozvěděl smutnou zprávu, ale některým z vás možná pomůže. Moje oblíbené knihkupectví Maťa-Aurora v Opletalově ulici v Praze (mezi Václavákem a hlavákem), kde jsem měl jakožto stálý zákazník slevu 15 % na knihy i CD, končí. Holt poloha u Václaváku, kde jsou vedle sebe velká knihkupectví Academia a Kanzelsberger, naproti bočnímu vchodu do největšího knihkupectví ve střední Evropě (Palác knih Luxor) a blízko hlaváku, kde je pobočka Luxoru Neoluxor, byla už asi neudržitelná. Navíc majitel domu pořád zvyšoval nájemné. Knihkupectví až do Vánoc ale nabízí všechny knihy s 20% slevou (a nejde o výprodej, knihy je stále možné objednávat)!
Knihkupectví jsem si oblíbil hlavně díky řazení knih podle nakladatelů a edic, což mě dost baví. Knihy doplňuje i prodej CD, hlavně z české nezávislé produkce, čili jsem tam s přehledem nacházel přesně ta alba, která mě nejvíc zajímala. Párkrát jsem tam tedy zašel a udělal větší nákup (přes tisícovku), knihkupec a vedoucí obchodu si mě zapamatoval a při mé příští návštěvě mi nabídl zákaznickou kartičku s 15% slevou. Postupem času jsem si s ním i začal tykat a už nějakou dobu v knihkupectví na volných stěnách dokonce visí několik velkoformátových zvětšenin mých fotek.
Bude se mi po tomhle knihkupectví, kam jsem pravidelně chodil při svých cestách do Prahy hned po příjezdu či naopak před odjezdem vlaku, docela stýskat.
Knihkupectví jsem si oblíbil hlavně díky řazení knih podle nakladatelů a edic, což mě dost baví. Knihy doplňuje i prodej CD, hlavně z české nezávislé produkce, čili jsem tam s přehledem nacházel přesně ta alba, která mě nejvíc zajímala. Párkrát jsem tam tedy zašel a udělal větší nákup (přes tisícovku), knihkupec a vedoucí obchodu si mě zapamatoval a při mé příští návštěvě mi nabídl zákaznickou kartičku s 15% slevou. Postupem času jsem si s ním i začal tykat a už nějakou dobu v knihkupectví na volných stěnách dokonce visí několik velkoformátových zvětšenin mých fotek.
Bude se mi po tomhle knihkupectví, kam jsem pravidelně chodil při svých cestách do Prahy hned po příjezdu či naopak před odjezdem vlaku, docela stýskat.
sobota 6. listopadu 2010
Seniorátní florbal v Chrudimi
Dnes u dr. Malíka v Chrudimi od 10 hodin. 7 týmů: Pardubice A, Pardubice B (trochu prolínající se, za áčko hrál i Kryštof Kovář), Brandýs nad Orlicí (hvězda Matouš Ondra, Karolina Ondrová, sestry Hubené, Tomáš Pleskot a spol.), dívčí tým (hlavně opět Pardubice, Pavlínka a spol., taky Miriam Richterová), Krucemburk+Kolín (prostě Vančovci, kapitán a brankář v jedné osobě - Kubišta), Čáslav, Chrudim (kápo týmu a největší hvězda Ondra Vlček, dále kluci Lavičtí, Ondra Koutný, Šimon a já).
Skupina 1: Chrudim (2 vítězství), Čáslav (1:1), Pardubice B (2 prohry)
Skupina 2: Krucemburk+Kolín (2 vítězství, 1 remíza), Brandýs (2 vítězství, 1 prohra), Pardubice A (1 vítězství, 1 remíza), dívky (Pardubákům daly asi 3 góly!)
Semifinále: Chrudim těsně porazila Brandýs, Krucemburk porazil Čáslav
O třetí místo: už unavený Brandýs podlehl Čáslavi
Finále: už unavená Chrudim podlehla natrénovaným a téměř nechybujícím hostům z Krucemburku a Kolína.
1. K+K; 2. Chrudim; 3. Čáslav; 4. Brandýs.
Rozhodčí: Kryštof Kovář, Filip Jun, Jeroným Lavický.
Za Chrudim dal nejvíc gólů Ondra Vlček, pak asi Ondra Koutný, Jeroným, já dal 2 (oba proti Pardubicím), Šimon jeden v semifinále, Jeník hodně dobře chytal. Já jsem chytal v prvním zápase proti Čáslavi, který skončil těsně 6:5 nebo tak nějak, ale Jeník se gólově neprosadil.
Tož tak. Aby se nezapomnělo.
Pěknej turnaj.
Skupina 1: Chrudim (2 vítězství), Čáslav (1:1), Pardubice B (2 prohry)
Skupina 2: Krucemburk+Kolín (2 vítězství, 1 remíza), Brandýs (2 vítězství, 1 prohra), Pardubice A (1 vítězství, 1 remíza), dívky (Pardubákům daly asi 3 góly!)
Semifinále: Chrudim těsně porazila Brandýs, Krucemburk porazil Čáslav
O třetí místo: už unavený Brandýs podlehl Čáslavi
Finále: už unavená Chrudim podlehla natrénovaným a téměř nechybujícím hostům z Krucemburku a Kolína.
1. K+K; 2. Chrudim; 3. Čáslav; 4. Brandýs.
Rozhodčí: Kryštof Kovář, Filip Jun, Jeroným Lavický.
Za Chrudim dal nejvíc gólů Ondra Vlček, pak asi Ondra Koutný, Jeroným, já dal 2 (oba proti Pardubicím), Šimon jeden v semifinále, Jeník hodně dobře chytal. Já jsem chytal v prvním zápase proti Čáslavi, který skončil těsně 6:5 nebo tak nějak, ale Jeník se gólově neprosadil.
Tož tak. Aby se nezapomnělo.
Pěknej turnaj.
pondělí 1. listopadu 2010
Podzimní Zbytov 2010
Cesta na Zbytov pro mě začala tak, že do Chrudimi přijela Bára s Jakubem a zatímco se Jakub poflakoval po bytě, jak to umí jen on, šéfkuchař Bára podle podkladů z minulých Zbytovů, které jsem jí dodal, rychle sepsala, co je potřeba nakoupit. Pak jsme se otočili v Chrpě, kde jsme nabrali jídlo, které zbylo po Pobytu v Pusté Rybné, a vyrazili do Tesca. Během doby, kdy jsem s Bárou nakupoval, si Kolib stihl koupit trenky a Jakub ponožky a bloček na poznámky. Cestou na vysočinu nám v autě hráli Berani a cítil jsem se trochu jako bych seděl v žigulu Fandy Zbořila. Na Zbytov jsme dorazili po půl osmé současně se Štěpánem Esterlem, který jel z Jihlavy a z Jimramova došel pěšky, a byli jsme tu kupodivu první. Zdá se, že jak stárneme, tak se čas příjezdu čím dál víc posouvá směrem k půlnoci... Honza se hned, co jsme se trochu zabydleli, otočil do Poličky pro Jeníka Lavického a Jirku Blehu, kterým ujel autobus do Jimramova. Pak dorazil Krokodýl s Martinou a první auto z Brna: Michal Doležel se zbytovskými nováčky Zuzkou Raděvovou, Klárou Hodačovou a Ivem Raiserem. S Michalem jsem se v devět otočil do Jimramova, kam s půlhodinovým zpožděním přijel přímý spoj ze Spojovací a dovezl Vojtu Esterleho. Přijel také Kady, i když si předem nebyl jistý, jestli nedorazí až v sobotu. Pak dorazil ještě Kurt s druhým brněnským autem, ve kterém s ním přijeli Františka Hájková, Pepina a Jáchym s Terezkou. A víno. Poslední, někdy po desáté hodině, přijel Jony se svým zbrusu "novým" bílým Volkswagnem Golfem kombi, z Prahy totiž mohli vyjíždět až po sedmé. Jony přivezl také plné auto: Áňu Hůlkovou, Kláru a Marka Bělorovi a Lucku Náhunkovou. Tím jsme byli všichni: 25 lidí, jen Krokodýl, žel, musel brzy ráno zase odjet do práce. Jakub opět nenapsal povídku o Hájkovi a tak jsem pouze pozdravil přítomné, upozornil, že mám své místo na spaní (stejně mi ho o pár hodin později NĚKDO zalehnul!) a vyřídil zajímavý pozdrav od Michala Šupity, který se omlouval, že nepřijel a "na svoji omluvu" nabídl přespání ve svém pařížském bytě, kde nyní dlí až do června příštího roku (ti, kterých se to týká, mají, doufám, kopii ve svých e-mailových schránkách).
