úterý 8. května 2018

Jarní Zbytov 2018

Podobně jako na podzim 2016 jsme v malém počtu (Franta, Kurt, Pepina a já) a dosti krkolomně s přestupem na autobus v Kuřimi a dlouhým čekáním v Bystřici, které jsme vyplnili návštěvou obskurního podniku napůl sauny a napůl hospody u náměstí, dojeli z Brna do Strachujova a zde zapadli do místní knajpy. Tentokrát jsem se ale poučil z minula a zavolal Honzovi Kellerovi, jestli by nechtěl také dojít; po chvíli přišel i s Malým vlkem, který už byl na Zbytově. Časem dorazili i další: Lucii přivezl z Miroslavi Jirka U., přijel Krokodýl a vytáhnul heligonku, přišel Honza Dědič, pěšky z Jimramova dorazil Jeroným, který cestou na kraji Strachujova narazil na jakousi svatbu a byl zde nucen chvíli setrvat a bylo do něj nalito pár panáků. V knajpě vládla dobrá atmosféra, Honza Keller poseděl i u stolu štamgastů (pak ale poměrně brzy odešel domů za Martou, kterou skolila chřipka; i Franta odešla dříve, byla dost unavená), místní dobrák se opět chlubil slivovicou, Krokodýl vyhrával, zpívali jsme, vyprávěli (výrazným hlasem byla jedna bývalá Honzova konfirmandka). V noci jsme se přesunuli na Zbytov (někteří museli nechat svá auta ve Strachujově) a vcelku brzy po přesunu šli spát. Bylo nás málo, tak na mě dokonce zbylo moje místo.

Ráno jsem budil zpěvem písně z prvního dílu Kumštu, což jsem neměl dělat, protože mi pak celý den zněla v hlavě a občas jsme si ji (spolu s dalšími) zanotovali s Kurtem. Krokodýl odjel ještě před budíčkem. Hlavní celodenní prací bylo odkorňování dřeva, kde se vystřídali skoro všichni kluci i pár holek, dále se samozřejmě hrabalo kdekoli a Franta, Pepina, Lucie a spol. připravovaly stodolu na divadelní představení Divadla Líšeň chystané Kellerovými na příští víkend, bylo kupř. potřeba zatemnit okna. V podstatě ještě před prací dorazila Domča s Davidem a velmi brzy také Kubišta s Věrou a Kolibovci. Během dopoledne přijela také Eva Nej. Krátce po obědě se na pár hodin cestou z Prahy do Brna stavil i Jony s Vítkem. Vítek všechny bavil svými rozumy s jeho hybridním dřevěným odrážedlem, které prý jezdí na benzín i elektřinu. Nějak mu ale nefungoval motor, což prý nebylo fér. Jony teoreticky i prakticky vypomohl při odkorňování a poté vedl řeč o pražské politice a hnutí Jana Čižinského Praha sobě. Po obědě odjel Malý vlk, později odpoledne se rozloučili i Kubišta s Věrou, Jony s Vítkem a Honza s Martinou a Kryštofem.

Program začal trochu později, protože u kamenného stolu bylo moc pěkně. Přijela Markéta Nešporová s manželem a promítala fotky a mluvila o své cestě do Bangladéše, textilním průmyslu a férové módě, o kterou se snaží na svém e-shopu TukTuki. Pak se diskutovalo a po večeři si při začátku kalení vzal slovo manžel Markéty, právník, který velmi zajímavě mluvil o různých slavných právnických kauzách (David Rath) a slavných českých mafiánech (zejm. Radovan Krejčíř). Nakonec se z toho vyklubal skoro další program, dost se i diskutovalo, spoustu poznámek a historek přidal i Honza Keller.

V neděli jsme jeli do Jimramova a pak se stavili v Bistru. Cestou do Brna dvěma auty jsme se stavili ještě na oběd v Nedvědici. Byl to opět skvělý Zbytov, počasí nám přálo, ale přijelo méně lidí, než kolik bylo plánováno, v posledním týdnu před Zbytovem se (skoro už klasicky) dost lidí odhlásilo. Uvidíme, jak to bude dál.

sobota 24. března 2018

Podzimní Zbytov 2017

Na podzim 2017 se nějakým zázrakem povedlo aspoň trochu zvrátit trend posledních let, že na Zbytov už nejezdí moc lidí. Kromě tradičních návštěvníků a některých občasných hostů (z Brna Františka s Kurtem, Pepina, Šťovík, Domča, David a já; z Prahy Lenka s Hašlerkou a Klárkou P., Hugo s Ditou či Lucka N.) přijela např. po dlouhé době Ája P. a pár lidí, kteří na Zbytově s námi ještě nikdy nebyli. Malý vlk na Sjezdu pozval Markétu P., ta přijela s Filipem Boháčem, který vzal s sebou i Štěpánku Z. Ája na Markétu překvapeně koukala, nečekala, že zde bude i někdo jiný z jižních Čech. Malý vlk z Chotěboře přivezl také Lydii N. a dorazily také Terezka Š. a Verča P. z krupské mládeže. V noci pak dojel náš další tradiční sjezdový souputník, slovutný Matt Halaš. Byla tu také Evka Nej., která ale ráno zas někam odjížděla. V Myšárně to tak bylo po delší době jak v úle. Filip Boháč si s sebou vzal elektrickou kytaru a zkoušel s Hašlerkou (již tradičně baskytara) něco rozjet, ale v tom malém prostoru se to trochu třískalo. Omladina navíc zpívala pouze Svítákovky. Lenka dovezla již klasickou zbytovskou zábavu, hru IQ Twist. Tentokrát nepřijel Kady, což se promítlo do několika vtípků typu „ještě chybí Kady“, „všichni tady odpočíváme, jen Kady ještě někde ve stodole maká“ atp.

