úterý 28. června 2016

Traband v Brně, červen 2016

Tak se nám tu vyloupl ještě jeden poslední koncert Trabandu v Brně před plánovanou rodičovskou dovolenou (a třetí od konce ze všech naplánovaných), dokonce zdarma v rámci Vaňkovka Festu. Sami jistě pochopíte, že jsem tam nemohl chybět, dorazilo i větší množství brněnských kamarádů, dokonce i Adélka s Danielkou z Miroslavi a Malý vlk až z Chotěboře.

Během předkoncertu písničkáře Reného Součka se prostor ulice Ve Vaňkovce solidně zaplnil a pak už na pódium vylezl Traband a zahrál svůj obvyklý set poslední doby. Čekal jsem, že festivalový program nebude nijak výrazně překvapivý, takže jsem velmi spokojen. Škoda jen horšího zvuku a častého vazbení, které např. zkazilo vrchol koncertu, „refrén“ (on je v té písni jen jednou) písně Tenhleten den, která byla zařazena ke konci programu. Banjista Radim Huml za celou dobu slezl z pódia jen při závěrečné Krasojezdkyni, po které následovaly už jen přídavky Sára a Černej pasažér (na velké naléhání publika Traband na úplném konci přidal ještě jednu píseň, miniaturu Bez tíže).

Na písničky z některých alb nedošlo, ale to bylo lze čekat, zajímavý byl úvod Marie! v pomalejším tempu.

Jana odehrála celý koncert zcela standardně (jen jednou na chviličku odběhla, ale do konce písničky byla zpět), seděla za klávesami i stála s trumpetou, což je při velikosti jejího břicha úctyhodný výkon.

Bylo to skvělé rozloučení a teď už nezbývá než doufat v brzké shledání.

Pár fotek zde.

Traband, Vaňkovka Fest, Brno, 23. června 2016: Orel a panna, Sáro!, Černý kafe, Marie!, Černej pasažér, Krasojezdkyně!, Tak to mám rád, Tichý muž, Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, Bez tíže, Kantorovy varhany, Pokaždé, když přicházíš, Kabát ´66, Mluv se mnou, miláčku, Do ticha, Tenhleten den, Píseň písní, Písmem klínovým, Vidím tě.

čtvrtek 16. června 2016

Jarní Zbytov 2016

Z Brna jsme měli v plánu přijet dvěma auty, sraz jsme si dali u Janáčkova divadla. Sešli jsme se tam v tomto složení: Franta s Kurtem, Honza Dědič a já. Byla tam také Pepina, ale ta nám bohužel šla jen zamávat (potřebovala něco domluvit s Klárkou). Jako taxi č. 1 přijel Dominik Hodač a Michal s Klárkou hlásili zpoždění, vlezli jsme tedy všichni k Dominikovi a odjeli na Zbytov. Ano, až tak jednoduché to nakonec bylo. Pepina tam ale zůstala čekat na Klárku, jestli se nakonec setkaly nebo jestli tam Pepina čeká dodnes, nevím. Michal s Klárkou pak ještě kupovali u Papouška víno, volali ale Dominikovi, že nemají cash a jestli bychom víno nemohli koupit cestou my. My už ale tou dobou vyjížděli z Brna, tak jsme jim chytře poradili, že je možné vybrat z bankomatu. Ano, i takto jednoduše lze získat peníze.

