pátek 12. července 2019

Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století

Pilný spisovatel všech možných encyklopedií na téma dějiny českých protestantských církví a nověji také české sociologie Zdeněk R. Nešpor vydal v Kalichu slovník českých osobností posledních sta let, které se dle jeho zjištění nějak vztahují k náboženství a nejsou katolíky (s výjimkou několika konvertitů), neboť ti již byli zachyceni v Malém slovníku osobností českého katolicismu 20. století Jiřího Hanuše (který, přiznám se, neznám, takže knihy nebudu srovnávat). Potřebu takovéhoto slovníku Nešpor v předmluvě obhajuje existencí podobných slovníků protestantských osobností v sousedních zemích, vzpomíná i dnes trošku úsměvnou Jubilejní knihu českobratrské evangelické rodiny z roku 1931, kde tehdejší českobudějovický evangelický farář Jan Toul shromáždil fotky téměř všech farářů a dalších pracovníků Českobratrské církve evangelické a napsal k nim krátké medailonky, které doplnil medailonky a „fotkami“ Jana Žižky, Jana Husa, Jana Amose Komenského atp. Nešpor tuto knihu označuje jako „metodologicky pochybnou a obsahově nespolehlivou“, obávám se ale, aby se tato charakteristika nedala použít i na novou knihu Nešporovu.

Slovník nám přináší 594 hesel (dle anotace; v předmluvě je napsáno 595, nekontroloval jsem to) o různých osobnostech spojených s českými nekatolickými církvemi (včetně řady pravoslavných, starokatolíků, muslimů, židů, husitů, německých evangelíků atp.) a dalších hledačích, jogínech, mysticích, léčitelích, hermeticích, krišňácích, představitelích Hnutí Grálu atp. Pro tyto lidi se snad jedná o přelomové encyklopedické dílo, ale nevím, jestli jejich zařazení po bok např. Jana Hellera je k něčemu dobré. (Přítomen je např. i Guru Jára, který má heslo téměř shodného rozsahu jako Heller.) Kromě farářů a teologů jsou ve slovníku zahrnuti i různí lékaři, zpěváci, novináři či politici, kteří se dle Nešporova zjištění hlásí k některé nekatolické církvi a zdá se, že často jen toto přihlášení ospravedlňuje jejich zařazení do slovníku. Slovník tak obsahuje heslo Ewa Farna, o které se dozvídáme, že je členkou Slezské evangelické církve a. v. a vydala album Měls mě vůbec rád, i např. pojednání o známé okamurovské šiřitelce poplašných zpráv Kláře Samkové, patrně jen proto, že je členkou Starokatolické církve. Spisovatel Jan Balabán je naopak zařazen i přesto, že členem církve patrně nebyl (téma se však objevilo v několika jeho prózách). Ale i zařazení např. evangelických lékařů jako je Otakar Keller či Ondřej Sláma mi přijde zvláštní. Nějaký plastický obraz, jaké různé osobnosti mají ve svých řadách nekatolické církve, získám až přečtením (či prolistováním) celého slovníku, ale klasicky abecedně řazený heslář by přece měl sloužit k rychlému získání či ověření faktů a fakta o lékařích Kellerovi či Slámovi bude stěží někdo hledat v tomto slovníku, snad s výjimkou informace o příslušenství ke konkrétní církvi, což je nakonec také jediná informace, která by o nich možná chyběla v hypotetickém slovníku lékařů (což je, připouštím, někdy užitečné, např. až do mého nedávného zásahu z půlky května tohoto roku byl Otakar Keller uváděn v Národních autoritách spravovaných Národní knihovnou České republiky dvakrát: jednou jako lékař a podruhé jako autor sborníku o salvátorském faráři Renatu Schillerovi).

Také co se týká řadových farářů, je výběr omezen na „faráře s přesahem“ (kromě toho, že slouží jako faráři, vydali nějaké knihy, vedou časopis či vydavatelství, podepsali Chartu atp.), jde tedy o podobný princip, na základě kterého jsem v roce 2007 napsal pár krátkých článků na Wikipedii. Zároveň ale spousta těch, co „vydali nějaké knihy“ ve slovníku chybí, z chartistů pak např. Brodský, Hlaváč, Syrovátka, Vašina atp. Zdá se mi, že Nešpor, jakožto autor publikace Děkuji za bolest...: Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.–80. let mírně protežuje hudebníky, ve slovníku tak má své heslo i Ondřej Halama či Irena Škeříková, i když, pravda, Zdeněk Šorm či Pavel Jun chybějí. Na klíč k zařazení do slovníku jsem tedy nepřišel.

