neděle 29. ledna 2012

Traband - vánoční koncert ve Futuru

Od roku 2003 jsem nechyběl na žádném pražském vánočním koncertě Trabandu, pokud se konal (ve dvou letech byly koncertní přestávky), takže jsem si ten loňský nemohl nechat ujít. Konal se už tradičně ve smíchovském Futuru a jako host vystoupilo tubové kvarteto Síla, ve kterém hraje trabandita Robert.

Kapela byla velmi dobře naložena a odehrála výborný, vcelku dlouhý a velmi výživný koncert. Po prvním setu Trabandu nastoupila Síla, pak se vrátil Traband, zahrál společně se Sílou sedm svých hitů a koncert zakončil opět samotný Traband, ke konci i s hostující Lucií Redlovou. V první půlce se publikum spíše rozehřívalo, ale druhá půlka bez váhání směřovala k značně našlápnutému závěru, kdy se pod pódiem už regulérně pařilo. Během večera Traband přehrál skoro celé album Road Movie včetně Koledy, která nesměla chybět, naopak z nového alba Neslýchané! zazněla jen Princezna Lada, která má natolik odlišnou historii od zbytku alba, že se ji skoro zdráhám počítat. Je to škoda, přijde mi, že Jarda na to album po několika ne úplně nadšených recenzích trochu zanevřel (ano, není tak dobré jako ty předchozí, ale obsahuje skvělý písničky, žel jsem stále ještě nenapsal slíbenou recenzi). Mezi další zajímavá playlistová překvapení patřila třeba i dlouho neslyšená Katarína, či Lovci lebek vyřvané dvěma magory v publiku.

Pálíš, doutnáš, nehoříš jsem snad poprvé v životě slyšel ve verzi bez foukací harmoniky, kterou nahradily Janiny klávesy. Také Dušan byl velmi zajímavý, založený na trubce a klávesách, refrén „švestka švestka, meloun meloun“, který před lety zpíval/rapoval legendární Evžen Kredenc, byl pouze instrumentální.

Pak nastoupilo tubové kvarteto Síla. Napřed zahrálo jakousi skladbu s hostující Janou na trubku, pak s Václavem za bicími When the Saints Go Marching In. Pak už hráli sami (namátkou Dvořákovu Humoresku, Šlitrovu Purpuru, znělku Vinetoua, soundtrack k Mission: Impossible) a skladby prokládali velice vtipnými komentáři, čímž si dost získali publikum. Po jejich samostatném bloku nastoupil opět Traband a zahráli společně sedm připravených písniček, což bylo parádní. Jarda s Janou nehráli, jen zpívali a dělali různé opičky, došlo třeba i na dlouho neslyšenou Na konci cesty. Známé melodie aranžované pro čtyři tuby a bicí včetně různých meziher a dalších vychytávek jsem si skutečně dost užil.





A pak už hrál Traband starý fláky, hostovala také Lucie Redlová a po Sáře a Sestřičce (na moje přání) byl dočista konec. Pěkné to bylo.


Moje fotky zde.

Traband + Síla, Praha, Futurum 15.12.2011: Sáro!, Přijíždí posel, Nejsem sám, Panenka Bárbí a Málborou men, Na širém moři, Holubi, Dušan, Viděl jsem člověka, Road Movie, Katarína!, Marie!, Lano, co k nebi nás poutá, Mraky, Lovci lebek, V jejích šlépějích, Tichý muž, Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, Kantorovy varhany, Obešel jsem horu, Princezna Lada, Sestřičko!; Traband + Síla: Černej pasažér, Černý kafe, V hořícím keři, Krajina v obrazech, Žižkovská romance, Na konci cesty, Koleda.

sobota 21. ledna 2012

Sherlock - malý souhrn teorií

Po konci druhé série Sherlocka se na netu vynořilo mnoho diskusí, jak to vlastně bylo. Zkusím si to trochu uspořádat. Nemá smysl tento článek číst, pokud jste neviděli všech šest dosavadních dílů seriálu. Místo čtení rychle dohánějte, neznám lepší seriál.