Mezi prvními na Zbytov dorazil Malý vlk oděný do obleku. Na Zbytov se vyfiknul víc než na jakoukoli svatbu posledních let, kde jsem ho viděl. Z Poličky přivezl Domču, která tam teď přechodně bydlí, a Jesetera, který se tam k nim připojil. Přijeli také Honza s Martinou, Hašlerka s Pecharovic sedmimístným autem z Prahy a Kady. Též několik nováčků přijelo: čas si konečně udělala Klárka Pecharová či Barča Mičková, Helča Est. s sebou vzala svou kamarádku Aničku Otrubovou. Přijel se za námi podíval i místní farář Jára Coufal, hlavně kvůli tomu, aby s Jeseterem domluvil nedělní hraní. Zbytov se totiž termínově shodoval s Moravetzovým varhanickým kurzem, což způsobilo, že v neděli nemohl být přítomen Míra Kadeřávek a Jeseter po mém krátkém naléhání vytrhnul místním trn z paty, když přislíbil přijet a hrát. Stylovým Volvem dorazil též Krokodýl. Hned když jsem vysedal z auta a ono Volvo spatřil, bylo mi jasné, že nemůže patřit nikomu jinému než tomuto slovutnému harmonikáři z Vysočiny. Svoji krátkou návštěvu na Zbytově (před snídaní už zase musel odjet) pojal Krokodýl jako úkol zabavit nás hraním sprostonárodních písní, spustil tedy téměř hned, co jsme usedli v myšárně, dokonce před mým oficiálním zahájením. Když už jsme byli všichni (poslední dorazil tuším Kady) a přišel mezi nás i Honza Keller, musel jsem se s oficiálním zahájením trochu vnutit a tím na chvíli utnout proud Kominíčků, Dráteníků, Bab Blažkových a Vozů od Vimperka. I pro tento Zbytov (tentokrát s velkou Kurtovou pomocí) jsem totiž připravil song (a informace o tom, kde leží mé místo, v kolik bude snídaně apod., musely také zaznít) a sice Ó Honzo zpěv náš důstojný. Takt odmával Jeseter a zdárně jsme to zazpívali, mistr promítač Malý vlk opět točil video. Pak jsem ještě do kulturního programu pátečního večera přispěl přečtením fejetonu Umberta Eka o smrti, čímž jsem připomněl jednak nedávno zemřelého Eka, tak jsem neplánovaně též nastavil zbytovský diskurz, neboť v sobotu večer jsme s hosty několik hodin debatovali právě mj. o smrti a umírání. Více níže. Pak přišla ke slovu opět Krokodýlova heligonka, po přezpívání repertoáru a několika méně známých válů hrál také Honza na kytaru a zpívali jsme dál, přidal se i Hašlerka s baskytarou, došlo i na několik songů Kadyho s Hašlerkou. Hugo nás pozdravoval od Dity, která již podruhé těsně před Zbytovem onemocněla a nemohla přijet, a oznámil zásnuby. Datum svatby připadá na Jimramov, což bylo obsáhle diskutováno.

Nakonec jsem spal na peci, na mém místě, jak jsem ráno zjistil, si hověli Franta s Kurtem.

Ráno jsme se po snídani zvolna pustili do práce. Honza sice tentokrát opět zhotovil rozpis prací, ale nebylo jich moc, což svádělo k zahálce. Holky Lucka, Helča, Anička, Franta, Domča hrabaly kdekoli a rozhrabávaly krtince, Kurt s Honzou vyváželi hnůj ze salaše, Honza Dědič s Jeseterem odklízeli šutry od chaloupky a cihly kladivem rozbíjeli na cestě, Martina s Barčou a Klárkou P. (chvilku jsem pomáhal i já a snad i Honza D.) uklízely větve k ohništi. Malý vlk s Klárkou H. pracovali ve stodole, uklízeli, luxovali, myli okna a zbavovali stodolu nánosů ze zimy. Největší pracovní parta se utvořila kolem dřevěné chaloupky, kde Dominik zarovnával terén a ostatní (Hugo, Štěpán, Hašlerka, později i Honza D., Jeseter a já) odváželi hlínu do bývalého koňského výběhu. Kolem dvanácté hodiny, kdy už většina pracovníků posedávala kolem kamenného stolu, odjeli Honza s Martou do Brna na pohřeb Jana Šimsy. Vzápětí po jejich odjezdu, tj. kolem čtvrt na jednu, přijeli mladí Hájkovi s tím, že Jony by rád též stihnul ten brněnský pohřeb. Nicméně se zakecal, opravil jakési housle, které s sebou vozí v kufru auta, a nakonec i prací přispěl ke zvelebení Zbytova, když se rozhodl vyčistit okap (to, že si k tomu zprvu přinesl příliš krátký žebřík, ho od této bohulibé činnosti neodradilo), takže pohřeb nestihl a odjížděli někdy kolem půl páté do Brna s tím, že rovnou pojedou za babičkou a dědou (ano, myšleni jsou Jitka se Štěpánem). Někdy kolem druhé hodiny byl oběd (klasické těstoviny). Čas do příjezdu hostů využili někteří k procházce po kopcích, kupř. ale já s Kurtem jsme pili u kamenného stolu Tullamorku. Podíval se za námi i Sam Kadeřávek, Malý vlk poskytl k obecnému užití krabici Lega. Ve čtvrt na šest přijeli vzácní hosté – Bára Antonová, předsedkyně Žít Brno, s doktorkou Reginou Slámovou z hospice sv. Alžběty v Brně. Jako doprovod s nimi přijel také Tomáš Růžička. Nejprve jsme povídali venku u kamenného stolu, po setmění jsme se přestěhovali do myšárny, povídalo se několik hodin. Hlavním tématem byla paliativní péče, Bára Antonová popisovala svoji osobní zkušenost s Lucií Prcií Bittalovou. Ke konci už samozřejmě došlo i na jiné věci, politiku Hradu, politiku v Brně atp. Během programu přišla první jarní bouřka a Honza Keller, který se s Martou a dalšími právě vrátil z Brna, pro jistotu vypnul proud. Bouřka ale byla brzy tatam. Honza s Martou pak se svými hosty debatovali u sebe, takže se bohužel nemohli zúčastnit našeho programu. Večer odjížděl domů nejprve Dominik, pak i Michal s Klárkou. Kadymu nebylo nějak dobře a zůstal ve Věcově. K večeři tentokrát nebyly tradiční brambory s tvarohem, ale opět těstoviny, které zbyly od oběda. Pak se klasicky békalo, na kytary hráli Kolib s Jeseterem. Došlo i na zpěvník Nová píseň a hity jako Černá zem atp. Do rána jsme zůstali ve složení Franta, Kurt, Malý vlk a já a mj. jsme vzpomněli velké časy, kdy jsme s Malým vlkem natáčeli filmy.