Členů Českobratrské církve evangelické, kterým se budu v tomto článku dále věnovat, je ve slovníku 175 (zde je seznam) včetně studenta KEBF Aleše Březiny, u kterého není členství v církvi zmíněno. Z toho je 157 mužů a pouze 18 žen. Některé i významné ženy jsou zmíněny jen jako manželky či dcery významných mužů (Vlasta Čapková a Dagmar Čapková jako manželky Jana Blahoslava Čapka, Martina Bolom-Kotari, Zdenka Tichotová, Karla Trojanová, Milena Bartlová jakožto žena Jana Štefana, Věra Pokorná či Marie Ortová, dvě dcery Pavla Smetany), občas je to i naopak: Zdeněk Šorm je zmíněn v hesle o Ruth, Jan Tydlitát jakožto manžel Věry Tydlitátové, jsou zmíněni synové Lydie Petráňové a Lydie Roskovcové). Ve slovníku mi chybí některé významné osobnosti jako třeba Ivan Klíma (který ve svých pamětech Moje šílené století vzpomíná na konfirmaci a dorost vinohradského sboru) a jeho žena Helena, ze starší generace třeba Jiří Sedmík či šachista Amos Pokorný, dále pak manželé Barbora Veselá a Jiří Veselý (i když se práci Barbory Veselé věnuje kniha Tomáše Mazáče Hledání českobratrského výtvarnictví, která je citovaná v heslech o Miroslavu Radovi a Jiřím Zejfartovi), či bratři Šormové, Pavel Keřkovský, vojenští kaplani (např. Pavel Ruml), ředitel Národní knihovny Martin Kocanda, památkářka Marta Procházková či zástupci mladé generace evangelických aktivistů, za všechny např. básník a šéfredaktor časopis Protestant Jan Škrob. Bylo by dost cool, kdyby slovník obsahoval i stručná hesla o představitelích spolku Milion chvilek Mikuláši Minářovi a Benjaminu Rollovi, ale papírová encyklopedie má jiná pravidla hry než internetová Wikipedie, která záznamy o těchto dvou mladých mužích již obsahuje. Ze synodních seniorů chybí Kamil Nagy, ze synodních kurátorů chybí Ferdinand Kavka, Miloš Lešikar, Mahulena Čejková a Lia Valková. Z děkanů ETF nechybí žádný, z party farářů TroKaVeRo je zastoupen pouze Trojan. Naopak autor slovníku (i spoluautor Zdeněk Vojtíšek) má v něm i heslo o sobě, i když v předmluvě přiznává, že se tam zařadil „s jistými rozpaky“. Pro zajímavost jsem sestavil seznam lidí, kteří mají záznam v Národních autoritách a zároveň mám z nějakého zdroje, že jsou/byli členy ČCE (takže tam spoustu členů chybí, protože to buď nevím nebo nemám spolehlivý zdroj), takových lidí je k dnešnímu dni 423, zde je seznam.

Průměrný věk osobností, u kterých je v tomto slovníku zmíněno členství v ČCE, je k dnešnímu datu 106,07 let (u žen je to 82,8). To ukazuje na poměrně překvapivou hojnost hesel o „otcích zakladatelích“ typu Josef Souček, Ferdinand Císař, Jan Karafiát (ten nebyl úplně „otec zakladatel“, vím), Antonín Boháč, Viktor Opočenský, Lányové aj., o kterých takto zpracovaný stručný slovník může jen stěží přinést něco, co už nebylo několikrát napsáno všude možně jinde. (Např. půlka rozsahu hesla o B. B. Bašusovi je i bez encyklopedických ambicí podrobněji popsána v Církvi v proměnách času, i když chápu, že dnes je tato kniha už mírně zastaralá a asi ne moc přístupná veřejnosti.) Rozptyl dat narození je od roku 1842 (pardubický kurátor a starosta města František Hoblík) do roku 1984 (básník Jonáš Hájek), rozvrstvení ukazuje, že těžištěm jsou přeci jen osobnosti narozené po roce 1920:


(Průměrný věk osobností v mém výše uvedeném seznamu 423 lidí se záznamem v Národních autoritách je 95.66, jsou tam i tři lidé mladší než Jonáš Hájek.)

Bohužel jsem za dva dny listování slovníkem narazil už na několik chyb či nepřesností, např. chyba ve jméně B. B. Bašuse (s. 34), datu úmrtí Oskara Opočenského (s. 276), v tvrzení, kdo je starší a kdo mladší u bratrů Barešových (s. 28), v datech, kdy byl Zdeněk Bárta senátorem (s. 30). V hesle o Ladislavu Moravetzovi (s. 253) se píše, že církev pro něj vytvořila oficiální pozici celocírkevního kantora, přitom před ním tuto funkci (i když určitě jinak koncipovanou), nemýlím-li se, zastával Tomáš Najbrt. Vysloveně úsměvná je věta o Janu Kellerovi „není příbuzný, natož totožný se stejnojmenným sociologem a komunistickým politikem Janem Kellerem“. Škoda, že chybí ujištění, že není totožný s Janem Kellerem, violoncellistou České filharmonie.