Během noci jsme povídali a popíjeli víno, debatovalo se např. nad smyslem učení matematiky ve školách, kdy jsme zastávali snad celou škálu názorů od "zcela zbytečné" (Františka) přes "v podstatě z většiny zbytečné" (Jony) až po "zajímavé, prospěšné, zábavné až dobrodružné" (já a hlavně Áňa). Diskuse pak v menší míře pokračovala i v sobotu. Kolib a Vojta se také chopili kytar, hráli a zpívali jsme všechno možné, vzpomínám třeba na Kalnou řeku od Trabandu, ale došlo i na semaforské hity, Jirka Bleha na chvíli vytáhnul i harmoniku a bodhrán. Také Jakub, který byl v náladě víc než jindy v poslední době, si na chvíli jednu kytaru půjčil a zahalekal Karáskův hit Muž Bohem stvořený a poté i další písničky. Pokud mohu podle chabé paměti na minulé Zbytovy soudit, ponocovalo nás víc než obvykle. A když už jsme se kolem čtvrté chystali na kutě, přišla řeč na rodokmeny. Jony vytáhnul svůj nejnovější úlovek, pás o šíři 10 listů A4 zachycující rodokmen rodiny Medků, ve kterém můžeme já i on najít své předky. No, šli jsme spát někdy v pět. Jáchym se kupodivu docela opil (nevím z čeho), svalil se na pec a při převalování třískal rukama do pověšených poklic. Terezka tak radši spala v kuchyni na zemi.
Ráno jsem se v kuchyni ocitl (dovolím si teď nepočítat Báru a Krokodýla, kterého v sobotu už nikdo neviděl) první. Podivné. Byl jsem ihned zapojen do mazání chlebů. Naopak někteří (Kolib a spol.) přišli v podstatě až po snídani, protože (1.) nějak přeslechli, když jsem večer vyhlašoval čas snídaně, (2.) čekali, že je možná někdo vzbudí, a (3.) spali nahoře, kde byla větší tma. Před snídaní jsme, pokud se nepletu, zpívali první sloku písně 177 Nuž Bohu děkujme. Po snídani jsme šli se značným zpožděním pracovat. Kurt šel štípat dřevo, Martina ho rovnala, Lucka s Bárou i Martinou a chvíli i Jakub hrabali všude, Áňa s Klárou odkorňovaly ohradníky, Michal, Pepina a Františka čistili potůček a bahnem z něho vyrovnávali díry na cestě, Vojta hloubil příkop kolem salaše, Kady se pustil do vysoce profesorské práce plné přesného vyměřování - zhotovil ze dřeva poklop na senomet. Marek se Štěpánem urovnávali podlahu ve včelíně, Klára, Zuzka a Ivo rovnali kameny za kadiboudou, Jeník vozil zeminu, kterou vykutal u silnice na odvrácené straně Zbytova, pod hřiště, Jáchym s Terezkou odstraňovali okap a dělali další práce na dvoře (např. také zametali střechu od listí), já s Kolibem jsme káleli dřevo. Hodně si máknul Jirka Bleha, který, ač původně šel také kálet, nakonec vyvážel hnůj od ovcí a vyvezl vrsty za posledních několik let, kdy se to vůbec nedělalo. Jony sekal trávu frézou a byl tak jediný, který udělal nějakou práci pomocí mechanizace. Inu, Jonyho výsadní postavení (a to nejen mezi námi, ale v podstatě v jakémkoli společenství, kde se byť jen mihne) je nezpochybnitelné. Celý den bylo úplně nádherné počasí.
Pak byl těstovinový oběd. Před obědem jsme zpívali pátou sloku písně 549 Chvaliž Hospodina, slávy vždy Krále mocného ze 17. století. Po obědě jsme se vrhli zpátky na nedodělanou práci. Po zarovnání kamenů Zuzka, Klárka a Ivo katrovali kompost. Já jsem s Martou šel prořezat a pokácet nějaké stromky, ale jaksi se mi pořádně nepovedlo nastartovat motorovku (což si kolemjdoucí Jony řádně vychutnal) a tak jsme skončili po prvním pokáceném stromku. Místo toho jsem dostal za úkol přesadit jeden doubek. Jáchym se zeptal Honzy Kellera, jestli tu někde náhodou nemají draka a když dostal odpověď "jasně, támhle je jeden ve skříni, vem si ho", šel s ním na kopec. Z dálky jsme pozorovali, že si s ním nějak neví rady, ale ani když za ním přišla Terezka a později i já, nepovedlo se nám dostat draka do vzduchu. Pak jsem přesadil stromek a šel ještě chvíli kálet za Kolibem. To už se ale nachyloval čas a všichni práci postupně balili. Nejdéle zůstal snad Kady, který pořád vylepšoval svůj poklop na senomet.
Františka, Jáchym, Pepina a další dali partičku whistu. Jakub hrál nějaké písničky od Nohavici a Plíhala. Áňa četla Camuse. Já rozléval tullamorku. Na Zbytově po práci zavládl klid. S Michalem jsme chvíli diskutovali o politické situaci v Brně. Na nějakou dobu nás dokázala velmi slušně zabavit Jakubova výzva, ať mu vymyslíme rým na "Clint Eastwood" do nějaké právě tvořené písničky či básničky. Že už má "fastfood" a potřeboval by ještě jeden. Padaly různé návrhy, jako třeba slovo "zrůd", skvělé slovní spojení "slít z chůd", Marta Kellerová vymýšlela nějaká slovenská slova, myslím, že já jsem prohlásil "chováme hodně slepic a krůt", na což Jony zareagoval "a hned máme fastfood"...
Pak ze Strachujova přišla Petra Kudová, vojačka se zkušenostmi z pozorovatelských misí OSN z Libérie a Sierry Leone a náš letošní host. Nejprve pustila díl z dokumentárního seriálu Česká mise a pak promítala fotky. Povídala asi dvě hodiny a bylo to dost drsné. Bída, válka, nemoci, nepokoje.