Ráno pro nás Honza Keller tradičně měl připravený rozpis prací. Na dřevo jsme šli já s Kurtem, Frantou a Ditou. Hrabání a pálení si vzaly Verča, Terezka, Lenka a Klárka P. Přijel Jáchym a šel přesazovat strom. Štovík s Hugem odkopávali hlínu, David s Fílou vyváželi hnůj. Hašlerka opravoval střechu nad rázem krbového dřeva. Malý vlk s Mattem připravovali stodolu pro chystané divadelní představení. Matt také pomáhal Honzovi u cirkulárky. Ája se Štěpánkou vozily písek. Domča s Pepinou zpracovávaly oranžové kytky mochyně židovské a Huga, který jednu ochutnal, přesvědčily, že je to jedovaté. Malý vlk s Hugem, Mattem a Markétou chvilku jezdili po trávě na saních, fotografie tohoto happeningu vyšla posléze na titulní straně Českého bratra s popiskem „Mládí v církvi“. Kolem jedenácté přijel Honza s Martinou a Kryštofem. Krátce po čtvrté hodině přijel Krokodýl. Malý vlk odjížděl pryč, ale podařilo se mi přemluvit Lydii, aby i přesto zůstala, že se nějaká doprava domů do Krucemburku v neděli jistě najde. Čekal jsem, že se najde aspoň do Žďáru, ale skutečně se našla až do Krucemburku. Jáchym s Kurtem a Honzou Kellerem zachraňovali souseda z chajdy nahoře, který kácel les a uvíznul pod stromem, vděčný chlápek pak přinesl podivnou flašku vína. Jáchym po této příhodě zase spěchal pryč.

V podvečer přijel vězeňský kaplan Daniel Pfann a o své práci zajímavě a dlouho hovořil. U večeře pokračovala diskuse. Potom Krokodýl vybalil heligonku a Dan Pfann nás chvíli pozorně sledoval, na malou chvilku se dokonce připojil ke zpěvu.

Fíla brzy ráno odjížděl sloužit a vzal i Štěpánku, Krokodýl tentokrát ráno nikam nespěchal. Jeli jsme do Jimramova a většina z nás se samozřejmě stavila v Bistru.

Jarní Zbytov 2017

Je to už strašně dávno, takže budu stručný: v roce 2017 jarní Zbytov opět proběhl a měli jsme se pěkně.

Pro mě osobně začal tím, že jsem v Brně na hlavní poště od jakéhosi chlapíka vyzvednul jakýsi laserový zaměřovač/vodováhu, hned ho na té poště vyzkoušel, což možná bylo poněkud riskantní, a vzal ho s sebou na Zbytov, kde jsem ho předal Hašlerkovi. Ten z něho byl nadšen a komukoli, kdo v průběhu Zbytova přijel, ho hned předváděl. Kromě toho Hašlerka také držel přednášku a 3D tiskárnách a ukazoval takto vytištěnou žábu. Kromě Hašlerky a Kadyho jsme na Zbytově byli my, co jsme přijeli z Brna (Šťovík, Pepina, Kurt, Franta a já), Lucka N., Malý vlk a Jeseter. Večeřeli jsme, poslouchali Hašlerkovy přednášky, povídali si s Honzou Kellerem a Jeseter s Kadym se chvíli pokoušeli i něco zpívat. V noci pak ještě dorazili Ondřej s Klárkou.

V sobotu ráno dorazili další: Honza Dědič, Eva Nej., Domča a po ní i David. Kady s Ondřejem, Honzou D. a patrně i Šťovíkem přehazovali kompost a rozváželi hlínu, Hašlerka s Jeseterem, Kurtem a Malým vlkem stěhovali nábytek v zadním traktu Zbytova, Františka s Klárkou vázaly proutí, Domča, Lucka, Pepina a posléze i David hrabali kdekoli. Před půl jedenáctou přijeli Honza s Martinou a Kryštofem. Po obědě už nebylo moc co dělat, tak jsme se váleli u kamenného stolu a hráli si s Kryštofem a holky (Lucka, Pepina, Domča a Franta) šly na procházku, přidali se k nim i Šťovík s Honzou D. Na chvíli přijel i Jáchym a s Malým vlkem připravili malou kanadu na Honzu Kellera, když vytáhli někde zaházenou motorku a vycídili ji.

Pak přijel Honza Ort a kolem půl šesté začal program. Povídal o tom, jak to chodí v romských osadách na Slovensku, kde dělal výzkum. Byla také diskuse o právě vydané knize Brnox. Přijel Michal Doležel a Krokodýl, odjeli Skálovi. Začali jsme trochu kalit, Krokodýl vzal heligonku, přezpívali jsme náš sprostonárodní repertoár, pak jsme zpívali i s kytarou. Honza Ort na to poněkud nevěřícně čuměl a patrně na nás právě prováděl nějaký výzkum.

V neděli jsme jeli do Veselí, kde jsme se v kostele potkali s Kubinem, Danielkou a jejich Štěpánem. Před odjezdem jsme ještě zajeli do Bistra.

sobota 10. června 2017

Jarda Svoboda + Caine-Mi, Slatiňany 2017

V neděli 4. června 2017 se odehrál dvojkoncert písničkářů Jardy Svobody a Caina v evangelickém kostele ve Slatiňanech v rámci cyklu koncertů „Radosti života“, který pořádá chrudimský evangelický sbor, potažmo Tomáš Lavický, „ředitel“ festivalu Otevřeno Jimramov. Skoro jsem to nestihl, přejížděl jsem s mamkou z Vysočiny, ale nakonec jsme dorazili těsně před začátkem prvního bloku, ve kterém hrál Jarda Svoboda sólo na místní harmonium. Po něm pak vystoupili Caine-Mi, tedy Caine s Assou.