Trošku tragikomické mi přijde, že si v předmluvě Zdeněk R. Nešpor stěžuje, že při přípravě slovníku byly zastoupené osobnosti „ne vždy nápomocny“ a dodává, že „jen v některých případech jsme se setkali s pochopením, překvapily nás dokonce nikoli zcela ojedinělé výhrůžky“. Možná nevědomky tak odkazuje k předmluvě výše zmíněné Jubilejní knihy českobratrské evangelické rodiny z roku 1931, kde farář Jan Toul píše: „Sbírání látky bylo nesmírně obtížné. Asi 80 % odepřelo dáti fotografie i data a v důsledku toho sháněti jsem musel vše nejrůznějšími cestičkami. Nechybělo také mnoho k tomu, abych se nedostal do disciplinárního vyšetřování. Mnozí mne briskně odmítli.“

Možná toho budou mít Jan Toul a Zdeněk R. Nešpor nakonec hodně společného a já jsem vděčný za tyto neúnavné encyklopedisty srdnatě tvořící a bojující s nepřízněmi osudu, jen si říkám, že kdyby bylo tolik peněz (projekt GAČR Návrat náboženství do veřejného prostoru, nadační fond Věry Třebické-Řivnáčové) a člověkohodin, kolik bylo stráveno na přípravě tohoto díla (čtyři spoluautoři, dva lektoři a další), věnováno na tvorbu skutečně objevných obsáhlých životopisných hesel, či třeba článků na Wikipedii nebo tvorbě zajímavé databáze, která by se poté mohla třeba nahrát do databáze Wikidata nebo s ní propojit, bylo by to asi lepší.

středa 15. srpna 2018

Jarda Svoboda a Holy Fanda and The Reverends, Stará Pekárna, Brno, 21. června 2018

Výborný koncert odehrál Jarda Svoboda se skupinou Holy Fanda and The Reverends v červnu v brněnské Staré Pekárně. Žel asi unikl pozornosti, bylo tam dost málo lidí, Stará Pekárna byla poloprázdná, což znamená (vzhledem ke kapacitě tohoto klubu), že skoro nikdo nepřišel. Byl to můj první koncert této sestavy, takže nemohu srovnávat s jinými.

Jarda Svoboda celý koncert odehrál za harmoniem, začal starými fláky Milovaný syn a Jdu krajinou, během kterých se postupně připojovali členové kapely The Reverends a zbytek koncertu se po jedné dvou písničkách střídaly ty Jardovy (hlavně ze sólového alba) a ty Fandy Holého (včetně největšího hitu Svý sny), oba druhy písniček s kompletním doprovodem včetně Jardova harmonia v písničkách Fandy Holého. Fanda Holý střídal různé nástroje, zpíval i do megafonu, hrál i na autoharfu.

Písně mimořádně uvádím v pořadí, jak šly na koncertě.

Fotky zde

Jarda Svoboda a Holy Fanda and The Reverends, Stará Pekárna, Brno, 21. června 2018: Milovaný syn, Jdu krajinou, K horám, Slova, Moje duše ví o té tvé, Kristýno!, Svatební píseň, Otče ohně!, Moje volba, Jsi + písně skupiny Holy Fanda and The Reverends.

úterý 8. května 2018

Jarní Zbytov 2018

Podobně jako na podzim 2016 jsme v malém počtu (Franta, Kurt, Pepina a já) a dosti krkolomně s přestupem na autobus v Kuřimi a dlouhým čekáním v Bystřici, které jsme vyplnili návštěvou obskurního podniku napůl sauny a napůl hospody u náměstí, dojeli z Brna do Strachujova a zde zapadli do místní knajpy. Tentokrát jsem se ale poučil z minula a zavolal Honzovi Kellerovi, jestli by nechtěl také dojít; po chvíli přišel i s Malým vlkem, který už byl na Zbytově. Časem dorazili i další: Lucii přivezl z Miroslavi Jirka U., přijel Krokodýl a vytáhnul heligonku, přišel Honza Dědič, pěšky z Jimramova dorazil Jeroným, který cestou na kraji Strachujova narazil na jakousi svatbu a byl zde nucen chvíli setrvat a bylo do něj nalito pár panáků. V knajpě vládla dobrá atmosféra, Honza Keller poseděl i u stolu štamgastů (pak ale poměrně brzy odešel domů za Martou, kterou skolila chřipka; i Franta odešla dříve, byla dost unavená), místní dobrák se opět chlubil slivovicou, Krokodýl vyhrával, zpívali jsme, vyprávěli (výrazným hlasem byla jedna bývalá Honzova konfirmandka). V noci jsme se přesunuli na Zbytov (někteří museli nechat svá auta ve Strachujově) a vcelku brzy po přesunu šli spát. Bylo nás málo, tak na mě dokonce zbylo moje místo.