Ráno jsme jeli do Jimramova, Jára Coufal kázal o Gedeonovi. Pak jsme šli do Bistra a vrátili se trochu poklidit na Zbytov. Rozjeli jsme se pak do svých domovů, já s Frantou a Kurtem jsme ještě využili nabídky Malého vlka a jeli na okružní cestu multiplou nejprve do Poličky, kam jsme vzali Domču a poseděli zde v hospůdce na náměstí, pak na vlak do Žďáru.

čtvrtek 31. března 2016

Traband v Brně, březen 2016

Poslední koncert Trabandu v Brně před plánovanou rodičovskou dovolenou Jany Kaplanové jsem si nemohl nechat ujít. Naposled jsem na nich byl loni v listopadu v klubu Eleven, nyní opět (podobně jako brněnský křest Vlnobeatu a další dřívější koncerty) hráli na Flédě. Koncert byl navíc nahráván pro plánované živé album, po pódiu také běhal kameraman a točil na foťák. Jo, už to bude v červnu 11 let, co jsme se s Kolibem tísnili v narvané Akropoli na koncertu „10 let na cestě“, jehož záznam pak vyšel na DVD. Leccos se od té doby změnilo, ale to by bylo na další článek.

Na Flédu jsem dorazil s Malým vlkem, který kvůli Trabandům přijel až z Chotěboře a zajistil si bydlení co možná nejblíže nádraží, aby ráno co nejsnadněji zase odjel do práce. Ve frontě a potom v kotli jsme pak potkávali další známé: Davida a Jakuba Junovi, Evu Markovou, po letech jsem zase viděl Pášu, dorazil i Honza Kryštof, Malý vlk mě představoval dalším svým známým, kteří se mě ptali pokolikáté jsem už na Trabandech (odpověděl jsem, že asi pošedesáté, ale přesně nevím, budu si v tom muset udělat pořádek), po koncertě jsem také potkal Kevina s Maruškou Piknovou atd.

Traband vylezl na pódium s padesátiminutovým zpožděním (jak je bohužel na Flédě zvykem) a zahájil překvapivě Princeznou Ladou. Následovaly hity Indiáni ve městě a Pálíš, doutnáš, nehoříš a hned se vrhli na aktuální repertoár z Vlnobeatu. Playlist koncertu byl patrně s ohledem na natáčení trochu neobvyklý: Traband hrál téměř výhradně věci z novějších alb. Vlnobeat přehrál z velké části (ovšem opět bez Moje kočka mňoukala), doplnily je hity z Domasa a Přítele člověka, ze starších dob se vyloupla jen Na širém moři. Banjista Radim Huml (s výjimkou asi jedné ze dvou písniček z Domasa z úvodu koncertu) tak byl celou dobu na pódiu, což nebývalo typické. Program založený na Vlnobeatu jsem si samozřejmě hrozně užil.

Zhruba v půlce byla asi čtvrthodinová přestávka, během které vystoupil se třemi básněmi pan řidič (!!!). Toho jsem na pódiu neviděl snad už několik let!