Asi hodinku, která pak zbývala do večeře, využil např. Jirka Bleha s Honzou tak, že si zahráli irské reely a jigy z Jirkova zpěvníčku. Po klasické bramborové večeři (před večeří jsme na návrh Vojty zpívali píseň 182 Pán Bůh je síla má) se většina lidí rozdělila do dvou skupinek. V jednom rohu velkého zbytovského stolu se hrály lístečky (Pepina, Františka, Áňa, Zuzka, Jony), v druhém Česko (Marek, který vyhrál, Jakub, Bára, Kolib, Kady). Po dohrané partii Česka jsme pak asi dvě partie lístečků dali v podstatě všichni (někteří méně soustředěně, jiní více, jak to tak bývá) a vzniklo i pár solidních vtipů. Např. Kady, který odpovídal příliš potichu na to, aby ho mohl někdo zaslechnout, dostal od Koliba přezdívku "Potichej Kady". Jony se téměř vášnivě hádal o svůj nábytek na "h" - hoblici, což je prý ponk pro ty, kteří pracují se dřevem. Kdosi ale vznesl dotaz, jak se potom jmenuje ponk na ping-pong. Nevím, jak moc jsme v tuto chvíli už měli upito, či jestli prostě vládla tak dobrá atmosféra, ale skutečně jsme se bavili. Např. když opět Jony na Vojtu vyzradil zajímavou informaci z předešlého večera: Vojta si pod slovem "hrozny" představí rybíz. A do třetice všechny rozesmál Jony, když ve ztichlém davu lidí horečně přemýšlejících nad tím, jestli existuje značka cigaret na "h", vykřikl "hulení". Vtipný byl také lísteček "citoslovce", po kterém následovalo překřikování "ha", "hu" apod. V noci jsme pak hodně zpívali, na kytaru hrál Vojta. Napřed hlavně Semafor či Osvobozené divadlo, ale i svítákovky. Hrál i Jony, ale pak se zvrátil v křesle a usnul. Potom si Vojta porozuměl hlavně s Klárou a přezpívali docela dost písniček Beatles. Od Beatles jsme se dostali k Jesus Christ Superstar, což začalo snad nevinným nahozením melodie ústředního motivu, pak už jsme se ale vezli a nakonec zazpívali skoro celý muzikál. Hlavně tedy Vojta, Štěpán, Áňa (která ale znala pouze písničky, co vyšly na výběru), Klára (ta zase znala jen anglickou verzi), Kady a já. Během zpívání u kamen se u stolu hrálo Česko. Když už jsem si před čtvrtou hodinou ranní ale říkal, že bychom mohli zazpívat Ve čtyři ráno s předstihem a jít spát, dostalo se mi nabídky, jaké se neodmítá. Partie Česka s Áňou a Jáchymem. Jáchym byl už solidně připitý a trousil vtipné hlášky, ale hlavně měl docela slušné výpadky (nad každou otázkou přemýšlel hrozně dlouho a dokonce to vypadalo, že nebude schopen odpovědět na otázku, kolik dní má rok). To možná způsobilo, že nás vydržel sledovat i nehrající Vojta. A to jsme končili někdy těsně před šestou po té, co jsem správně odpověděl na otázku, kolik lidí je v týmu na kolovou (nemluvě o tom, že těsně před koncem Jáchym změnil dohodnutá pravidla a vybíral mi s Áňou několik kol nejtěžší otázky napříč kategoriemi).
Moc jsme se nevyspali, protože ráno jsme (klasicky v podstatě bez snídaně) jeli do Jimramova, kde kázal Honza Keller na zadaný oddíl o Ananiášovi a Zafiře ze Skutků (písně: 183 - první sloka, 96, 164, 513 a 691). Po kostele jsme šli do Bistra a pak jsme se vrátili na Zbytov, kde jsme si mj. ještě dali polévku (před tímto "obědem" jsme zpívali Lutherovu píseň Hrad přepevný jest Pán Bůh náš - 189). Po úklidu už jsme se rozjížděli domů - Jeníka, Jirku a Áňu (která jela na rodinnou sešlost do Radimi u Chrudimi) odvezl Kolib do Poličky, tím se v autě do Prahy uvolnilo místo i pro Vojtu. Štěpán jel zpět do Jihlavy, s námi do Chrudimi jela i Martina. Poslední ze Zbytova odjížděl Kurt a spol. s tím, že si ještě udělají nějaký výlet. V Praze se večer šlo na bowling: Bára, Jakub, Vojta a Jony.
Tak takhle zhruba proběhl 11. Zbytov. Bylo nás trochu méně, ale aspoň jsme se snáze vešli do kuchyně i do ložnice. Počasí nám vyšlo, parta dobrá.
Fotky zde, sbírka všech dostupných informací o našich Zbytovech zde.
Během noci jsme povídali a popíjeli víno, debatovalo se např. nad smyslem učení matematiky ve školách, kdy jsme zastávali snad celou škálu názorů od "zcela zbytečné" (Františka) přes "v podstatě z většiny zbytečné" (Jony) až po "zajímavé, prospěšné, zábavné až dobrodružné" (já a hlavně Áňa). Diskuse pak v menší míře pokračovala i v sobotu. Kolib a Vojta se také chopili kytar, hráli a zpívali jsme všechno možné, vzpomínám třeba na Kalnou řeku od Trabandu, ale došlo i na semaforské hity, Jirka Bleha na chvíli vytáhnul i harmoniku a bodhrán. Také Jakub, který byl v náladě víc než jindy v poslední době, si na chvíli jednu kytaru půjčil a zahalekal Karáskův hit Muž Bohem stvořený a poté i další písničky. Pokud mohu podle chabé paměti na minulé Zbytovy soudit, ponocovalo nás víc než obvykle. A když už jsme se kolem čtvrté chystali na kutě, přišla řeč na rodokmeny. Jony vytáhnul svůj nejnovější úlovek, pás o šíři 10 listů A4 zachycující rodokmen rodiny Medků, ve kterém můžeme já i on najít své předky. No, šli jsme spát někdy v pět. Jáchym se kupodivu docela opil (nevím z čeho), svalil se na pec a při převalování třískal rukama do pověšených poklic. Terezka tak radši spala v kuchyni na zemi.
Ráno jsem se v kuchyni ocitl (dovolím si teď nepočítat Báru a Krokodýla, kterého v sobotu už nikdo neviděl) první. Podivné. Byl jsem ihned zapojen do mazání chlebů. Naopak někteří (Kolib a spol.) přišli v podstatě až po snídani, protože (1.) nějak přeslechli, když jsem večer vyhlašoval čas snídaně, (2.) čekali, že je možná někdo vzbudí, a (3.) spali nahoře, kde byla větší tma. Před snídaní jsme, pokud se nepletu, zpívali první sloku písně 177 Nuž Bohu děkujme. Po snídani jsme šli se značným zpožděním pracovat. Kurt šel štípat dřevo, Martina ho rovnala, Lucka s Bárou i Martinou a chvíli i Jakub hrabali všude, Áňa s Klárou odkorňovaly ohradníky, Michal, Pepina a Františka čistili potůček a bahnem z něho vyrovnávali díry na cestě, Vojta hloubil příkop kolem salaše, Kady se pustil do vysoce profesorské práce plné přesného vyměřování - zhotovil ze dřeva poklop na senomet. Marek se Štěpánem urovnávali podlahu ve včelíně, Klára, Zuzka a Ivo rovnali kameny za kadiboudou, Jeník vozil zeminu, kterou vykutal u silnice na odvrácené straně Zbytova, pod hřiště, Jáchym s Terezkou odstraňovali okap a dělali další práce na dvoře (např. také zametali střechu od listí), já s Kolibem jsme káleli dřevo. Hodně si máknul Jirka Bleha, který, ač původně šel také kálet, nakonec vyvážel hnůj od ovcí a vyvezl vrsty za posledních několik let, kdy se to vůbec nedělalo. Jony sekal trávu frézou a byl tak jediný, který udělal nějakou práci pomocí mechanizace. Inu, Jonyho výsadní postavení (a to nejen mezi námi, ale v podstatě v jakémkoli společenství, kde se byť jen mihne) je nezpochybnitelné. Celý den bylo úplně nádherné počasí.