Ráno jsem budil zpěvem písně z prvního dílu Kumštu, což jsem neměl dělat, protože mi pak celý den zněla v hlavě a občas jsme si ji (spolu s dalšími) zanotovali s Kurtem. Krokodýl odjel ještě před budíčkem. Hlavní celodenní prací bylo odkorňování dřeva, kde se vystřídali skoro všichni kluci i pár holek, dále se samozřejmě hrabalo kdekoli a Franta, Pepina, Lucie a spol. připravovaly stodolu na divadelní představení Divadla Líšeň chystané Kellerovými na příští víkend, bylo kupř. potřeba zatemnit okna. V podstatě ještě před prací dorazila Domča s Davidem a velmi brzy také Kubišta s Věrou a Kolibovci. Během dopoledne přijela také Eva Nej. Krátce po obědě se na pár hodin cestou z Prahy do Brna stavil i Jony s Vítkem. Vítek všechny bavil svými rozumy s jeho hybridním dřevěným odrážedlem, které prý jezdí na benzín i elektřinu. Nějak mu ale nefungoval motor, což prý nebylo fér. Jony teoreticky i prakticky vypomohl při odkorňování a poté vedl řeč o pražské politice a hnutí Jana Čižinského Praha sobě. Po obědě odjel Malý vlk, později odpoledne se rozloučili i Kubišta s Věrou, Jony s Vítkem a Honza s Martinou a Kryštofem.

Program začal trochu později, protože u kamenného stolu bylo moc pěkně. Přijela Markéta Nešporová s manželem a promítala fotky a mluvila o své cestě do Bangladéše, textilním průmyslu a férové módě, o kterou se snaží na svém e-shopu TukTuki. Pak se diskutovalo a po večeři si při začátku kalení vzal slovo manžel Markéty, právník, který velmi zajímavě mluvil o různých slavných právnických kauzách (David Rath) a slavných českých mafiánech (zejm. Radovan Krejčíř). Nakonec se z toho vyklubal skoro další program, dost se i diskutovalo, spoustu poznámek a historek přidal i Honza Keller.

V neděli jsme jeli do Jimramova a pak se stavili v Bistru. Cestou do Brna dvěma auty jsme se stavili ještě na oběd v Nedvědici. Byl to opět skvělý Zbytov, počasí nám přálo, ale přijelo méně lidí, než kolik bylo plánováno, v posledním týdnu před Zbytovem se (skoro už klasicky) dost lidí odhlásilo. Uvidíme, jak to bude dál.

sobota 24. března 2018

Podzimní Zbytov 2017

Na podzim 2017 se nějakým zázrakem povedlo aspoň trochu zvrátit trend posledních let, že na Zbytov už nejezdí moc lidí. Kromě tradičních návštěvníků a některých občasných hostů (z Brna Františka s Kurtem, Pepina, Šťovík, Domča, David a já; z Prahy Lenka s Hašlerkou a Klárkou P., Hugo s Ditou či Lucka N.) přijela např. po dlouhé době Ája P. a pár lidí, kteří na Zbytově s námi ještě nikdy nebyli. Malý vlk na Sjezdu pozval Markétu P., ta přijela s Filipem Boháčem, který vzal s sebou i Štěpánku Z. Ája na Markétu překvapeně koukala, nečekala, že zde bude i někdo jiný z jižních Čech. Malý vlk z Chotěboře přivezl také Lydii N. a dorazily také Terezka Š. a Verča P. z krupské mládeže. V noci pak dojel náš další tradiční sjezdový souputník, slovutný Matt Halaš. Byla tu také Evka Nej., která ale ráno zas někam odjížděla. V Myšárně to tak bylo po delší době jak v úle. Filip Boháč si s sebou vzal elektrickou kytaru a zkoušel s Hašlerkou (již tradičně baskytara) něco rozjet, ale v tom malém prostoru se to trochu třískalo. Omladina navíc zpívala pouze Svítákovky. Lenka dovezla již klasickou zbytovskou zábavu, hru IQ Twist. Tentokrát nepřijel Kady, což se promítlo do několika vtípků typu „ještě chybí Kady“, „všichni tady odpočíváme, jen Kady ještě někde ve stodole maká“ atp.

Ráno pro nás Honza Keller tradičně měl připravený rozpis prací. Na dřevo jsme šli já s Kurtem, Frantou a Ditou. Hrabání a pálení si vzaly Verča, Terezka, Lenka a Klárka P. Přijel Jáchym a šel přesazovat strom. Štovík s Hugem odkopávali hlínu, David s Fílou vyváželi hnůj. Hašlerka opravoval střechu nad rázem krbového dřeva. Malý vlk s Mattem připravovali stodolu pro chystané divadelní představení. Matt také pomáhal Honzovi u cirkulárky. Ája se Štěpánkou vozily písek. Domča s Pepinou zpracovávaly oranžové kytky mochyně židovské a Huga, který jednu ochutnal, přesvědčily, že je to jedovaté. Malý vlk s Hugem, Mattem a Markétou chvilku jezdili po trávě na saních, fotografie tohoto happeningu vyšla posléze na titulní straně Českého bratra s popiskem „Mládí v církvi“. Kolem jedenácté přijel Honza s Martinou a Kryštofem. Krátce po čtvrté hodině přijel Krokodýl. Malý vlk odjížděl pryč, ale podařilo se mi přemluvit Lydii, aby i přesto zůstala, že se nějaká doprava domů do Krucemburku v neděli jistě najde. Čekal jsem, že se najde aspoň do Žďáru, ale skutečně se našla až do Krucemburku. Jáchym s Kurtem a Honzou Kellerem zachraňovali souseda z chajdy nahoře, který kácel les a uvíznul pod stromem, vděčný chlápek pak přinesl podivnou flašku vína. Jáchym po této příhodě zase spěchal pryč.