Jardu jsem naživo neviděl téměř rok od loňského červnového koncertu Trabandu v Brně. Nějak se mi stále nedaří zastihnout ho s jinými skupinami jako Holy Fanda and The Reverends či Květovaný kůň a zažít jeho sólové vystoupení se mi nepoštěstilo už strašně dlouho.

Jarda začal dvěma trabandovskými písněmi Mluv se mnou miláčku a Kantorovy varhany, základ koncertu pak byl repertoár z jeho sólového alba včetně staršího songu Moje volba, který jsem poprvé slyšel v září 2006 v Novém Městě na Moravě v rámci festivalu v Křídlech. Zazněla také nevydaná Šťastná hvězda, další ze starých písní, které Jarda hrával už na svých prvních koncertech s harmoniem. Zavzpomínalo se i na Otcovy děti písní Já jsem s tebou. Jako přídavek pak Lavickým věnoval píseň Milovaný syn. Z harmonia, na které skoro nikdo nehraje, učinil koncertní nástroj a zhruba čtyřicítka diváků byla, myslím, dosti spokojená.

Po krátké přestávce nastoupili Caine-Mi, které poslední dobou už také moc často nepotkávám. Hráli dost písniček, které jsem neznal, ale zazněly také vcelku staré hity Jako či mírně novější Myšionáři (hned na úvod) a Gastronomické zprávy Apokalypsa!. Ze sedm let starého „nejnovějšího“ alba zahráli např. Kolumbus, co sny o moři tvoří neobjevenou zem. Asi je čas na nové album!

Fotky budou.

Jarda Svoboda, Slatiňany 4. června 2017: Mluv se mnou miláčku, Kantorovy varhany, K horám, Slova, Svatební píseň, Kristýno!, Moje duše ví o té tvé, Otče ohně, Moje volba, Šťastná hvězda, Já jsem s tebou, Milovaný syn. + Caine-Mi

sobota 25. března 2017

Nádražky, podzim 2016: sever Čech

Viselo to ve vzduchu už dlouho. Po tolika s přehledem naplánovaných a s ještě větším přehledem uskutečněných tour po nádražkách (je třeba si uvědomit, že při uskutečňování plánu se vypije víc piva než při plánování, o to je návštěva správných nádražek a včasný návrat domů obtížnější), které pod Kurtovým vedením vznikly již v roce 2011, na to prostě muselo zákonitě dojít. Po prozkoumání všemožných z Brna dostupných regionů (záměrně zatím vynecháváme potenciální tour po trati na Jihlavu a po trati na Českou Třebovou, místní nádražky tak nějak už trošku známe z jiných výletů a pro tour po nádražkách Kurt raději vybírá exotičtější destinace), tomu nebylo vyhnutí. Prostě to nešlo neuskutečnit. Doba již dozrála. I my jsme již dozráli a posbírali nějaké ty zkušenosti (a jak víme, nejcennější zkušenosti jsou ty životní). Dokonce i Kurt – netušíme, jak to dělá – stále zdokonaluje své plánovací a rešeršní schopnosti, nyní využívá dokonce i jakýchsi německých webových stránek o českých nádražkách. Zkrátka bylo jasné, že to brzy přijde. A když už to má přijít, kdy jindy než při jubilejních desátých nádražkách? O čem že tu vlastně píšu? No přeci o dvoudenní tour po nádražkách s přespáním!!! Přátelé, jsem dojat. To tu ještě nebylo. A nejen, že to Kurt dokázal naplánovat, my jsme se skutečně 26. listopadu 2016 vydali na cestu, vše řádně dle plánu objeli, viděli, zdokumentovali, ohodnotili, v pořádku se vrátili a nyní o tom vydávám svědectví. Nevěříte? Nedivím se vám, ale čtěte dále. A nebudu se divit, když budete během čtení nevěřícně zírat, on by zíral i pan Phileas Fogg a to je panečku nějaký cestovatel!

Kurt se pro tyto jubilejní a zároveň přelomové nádražky vytasil s velmi lákavou cestou Brno – Děčín – Úštěk – Rumburk – Česká Lípa – Brno a jeho léty vytříbený čuch se ukázal být opět přesný: strávili jsme dva dny v nádherných nádražkách. Že se děje něco speciálního, bylo jasné už s předstihem, kdy jsme si v internetové anketě dobrovolně stanovili čas odjezdu na zcela zabijácký čas 4:31, takhle brzy jsme z Brna na nádražky nikdy nevyjížděli. Kupodivu se nám daří vstát a skutečně z Brna vyrážíme, tentokrát jedeme v této sestavě: Kurt, Franta, Eva, Robert, já a poprvé se nádražek účastní také Pepina, která hned za Prahou, v čase 7:34 utváří svůj rekord v nejčasnějším pivu, když se k nám přidává v pití kolovací 15°. Do Prahy s námi shodou okolností jede i Fili, která na rozdíl od nás tuto cestu váží z pracovních důvodů. V Praze se připojuje Lucka a kormidlo naší pouti stáčíme na sever.
Náš vlak bohužel z nějakého důvodu před Ústím asi půl hodiny stojí a my tak přijíždíme s tak výrazným zpožděním, že se už nestíháme přemístit do nádražky na západním nádraží. Chudák Kurt si rve vlasy, protože tím vlastně trochu ztrácí opodstatnění náš časný výjezd z Brna a mohli jsme zůstat u klasického vlaku 5:38, který při tour po nádražkách, na které z Brna vyjíždíme směrem na Prahu, obvykle využíváme. Ale jsme již zde a tak rychle vyrážíme do Děčína.

