sobota 13. prosince 2014

Nádražky, listopad 2014: Brno - Jeseník - Krnov - Ostrava - Brno

Tak jsme zase vyrazili! Překročit další z železničních rubikonů, jak vtipně napsal Kurt ve své opět bohatě zpracované pozvánce, se kterými se tento blog může těžko měřit. Otázkou zůstává, kde jsme ten Rubikon nakonec překročili, osobně bych hlasoval pro Glucholazy na peážní trati, město duchů za vlkodlačími horami, kde žije jen jedna výpravčí a když zastaví vlak, tak nikdo nevystupuje ani nenastupuje, jen jedna slečna si jde zakouřit. A to se možná stále opakuje! Kdybych včera večer nekoukal na jednu americkou sci-fi, tak by mě to možná nenapadlo, ale nyní vidím zcela jasně, že (1) jsme se tam dostali do jiné časoprostorové dimenze a (2) Kurt je prorok. Konec blábolům: mým úkolem, který jsem si uložil, je co nejobjektivněji zaznamenat naše další nádražkové putování, takže to vezmu od začátku.

Na letošní podzim Kurt naplánoval návrat na Ostravsko, inspirován letním puťákem (který také organizuje on) do Rychlebských hor a Jeseníků však trasu vedl přes Jeseník. Prvního nádražkového výletu na Ostravsko jsem se ještě neúčastnil (po výletu zakladatelů Kurta s Honzou do Kolína šlo o druhý ročník nádražek), pak jsem ale pod Kurtovým vedením absolvoval všechny spanilé jízdy: Brno – Břeclav – Přerov – Brno, pražské nádražky speciál a letošní Brno – Okříšky – Znojmo – Břeclav – Brno.

V sobotu 29. listopadu se kolem šesté hodiny ranní scházíme na brněnském hlavním nádraží. Je tu Kurt s Frantou, Lucka, která opět přijela z Prahy již den předem, Lucie, Robert s Radkem a já. Kupujeme čtyři celosíťové jízdenky pro dva dospělé a tři děti a jelikož je nás nakonec žel lichý počet, na toho posledního se skládáme. Uvelebujeme se v koženkovém kupé a vyrážíme. Kurt sedí u okýnka a někde u Vyškova poznamenává něco ve smyslu: „Hleďme, jak se nenápadně rozednělo.“ Před příjezdem do Prostějova si Lucie ještě odskakuje na záchod přetřít si rty rtěnkou. Při nádražkách neponecháváme nic náhodě.

1. Prostějov
Brno 6:28 – Prostějov 7:33, R 1403
Do Prostějova přijíždíme s asi desetiminutovým zpožděním. Podle původního plánu jsme si zde měli dát jen jedno kolovací a za půl hodiny pokračovat do Zábřehu. Vzhledem k tomu, že v Zábřehu bychom ale také měli necelou půlhodinu a vlak už na odjezdu z Prostějova hlásí taktéž desetiminutové zpoždění, a vzhledem k tomu, že Zábřeh leží na významné křižovatce, takže je možno se tam podívat i jindy, nakonec tuto zastávku vypouštíme a o to déle sedíme v Prostějově, což nám vyhovuje, protože nádražka se nám dosti líbí. Kurt dává plný počet! V rohu sice stojí televize, ale (1) to není plazma a (2) je vypnutá. K nádražce ještě patrně patří nyní zavřený bufet naproti a hlavně velmi pozoruhodný hotel, do jehož „recepce“ nakukujeme cestou na záchod. Malá piva objednaná s vědomím časového presu doplňují velké škopky. Zvláště boduje Robert. Někteří pijí kafe, Kurtovi turek však nebrání i v pití piva. Telefonicky se dorozumíváme s Evou, která na nádražky cestuje z německého Kasselu spolu s Íráncem Alim (!), a vymýšlíme, kde se potkáme. Nakonec vítězí varianta, že na nás počkají v zábřežské nádražce a aspoň poreferují.
Pivo: Kozel
Kurtovo hodnocení: ***** z 5


2. Lipová Lázně
Prostějov 8:35 – Lipová Lázně 10:59, R 905/1405
původní plán: Prostějov 8:00 – Zábřeh na Moravě 9:10, Os 3714
a Zábřeh na Moravě 9:32 – Lipová Lázně 10:59, R 1405