V podvečer přijel vězeňský kaplan Daniel Pfann a o své práci zajímavě a dlouho hovořil. U večeře pokračovala diskuse. Potom Krokodýl vybalil heligonku a Dan Pfann nás chvíli pozorně sledoval, na malou chvilku se dokonce připojil ke zpěvu.

Fíla brzy ráno odjížděl sloužit a vzal i Štěpánku, Krokodýl tentokrát ráno nikam nespěchal. Jeli jsme do Jimramova a většina z nás se samozřejmě stavila v Bistru.

Jarní Zbytov 2017

Je to už strašně dávno, takže budu stručný: v roce 2017 jarní Zbytov opět proběhl a měli jsme se pěkně.

Pro mě osobně začal tím, že jsem v Brně na hlavní poště od jakéhosi chlapíka vyzvednul jakýsi laserový zaměřovač/vodováhu, hned ho na té poště vyzkoušel, což možná bylo poněkud riskantní, a vzal ho s sebou na Zbytov, kde jsem ho předal Hašlerkovi. Ten z něho byl nadšen a komukoli, kdo v průběhu Zbytova přijel, ho hned předváděl. Kromě toho Hašlerka také držel přednášku a 3D tiskárnách a ukazoval takto vytištěnou žábu. Kromě Hašlerky a Kadyho jsme na Zbytově byli my, co jsme přijeli z Brna (Šťovík, Pepina, Kurt, Franta a já), Lucka N., Malý vlk a Jeseter. Večeřeli jsme, poslouchali Hašlerkovy přednášky, povídali si s Honzou Kellerem a Jeseter s Kadym se chvíli pokoušeli i něco zpívat. V noci pak ještě dorazili Ondřej s Klárkou.

V sobotu ráno dorazili další: Honza Dědič, Eva Nej., Domča a po ní i David. Kady s Ondřejem, Honzou D. a patrně i Šťovíkem přehazovali kompost a rozváželi hlínu, Hašlerka s Jeseterem, Kurtem a Malým vlkem stěhovali nábytek v zadním traktu Zbytova, Františka s Klárkou vázaly proutí, Domča, Lucka, Pepina a posléze i David hrabali kdekoli. Před půl jedenáctou přijeli Honza s Martinou a Kryštofem. Po obědě už nebylo moc co dělat, tak jsme se váleli u kamenného stolu a hráli si s Kryštofem a holky (Lucka, Pepina, Domča a Franta) šly na procházku, přidali se k nim i Šťovík s Honzou D. Na chvíli přijel i Jáchym a s Malým vlkem připravili malou kanadu na Honzu Kellera, když vytáhli někde zaházenou motorku a vycídili ji.

Pak přijel Honza Ort a kolem půl šesté začal program. Povídal o tom, jak to chodí v romských osadách na Slovensku, kde dělal výzkum. Byla také diskuse o právě vydané knize Brnox. Přijel Michal Doležel a Krokodýl, odjeli Skálovi. Začali jsme trochu kalit, Krokodýl vzal heligonku, přezpívali jsme náš sprostonárodní repertoár, pak jsme zpívali i s kytarou. Honza Ort na to poněkud nevěřícně čuměl a patrně na nás právě prováděl nějaký výzkum.

V neděli jsme jeli do Veselí, kde jsme se v kostele potkali s Kubinem, Danielkou a jejich Štěpánem. Před odjezdem jsme ještě zajeli do Bistra.

sobota 10. června 2017

Jarda Svoboda + Caine-Mi, Slatiňany 2017

V neděli 4. června 2017 se odehrál dvojkoncert písničkářů Jardy Svobody a Caina v evangelickém kostele ve Slatiňanech v rámci cyklu koncertů „Radosti života“, který pořádá chrudimský evangelický sbor, potažmo Tomáš Lavický, „ředitel“ festivalu Otevřeno Jimramov. Skoro jsem to nestihl, přejížděl jsem s mamkou z Vysočiny, ale nakonec jsme dorazili těsně před začátkem prvního bloku, ve kterém hrál Jarda Svoboda sólo na místní harmonium. Po něm pak vystoupili Caine-Mi, tedy Caine s Assou.

Jardu jsem naživo neviděl téměř rok od loňského červnového koncertu Trabandu v Brně. Nějak se mi stále nedaří zastihnout ho s jinými skupinami jako Holy Fanda and The Reverends či Květovaný kůň a zažít jeho sólové vystoupení se mi nepoštěstilo už strašně dlouho.