Pak byl těstovinový oběd. Před obědem jsme zpívali pátou sloku písně 549 Chvaliž Hospodina, slávy vždy Krále mocného ze 17. století. Po obědě jsme se vrhli zpátky na nedodělanou práci. Po zarovnání kamenů Zuzka, Klárka a Ivo katrovali kompost. Já jsem s Martou šel prořezat a pokácet nějaké stromky, ale jaksi se mi pořádně nepovedlo nastartovat motorovku (což si kolemjdoucí Jony řádně vychutnal) a tak jsme skončili po prvním pokáceném stromku. Místo toho jsem dostal za úkol přesadit jeden doubek. Jáchym se zeptal Honzy Kellera, jestli tu někde náhodou nemají draka a když dostal odpověď "jasně, támhle je jeden ve skříni, vem si ho", šel s ním na kopec. Z dálky jsme pozorovali, že si s ním nějak neví rady, ale ani když za ním přišla Terezka a později i já, nepovedlo se nám dostat draka do vzduchu. Pak jsem přesadil stromek a šel ještě chvíli kálet za Kolibem. To už se ale nachyloval čas a všichni práci postupně balili. Nejdéle zůstal snad Kady, který pořád vylepšoval svůj poklop na senomet.
Františka, Jáchym, Pepina a další dali partičku whistu. Jakub hrál nějaké písničky od Nohavici a Plíhala. Áňa četla Camuse. Já rozléval tullamorku. Na Zbytově po práci zavládl klid. S Michalem jsme chvíli diskutovali o politické situaci v Brně. Na nějakou dobu nás dokázala velmi slušně zabavit Jakubova výzva, ať mu vymyslíme rým na "Clint Eastwood" do nějaké právě tvořené písničky či básničky. Že už má "fastfood" a potřeboval by ještě jeden. Padaly různé návrhy, jako třeba slovo "zrůd", skvělé slovní spojení "slít z chůd", Marta Kellerová vymýšlela nějaká slovenská slova, myslím, že já jsem prohlásil "chováme hodně slepic a krůt", na což Jony zareagoval "a hned máme fastfood"...
Pak ze Strachujova přišla Petra Kudová, vojačka se zkušenostmi z pozorovatelských misí OSN z Libérie a Sierry Leone a náš letošní host. Nejprve pustila díl z dokumentárního seriálu Česká mise a pak promítala fotky. Povídala asi dvě hodiny a bylo to dost drsné. Bída, válka, nemoci, nepokoje.
Asi hodinku, která pak zbývala do večeře, využil např. Jirka Bleha s Honzou tak, že si zahráli irské reely a jigy z Jirkova zpěvníčku. Po klasické bramborové večeři (před večeří jsme na návrh Vojty zpívali píseň 182 Pán Bůh je síla má) se většina lidí rozdělila do dvou skupinek. V jednom rohu velkého zbytovského stolu se hrály lístečky (Pepina, Františka, Áňa, Zuzka, Jony), v druhém Česko (Marek, který vyhrál, Jakub, Bára, Kolib, Kady). Po dohrané partii Česka jsme pak asi dvě partie lístečků dali v podstatě všichni (někteří méně soustředěně, jiní více, jak to tak bývá) a vzniklo i pár solidních vtipů. Např. Kady, který odpovídal příliš potichu na to, aby ho mohl někdo zaslechnout, dostal od Koliba přezdívku "Potichej Kady". Jony se téměř vášnivě hádal o svůj nábytek na "h" - hoblici, což je prý ponk pro ty, kteří pracují se dřevem. Kdosi ale vznesl dotaz, jak se potom jmenuje ponk na ping-pong. Nevím, jak moc jsme v tuto chvíli už měli upito, či jestli prostě vládla tak dobrá atmosféra, ale skutečně jsme se bavili. Např. když opět Jony na Vojtu vyzradil zajímavou informaci z předešlého večera: Vojta si pod slovem "hrozny" představí rybíz. A do třetice všechny rozesmál Jony, když ve ztichlém davu lidí horečně přemýšlejících nad tím, jestli existuje značka cigaret na "h", vykřikl "hulení". Vtipný byl také lísteček "citoslovce", po kterém následovalo překřikování "ha", "hu" apod. V noci jsme pak hodně zpívali, na kytaru hrál Vojta. Napřed hlavně Semafor či Osvobozené divadlo, ale i svítákovky. Hrál i Jony, ale pak se zvrátil v křesle a usnul. Potom si Vojta porozuměl hlavně s Klárou a přezpívali docela dost písniček Beatles. Od Beatles jsme se dostali k Jesus Christ Superstar, což začalo snad nevinným nahozením melodie ústředního motivu, pak už jsme se ale vezli a nakonec zazpívali skoro celý muzikál. Hlavně tedy Vojta, Štěpán, Áňa (která ale znala pouze písničky, co vyšly na výběru), Klára (ta zase znala jen anglickou verzi), Kady a já. Během zpívání u kamen se u stolu hrálo Česko. Když už jsem si před čtvrtou hodinou ranní ale říkal, že bychom mohli zazpívat Ve čtyři ráno s předstihem a jít spát, dostalo se mi nabídky, jaké se neodmítá. Partie Česka s Áňou a Jáchymem. Jáchym byl už solidně připitý a trousil vtipné hlášky, ale hlavně měl docela slušné výpadky (nad každou otázkou přemýšlel hrozně dlouho a dokonce to vypadalo, že nebude schopen odpovědět na otázku, kolik dní má rok). To možná způsobilo, že nás vydržel sledovat i nehrající Vojta. A to jsme končili někdy těsně před šestou po té, co jsem správně odpověděl na otázku, kolik lidí je v týmu na kolovou (nemluvě o tom, že těsně před koncem Jáchym změnil dohodnutá pravidla a vybíral mi s Áňou několik kol nejtěžší otázky napříč kategoriemi).
Moc jsme se nevyspali, protože ráno jsme (klasicky v podstatě bez snídaně) jeli do Jimramova, kde kázal Honza Keller na zadaný oddíl o Ananiášovi a Zafiře ze Skutků (písně: 183 - první sloka, 96, 164, 513 a 691). Po kostele jsme šli do Bistra a pak jsme se vrátili na Zbytov, kde jsme si mj. ještě dali polévku (před tímto "obědem" jsme zpívali Lutherovu píseň Hrad přepevný jest Pán Bůh náš - 189). Po úklidu už jsme se rozjížděli domů - Jeníka, Jirku a Áňu (která jela na rodinnou sešlost do Radimi u Chrudimi) odvezl Kolib do Poličky, tím se v autě do Prahy uvolnilo místo i pro Vojtu. Štěpán jel zpět do Jihlavy, s námi do Chrudimi jela i Martina. Poslední ze Zbytova odjížděl Kurt a spol. s tím, že si ještě udělají nějaký výlet. V Praze se večer šlo na bowling: Bára, Jakub, Vojta a Jony.