1. Děčín
Brno hl. n. 4:31 – Praha hl.n. 7:08, RJ 580 Leoš Janáček
Praha hl. n. 7:27 - Ústí nad Labem hl. n. 8:41, R 614 Ohře
Ústí nad Labem hl. n. 9:18 - Děčín hl. n. 9:34, Os 5276 Vánoční kometa
původní plán:
Ústí nad Labem hl. n. 8:58 - Ústí nad Labem západ 9:00, Os 6822
Ústí nad Labem západ 9:55 - Děčín hl. n. 10:24, Os 6803

Hned první nádražka této velkolepé tour je hodně zajímavá. Především je patrová, dole se nachází klasická restaurace, díky tomu, že zde máme o hodinu víc času oproti plánu, se po čase přesouváme i nahoru, kde je kavárna, snadno se tu ale boříme do sedaček, což nás trochu uspává. Ve spodní části, kde sídlí restaurace, je v nabídce plno jídla, sedí tu štamgasti, kteří si už poněkolikáté objednávají malá piva a pingla oslovují „pane hoteliér“, i rodina s děckama.
Kurtovo hodnocení: **** z 5


2. Bohušovice nad Ohří
Děčín hl. n. 11:24 - Bohušovice nad Ohří 12:04, R 683 Střekov
V Bohušovicích nás čeká další pěkná zastávka. V nádražce opět sedí pár štamgastů, je tu kulečník, televize je naštěstí vypnutá, i tak ale poutá pozornost, protože je za ní podivuhodný chuchvalec různých drátů. U stropu je pozoruhodná vzduchotechnika. Umělecké prvky na zdech Robert případně nazývá „galerií dvou obrazů“. Diskutujeme o nich, jejich styl Kurt nazve „abstraktním expresionismem“. „Bacha, ať ti tady nedaj do držky,“ krotí Kurta s obavou v hlase Eva. Z výsledného hodnocení Kurt ubírá půl hvězdy kvůli plakátu na koncert skupiny Ortel na dveřích.
Kurtovo hodnocení: ****


3. Lovosice
Bohušovice nad Ohří 13:21 - Lovosice 13:29, Os 6912
V Lovosicích vládne milý nevkus zahrnující umělé květiny, záclonky, závěsy či obrazy na stěnách. Eva si ode mne půjčuje foťák a záslužně čile dokumentuje. Nádražka je rozdělena na hospodu a bistro.
Kurtovo hodnocení: ****


4. Litoměřice horní nádraží
Lovosice 14:36 - Litoměřice horní nádraží 14:48, Os 6161
Přesouváme se přes řeku do Litoměřic, kde nás vítá téměř zaplněná nádražka, s podivem si všímáme, že je zde netypicky početné dámské obsazení. Hospoda je dělená na kuřáckou a nekuřáckou část, ovšem v nekuřácké jsou automaty, a tak je tam zakázán vstup osobám do 18 let. V nádražkové logice nelze mít sebemenších námitek. V jedné z odlehlejších částí hospody někdo vynaložil snahu vytvořit hipsterský koutek. Tak jako jinde i zde se s obavami ptáme hospodského, jestli mu nezkomplikuje život EET a nebude muset zavřít, což bychom skutečně neradi, on ale odpovídá, že ne, ale že Babiš je čurák.
Kurtovo hodnocení: **** 1/2


5. Úštěk
Litoměřice horní nádraží 16:16 - Úštěk 16:43, Os 6109
Hodně kvalitní zastávku na naší cestě skýtá Úštěk. Je zde útulná nádražka s kamínky, v televizi běží Hercule Poirot, na zdi je obraz Macha a Šebestové. Jsou zde zasloužilí štamgasti, ale stůl tu má i místní omladina. Znenadání k našemu stolu přijde drobný pán s čelovkou a pracovními rukavicemi a ptá se: „Prosím vás, vypadám jako krtek?“ Když mu to potvrdíme, spokojeně odchází. Před naším odchodem si v rohu ještě všímáme zajímavé nástěnky se spoustou dosti nesourodých fotek všemožných známých osobností (jsou zde vedle sebe např. Marta Kubišová, hokejista Franta Kaberle, Jan Zrzavý, Marie Rottrová, Jan Tříska, zpěvačka Helena Zeťová či Jiří Žáček). Jeden ze štamgastů, vyhotovitel nástěnky, nás ochotně zasvěcuje, že na nástěnce je rozpis dní na celý listopad a u každého dne je na fotce někdo, kdo má zrovna narozeniny. „Každý den je co slavit,“ uzavírá svůj výklad. Vzhledem k tomu, že jsme přiznali, že jsme z Brna, osazenstvo nádražky se s námi pak loučí zvoláním: „Pozdravujte Donutila a Menšíka!“
Kurtovo hodnocení: *****


6. Česká Lípa
Úštěk 18:44 - Česká Lípa hl. n. 19:23, Os 6111
Když nastupujeme do vlaku, trochu se ve dveřích srazíme s nějakým chlápkem, který míří na záchod. Chlápek kontruje: „My jsme taky veselí, ale když je plnej močák, tak jde sranda stranou.“
Při přestupu v České Lípě objevujeme na totálně rozbombeném nádraží stylový kiosek, kde je dokonce pár míst k sezení! Dáváme kolovací pivo a nevěříme svým očím.
Kurtovo hodnocení: vymyká se hodnocení


7. Rybniště
Česká Lípa hl. n. 19:41 - Rybniště 20:25, R 1102
Dnešní část výpravy uzavíráme v hospodě v Rybništi, která je kousek cesty z nádraží, že už ji nepovažujeme ani za nádražku třetí kategorie. Kurt tedy nehodnotí. Ale je zde milá obsluha a když pak odcházíme na vlak a zjišťujeme, že má půl hodiny zpoždění, vracíme se v mrazivé noci ještě aspoň na panáka a vítají nás s pochopením a otevřenou náručí.