Jarda začal dvěma trabandovskými písněmi Mluv se mnou miláčku a Kantorovy varhany, základ koncertu pak byl repertoár z jeho sólového alba včetně staršího songu Moje volba, který jsem poprvé slyšel v září 2006 v Novém Městě na Moravě v rámci festivalu v Křídlech. Zazněla také nevydaná Šťastná hvězda, další ze starých písní, které Jarda hrával už na svých prvních koncertech s harmoniem. Zavzpomínalo se i na Otcovy děti písní Já jsem s tebou. Jako přídavek pak Lavickým věnoval píseň Milovaný syn. Z harmonia, na které skoro nikdo nehraje, učinil koncertní nástroj a zhruba čtyřicítka diváků byla, myslím, dosti spokojená.

Po krátké přestávce nastoupili Caine-Mi, které poslední dobou už také moc často nepotkávám. Hráli dost písniček, které jsem neznal, ale zazněly také vcelku staré hity Jako či mírně novější Myšionáři (hned na úvod) a Gastronomické zprávy Apokalypsa!. Ze sedm let starého „nejnovějšího“ alba zahráli např. Kolumbus, co sny o moři tvoří neobjevenou zem. Asi je čas na nové album!

Fotky budou.

Jarda Svoboda, Slatiňany 4. června 2017: Mluv se mnou miláčku, Kantorovy varhany, K horám, Slova, Svatební píseň, Kristýno!, Moje duše ví o té tvé, Otče ohně, Moje volba, Šťastná hvězda, Já jsem s tebou, Milovaný syn. + Caine-Mi

sobota 25. března 2017

Nádražky, podzim 2016: sever Čech

Viselo to ve vzduchu už dlouho. Po tolika s přehledem naplánovaných a s ještě větším přehledem uskutečněných tour po nádražkách (je třeba si uvědomit, že při uskutečňování plánu se vypije víc piva než při plánování, o to je návštěva správných nádražek a včasný návrat domů obtížnější), které pod Kurtovým vedením vznikly již v roce 2011, na to prostě muselo zákonitě dojít. Po prozkoumání všemožných z Brna dostupných regionů (záměrně zatím vynecháváme potenciální tour po trati na Jihlavu a po trati na Českou Třebovou, místní nádražky tak nějak už trošku známe z jiných výletů a pro tour po nádražkách Kurt raději vybírá exotičtější destinace), tomu nebylo vyhnutí. Prostě to nešlo neuskutečnit. Doba již dozrála. I my jsme již dozráli a posbírali nějaké ty zkušenosti (a jak víme, nejcennější zkušenosti jsou ty životní). Dokonce i Kurt – netušíme, jak to dělá – stále zdokonaluje své plánovací a rešeršní schopnosti, nyní využívá dokonce i jakýchsi německých webových stránek o českých nádražkách. Zkrátka bylo jasné, že to brzy přijde. A když už to má přijít, kdy jindy než při jubilejních desátých nádražkách? O čem že tu vlastně píšu? No přeci o dvoudenní tour po nádražkách s přespáním!!! Přátelé, jsem dojat. To tu ještě nebylo. A nejen, že to Kurt dokázal naplánovat, my jsme se skutečně 26. listopadu 2016 vydali na cestu, vše řádně dle plánu objeli, viděli, zdokumentovali, ohodnotili, v pořádku se vrátili a nyní o tom vydávám svědectví. Nevěříte? Nedivím se vám, ale čtěte dále. A nebudu se divit, když budete během čtení nevěřícně zírat, on by zíral i pan Phileas Fogg a to je panečku nějaký cestovatel!

Kurt se pro tyto jubilejní a zároveň přelomové nádražky vytasil s velmi lákavou cestou Brno – Děčín – Úštěk – Rumburk – Česká Lípa – Brno a jeho léty vytříbený čuch se ukázal být opět přesný: strávili jsme dva dny v nádherných nádražkách. Že se děje něco speciálního, bylo jasné už s předstihem, kdy jsme si v internetové anketě dobrovolně stanovili čas odjezdu na zcela zabijácký čas 4:31, takhle brzy jsme z Brna na nádražky nikdy nevyjížděli. Kupodivu se nám daří vstát a skutečně z Brna vyrážíme, tentokrát jedeme v této sestavě: Kurt, Franta, Eva, Robert, já a poprvé se nádražek účastní také Pepina, která hned za Prahou, v čase 7:34 utváří svůj rekord v nejčasnějším pivu, když se k nám přidává v pití kolovací 15°. Do Prahy s námi shodou okolností jede i Fili, která na rozdíl od nás tuto cestu váží z pracovních důvodů. V Praze se připojuje Lucka a kormidlo naší pouti stáčíme na sever.
Náš vlak bohužel z nějakého důvodu před Ústím asi půl hodiny stojí a my tak přijíždíme s tak výrazným zpožděním, že se už nestíháme přemístit do nádražky na západním nádraží. Chudák Kurt si rve vlasy, protože tím vlastně trochu ztrácí opodstatnění náš časný výjezd z Brna a mohli jsme zůstat u klasického vlaku 5:38, který při tour po nádražkách, na které z Brna vyjíždíme směrem na Prahu, obvykle využíváme. Ale jsme již zde a tak rychle vyrážíme do Děčína.