Tak takhle zhruba proběhl 11. Zbytov. Bylo nás trochu méně, ale aspoň jsme se snáze vešli do kuchyně i do ložnice. Počasí nám vyšlo, parta dobrá.
Fotky zde, sbírka všech dostupných informací o našich Zbytovech zde.
středa 6. října 2010
Rýchory
O víkendu jsem byl v Sola Fide v Janských Lázních. Při minulé návštěvě s touto partou loni na jaře jsme došli až na Sněžku (fotky zde), tak jsem byl zvědav, kam dojdeme tentokrát. Přiznám se, že mě nějaký jasný cíl nenapadl, tak jsem s radostí přijal nápad Tomáše L. - Rýchory. Pokud si dobře pamatuju, tak jsem tam nebyl od prázdnin 1998, kdy jsem byl na Rýchorské boudě na jednom ekologickém táboře s pracovníky KRNAPu, přitom do Krkonoš jezdím docela často.
V sobotu 2. října jsme vyšli z Jánek pěšky do Svobody, pak po žluté kolem Slunečné stráně nahoru na Rýchory. Cestou jsme potkávali turisty a cyklisty, kteří se účastnili jakéhosi závodu Krkonošská padesátka, dokonce jsme došli i k jednomu stanovišti, kde nám nabízeli razítko. Na Rýchorské boudě se odpojila skupinka těch, kteří se vraceli do Svobody a do Jánek, my ostatní jsme šli dál po červené přes Mravenečník, tzv. Roh hranic a Čepel (chvíli po zelené po polské straně) až na rozcestí zvané Cestník, kde jsem snad nikdy nebyl. Pak jsme pokračovali po modré a zelené (Emina cesta) pěknou cestou po vrstevnici s výhledy na Sněžku a další kopce. Původní plán byl z rozcestí pod Starou horou pokračovat po modré přes Modrokamennou boudu do Janských Lázní, ale jednomu členovi výpravy se trochu pochroumalo koleno, šli jsme tedy pomaleji a bylo i dost pozdě, tak jsme sestoupili do Horního Maršova, odkud jel před šestou autobus do Jánek.
Skvělý výlet v méně známé části Krkonoš - Slunečnou stráň a rovné cesty s dalekými výhledy (i přes mírný opar) na Čepeli a pod Starou horou doporučuju. V porovnáním s klasickou hřebenovkou (Vysoké kolo, Luční hora apod.) by se člověk chvílemi cítil spíš jako na Vysočině, ale výhledy na Sněžku a náhlé porosty kleče na Rýchorách nenechají nikoho na omylu.
Druhý den jsme si před obědem ještě dali krátkou procházku "k vodopádům". Stará Luisina cesta podél Černohorského potoka je nádherná. Pro mě to byla novinka, cestu znovuotevřeli v roce 2003, do Jánek jsem spíš jezdíval dříve. Na cedulích podél cesty se můžeme dočíst, že lázenští turisté na počátku minulého století chodili po této cestě s průvodcem a platili vstupné.
Moje fotky z celého víkendového pobytu zde, krajinky v původním rozlišení také zde.
V sobotu 2. října jsme vyšli z Jánek pěšky do Svobody, pak po žluté kolem Slunečné stráně nahoru na Rýchory. Cestou jsme potkávali turisty a cyklisty, kteří se účastnili jakéhosi závodu Krkonošská padesátka, dokonce jsme došli i k jednomu stanovišti, kde nám nabízeli razítko. Na Rýchorské boudě se odpojila skupinka těch, kteří se vraceli do Svobody a do Jánek, my ostatní jsme šli dál po červené přes Mravenečník, tzv. Roh hranic a Čepel (chvíli po zelené po polské straně) až na rozcestí zvané Cestník, kde jsem snad nikdy nebyl. Pak jsme pokračovali po modré a zelené (Emina cesta) pěknou cestou po vrstevnici s výhledy na Sněžku a další kopce. Původní plán byl z rozcestí pod Starou horou pokračovat po modré přes Modrokamennou boudu do Janských Lázní, ale jednomu členovi výpravy se trochu pochroumalo koleno, šli jsme tedy pomaleji a bylo i dost pozdě, tak jsme sestoupili do Horního Maršova, odkud jel před šestou autobus do Jánek.
Skvělý výlet v méně známé části Krkonoš - Slunečnou stráň a rovné cesty s dalekými výhledy (i přes mírný opar) na Čepeli a pod Starou horou doporučuju. V porovnáním s klasickou hřebenovkou (Vysoké kolo, Luční hora apod.) by se člověk chvílemi cítil spíš jako na Vysočině, ale výhledy na Sněžku a náhlé porosty kleče na Rýchorách nenechají nikoho na omylu.
Druhý den jsme si před obědem ještě dali krátkou procházku "k vodopádům". Stará Luisina cesta podél Černohorského potoka je nádherná. Pro mě to byla novinka, cestu znovuotevřeli v roce 2003, do Jánek jsem spíš jezdíval dříve. Na cedulích podél cesty se můžeme dočíst, že lázenští turisté na počátku minulého století chodili po této cestě s průvodcem a platili vstupné.
Moje fotky z celého víkendového pobytu zde, krajinky v původním rozlišení také zde.
Traband ve Futuru 29. září 2010
Byl jsem opět na Trabandu v pražském klubu Futurum. Traband byl ve výborné náladě a koncert si viditelně hodně užíval. A Janě to slušelo ještě víc než jindy. Došlo na různé improvizované fórky, např. na první sloku písně Zasněžená navázali Indiáni ve městě (což překvapilo i bubeníka), při Sáře zase Václav chodil okolo ostatních hudebníků a vtipně cinkal na triangl. Zcela nečekaně jsem také po dvou a půl letech slyšel Sestřičku! Opět nedošlo na písně Co se v mládí naučíš a Zlá/sky, nehráli ani Nad Koločavou (podobně jako ve Futuru 17. června 2010). Drobně se připomnělo také 15. výročí vzniku skupiny (Václav vyprávěl, jak je nedávno někde na nějakém festivalu překvapili šampusem nebo čím).
Traband jsem v poslední době fotil už tolikrát, že jsem původně ani moc fotit nechtěl, přesto jsou nějaké fotky zde.
Hrubý seznam písniček: Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, V oku dravce, Bez tíže, Kantorovy varhany, Zasněžená (1. sloka), Obešel jsem horu, Krajina v obrazech, Kalná řeka, Tak to mám rád, Ve stejném okamžiku, Adam & Luna (v předehře hrál Jarda na harmonium melodii z Pomoz mi můj Pane nebo z něčeho takovýho), Jdu krajinou (?), Tichý muž, Princezna Lada, Sestřičko!, Marie!, Mraky, Černej pasažér, O malém rytíři, Krasojezdkyně!, Černý kafe, Viděl jsem člověka, Na širém moři (!), Krysy (možná si Jarda pamatoval, že jsem si je částečně z legrace vyřvával na Křídlech), Sáro!, Přijíždí posel.
P.S.: Podle Facebooku 23. září v Brně na Flédě zazněly i Dva rychlý vlaky a Dušan ("v mluveném slově"). Jojo, na Traband lze chodit pořád a pořád člověk zažívá zajímavé a originální věci.