8. Rumburk
Rybniště 21:19 - Rumburk 21:31, Os 6664
Přespáváme v Rumburku u rodiny Eviny sestry. Je zde o nás luxusně postaráno a doufáme, že děti z nás nebudou mít trauma na celý život. Po snídani však již nadšeně pospícháme do místní nádražky. Jako zcela případný se ukazuje nápis na baru „vstávat, opilci! Máte znovu nalito“. Rumburská nádražka se vyznačuje především dechberoucí sbírkou zaprášených kšiltovek pověšených na stěnách.
Kurtovo hodnocení: *****


9. Jedlová
Rumburk 10:14 - Jedlová 10:42, Os 6657
Třetí pětihvězdičková nádražka v řadě: ano, tento výlet byl skutečně výživný. Jedlovou už většina výpravy znala z letního puťáku (který jsem žel kvůli práci musel vynechat) a tak se sem všichni těšili. Co k tomuto skvostu mezi nádražkami říct? Celé nádraží pojmenované podle hory nikoli podle obce či vesnice leží na samotě v lesích mezi kopci a zde na této samotě funguje nádherná nádražka. V kamnech se topí, lavice podél zdí, hlášení nádražního rozhlasu zavedené přímo do restaurace, televize tu sice je, ale naštěstí je vypnutá. Obědváme a je z toho skvělá žranice (Kurt moc dobře věděl, na jaký čas má naši zastávku zde směřovat). Přijíždí vlak, nádražka se zaplňuje. U vedlejšího stolu sedí patrně nějací Němci, přemýšlíme, jestli to nejsou samotní redaktoři toho německého webu o českých nádražkách!
Kurtovo hodnocení: *****


10. Jablonné v Podještědí
Jedlová 12:50 - Česká Lípa hl. n. 13:24, Os 6027
Česká Lípa hl. n. 13:41 - Jablonné v Podještědí 14:19, Os 6609

Opět přestupujeme v České Lípě a využíváme to k návštěvě kiosku.
V Jablonném zjišťujeme, že otevřeno je až od tří, neplánované volno tedy využíváme k malé procházce k bazilice a obdivujeme první české dynamické baroko. Po návratu k nádraží jsme v nádražce sami, pijeme dobré pivo Bakalář z Rakovníku. Mírně se pozastavujeme nad přetvořením kulečníkového stolu v normální stůl.
Kurtovo hodnocení: ****


11. Doksy
Jablonné v Podještědí 15:44 - Česká Lípa hl. n. 16.21, Os 6610
Česká Lípa hl. n. 16:24 - Doksy 16:39, R 1109

Opět přesedáme v České Lípě, ale kiosek tentokrát vynecháváme, aby z nás zde neměli šok. Přesouváme se do Doks. Místní nádražka má (tak jak to máme rádi) podobně jako např. ta ve Všetatech zahrádku, která zabírá část peronu pod střechou, nyní sedíme ale samozřejmě uvnitř. V nabídce je kupř. velký rum za 16 korun. Je zde vcelku plno, na baru je úplně ožralej štamgast. Po hodině sezení v této nádražce prohlašuje Robert: „Vážení, je to tady můj nový domov.“
Kurtovo hodnocení: ****


12. Brno
Doksy 18:40 - Kolín 20:11, R 1111
Kolín - Brno hl. n. ???

Cestu do Kolína v motorovém rychlíku narvaném studentstvem trávíme v euforické náladě v „kabině strojvedoucího“, která, když je umístěna uprostřed soupravy, je normálně průchozí. Do Kolína přijíždíme se zpožděním a vidíme, že na vedlejším nástupišti stojí (patrně též zpožděný) railjet na Brno. V rychlosti se loučíme s Luckou, která pokračuje do Prahy a naskakujeme do vlaku. Railjet je bohužel uzpůsoben k přepravování businessmanů, nikoli vykalenců, nakonec ale nacházíme docela dobré místo v koutku pro kočárky a úspěšně dorážíme domů. Máme za sebou velmi zdařilou tour plnou kvalitních nádražek a já mám tuchu, že příště to bude Kurt chtít opět uspořádat dvoudenní, máme se tedy na co těšit!

Kompletní fotodokumentace zde.