Charakter koncertu ke konci pootočilo uskupení Spálený sušenky, které Jarda pozval na pódium jako náhražku za loňské společné vystoupení na ObrFestu, které narušila bouřka. Došlo tím pádem i na starší hity, Traband s trojicí bubenic zahrál Černý kafe, Tichého muže a Černého pasažéra. Ještě hlouběji do minulosti (vlastně nejhlouběji, jak to jen jde) se pak Traband ponořil v přídavcích (tradičně „jedna rychlá, jedna pomalá“): Orel a panna a Sáro! (kterou Jarda doprovázel netradičně na klávesy, za které se dostal tento večer snad teprve podruhé). Nakonec se tak svého zástupce dočkala všechna trabandí alba.

Opět velmi povedený večírek! Jsem zvědav, jak bude vypadat na albu.


Václavovo závěrečné foto

Traband, Fléda, Brno, 29. března 2016: Orel a panna, Sáro!, Na širém moři, Černý kafe, Černej pasažér, Tak to mám rád, Milovaný syn, Jdu krajinou, Tichý muž, Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, Kantorovy varhany, Princezna Lada, Romeo a Julie po deseti letech, Muž, který sázel stromy, Pokaždé, když přicházíš, Kabát '66, Trofeje, Mluv se mnou, miláčku, Do ticha, Tenhleten den, Píseň písní, Písmem klínovým, Vidím Tě.

čtvrtek 17. března 2016

Podzimní Zbytov 2015

Podzimní Zbytov 2015 popíšu jen krátce. Odehrál se deset let poté, co jsme takto na Zbytov přijeli poprvé a měl s tím prvním některé společné rysy. Hlavně tedy dva: většinu času jsme opět strávili v myšárně (což bylo už po druhé v řadě a stalo se to novým pravidlem) a bylo nás málo. Před deseti lety ale byl Zbytov legendárně domluven 14 dní předem na Sjezdu, tentokrát se prostě přihlásilo málo lidí a spousta z nich se ještě v posledních dnech omluvila. Ale my, co jsme přijeli, jsme si to samozřejmě moc užili, navíc bylo fakt nádherně.

Já jsem se na poslední chvíli dostal do jediného auta jedoucího z Brna, protože Domec Palec se na poslední chvíli rozhodla jet až v sobotu. Vyrazili jsme po sedmé od kavárny Atlas. Napřed jsme jeli k Férům, kteří přislíbili dodat zbylé víno ze svatby, ale bohužel ochořeli a nemohli sami jet. Lucie měla trochu obavy, zda už víno není zkažené, ale nakonec jsme to riskli a celovíkendové pití nikomu neublížilo. Jeli jsme v tomto složení: řídil Dominik Hodač (který tak jel na Zbytov vůbec poprvé, když nepočítáme svatbu Doleželových), kromě mě jeli ještě Klárka, Pepina a David Koňař. Z Brna pak ještě jeli po vlastní ose Franta s Kurtem, dorazili nějakou dobu po nás, do Bystřice se pro ně otočil Malý vlk, který přijel sám Multiplou. Nějak jel i Gregor, další nováček „našich“ Zbytovů.

Když jsme dorazili do cíle, v myšárně už byli Kolib s Martinou (kteří přivezli nákup) a mastili karty s Jakubem a Marky Kadeřávkovými. Přítomen byl i nejmladší účastník, Sam Kadeřávek, ale nedlouho po našem příjezdu už s maminkou odjel domů do Věcova. V pátek večer dorazil ještě Honza Dědič a byli jsme komplet. Měl dorazit ještě Jeník Lavický, ale v Chrudimi nezvládnul přestoupit z vlaku na autobus a tak dal vědět, že přijede v sobotu brzy ráno. Když mezi nás zavítal i pán domu, skromně jsme oslavili 10 let od prvního našeho Zbytova. Podobně jako na jaře při oslavě 20. Zbytova, i tentokrát jsme zpívali písničku (Honzo, dnešek je den chvály) a zapíjeli to šampaňským. Pak už se kalilo. Odjel Malý vlk s Kadym s tím, že přiveze překvapení. A skutečně! Kolem půlnoci se vrátil a do myšárny s ním vstoupil Kubišta, který si takto na Zbytov odskočil po párty s bývalými spolužáky ze Žďáru, poměrně záhy šel ale spát a brzy ráno už pokračoval domů.