Traband jsem v poslední době fotil už tolikrát, že jsem původně ani moc fotit nechtěl, přesto jsou nějaké fotky zde.
Hrubý seznam písniček: Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, V oku dravce, Bez tíže, Kantorovy varhany, Zasněžená (1. sloka), Obešel jsem horu, Krajina v obrazech, Kalná řeka, Tak to mám rád, Ve stejném okamžiku, Adam & Luna (v předehře hrál Jarda na harmonium melodii z Pomoz mi můj Pane nebo z něčeho takovýho), Jdu krajinou (?), Tichý muž, Princezna Lada, Sestřičko!, Marie!, Mraky, Černej pasažér, O malém rytíři, Krasojezdkyně!, Černý kafe, Viděl jsem člověka, Na širém moři (!), Krysy (možná si Jarda pamatoval, že jsem si je částečně z legrace vyřvával na Křídlech), Sáro!, Přijíždí posel.
P.S.: Podle Facebooku 23. září v Brně na Flédě zazněly i Dva rychlý vlaky a Dušan ("v mluveném slově"). Jojo, na Traband lze chodit pořád a pořád člověk zažívá zajímavé a originální věci.
středa 22. září 2010
Poletíme? - Skupina dobře vypadajících mužů
Tak tu máme novou, v pořadí druhou, placku Poletíme? s názvem Skupina dobře vypadajících mužů.
Jako otvírák výborně slouží energická a vtipná Mařena, škoda, že Ondřejova jazzová předehra k následujícím Fousům, jeden z nejlepších okamžiků alba, se vedle ní trochu ztrácí. Fousy jsou jedna z nejvtipnějších písniček alba s pěknými obraty (viz kocour, kaktus, Mikuláš) a s textem s jasným vývojem. V souvislosti s těmito prvními dvěma písničkami mě ale napadá malá výtka: na albu je hodně písniček, jejichž refrény se skládají z jednoho dvou slov - Mařeno (Mařena), Fousy fous (Fousy), Hvězda padá (Hvězda padá), Je to sado maso (Sado maso), pokud zahrneme i citoslovce nanana, patří do tohoto seznamu i Písnička pro Makrelu a Duch či Zlej chlapeček (vapapidapa oujé). Jistě, snadněji se to vykřikuje na koncertech, ale po sloganech Všichni co tu s náma nejsou, tak jsou blbí, že tu nejsou (Chlastáme na festivalu), Přesto je vždy králem šapitó, vždy má vyprodáno, vždy má nabito (Cirkus), Holko, holko, já jsem ňákej divnej, ale miluju tě upřímně, tím jsem si jistej (Holko, holko) či Sílu mít budeme na věky šťastní, dodělám si vzdělání a svezu tě vlastní lodí (Popelářská, vše z debutového alba a mohl bych pokračovat), je to, podle mě, trochu krok dolů. Jistě, jsou tu i složitější refrény, písničky Mám depresi rád a Zlej chlapeček je ale zase mají tak složité, že se z nich stávají skoro jazykolamy a návštěvník koncertu stejně zaslechne jen jejich "hlavy", opět dvou či tříslovné.
To, co jsem teď napsal, neplatí pro píseň č. 3, SMSky, jednu z nejlepších písniček na albu a tak nějak pocitově spíš patřící mezi největší hity minulé desky. To, žel, potvrzuje i tím, že příliš nerozvádí skvělý textařský nápad z první sloky, okořeněný ještě vtipným dokonalým rýmem, místo toho opakuje sloku druhou/refrén. Inu, podobně jako Má milá, má milá.
V době vydání prvního alba (moje recenze zde) jsem tvrdil, že se mi skoro víc líbí Rudolfovy pomalejší písně. Jistě, byla v tom trochu póza (vyzdvihování Když dva se opijí, Rezaté kotvy a Sleduj víc mraky proti jasným hitům Chlastáme na festivalu a Má milá, má milá), ale při poslechu Písničky pro Makrelu toto tvrzení oprašuju v plném znění. Ta písnička (trochu mi připomínající Tu krásu nelze popsat slovy od Suchého a Šlitra, ale tím se nenechte zmást) je prostě skvělá a pointa ji pozvedá ještě o dost výš. Ale možná by jí prospěl hutnější zvuk, podobně jako právě třeba Rezaté kotvě.
Následují dvě písničky, ke kterým byl natočen také videoklip. Oba jsou povedené, ten k Mám depresi rád i dobře slouží k posunu významu textu zvoleným směrem (dobrej fór s "pozdrav ho pozdravením deprese").
Vlézt v les a Amore é mare, pokud vím, tak koncertně ani moc nehrané, jsou sympatické a vtipné výpravy do cizích krajin, k břehům Vltavy či do Sklepa, ale žádné velké hity to nejsou.
Ve Zlym chlapečkovi Rudolf k sobě vrší slova (pilka, vrtačka, kladivo, sirky, sláma, vidle, ředidlo; kus špeku, vajíčka, med, prošívanou deku, kolo, mýdlo, součástky do auta, korálky/vajíčka, zrcátka, lízátka). Ne, že by to nebylo vtipné, ale myslím, že to trochu slouží i jako vycpávka. Toto vršení slov se částečně týká i jiných písniček, u nich je to ale více účelné.
Duch spěje k zajímavé pointě, ale spěje k ní dost pomalu.
Bonusová Když dva se opijí s cimbálkou Púčik je pěkné vyplnění a postrčení alba směrem k pořádné stopáži, ale ta verze se vlastně od původní aranže s minulého alba zas tak moc neliší.
Na Musicserveru hodnotí nové album Poletíme? lépe než debut, podle časopisu Rock & Pop jsou obě desky vyrovnané, přičemž přízeň recenzenta se přiklání mírně k Jednoduchým písničkám o složitém životě, v podstatě kvůli písničce Chlastáme na festivalu, která logicky na druhém albu chybí. Já, jak jste asi poznali, si také první desku cením výš, tím ale rozhodně neříkám, že by hudba Poletíme? spadla někam pod hranici poslouchatelnosti. Skupina dobře vypadajících mužů je přes všechny drobné výtky pořád velmi dobré album s vtipnými texty, skvělou hudbou a s pěkným Tupejžovým bookletem (fotka na titulu i ta vprostřed jsou skvělé, o číhajícím superpsovi Konstantinovi pod bookletem ani nemluvě; retrostyl v bookletu reedice prvního alba se mi ale možná líbí o trošku víc).
Jako otvírák výborně slouží energická a vtipná Mařena, škoda, že Ondřejova jazzová předehra k následujícím Fousům, jeden z nejlepších okamžiků alba, se vedle ní trochu ztrácí. Fousy jsou jedna z nejvtipnějších písniček alba s pěknými obraty (viz kocour, kaktus, Mikuláš) a s textem s jasným vývojem. V souvislosti s těmito prvními dvěma písničkami mě ale napadá malá výtka: na albu je hodně písniček, jejichž refrény se skládají z jednoho dvou slov - Mařeno (Mařena), Fousy fous (Fousy), Hvězda padá (Hvězda padá), Je to sado maso (Sado maso), pokud zahrneme i citoslovce nanana, patří do tohoto seznamu i Písnička pro Makrelu a Duch či Zlej chlapeček (vapapidapa oujé). Jistě, snadněji se to vykřikuje na koncertech, ale po sloganech Všichni co tu s náma nejsou, tak jsou blbí, že tu nejsou (Chlastáme na festivalu), Přesto je vždy králem šapitó, vždy má vyprodáno, vždy má nabito (Cirkus), Holko, holko, já jsem ňákej divnej, ale miluju tě upřímně, tím jsem si jistej (Holko, holko) či Sílu mít budeme na věky šťastní, dodělám si vzdělání a svezu tě vlastní lodí (Popelářská, vše z debutového alba a mohl bych pokračovat), je to, podle mě, trochu krok dolů. Jistě, jsou tu i složitější refrény, písničky Mám depresi rád a Zlej chlapeček je ale zase mají tak složité, že se z nich stávají skoro jazykolamy a návštěvník koncertu stejně zaslechne jen jejich "hlavy", opět dvou či tříslovné.