1. Děčín
Brno hl. n. 4:31 – Praha hl.n. 7:08, RJ 580 Leoš Janáček
Praha hl. n. 7:27 - Ústí nad Labem hl. n. 8:41, R 614 Ohře
Ústí nad Labem hl. n. 9:18 - Děčín hl. n. 9:34, Os 5276 Vánoční kometa
původní plán:
Ústí nad Labem hl. n. 8:58 - Ústí nad Labem západ 9:00, Os 6822
Ústí nad Labem západ 9:55 - Děčín hl. n. 10:24, Os 6803

Hned první nádražka této velkolepé tour je hodně zajímavá. Především je patrová, dole se nachází klasická restaurace, díky tomu, že zde máme o hodinu víc času oproti plánu, se po čase přesouváme i nahoru, kde je kavárna, snadno se tu ale boříme do sedaček, což nás trochu uspává. Ve spodní části, kde sídlí restaurace, je v nabídce plno jídla, sedí tu štamgasti, kteří si už poněkolikáté objednávají malá piva a pingla oslovují „pane hoteliér“, i rodina s děckama.
Kurtovo hodnocení: **** z 5


2. Bohušovice nad Ohří
Děčín hl. n. 11:24 - Bohušovice nad Ohří 12:04, R 683 Střekov
V Bohušovicích nás čeká další pěkná zastávka. V nádražce opět sedí pár štamgastů, je tu kulečník, televize je naštěstí vypnutá, i tak ale poutá pozornost, protože je za ní podivuhodný chuchvalec různých drátů. U stropu je pozoruhodná vzduchotechnika. Umělecké prvky na zdech Robert případně nazývá „galerií dvou obrazů“. Diskutujeme o nich, jejich styl Kurt nazve „abstraktním expresionismem“. „Bacha, ať ti tady nedaj do držky,“ krotí Kurta s obavou v hlase Eva. Z výsledného hodnocení Kurt ubírá půl hvězdy kvůli plakátu na koncert skupiny Ortel na dveřích.
Kurtovo hodnocení: ****


3. Lovosice
Bohušovice nad Ohří 13:21 - Lovosice 13:29, Os 6912
V Lovosicích vládne milý nevkus zahrnující umělé květiny, záclonky, závěsy či obrazy na stěnách. Eva si ode mne půjčuje foťák a záslužně čile dokumentuje. Nádražka je rozdělena na hospodu a bistro.
Kurtovo hodnocení: ****


4. Litoměřice horní nádraží
Lovosice 14:36 - Litoměřice horní nádraží 14:48, Os 6161
Přesouváme se přes řeku do Litoměřic, kde nás vítá téměř zaplněná nádražka, s podivem si všímáme, že je zde netypicky početné dámské obsazení. Hospoda je dělená na kuřáckou a nekuřáckou část, ovšem v nekuřácké jsou automaty, a tak je tam zakázán vstup osobám do 18 let. V nádražkové logice nelze mít sebemenších námitek. V jedné z odlehlejších částí hospody někdo vynaložil snahu vytvořit hipsterský koutek. Tak jako jinde i zde se s obavami ptáme hospodského, jestli mu nezkomplikuje život EET a nebude muset zavřít, což bychom skutečně neradi, on ale odpovídá, že ne, ale že Babiš je čurák.
Kurtovo hodnocení: **** 1/2


5. Úštěk
Litoměřice horní nádraží 16:16 - Úštěk 16:43, Os 6109
Hodně kvalitní zastávku na naší cestě skýtá Úštěk. Je zde útulná nádražka s kamínky, v televizi běží Hercule Poirot, na zdi je obraz Macha a Šebestové. Jsou zde zasloužilí štamgasti, ale stůl tu má i místní omladina. Znenadání k našemu stolu přijde drobný pán s čelovkou a pracovními rukavicemi a ptá se: „Prosím vás, vypadám jako krtek?“ Když mu to potvrdíme, spokojeně odchází. Před naším odchodem si v rohu ještě všímáme zajímavé nástěnky se spoustou dosti nesourodých fotek všemožných známých osobností (jsou zde vedle sebe např. Marta Kubišová, hokejista Franta Kaberle, Jan Zrzavý, Marie Rottrová, Jan Tříska, zpěvačka Helena Zeťová či Jiří Žáček). Jeden ze štamgastů, vyhotovitel nástěnky, nás ochotně zasvěcuje, že na nástěnce je rozpis dní na celý listopad a u každého dne je na fotce někdo, kdo má zrovna narozeniny. „Každý den je co slavit,“ uzavírá svůj výklad. Vzhledem k tomu, že jsme přiznali, že jsme z Brna, osazenstvo nádražky se s námi pak loučí zvoláním: „Pozdravujte Donutila a Menšíka!“
Kurtovo hodnocení: *****