Někdy nad ránem jsme končili v sestavě Malý vlk, Franta s Kurtem a já a řešili jsme poměrně čerstvé zážitky z kalby na Sjezdu. Kurta, který na Sjezdu nikdy nebyl, jsme seznamovali s genezí a tradicí těchto kaleb, které zavedl právě Malý vlk, když roku 2009 začal působit jako hlídač škol. Některých starých slavných kaleb v šatnách či jiných místnostech k tomu Malým vlkem určených se účastnila i Franta, takže jsme si pěkně zavzpomínali, dali k dobru některé historky z nočních sjezdových hodin a tak.

Tím, že nás nebylo mnoho, Honza ani nemusel připravovat tradiční papír s rozpisem prací. Holky Franta, Pepina, Klára ad. hrabaly kdekoli. Muži Honza Sk., Honza Dědič a Jeník Lavický, kterého Kolib brzy ráno dovezl, sekali dřevo (chvílemi též já). Malý vlk s Kurtem dostali obtížný úkol vyrvat jeden větší kořen ze země, což se jim nakonec úplně nezdařilo. Údernická parta David, Kady a Dominik zazdívala vrata do stodoly ze strany od Strachujova. Gregor, Domča, která přijela někdy před polednem, a patrně také Martinka dělali další práce okolo domu, hlavně na záhoncích. Nejodbornější a nejnáročnější práci si radši udělal Honza Keller sám – nahazoval na dvoře omítku.

Tuším že při obědě jsme se dozvěděli zajímavou věc, totiž že Marta zalévá mraveniště poblíž domu lógrem z kafe, což mravenci neradi a tak radši odtáhnou o kousek dál. Na toto téma se pak rozjela šílená diskuse formátu blížící se nejklasičtějším zbytovským debatám. Vymýšleli jsme scény z postapokalyptického filmu, kde vládu na Zemí převzaly hordy mravenců, kterých je všude plno a vytlačili lidskou civilizaci. Jedinými místy, kde přežívají poslední zbytky lidí, jsou tak hipsterské kavárničky v Brně apod. obehnané valy z lógru, přes které se mravenci nedostanou.

Protože bylo, jak jsem již napsal, úplně nádherně, odpoledne jsme strávili dodělávkami a povalováním se u kamenného stolu. Na chvíli se za námi opět přijel podívat Sam. Zamávali jsme zbytovským koním, které tu, když se sem na jaře vrátíme, už nebudou.

K večeři jsem jako vždy spoléhal na brambory ze zbytovského sklepa, na které se vždy, když se náš příjezd blíží, ještě zeptám. I tentokrát jsem se zeptal, jaksi jsem ale zapomněl Martinu odpověď, že brambory letos nejsou. Naštěstí je obětavý Dominik dojel koupit a večeře byla tedy klasická.

Naším večerním hostem měl původně být etnolog Michal Pavlásek. Nakonec nemohl, ale jako náhradu za sebe domluvil kulturního antropologa Josefa Oriška. Ten ovšem také nedorazil a role „náhradníka náhradníka“ se dobře zhostil učitel jedné ze svitavských základních škol Petr Sedlák (vyšlo najevo, že se ze Svitav zná s Filipem Kellerem), který pohovořil o tom, jakým způsobem se snaží se žáky pracovat a diskutovat o „migrační krizi“. Následovala krátká diskuse a i když pan Sedlák spěchal domů (ač to chvíli vypadalo, že se nechá ukecat ke kalbě), zdá se, že se mu na Zbytově líbilo a vyslovil přání příště přijet jako normální účastník.

Následovala kalba, Honza hrál na kytaru, pak i Hašlerka a snad i já (což si Honza Keller natočil na video). Malý vlk, který začal popíjet víno už někdy dopoledne, večer brzy odpadl. Někteří jsme to naopak táhli skoro do brzkých ranních hodin, já s Hašlerkou jsme končili tím, že jsme začali přezpívávat Jesus Christ Superstar, další (Pepina, David) přihlíželi.