To, co jsem teď napsal, neplatí pro píseň č. 3, SMSky, jednu z nejlepších písniček na albu a tak nějak pocitově spíš patřící mezi největší hity minulé desky. To, žel, potvrzuje i tím, že příliš nerozvádí skvělý textařský nápad z první sloky, okořeněný ještě vtipným dokonalým rýmem, místo toho opakuje sloku druhou/refrén. Inu, podobně jako Má milá, má milá.
V době vydání prvního alba (moje recenze zde) jsem tvrdil, že se mi skoro víc líbí Rudolfovy pomalejší písně. Jistě, byla v tom trochu póza (vyzdvihování Když dva se opijí, Rezaté kotvy a Sleduj víc mraky proti jasným hitům Chlastáme na festivalu a Má milá, má milá), ale při poslechu Písničky pro Makrelu toto tvrzení oprašuju v plném znění. Ta písnička (trochu mi připomínající Tu krásu nelze popsat slovy od Suchého a Šlitra, ale tím se nenechte zmást) je prostě skvělá a pointa ji pozvedá ještě o dost výš. Ale možná by jí prospěl hutnější zvuk, podobně jako právě třeba Rezaté kotvě.
Následují dvě písničky, ke kterým byl natočen také videoklip. Oba jsou povedené, ten k Mám depresi rád i dobře slouží k posunu významu textu zvoleným směrem (dobrej fór s "pozdrav ho pozdravením deprese").
Vlézt v les a Amore é mare, pokud vím, tak koncertně ani moc nehrané, jsou sympatické a vtipné výpravy do cizích krajin, k břehům Vltavy či do Sklepa, ale žádné velké hity to nejsou.
Ve Zlym chlapečkovi Rudolf k sobě vrší slova (pilka, vrtačka, kladivo, sirky, sláma, vidle, ředidlo; kus špeku, vajíčka, med, prošívanou deku, kolo, mýdlo, součástky do auta, korálky/vajíčka, zrcátka, lízátka). Ne, že by to nebylo vtipné, ale myslím, že to trochu slouží i jako vycpávka. Toto vršení slov se částečně týká i jiných písniček, u nich je to ale více účelné.
Duch spěje k zajímavé pointě, ale spěje k ní dost pomalu.
Bonusová Když dva se opijí s cimbálkou Púčik je pěkné vyplnění a postrčení alba směrem k pořádné stopáži, ale ta verze se vlastně od původní aranže s minulého alba zas tak moc neliší.
Na Musicserveru hodnotí nové album Poletíme? lépe než debut, podle časopisu Rock & Pop jsou obě desky vyrovnané, přičemž přízeň recenzenta se přiklání mírně k Jednoduchým písničkám o složitém životě, v podstatě kvůli písničce Chlastáme na festivalu, která logicky na druhém albu chybí. Já, jak jste asi poznali, si také první desku cením výš, tím ale rozhodně neříkám, že by hudba Poletíme? spadla někam pod hranici poslouchatelnosti. Skupina dobře vypadajících mužů je přes všechny drobné výtky pořád velmi dobré album s vtipnými texty, skvělou hudbou a s pěkným Tupejžovým bookletem (fotka na titulu i ta vprostřed jsou skvělé, o číhajícím superpsovi Konstantinovi pod bookletem ani nemluvě; retrostyl v bookletu reedice prvního alba se mi ale možná líbí o trošku víc).
pátek 13. srpna 2010
Traband na Prázdninách v Telči
Jakub, zakládající člen ETF, byl na Trabandech 6. srpna 2010 na Prázdninách v Telči. Prý neměli moc času, nedošlo ani na Indiány ve městě. Píšu si sem jen tak pro zajímavost seznam písniček (zhruba podle playlistu), jak mi to Jakub nadiktoval: Marie!, Viděl jsem člověka, Kalná řeka, Kantorovy varhany, Bez tíže, Tichý muž, V jejích šlépějích, Pálíš, doutnáš, nehoříš, Krajina v obrazech, Princezna Lada, Lano, co k nebi nás poutá, Černej pasažér, Sáro!.
Po Trabandech hrál Jarret, Jakub říká, že byl dost špatnej, prý hrozně popovej. Já už jsem Jarret dlouho neslyšel, takže se k tomu nijak nevyjadřuju.
P.S. (25. května 2011): Dnes jsem získal nahrávku z tohoto koncertu. Zaznělo 14 písniček, Jakub si nevzpomněl akorát na Obešel jsem horu.
Po Trabandech hrál Jarret, Jakub říká, že byl dost špatnej, prý hrozně popovej. Já už jsem Jarret dlouho neslyšel, takže se k tomu nijak nevyjadřuju.
P.S. (25. května 2011): Dnes jsem získal nahrávku z tohoto koncertu. Zaznělo 14 písniček, Jakub si nevzpomněl akorát na Obešel jsem horu.
sobota 7. srpna 2010
Michal Hromek Consort ve Žlebech
Včera jsem byl s mamkou a Kolibem na koncertě Michala Hromka se skupinou na zámku ve Žlebech. Byly připraveny i mokré varianty, ale nakonec nepršelo, takže se koncert odehrál podle původního plánu v pěkném prostředí zámeckého nádvoří. Asi osmdesátka diváků zaplnila skoro celé hlediště tvořené plastovými křesílky (škoda toho), kolem zámecké věže létaly poštolky...
Na programu byly čtyři irské balady, tři skotské, do toho po dvou jihočeských písních, dvou slovenských a jedna Hromkova autorská skladba (Prelude & Rondo) a jeden přídavek. Všichni členové skupiny jsou samozřejmě výbornými instrumentalisty, Kateřina Doležalová nádherně zpívá, ale přesto jsem měl z koncertu mírně rozporuplné pocity.
Skladby aranžované všechny Hromkem jsou si navzájem dost podobné a to povyšování skotských a irských balad, které mám spíše spojené s nějakou putykou, na artificiální hudbu, navíc v takovémto romantickém duchu (umocněno prostředím koncertu) mi úplně nesedí. Přesto to rozhodně byl zajímavý a příjemný zážitek.
Z koncertu žádné fotky tentokrát nemám, u vstupu mi zakázali fotit. Pokud vím, tak nefotil nikdo, když nepočítám asi tři odvážné diváky, kteří tam asi třikrát bleskli s kompakty.
Michal Hromek Consort: 6. srpna 2010, Žleby, arkádové nádvoří zámku.
Jakub Klár – flétna, whistle, zobcová flétna; René Vácha – viola, viola d'amour, housle; Kateřina Doležalová – zpěv, harfa; Michal Hromek – kytara; Daniel Mikolášek – bicí, zobcová flétna, zpěv.