Nádražky, jaro 2016: na jih od Prahy

Deváté nádražky – to už je více než slušná tradice! Zvlášť tehdy, pomyslíme-li, že všechny naplánoval a vedl jeden člověk: Kurt, který se za ta léta vypracoval v takového znalce nádražkové problematiky a geniálního stratéga a plánovače, jakého svět snad ještě nepoznal. Je pravdou, že k dosažení jeho vzorů, lidí kolem „bulvárního life style magazínu“ Vágus.cz, mu zbývá ještě vydat několik knih a uspořádat výlet do Indie, již nyní ale můžeme říct, že jím vedené tour po nádražkách, kdy se během jednoho dne stihne objet několik těchto pohostinských zařízení, jak je popisují mé zápisky zde na Bločku, jsou naprosto unikátní a možná nám samotným, kteří na nich Kurta doprovázíme, nedochází, na jak významné události se svou obyčejnou přítomností a pitím piva spolupodílíme. Napadá mě např. přirovnat nás k hamburským posluchačům Beatles nebo (abych zůstal ve stejném roce) k návštěvníkům malého divadélka kdesi Ve Smečkách, kde parta podivuhodných mužů zpívá „Ten, kdo leze po žebříku, ten má vlastně velkou kliku, že se pod ním v okamžiku neprolomí žbrdlení“.
Zkrátka – tour po nádražkách je už tak zavedená značka, že si může dovolit jistou diverzifikaci, aniž by tím ohrozila svou podstatu. Od nádražek-speciál na podzim 2013, kdy jsme objeli téměř všechny pražské nádražky, se stalo tradicí, že na nádražky pod Kurtovým vedením jezdíme 2x ročně, jednou na jaře a jednou na podzim, jednou nohou již v adventu. Zatímco ty výpravy v podzimních plískanicích se Kurt stylově snaží vést do ne příliš utěšených míst (např. Třinec), kde pak člověka v nádražce zahřeje nejen oheň v kamínkách, ale též i společenství štamgastů, na přelomu jara a léta se snažíme spíše jezdit do turistických destinací a vychutnávat zase trochu jinou tvář nádražek. Tak to bylo na naší tour 21. května 2016 do krajin na jih od Prahy, kdy jsme většinu času strávili na zahrádkách, což bylo do té doby na nádražkách spíše výjimečné. I tak to ale bylo moc pěkné a poučné cestování.

1. Davle
Brno hl. n. 5:38 – Praha hl. n. 8:08, IC 578 František Kmoch
Praha hl. n. 8:25 – Davle 9:12, Os 9055

Z Brna vyrážíme v početně malé, ale jinak velmi silné sestavě: otcové zakladatelé Kurt s Honzou, který si na nádražky udělal po delší odmlce čas ve svém přeplněném programu, Franta a já. V Praze se připojuje Lucka a do Davle vlakem, kterým již odjíždíme na další štaci, se zpožděním způsobeným pozdním odjezdem ranního vlaku z Jihlavy, klasicky dofrčela Eva. Cestou do Prahy někde u Kolína se v našem InterCity přesouváme do jídelního vozu, což je u nádražek, které začínají cestou z Brna na Prahu již skoro tradicí. Honza má na sobě své červeně pruhované námořnické tričko, existuje tedy 33,3333333333% šance, že se vydal na nádražky v obleku, ve kterém se ženil. (Prý má stejná trička dokonce čtyři, ale na jednom je flek.)
V Davli nás nepříjemně překvapuje zavřená nádražka, což je výrazná skvrna na jinak pěkném letovisku. Uvnitř sice sedí nějaký nerudný týpek a nějaký jeho kamarád na zahrádce má dokonce i nalito, hlásí ale nekompromisně: „Zavřeno!“ „Kdy budete otevírat?“ ptá se Honza s nadějí v hlase. „Budu!“ zní odpověď. Též blízký stánek je zavřený, ač podle Kurtových pečlivých rešerší měl být normálně v provozu. „Mám ještě zavřeno, včera jsem tu byl do dvou do noci,“ zní oficiální zdůvodnění. Přijeli jsme evidentně v nevhodný čas, smutně usrkáváme lahváče koupené v městečku na druhém břehu řeky.


2. Prosečnice
Davle 10:10 – Prosečnice 10:36, Os 9057
původní plán: Davle 10:10 – Jílové 10:28, Os 9057
a Jílové 11:02 – Prosečnice 11:09, Os 9059

Po nevydařeném začátku v Davli umocňuje naši bezmoc, když vlak neuvěřitelně šouravou jízdou kolem Luk pod Medníkem (jinak velmi pěknou krajinou) nabírá obrovské zpoždění a my se rozhodujeme upravit původní plán a nevystupovat v Jílovém, abychom stihli alespoň nádražku v Prosečnici. Ta nám ale všechna příkoří toho dopoledne plně vynahrazuje! Sedíme na zahrádce, i když vevnitř to vypadá také pěkně a je tam i několik místních štamgastů, a plnými doušky vychutnáváme naprostou pohodu toho místa. Pijeme pivo, obědváme, obsluhuje nás milá servírka, možná Ukrajinka s půvabným přízvukem.


3. Jílové
mimo jízdní řád
Naše cesta do krajů na jih od Prahy má jakési dvě osy: první ve směru na Benešov (ovšem po trati přes Vrané nad Vltavou), druhou pak ve směru na Beroun. Návrat z první části zpátky do Prahy už už vypadá vcelku neúspěšně (pouze jedna nádražka, i když dobrá), když v tom nám najednou opětovné zpoždění podává pomocnou ruku: v Jílovém u Prahy jsme informováni vlakvedoucím, že zde budeme čekat na protijedoucí zpožděný vlak. Nečekáme na nic dalšího (a nutno říct, že s námi i další spolucestující) a mizíme za dveřmi Občerstvení U Pešoura. Podle původního plánu jsme zde měli strávit více než půl hodiny cestou do Prosečnice, pijeme s povděkem alespoň tři kolovací piva a pak utíkáme zpět do našeho vlaku. „Dobří holubi se vracejí,“ komentují to nějací spolucestující, kteří se nedali zlákat krátkým pobytem v nádražce a místo toho tvrdnou v čekajícím vlaku.