Ráno jsme jeli do Jimramova, kde bylo díkčinění, po kostele jsme zamířili neomylně do Bistra. Pak nastal všeobecný rozjezd, jen pár posledních vytrvalců zůstalo ještě chvíli na Zbytově, což ale s sebou přineslo povinnost úklidu. Poté už jsme skutečně všichni odjeli, ale na jaře jsme tu jak na koni zas!

sobota 23. ledna 2016

Hamlet, divadelní studio Paradox, Brno 2016

V neděli 10. ledna 2016 jsem byl na premiéře inscenace Diagnóza Hamlet v brněnském divadelním studiu Paradox. Jedná se o studentské představení v režii Vítězslava Větrovce. Ač bych podle názvu inscenace čekal spíš nějaký experiment, aluzi na Shakespeara nebo tak něco, před malým hledištěm zaplněným do posledního místa se odehrál vcelku klasický Hamlet. Podobně jako před půldruhým rokem ve studiu Marta tedy žádné velké překvapení. Jeden zásadní rozdíl oproti všem ztvárněním, které jsem kdy viděl, zde ale přeci jen byl: Hamleta hrála herečka (skvělá Tereza Lexová).

Představení se odehrává v malém prostoru, kde se rozdíl mezi hledištěm a jevištěm pozná jen podle židlí a podle toho, kam míří světla. Herci mohou kromě uličky mezi židlemi v hledišti, odkud na začátku přišli, využívat jen dveře v zadní stěně, často tedy zůstávali na jevišti, i když jejich postavy byly mimo děj. Svádí to k tomu, aby se na pozadí různě přesouvali a výmluvně chodili kolem těch právě hrajících, jako tomu bylo před pár lety v Huse, ale je to naštěstí využito střídmě, s větším důrazem snad jen v jediné scéně. Jediným větším scénickým prvkem na jevišti je velký šutr postavený uprostřed, nikde žádné balkóny, ochozy či propadliště, herci se tedy celou hru pohybují pouze na malém prostoru kolem šutru. Na stěnách jsou různé nápisy křídou, což je využito jednak ke gagům Rosencrantze a Guildensterna, kteří často chodí okolo stěn a nápisy mažou houbou, zřídka také k věcem souvisejícím přímo s textem hry, např. Hamlet na zeď napíše svůj dopis Ofelii [2,2.109]. Herci mají zajímavé moderní kostýmy, společným znakem je, že všichni mají paruky nebo výrazně obarvené a upravené vlasy.

Celá hra je jakoby rámována tím, že její děj vypráví Horacio, tak jak byl Hamletem pověřen v [5,2.342-349]. Napřed předstoupí všechny postavy a Horacio je představí a řekne, jakým způsobem zemřely. Pak teprve začíná samotná hra, pokud se nepletu, vynechána je scéna [1,1] a začíná se podobně jako v Huse rovnou Claudiovým státnickým projevem v [1,2]. Claudius je zahrán dobře, ale celkově je královský pár trochu upozaděn, Gertruda se kromě ložnicové scény [3,4] skoro nedostane ke slovu. Výrazný je Polonius, který, i když herec normálně chodí, celý svůj part odehraje v sedě na kolečkovém křesle, což nahrává různým gagům. Vypuštěna je však celá jeho scéna s Reynaldem [2,1] a výrazně zkrácen je velmi výživný dialog s Claudiem, ve kterém mu dokazuje, že za Hamletovým šílenstvím je láska k Ofelii [2,2.85]. Rosencrantz a Guildenstern rozehrávají vysloveně klauniádu (mají i naznačené červené nosy), jednak zahajují každou jednotlivou scénu slovy „scéna první /druhá / atd.“ a názvem té scény, což je většinou nějaký vtipný souhrn toho, o co ve scéně půjde, nebo nějaký zásadní citát textu, který ve scéně zazní. Navíc hrají i divadelníky (takže scéna příjezdu Rosencrantze a Guildensterna a scéna příjezdu herců [obojí v 2,2] jsou sloučeny v jednu) a na hře ve hře [3,2] se dost vyblbnou, publikum chvílemi řičelo smíchy. A do třetice stejní herci pak hrají i hrobníky s dalšími vtipnými momenty. Např. rozhovor s Hamletem, který se jich po jejich příjezdu ptá, jestli přijeli sami nebo pro ně král poslal, je velmi povedený. Toto zjedodušení, kdy Rosencrantz a Guildenstern hrají i herce, zasáhne výrazně do textu: myslím, že úplně vypadla debata o Pyrrhovi [2,2.428-511] a navazující Hamletův monolog Jsem darebák a trapný ničema [2,2.540-597], naopak Rosencrantz s Guildensternem úspěšně sekundují Poloniovi v jeho žvatlání „tragédie, komedie, hra historická, pastorální, pastorálně komická, historicko-pastorální…“ v [2,2.391]. Po hře ve hře je ale vypuštěn dialog o hraní na flétnu [3,2.338], následuje krátký dialog Hamleta s Poloniem „Vidíte tamten mrak? Že je to skoro velbloud?“ [3,2.368], který je patrně vcelku náročné zrežírovat, protože se odehrává v čase všeobecného shonu a rozrušení. Tak i zde se, myslím, moc nepovedl a zapadl. Vcelku nevýrazná mi přišla Ofelie. Fortinbras se ve hře vyskytne pouze jednou, vlastně dost nesystémově, moc tam nezapadá, komunikuje s publikem jako by to bylo jeho vojsko.