Na programu byly čtyři irské balady, tři skotské, do toho po dvou jihočeských písních, dvou slovenských a jedna Hromkova autorská skladba (Prelude & Rondo) a jeden přídavek. Všichni členové skupiny jsou samozřejmě výbornými instrumentalisty, Kateřina Doležalová nádherně zpívá, ale přesto jsem měl z koncertu mírně rozporuplné pocity.
Skladby aranžované všechny Hromkem jsou si navzájem dost podobné a to povyšování skotských a irských balad, které mám spíše spojené s nějakou putykou, na artificiální hudbu, navíc v takovémto romantickém duchu (umocněno prostředím koncertu) mi úplně nesedí. Přesto to rozhodně byl zajímavý a příjemný zážitek.
Z koncertu žádné fotky tentokrát nemám, u vstupu mi zakázali fotit. Pokud vím, tak nefotil nikdo, když nepočítám asi tři odvážné diváky, kteří tam asi třikrát bleskli s kompakty.
Michal Hromek Consort: 6. srpna 2010, Žleby, arkádové nádvoří zámku.
Jakub Klár – flétna, whistle, zobcová flétna; René Vácha – viola, viola d'amour, housle; Kateřina Doležalová – zpěv, harfa; Michal Hromek – kytara; Daniel Mikolášek – bicí, zobcová flétna, zpěv.
úterý 27. července 2010
Traband na Modletíně
Předevčírem, v neděli 25. července 2010, uspořádalo občanské sdružení Benediktus v rámci poutě ke svaté Anně na Modletíně koncert Trabandu. Výtěžek koncertu šel na budování chráněného bydlení (viz Archa) pro lidi s postižením, kterým se Benediktus věnuje, právě na Modletíně.
Na koncertě jsem se potkal se spoustou známých, některé jsem opravdu už dlouho neviděl, a dost jsem si ho užil (přestože se konal pod širým nebem v jednom z nejstudenějších dní letošního léta; pršet ale naštěstí nezačlo).
Playlist byl klasický, obdobně vypadaly všechny koncerty Trabandu, na kterých jsem za poslední půlrok byl. Zahráli většinu posledního alba Domasa (až na skvělé písničky Zlá/sky a Co se v mládí naučíš, které poslední dobrou skoro nehrají), pár hitů z Přítele člověka, svoje asi nejznámější písně Černej pasažér a Lano, co k nebi nás poutá a ze starších Posla, Marii, Rytíře či Viděl jsem člověka (tentokrát zůstalo z alba Road Movie jen při něm, posledně z Road Movie zahráli pět kousků!). Vlastně si uvědomuju, že od pražského koncertu 21. prosince loňského roku, kdy Jarda zahrál naprosto neznámou písničku O muži, který sázel stromy (fragment textu zde na webu Evangelického Traband funclubu traband.tk), jsem od Trabandů neslyšel jedinou novinku. Ale nevadí, však já se dočkám a písničky z Domasa jsou skvělé!
Traband také zahrál dvě písničky s BeneBendem, kapelkou Benediktu: Hevenu shalom aleichem a Černej pasažér, obě jsem zaznamenal na video a právě nahrávám na Youtube.
Ke konci koncertu jsem si vyřval hitovku Leží dáma na kolejích, kterou jsem už dlouho naživo neslyšel, Benediktus si přál Vlaštovky, na přání zahráli i O malém rytíři... Jak se ale dalo čekat, nevyhověli přání z publika o písničku Měla jsem já pejska (tu už jsem léta neslyšel a skoro na ni zapomněl).
Skvělý večer skončil stylově nádhernou písničkou Nad Koločavou, která pěkně souzněla s pěkným prostředím koncertu s výhledem na Železné hory.
Fotky jsem umístil sem.
Seznam písniček: Přijíždí posel, Leží dáma na kolejích, Viděl jsem člověka, Marie!, Lano, co k nebi nás poutá, Černej pasažér, O malém rytíři, Princezna Lada, Tak to mám rád, Ve stejném okamžiku, Jdu krajinou, Vlaštovky, Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, V oku dravce, Bez tíže, Kantorovy varhany, Zasněžená, Obešel jsem horu, Krajina v obrazech, Kalná řeka, Nad Koločavou.
Na koncertě jsem se potkal se spoustou známých, některé jsem opravdu už dlouho neviděl, a dost jsem si ho užil (přestože se konal pod širým nebem v jednom z nejstudenějších dní letošního léta; pršet ale naštěstí nezačlo).
Playlist byl klasický, obdobně vypadaly všechny koncerty Trabandu, na kterých jsem za poslední půlrok byl. Zahráli většinu posledního alba Domasa (až na skvělé písničky Zlá/sky a Co se v mládí naučíš, které poslední dobrou skoro nehrají), pár hitů z Přítele člověka, svoje asi nejznámější písně Černej pasažér a Lano, co k nebi nás poutá a ze starších Posla, Marii, Rytíře či Viděl jsem člověka (tentokrát zůstalo z alba Road Movie jen při něm, posledně z Road Movie zahráli pět kousků!). Vlastně si uvědomuju, že od pražského koncertu 21. prosince loňského roku, kdy Jarda zahrál naprosto neznámou písničku O muži, který sázel stromy (fragment textu zde na webu Evangelického Traband funclubu traband.tk), jsem od Trabandů neslyšel jedinou novinku. Ale nevadí, však já se dočkám a písničky z Domasa jsou skvělé!
Traband také zahrál dvě písničky s BeneBendem, kapelkou Benediktu: Hevenu shalom aleichem a Černej pasažér, obě jsem zaznamenal na video a právě nahrávám na Youtube.
Ke konci koncertu jsem si vyřval hitovku Leží dáma na kolejích, kterou jsem už dlouho naživo neslyšel, Benediktus si přál Vlaštovky, na přání zahráli i O malém rytíři... Jak se ale dalo čekat, nevyhověli přání z publika o písničku Měla jsem já pejska (tu už jsem léta neslyšel a skoro na ni zapomněl).
Skvělý večer skončil stylově nádhernou písničkou Nad Koločavou, která pěkně souzněla s pěkným prostředím koncertu s výhledem na Železné hory.
Fotky jsem umístil sem.
Seznam písniček: Přijíždí posel, Leží dáma na kolejích, Viděl jsem člověka, Marie!, Lano, co k nebi nás poutá, Černej pasažér, O malém rytíři, Princezna Lada, Tak to mám rád, Ve stejném okamžiku, Jdu krajinou, Vlaštovky, Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, V oku dravce, Bez tíže, Kantorovy varhany, Zasněžená, Obešel jsem horu, Krajina v obrazech, Kalná řeka, Nad Koločavou.
pondělí 26. července 2010
Zkouším rozjet nový blog
S nástupem Facebooku, místa pro naše "statusy", se nějak vytratila chuť a motivace psát delší texty. A myslím, že nejen u mě. Bloček, kam jsem psal dosud, jsem navíc vytvořil tak, že je dost náročné ho aktualizovat, což tu motivaci ještě sráželo. Trochu mi to psaní chybí a tak jsem včera náhlým popudem založil tento blog a snad sem budu i něco psát. Nerad opouštím svůj důmyslný systém výtahů, lanovek a meteoritů na svém starém Bločku (ve kterém se žel nikdo jiný nevyznal), pokud to tu ale bude aspoň trochu žít, tak to mělo smysl. Starý Bloček samozřejmě zůstává na svém místě a na články na něm se můžete snadno dostat i z Databenu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)