6. Česká Lípa
Úštěk 18:44 - Česká Lípa hl. n. 19:23, Os 6111
Když nastupujeme do vlaku, trochu se ve dveřích srazíme s nějakým chlápkem, který míří na záchod. Chlápek kontruje: „My jsme taky veselí, ale když je plnej močák, tak jde sranda stranou.“
Při přestupu v České Lípě objevujeme na totálně rozbombeném nádraží stylový kiosek, kde je dokonce pár míst k sezení! Dáváme kolovací pivo a nevěříme svým očím.
Kurtovo hodnocení: vymyká se hodnocení


7. Rybniště
Česká Lípa hl. n. 19:41 - Rybniště 20:25, R 1102
Dnešní část výpravy uzavíráme v hospodě v Rybništi, která je kousek cesty z nádraží, že už ji nepovažujeme ani za nádražku třetí kategorie. Kurt tedy nehodnotí. Ale je zde milá obsluha a když pak odcházíme na vlak a zjišťujeme, že má půl hodiny zpoždění, vracíme se v mrazivé noci ještě aspoň na panáka a vítají nás s pochopením a otevřenou náručí.

8. Rumburk
Rybniště 21:19 - Rumburk 21:31, Os 6664
Přespáváme v Rumburku u rodiny Eviny sestry. Je zde o nás luxusně postaráno a doufáme, že děti z nás nebudou mít trauma na celý život. Po snídani však již nadšeně pospícháme do místní nádražky. Jako zcela případný se ukazuje nápis na baru „vstávat, opilci! Máte znovu nalito“. Rumburská nádražka se vyznačuje především dechberoucí sbírkou zaprášených kšiltovek pověšených na stěnách.
Kurtovo hodnocení: *****


9. Jedlová
Rumburk 10:14 - Jedlová 10:42, Os 6657
Třetí pětihvězdičková nádražka v řadě: ano, tento výlet byl skutečně výživný. Jedlovou už většina výpravy znala z letního puťáku (který jsem žel kvůli práci musel vynechat) a tak se sem všichni těšili. Co k tomuto skvostu mezi nádražkami říct? Celé nádraží pojmenované podle hory nikoli podle obce či vesnice leží na samotě v lesích mezi kopci a zde na této samotě funguje nádherná nádražka. V kamnech se topí, lavice podél zdí, hlášení nádražního rozhlasu zavedené přímo do restaurace, televize tu sice je, ale naštěstí je vypnutá. Obědváme a je z toho skvělá žranice (Kurt moc dobře věděl, na jaký čas má naši zastávku zde směřovat). Přijíždí vlak, nádražka se zaplňuje. U vedlejšího stolu sedí patrně nějací Němci, přemýšlíme, jestli to nejsou samotní redaktoři toho německého webu o českých nádražkách!
Kurtovo hodnocení: *****


10. Jablonné v Podještědí
Jedlová 12:50 - Česká Lípa hl. n. 13:24, Os 6027
Česká Lípa hl. n. 13:41 - Jablonné v Podještědí 14:19, Os 6609

Opět přestupujeme v České Lípě a využíváme to k návštěvě kiosku.
V Jablonném zjišťujeme, že otevřeno je až od tří, neplánované volno tedy využíváme k malé procházce k bazilice a obdivujeme první české dynamické baroko. Po návratu k nádraží jsme v nádražce sami, pijeme dobré pivo Bakalář z Rakovníku. Mírně se pozastavujeme nad přetvořením kulečníkového stolu v normální stůl.
Kurtovo hodnocení: ****


11. Doksy
Jablonné v Podještědí 15:44 - Česká Lípa hl. n. 16.21, Os 6610
Česká Lípa hl. n. 16:24 - Doksy 16:39, R 1109

Opět přesedáme v České Lípě, ale kiosek tentokrát vynecháváme, aby z nás zde neměli šok. Přesouváme se do Doks. Místní nádražka má (tak jak to máme rádi) podobně jako např. ta ve Všetatech zahrádku, která zabírá část peronu pod střechou, nyní sedíme ale samozřejmě uvnitř. V nabídce je kupř. velký rum za 16 korun. Je zde vcelku plno, na baru je úplně ožralej štamgast. Po hodině sezení v této nádražce prohlašuje Robert: „Vážení, je to tady můj nový domov.“
Kurtovo hodnocení: ****


12. Brno
Doksy 18:40 - Kolín 20:11, R 1111
Kolín - Brno hl. n. ???

Cestu do Kolína v motorovém rychlíku narvaném studentstvem trávíme v euforické náladě v „kabině strojvedoucího“, která, když je umístěna uprostřed soupravy, je normálně průchozí. Do Kolína přijíždíme se zpožděním a vidíme, že na vedlejším nástupišti stojí (patrně též zpožděný) railjet na Brno. V rychlosti se loučíme s Luckou, která pokračuje do Prahy a naskakujeme do vlaku. Railjet je bohužel uzpůsoben k přepravování businessmanů, nikoli vykalenců, nakonec ale nacházíme docela dobré místo v koutku pro kočárky a úspěšně dorážíme domů. Máme za sebou velmi zdařilou tour plnou kvalitních nádražek a já mám tuchu, že příště to bude Kurt chtít opět uspořádat dvoudenní, máme se tedy na co těšit!

Kompletní fotodokumentace zde.