Zvláštně je pojato šílenství Hamleta a Ofelie. Hamlet prohlásí, že se bude chovat divně [1,5.171?, podobným způsobem tohle Hamlet glosoval i v nedávném NT Live s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli] a následuje scéna, ve které s Rosencrantzem a Guildensternem v šíleném rytmu pogují na nějakou moderní hudbu, zbytek hry se pak ale Hamlet chová vcelku normálně. U Ofelie se pak šílenství jeví tak, že jezdí na Poloniově křesle a zpívá si, úplně vyškrtnuta je scéna s květinami [4,5].

Podobně jako před lety v Činoherním studiu v Ústí nad Labem s Romanem Zachem v hlavní roli i zde chybí duch. Zatímco v Ústí ale úplně chyběla jeho postava a scény s ním, zde nevystupuje fyzicky, ale je přítomen. To, co říká Hamletovi na hradbách, reprodukuje zkráceně Horacio (zatímco Hamlet upřeně hledí přes diváky), citelně ale duch chybí v ložnicové scéně, kde Hamlet najednou začne mluvit z cesty (repliky, kdy mluví s duchem), ale není to nijak vysvětleno a pokračuje se normálně dál.

Jako drobně nedotažené mi přišly i scény, kdy je některá postava skryta ostatním. Cladius a Polonius říkají, že se skryjí a budou pozorovat Hamleta s Ofélií, ale pak se na to nějak zapomene (možná tím, že jsou všichni herci stále na scéně). Podobně Polonius v ložnicové scéně vůbec předem neříká, že se ukryje, prostě začne v jednu chvíli volat o pomoc a Hamlet ho jakoby ukrytého za závěsem zastřelí (ano, Polonius je zastřelen, což, jak jsem psal výše, je prozrazeno hned na začátku hry Horaciem). A opět, Ofelie je v tuto chvíli také na jevišti, což je v představení hned využito tak, že ihned spatří svého mrtvého otce a s pláčem se k němu vrhne).

Trošku zvláštní bylo i to, že Hamlet vysvětluje, jak se dostal zpátky z cesty do Anglie až po scéně pohřbu. Naopak velmi dobře a pochopitelně vyznívá Hamletovo vysvětlení či omluva, proč se během pohřbu tak obořil na Laerta. Nevzpomínám si, že bych to někdy viděl takhle jasně.

Závěrečný souboj je opět podobně jako ve zmiňovaném představení v Huse na provázku odehrán ve stoje, pouze Osrik (hraje jej stejný herec jako Polonia) vtipně pobíhá mezi herci a hlásí zásahy. Hlavní vyprávění toho, co se děje, ale přebírá Horacio a jako dobré odlehčení v jednu chvíli hlásí, že omylem je bodnut také Osrik, který pak musí, ač se mu nechce, opět zahrát mrtvého. Slabinou tohoto „souboje ve stoje“ je, že člověk během něho těžko postřehne poměrně zásadní věci jako výměnu rapírů apod.

Hra končí tím, že Horacio zbytkem otráveného vína polije vrchol šutru uprostřed jeviště a pak to zapálí. Modrý plamen pomalu dohasíná a nastává tma.

Inscenace je dosti zajímavá s pozoruhodnými hereckými výkony (výborný ženský Hamlet, vtipná dvojice klaunů a Polonius), ale jak vyplývá z výše uvedeného nahodilého výčtu, skoro vše už jsem někde viděl.

Hrálo se s textem v překladu Zdeňka Urbánka, ze kterého také cituji.