4. Černošice
Prosečnice 11:41 – Praha hl. n. 13:05, Os 9058
Praha hl. n. 13:47 – Černošice 14:08, Os 8836

Smůla se nás ale drží i dál, ale my si užíváme pěkného jarního dne a téměř nám to nevadí. V Černošicích je totiž nádražka třetí kategorie (dle klasifikace redakce Vágus.cz) sice otevřená, ale „ještě nedovezli pivo“. Kupujeme si tedy aspoň panáky fernetu a sedáme si do jakéhosi podivného „lesoparku“, který žel při nejlepší vůli nejsme schopni nazvat zahrádkou hospody. Klábosíme ale a je sranda. Eva se odváží vydat se v této hospodě na záchod, ale je ucpanej. Po jejím návratu pingl věší na jeho dveře nápis „mimo provoz“, což od něj tedy není moc galantní. Při nastupování do vlaku míjíme na nástupišti filozofa Jana Sokola.


5. Zadní Třebaň
Černošice 14:38 – Zadní Třebaň 14:53, Os 8838
V Zadní Třebani si vysloveně lebedíme. Sedíme na zahrádce u perónu, dáváme si utopence, hermelíny či zavináče (Honza), pijeme pivo Konrád za sedmnáct korun českých. Jídlo i pití je nám podáváno stylově okénkem. Vevnitř se ale patrně dějí podivuhodné věci, které by se v případě našeho navštívení zdejší nádražky během podzimní „indoorové“ tour jistě staly středobodem mého vypravování. Hned zpočátku se Honza jde podívat dovnitř, jak je to tady s obsluhou, a vrací se se slovy: „V rohu u džuboxu spolu tancují dva asi padesátiletý chlápci.“ Také Kurt se ze záchodu vrací s očima navrch hlavy a s historkou: Záchody se v nádražce nacházejí v malé místnůstce okupované dvojicí štamgastů (víc lidí se tam nevejde) a Kurt musí drahnou chvíli čekat venku, dokud jeden štamgast tomu druhému řádně nevysvětlí, že nemá hanlivě mluvit o Maďarech, protože jde o národ, který si – na rozdíl od nás – dokázal skrze rakousko-uherské vyrovnání vydobýt určitou míru samostatnosti v rámci habsburské monarchie. Terpve po skončení přednášky vypointované slovy „Takže pozor na Maďary!“ se učitel a žák odebírají zpět do lokálu a Kurt se může jít vyčůrat.


6. Srbsko
Zadní Třebaň 16:23 – Srbsko 16:31, Os 8844
Opět se kvůli zpoždění vlaků musíme odchýlit od původního plánu, který zahrnoval Beroun a Hanákovu nádražku v Nižboru. I když oceňujeme, jaké výletní místo dokázal z nádražky Tomáš Hanák udělat a rádi bychom to viděli na vlastní oči, pro tentokrát se v nastalém časovém presu uchylujeme do Srbska, i když je zde „pouze“ nádražka třetí kategorie. Stále dáváme radši přednost autenticitě. Opět zde ale skládám poklonu organizátoru Kurtovi, jehož povědomí o nádražkách je tak široké, že je schopen při nutnosti měnit plány (většinou kvůli zpoždění vlaků) zařadit zcela jiné nádražky a to tak, abychom se stihli v pořádku vrátit domů do půlnoci (jak nakazují síťové jízdenky, které při našich cestách používáme). To vyžaduje již skutečně rozsáhlou znalost nádražek, tratí, železničních uzlů a tak podobně! Obdivně se vyjadřuje i druhý ze zakladatelů putování po nádražkách Honza: „Jak hluboké je podhoubí Kurtova plánování, že generuje plány nové a nové!“
V Srbsku je hospoda kousek cesty od trati, za vodou, možná i starší než samotná trať. Jede tu wi-fi, sledujeme s nadšením, jak Finové poráží Rusy v semifinále mistrovství světa.


7. Praha - Smíchov
Srbsko 17:50 – Praha-Smíchov 18:28, Os 8853
Dnešní mírně odlišné (často sedáme na zahrádkách, využíváme i nádražky třetí kategorie, i když na jiných tour výrazně upřednostňujeme první kategorii, tj. nádražky umístěné ve výpravní budově; z toho důvodu Kurt mimořádně ani nehodnotí kvalitu nádražek a nehvězdičkuje), ale velmi pohodové nádražky završujeme na Smíchově, který nám, jak si možná vzpomenete, utekl při našich pražských nádražkách-speciál. Z restaurace je výborný výhled do haly včetně výhledu na zhulence (jen se podívejte, kam a jak upírají své pohledy) a chlápka s dlouhou rukou na socialistické fresce, místní mladej pingl bohužel razí zásadu, že hned na začátku je potřeba sprdnout hosty (Honza si dovolil půjčit židli bez optání). Uprostřed restaurace je epesní váza květin na jakémsi sarkofágu, mírně navátí se ptáme pingla, kdo je v sarkofágu pohřben, pingl zírá nechápavě. Nakonec se ukazuje, že sarkofág je pouze kryt schodiště z nádražky do haly.


Brno hl. n.
Praha-Smíchov 19:33 – Praha hl. n. 19:41, Rx 765 Kynžvart
Praha hl. n. 19:52 – Brno hl. n. 22:22, IC 581 Leoš Janáček

Loučíme se s Luckou a vracíme se do Brna. Příští nádražky budou jubilejní desáté, Kurt už plánuje rozsáhlý výlet dokonce s přespáním!

Kompletní fotodokumentace zde.