Sherlock nezemřel.
Souhlasím. Objevil se v posledním záběru, bez něho nemá seriál dál smysl, v původním Doylově díle také nakonec nezemřel. Objevily se i názory, myslím, že bezpředmětné, že opravdu zemřel a další případy bude řešit už sám Watson a Sherlock mu bude pomáhat jako duch, nějaké vidiny či jinak.

Moriarty nezemřel.
Spíše nesouhlasím. Sice ta smrt byla podezřelá, dala se nějak nafingovat (výstřel z prázdné pistole a ve vlasech nachystaná nějaká ampulka s krví), ale v Posledním případu Moriarty zemřel. Sebevraždou obou protivníků vyvrcholil jejich vztah, další díly postavené na jejich vzájemném souboji by byly nastavovanou kaší. Je ovšem možné, že nezemřel, ale Sherlock se s ním a s jeho kumpány vypořádá tajně mimo zraky kamer, tj. dějově před začátkem třetí série. Ta by pak mohla začít variací na následující povídku Prázdný dům, kdy Sherlock zničí posledního Moriartyho kumpána, a v dalších dílech už se bude věnovat jiným případům (třeba Spolku ryšavců :) ). K Prázdnému domu může odkazovat i figurína, která se v posledním díle druhé série na chvilku objevila.



Moriarty je nastrčený herec.
Nesouhlasím. Někteří fanoušci vidí v třetí sérii další pokračování nekončícího souboje Sherlocka s Moriartym, který dosud prý jen skrytě tahal za provázky. Objevila se i spekulace, že Moriarty je Mycroft. Nutno uznat, že ta scéna, ve které si Moriarty hraje na herce trochu nahlodala snad každého.

Sherlock se zachránil skokem do nakláďáku či tak nějak.
Spíše souhlasím. Jak přesně to bylo, nevíme, ale v Sherlockově záchraně patrně figurují tyto osoby a skutečnosti:
* Molly, se kterou mohl naplánovat nějaký plán, protože tušil, kam to všechno povede. Molly mohla např. obstarat nějakou mrtvolu - Sherlockova dvojníka, dát Sherlockovi nějakou drogu, aby mu nebylo možné nahmatat tep. Stejně tak mohla domluvit zdravotníky, kteří byli u Sherlocka dost brzy, i přesto, že skočil ze střechy nemnocnice.
* Člověk na kole, který srazil Watsona, byl Holmesův člověk, který měl za úkol Watsona zdržet a rozhodit.
* Sherlock si nasměroval Watsona, aby měl úhel pohledu takový, aby přesně neviděl místo dopadu, takže skutečně mohl skákat třeba do náklaďáku. Na zem pak dopadl buď on nebo nějaká (opět) figurína, kterou Molly např. mezitím vyhodila z nižšího patra. Není mi ale jasné, proč Watsonovi říkal, že si Moriartyho skutečně cele vymyslel on, toho mohl Watsona přece bez problémů ušetřit.
* Sherlock si hrál s kuličkou, která prý může mít nějaké účinky na chvilkové zastavení tepu či co.
* Objevila se i teorie, že Sherlock nedopadl ani na zem ani do náklaďáku, ale do nějaké sítě, která byla nachystaná někde v nižších patrech. Tuto síť mohl prý i nastražit Moriarty a jeho cílem by pak bylo jen Sherlocka pořádně vyděsit a ukázat mu, jakou má na ním převahu.
* Místo „Reichenbachova pádu“ vymyslel Sherlock, takže velmi pravděpodobně s nějakým plánem či záměrem, tím pádem to ale trochu Moriarty podcenil, i když tu nemocnici musel znát a s Molly dokonce chvilku „chodil“. Ještě je otázka, jestli a jak byl do Sherlockova plánu zapleten Mycroft.


No každopádně, i když je druhá série podstatně uzavřenější než první, stejně nás zas autoři dostali. A na rozuzlení budeme zase čekat víc než rok.


Viz též Jak Sherlock Holmes unikl vlastní smrti?

Recenze Aleny Prokopové zde.