William Shakespeare: Diagnóza Hamlet,
překlad Zdeněk Urbánek, Divadelní studio Paradox, Brno, 10. ledna 2016, premiéra
režie: Vítězslav Větrovec
dramaturgie: Karolina Ondrová
hrají: Tereza Lexová, Matěj Nešpor, Jakub Urbánek, Monika Okurková, Michal Mančík, Natálie Pelcová, Adam Wicha, Josef Zachar, Vojtěch Hříbek, David Tchelidze


Pár fotek z děkovačky zde. Fotky z premiéry od Martina Chylika, který seděl vedle mě, zde na Facebooku.

sobota 9. ledna 2016

Jarda Svoboda – Hosín 12. listopadu 2015

Jardovi Svobodovi, kapelníkovi Trabandu, v poslední době přibývá sólových koncertů. Šušká se dokonce o tom, že by mohl letos vydat sólové album, takže se samozřejmě snažím pilně sledovat, co na svých recitálech hraje. Osobně se mi jej slyšet při sólovém vystoupení už dlouho nepoštěstilo, ale doputoval ke mně playlist Jardova koncertu v Hosíně u Českých Budějovic 12. listopadu 2015. Je to konzultováno přímo s Jardou, takže to snad sedí. Playlist je zde:

Řeka
Jsi
Královno noci
Havrani
Mluv se mnou, miláčku
Svatební
Slovo o slově
Pozvedám své oči k horám
Jdu za tebou
(Koubek)
Lano, co k nebi nás poutá
Otče ohně
Kristyno!
Na svém místě
Šťastná hvězda
Nad Koločavou
Moje volba 1
Nehledám nacházím
Vlaštovky
Nebojsa
Jdu krajinou
Po potopě


Je to dosti zajímavý průřez Jardovou písňovou tvorbou, který zahrnuje jak písničky Otcových dětí a Trabandu, tak také starší nevydané písně a novinky. Navrch pak převzatou písničku od Vaška Koubka Jdu za tebou, která upomíná na časy, kdy Traband na svých koncertech hrával Koubkovu Milou a pak ho doprovázel na albu Každej pes (2004).[1]

Otcovy děti
Z repertoáru Otcových dětí Jarda tu a tam na koncertech něco zařadí, stará písnička Otcovek Mezi nebem a zemí posloužila jako otvírák např. na koncertě 21. února 2007 ve Strakonicích. V Hosíně Jarda začal podobně, písničkou Řeka, a skončil písní Po potopě. Na webu je záznam přímo z Hosína:



Traband
Od Trabandu v Hosíně zaznělo, jestli dobře počítám, šest písniček, půlka z nich – nepřekvapivě – z alba Přítel člověka[2] (Havrani, Vlaštovky, Jdu krajinou), sólově často hrané Lano, co k nebi nás poutá, ale i Nad Koločavou či opus Mluv se mnou, miláčku z nejnovějšího alba Vlnobeat.



Starší nevydané písně
Z doby kolem vydání Přítele člověka pochází vícero písniček, které se zatím na žádné album nedostaly. Asi nejznámější (ale pozapomenutá) je Moje volba, kterou Traband hrával na svých koncertech. V playlistu je doplněna číslem 1, aby se nepletla s jinou písní téhož názvu; Jardovu písničku Moje volba zpívá také The Tap Tap. Dále v Hosíně zazněla písnička Jsi, kterou Traband podobně jako Moji volbu nahrál na demo 2006, ale na o rok novější album Přítel člověka se už nedostala. Z podobné doby pochází, pokud vím, také Svatební a Šťastná hvězda. Nahrávky těchto čtyř písniček jsou k poslechu na webu Evangelického Traband Funclubu.

Novinky
Zbývajících osm písniček jsou novinky, které jsem naživo ještě neslyšel. Minimálně dvě z nich, Královno noci a Nehledám nacházím, hrál Jarda na svých recitálech už v roce 2014. Písničku Na svém místě uveřejnil Jarda na sklonku roku 2014 na svém Youtube kanálu. O těch dalších pěti písničkách (Slovo o slově, Pozvedám své oči k horám[3], Otče ohně, Kristyno!, Nebojsa) nic nevím a těším se na ně.


[1]Na živém albu Trabandu 10 let na cestě zpívá Koubek s Trabandem také skvělou písničku Hospoda nahranou také původně na albu Každej pes
[2]Právě před vydáním Přítele člověka, kdy měl Traband roční pauzu, Jarda několikrát vystoupil sólově, kde mj. hrál písničky z chystaného alba a kde se začal doprovázet na harmonium.
[3]Úvodní slova žalmu 121.