V Zábřehu chvilku stojíme, protože se dělí vlak, a vítáme se s Evou a seznamujeme s Alim. Mluvíme s ním trošku anglicky, česky umí říct „ahoj, já jsem Ali“ a „nádražka“. Podle Evy není nádražka v Zábřehu nic moc. Pokračujeme do Lipové-Lázní, kde nás ale čeká mírná nepříjemnost: nádražka otevírá až ve dvanáct. Procházíme se v mlze po městečku, které nevypadá moc utěšeně, cestou nacházíme asi dvě hospody, obě zavřené. Před dvanáctou jsme zpátky na nádraží a radostně kvitujeme, že za stále ještě zamčenými dveřmi nádražky začíná mírný ruch. Sedáme si do čekárny a vysíláme Kurta jak Noe holubici. Asi za pět minut dvanáct přichází s radostným úsměvem a my se přesouváme do nádražky a vzápětí už mlsáme Holbu. V čerstvě otevřené nádražce je trochu zima, kdybychom přijeli později, asi by byla útulnější. I tak se nám tu dosti líbí. Je ale škoda, že, ač jsme tu v poledne, není tu nic k snědku. Absence jídel se ukáže být problémem skoro všech dnešních nádražek.
Pivo: Holba
Kurtovo hodnocení: **** 1/2


3. Jeseník
Lipová Lázně 13:04 – Jeseník 13:10, R 1407
Následuje Jeseník, kde máme pouhých dvacet minut. Pingl si je toho vědom a žene nás si něco objednat možná až příliš drsně. Nedáváme si pivo, jsme rádi, že konečně aspoň na takovou chvilku potkáváme nádražku, kde je nějaké jídlo (i když samozřejmě svačiny z domova máme s sebou také) a objednáváme si převážně česnečku s vajíčkem, která je skutečně výborná. Oceňujeme také, že nádražka nabízí možnost objednat si jídlo s sebou i do vlaku, což někteří z nás využívají a dávají si tvarůžkovou pomazánku. Alimu nechutná. V nádražce stojí kulečníkový stůl a poblíž něj je na stěně iluzivní freska Jaromíra Jágra v dresu Flyers od Mistra jesenické nádražky. Jágr je zpodobněn sedící na střídačce a upřeně sledující kulečníkový duel, nechybí jeho hlavní atributy: hokejka a osmašedesátka na pravém rukávu. Díky zachovanému znaku Flyers je možná i poměrně přesná datace fresky do doby v rozmezí let 2011 a 2012 (pokud nejde o přemalbu staršího díla, retro či sofistikovaný vtípek Mistra jesenické nádražky; na posouzení bychom potřebovali fresku lépe prozkoumat, na což nám dvacet minut vyplněných srkáním polévky nestačí). Následující vlak téměř nestíháme, což by byla dost výrazná čára přes rozpočet, protože po peážní trati jezdí jen pár vlaků denně.
Kurtovo hodnocení: ***


4. Krnov
Jeseník 13:30 – Krnov 15:00, Sp 1665
Cestou přes Polsko trochu pospáváme a jsme už takoví zmátožení, ale pivo v Krnově nás probírá. Nádražka je přístupná pouze zvnějšku nádraží, takže musíme projít průchodem, kde je obrovská plakátovací deska s nápisem „Krnov – informační systém“. Na desce ale nic není, pouze vprostřed je malý papír informující o tom, že se ztratil pes. Dojem z nádražky trochu kazí sázkařské automaty, které vidím snad prvně v životě. Lucii se nelíbí namalovaný kozel na stěně, to je ale v kozlovnách normální. K pití je ale Radegast, někdo si dokonce dává Gambrinus. Radek nemůže jinak, než si v Krnově dát Kofolu.
Pivo: Radegast
Kurtovo hodnocení: ***


5. Opava-východ
Krnov 15:44 – Opava-východ 16:25, Os 23511
Z Krnova odjíždíme ve voze řady 010. Motorák 810 ještě občas někde potkávám, ale 010 je pro mě už skutečně rarita, kterou zažívám jen jednou za několik let. Kvůli zimě ale bohužel vzdáváme jízdu na plošině a jdeme dovnitř. Kurt s Frantou vybalují špek (myslím „slaninu“, i když rozdíl mezi „slaninou“ a „špekem“ je hned tématem k diskusi; jointa ve vlečném voze řady 010 by si asi Kurt s Frantou přeci jen neubalili) a všichni včetně Aliho si velmi pochutnáváme. Ali se učí nové české slovo a jednou z největších hlášek tohoto dne se stává Kurtovo pobídnutí „one more špek“.
Nádražka v Opavě je plná (vlastně téměř všechny nádražky této tour měly celkem slušnou návštěvnost), ale u jednoho většího stolu sedí jen jeden dědula, který vyhovuje naší žádosti a stůl nám přenechává. Prostor je příjemný, klasické nádraží s vysokými stropy, dojem trochu kazí automaty hned u baru. Záchody jsou zpoplatněné, což ale Radek využívá alespoň k získání velmi pozoruhodného paragonu.
Pivo: Kozel
Kurtovo hodnocení: *** 1/2