úterý 14. března 2017

Podzimní Zbytov 2016

Podzimní Zbytov roku 2016 začal tak, že se Ben potkal s Pepinou na brněnském hlavním nádraží a v 15:53 se vydali vlakem do Bystřice nad Pernštejnem. Na Lesné přistoupili Franta s Kurtem a Kurt vytáhnul z krosny lahváče. Po přestupech v Tišnově a v Nedvědici se prošli ztemnělou Bystřicí až k „zahradnictví“ na přímý autobus do Strachujova s příjezdem v 18:09. Ve Strachujově pak zapadli do hospody. Kromě Franty tu všichni byli poprvé, konečně tedy využili časného příjezdu k návštěvě tohoto legendárního místa. Zpočátku tam seděli jen dva chlapi, pak se ale místnost dosti zaplnila a v kamínkách se rozhořel oheň. U jednoho stolu chlapi mastili karty, jeden místní dobrák se chlubil čerstvě vypálenou slivovičkou, kterou naléval i našim cestovatelům. Bylo rozhodnuto, že počkají na Domču, která měla přijet druhým strachujovským expresem. Ben volal Honzovi na Zbytov, aby neměl starost, že nikdo nepřijde (bylo totiž přihlášeno rekordně málo lidí, jen něco přes deset, z nichž asi 3 se ještě v posledních dnech před Zbytovem omluvili), Honza pak ale říkal, že kdyby věděl, že se výprava v hospodě zdrží tak, jak se nakonec zdržela, vydal by se za nimi. Domča nakonec skutečně dojela (v hospodě ve Strachujově se tedy sešla kompletní Elgartka), ale poněkud komplikovaněji než bylo v plánu a se zpožděním, do příjezdu Lucky do Jimramova klasickým busem z Prahy už tak nezbývalo mnoho času. Bylo tedy rozhodnuto, že jí ostatní půjdou naproti, než se ale zvedli, vypili další rundu slivovice a vyšli z hospody, Lucka už stála přede dveřmi. I vydali se všichni na Zbytov, kam dorazili někdy kolem půl desáté. Kurt pěl ódy na strachujovskou hospodu, ve kterých bylo hlavním refrénem zvolání „pověsti nelhaly“. V myšárně již seděl Honza Keller s Honzou Dědičem. Ben vybalil nákup, ale hlavní suroviny – chleba a víno – měli přivézt Michal s Klárkou. K večeři v myšárně tedy musela stačit Benova půlka chleba, k pití Honza Keller donesl štěně s pípou, kterou si s Martou nadělili k Vánocům. Michal s Klárkou přijeli pozdě a nákup už nestihli, cestou se aspoň stavili v Doubravníku pro pivo. Zato ale dovezli Ondřeje s Klárkou P. Klárka D. místo klasické večeře tedy uvařila alespoň těstoviny, ale Ben koupil nějaké levné a blbé. Poté se až do pozdní noci diskutovalo, předními řečníky byli hlavně Franta s Honzou Kellerem, řešilo se hlavně, jak stát podráží nohy malým podnikatelům, místo aby jim pomáhal, elektronická evidence tržeb atp. Tento Zbytov byl výjimečný dvěma ne příliš pozitivními skutečnostmi: zaprvé přijelo snad nejméně lidí v historii, zadruhé se ani jeden večer nezpívalo. O to více se však diskutovalo a nějakou shodou náhod došlo dokonce i na dnes již klasické zbytovské problémy, např. jestli je možné v padajícím výtahu vyskočit (v rámci fyzikální debaty v sobotu večer se řešila např. i otázka jak se mění noční obloha při plavbě oceánem po rovnoběžce).

Protože brigádníků bylo málo, dělaly se v sobotu jen ty nejzákladnější zbytovské práce, tj. sekání dřeva a hrabání kdekoli. Kolem jedenácté přijel vypomoci Krokodýl. Ve tři čtvrtě na dvanáct se na Zbytov přijeli podívat Anička a Vojta Esterlovi s dětmi a zdrželi se asi do tří hodin. Filípek po obědě všechny přítomné překvapoval a udivoval svojí znalostí značek aut s překladem do znakového jazyka. Odpoledne odjeli Doleželovi a Klárka s Ondrou, též i Krokodýl. Během soboty naopak přijeli David Koňař a Martin Hulánek zvaný Šťovík. Besedovat přijel Ivan Bartoš, šéf pirátské strany (původně snad plánoval i přespávat, nakonec ale spěchat zpátky za rodinou), který zázračně kývnul na přímé Honzovo oslovení nedlouho před Zbytovem. Naštěstí byl Honza Keller dopředu informován, že přijede málo lidí, a sehnal v okolních obcích zdatný kompars, který zaplnil téměř celou kuchyň a navíc někteří jeho členové pokládali Bartošovi dobré otázky. Tématem byla informační gramotnost atp., ale diskuse se přirozeně svezla k reálné politice a různým historkám o Okamurovi, Babišovi, kauzám na pražském magistrátu, kde Piráti sedí, aj. Bartoš se ukázal jako zábavný společník a ukecaný řečník, mluvil bez přerušení několik hodin a i po skončení oficiálního programu a odjezdu stafáže dál pokračoval v povídání během klasické zbytovské večeře v myšárně i po jejím skončení.

V neděli se po delší době jelo do kostela do Veselí a Ben poté prohlásil, že zpěv ve veselském kostele by měl být zapsán na seznam nehmotných kulturních památek UNESCO. Odpoledne jeli Kellerovi do Brna na uvedení cyklu Otče náš Aleny Jelínkové (kvůli kterému zcela nesmyslně strávil v Brně celý víkend Malý vlk), brigádníci ze Zbytova se s nimi svezli a brali i jednu paní ze sobotního komparsu, která byla dopoledne i v kostele. „Ta paní je teď všude,“ poznamenal Kurt.