6. Ostrava-Svinov
Opava-východ 17:30 – Ostrava-Svinov 18:02, Os 3427
Z Opavy jedeme do Ostravy Ledovcem a někteří si sedáme na sedačky kolmo ke směru jízdy. Mám tak vynikající výhled na dvě slečny sedící naproti, jejichž rozhovor je tak neuvěřitelně debilní, až je to okouzlující. Evě, která s Alim mluví anglicky, zazvoní telefon a konverzace probíhá v němčině. Nedaleko sedící muž se neubrání obdivnému pohledu. Ali usíná a do svinovské nádražky poté vstupuje s rezolutním „not beer“. Svinovská nádražka je jedna z nejpříjemnějších této tour, trochu nás ale mrzí, že si nemůžeme srazit stoly, protože „vedoucí to zakázal“. V nádražce potkáváme staršího muže s hustým obočím, který si nese futrál od houslí. Pozoruhodné je, že tohoto houslistu jsme spatřili již v nádražce v Opavě! A aby toho nebylo málo, v Opavě i Ostravě seděl v nádražce jeden týpek s krosnou, který si něco psal do deníčku. Že by nějaký reportér webu Vágus.cz? Pijeme pivo, já si dávám tuzemák, což Alimu překládám jako „shit potato rum“.
Pivo: Radegast
Kurtovo hodnocení: **** 1/2


7. Hranice na Moravě
Ostrava-Svinov 19:09 – Hranice na Moravě 19:32, Ex 530 Helfštýn
Poslední zástavka je v Hranicích. Ali pije limonádu. Konečně nějaká nádražka s klasickými jídly, dáváme utopence. Ali je rád, že se konečně dočkal a pozná něco z české kuchyně. Paní za barem chtěla zavírat v osm, ale nakonec svolí, že zavře až v devět, jak má napsáno na tabulce s provozní dobou. V televizi běží Český slavík. V devět odcházíme a potácíme se v nádražní hale. Radek ji mírně vandalizuje.
Pivo: Radegast
Kurtovo hodnocení: **** 1/2


8. Brno
Hranice na Moravě 21:23 – Brno hl.n. 22:56, R 820
Ve vlaku pijeme ještě lahváče a snažíme se i trochu békat. V Brně na nádraží již tradičně většina z nás prchá na rozjezdy, Kurt s Frantou, Lucka a já čekáme na následující rozjezd v legendární Onderkově Lamplotě. Pochvalujeme si, že všechny nádražky této tour byly otevřené a vše vyšlo podle Kurtova itineráře (s výjimkou Zábřehu, ale to jsem vysvětlil výše). Pochvalujeme si pěkné nádražky na trati. Trošku litujeme, že s vědomím, kolik nádražek je ještě před námi, s vědomím zodpovědnosti dostat se ten den zpátky do Brna, se nedokážeme až tak rozjet (Kurt s Frantou s láskou vzpomínají na druhý ročník nádražek, na kterém proběhla šílená kalba). Přesto se samozřejmě těšíme na příště, vypadá to na jarní trať Brno – Veselí nad Lužnicí, tentokráte už s přespáním.

Další fotky zde.

úterý 9. prosince 2014

Křest alba Vlnobeat na Flédě

Traband 27. listopadu 2014 křtil v Brně na Flédě své nové album Vlnobeat, u čehož jsem nemohl chybět. Vzhledem k tomu, že jsem si dva dny před tím spolu s lístkem koupil i zbrusu nové cédéčko, měl jsem Vlnobeat už vcelku naposlouchaný a na koncert se dost těšil, album je totiž zase skvělé!

Traband nastoupil na ztemnělé pódium za zvuku nahrávky Radiohitu linoucího se z repráků a koncert zahájil singlem Vidím tě. V následujících padesáti minutách pak přehrál písničky z nového alba a já při poslechu těch písniček, které jsem za poslední dva dny znal pouze z cédéčka, zažíval takovou slast, které se mi už hodně dlouho nedostalo. A ač byl zbytek koncertu samozřejmě skvělý, v tu chvíli, kdy jsem měl uši plné Vlnobeatu, se zdál být jen slabším odvarem oproti tomuto vlnobeatovému začátku. Písničky z nového alba, už tak skvělé, jsou naživo naprosto luxusní, zvlášť takhle v celku, a zážitek to byl jedinečný, protože na pražský křest se nedostanu a na normálních koncertech už je Traband asi takhle v samostatném bloku nikdy nezařadí. Jediné dvě písničky trabandi nezahráli: Rádiohit, který diváci koncertu slyšeli alespoň ve studiové verzi (kdo ví, jestli to někdy Traband bude živě hrát, ruchy z přelaďovaného rádia jsou pro nahrávku dost určující), a Moje kočka mňoukala, o které jsem už tady psal, že ji Traband asi živě nehraje. Je to škoda zvlášť při vědomí toho, že kočka s rybou v puse je nyní jedno z log Trabandu natisklé na tričkách a mikinách (mikinu jsem si hned po koncertě koupil). Vtipný moment nastal, když Jarda ohlašoval, že teď zahrají jednu hodně starou píseň a Jana (stejně tak i já) si, řekl bych, myslela, že bude následovat Do ticha a místo toho Jarda začal Píseň písní. Po celou první část koncertu bylo vidět, jak se Jarda musí víc soustředit a trochu trne, aby to nezkazil, a jak si pak, když hrál Indiány ve městě atd. dost oddechl. Možná také trošku trnul, co na tento blok řekne publikum, které patrně nové album ještě moc neznalo. Obdivuju tu směs odvahy, trošku drzosti a zároveň sebevědomí, že písně obstojí, a hrát první hodinu koncertu jen novinky.

Po tomto úvodním bloku na pódium vystoupil Rudolf Brančovský a spolu se zástupcem vydavatele pokřtil CD. Vymyslel, že přiměje lidi k mexické vlně (Vlnobeat) a do mávajícího davu jedno cédéčko vhodí. Kupodivu se mu to povedlo podle plánu a bylo to vtipné.



Poté chvilku hrálo Zvrhlé duo +1, zahráli čtyři písničky a jednu nevydanou, kterou jsem slyšel poprvé. Podle Rudolfa jde o píseň křesťanskou.



No a pak nastoupil znovu Traband se svým průřezem minulými alby (začalo se, myslím, Indiány ve městě na žádost publika), poslední část koncertu tedy byla dosti podobná standardním koncertům kapely v této době. Na většinu nebo téměř většinu písniček už na pódium nechodil banjista Radim Huml. Ovšem na pár zajímavostí také došlo. Předně s Trabandem na tři písničky vystoupil pozounista Ondra Jiskra, který si takto zahrál už letos na Křídlech. S pozounem zaznělo opět Černý kafe, jinak už nehraná hitovka Holubi / Škodná a Marie! v dechnoverzi, tedy s trochu jinou aranží a s „klasickým“ tleskáním na začátku i na konci. Potěšila mě dlouho neslyšená Princezna Lada a větší překvapení nastalo, když si Jarda po delší době na chvilku sednul za klávesy a zahrál Milovaného syna! A když už tam seděl, tak přidal ještě Lano, co k nebi nás poutá. Posla Jarda trochu popletl a některé sloky zpíval víckrát, ten pohled, který si během toho vyměňovali Vašek s Janou, stál za to. Z každého předchozího alba Trabandu zazněla jedna dvě písničky a už se přiblížil konec koncertu. Na závěrečného Černého pasažéra Jarda pozval všechny, kdo dnes vystupovali, tedy tři hudebníky ze Zvrhlého dua a Ondru Jiskru, sloky Pasažéra pak zpíval na střídačku s Rudolfem.




No a na závěr dva přídavky, z čehož ten druhý byla samozřejmě Sára. Parádní koncert.

Moc jsem tentokrát nefotil, ale pár fotek přesto zde.

Traband, Fléda, Brno, 27. listopadu 2014: Orel a panna, Sáro!, Přijíždí posel, Na širém moři, Černý kafe, Holubi / Škodná, Marie!, Lano, co k nebi nás poutá, Černej pasažér, Milovaný syn, Tichý muž, Indiáni ve městě, Kantorovy varhany, Princezna Lada, Pokaždé když přicházíš, Kabát ´66, Trofeje, Mluv se mnou, miláčku, Nepoužitelnej, Do ticha, Tenhleten den, Píseň písní, Úhel pohledu, Písmem klínovým, Vidím tě, Ta radost!
Zvrhlé duo +1: Postel, Ty jsi má, Běž dál, Fousy + jedna nevydaná