pondělí 29. dubna 2013

Traband v Havlíčkově Brodě 19. dubna 2013

Traband bohužel zastihla 17. dubna v Liberci velká nepříjemnost – bylo jim ukradeno auto plné hudebních nástrojů. Jarda to sice na oficiálním webu vtipně glosuje Óóókradenííí tááám stóójííí, okradenííí...., ale faktem je, že zmizely výborné červené klávesy NORD Electro 3, do kterých byly nasamplovány autentické tóny Jardova harmonia, dvě trubky, nějaké součásti Václavova bubenického setu a jedna z Jardových černobílých kytar (alespoň že ne barytonka, ale ta druhá). Liberecký koncert prý byl hodně improvizovaný a zajímavý, do Havlíčkova Brodu o dva dny později už Traband dorazil připraven na novou situaci, Jana měla jakési vypůjčené klávesy, Jarda vytáhnul nějakou starou žlutou kytaru (domníval jsem se, že to bude ta, se kterou hrával ještě v countrypunk verzi Trabandu v druhé půli devadesátých let, ale podle fotek koukám, že se trošku liší) a hlavně oprášil klarinet (!), i když na něj nakonec zahrál jen dvě písničky. Koncert se konal v klubu Oko, kde jsem kdysi byl na Monty Pythonech a koncertě Zuzany Navarové a kapely Koa (když ten prostor ještě byl kinosálem), od přestavby jsem zde byl poprvé, stejně jako na koncertě Trabandu v Brodě. Jednalo se vlastně o teprve druhý koncert Trabandu v Brodě, ten první se odehrál v Oku v listopadu 2010. Pódium je zde netypicky vysoko, ale zase se o tu zeď, která před vámi – pokud jste v první řadě – stojí, lze dobře opírat.

V březnu Jarda napsal na webu, že už zkouší nové písničky a nové album by mohlo vyjít už na konci letošního roku, ale na koncertě žádná novinka nezazněla a kromě změny v nástrojích se nejednalo o nijak zásadně odlišný koncert od těch, které známe z posledních let. Začalo se Princeznou Ladou, následovali Indiáni ve městě a pak Do ticha. Do ticha Traband zahrál i v prosinci v Praze, že by snad uvažovali o vydání této pecky na novém albu?

Kolib, člen Klubu přátel ETF, to tam řádně rozpařil, zvlášť když Jarda vzal starou kytaru a došlo na hity z alba O čem mluví muži, největší překvapení v tomto směru byla Baletka aneb Duchové zemřelých. Uprostřed koncertu byla krátká pauza, během které vystoupil plachý básník z Petrkova se svými básněmi, a pak znovu pokračoval Traband. Na klarinet Jarda zahrál Pět prstů a Evangelium podle Jarouše a my marně vzpomínali, jak jsme to tenkrát mohli zvládnout udýchat. Nejvíce songů (6) zahráli z Domasa, ale i 5 z Kolotoče je velmi příjemných. Zaujala také píseň Dej mi, Bože, dobrou ženu (v klasické, nerozšířené verzi). Z nejnovějšího alba klasicky nezaznělo nic kromě Princezny Lady. Škoda.

Užil jsem si skvělý koncert, rozšířil počet míst, kde jsem byl na Trabandech, a zapařil s Kolibem (což Jarda dokonce z pódia nějak vtipně glosoval). Takže dobrá akce.

Moje fotky zde.

Traband, Havlíčkův Brod, Oko, 19. dubna 2013: Orel & panna, Krysy, Sáro!, Duchové zemřelých, Pět prstů, Na širém moři, Ponorná řeka, Historka z podsvětí, Evangelium podle Jarouše, Černý kafe, Viděl jsem člověka, Road Movie, Marie!, Černej pasažér, O malém rytíři, Lovci lebek, Krasojezdkyně!, Dej mi, Bože, dobrou ženu, Tichý muž, Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, Bez tíže, Kantorovy varhany, Obešel jsem horu, Krajina v obrazech, Princezna Lada, Do ticha.

pátek 26. dubna 2013

Jarní Zbytov 2013

První na Zbytov dorazila Ráchel. Pěkně na vlastní pěst (žádné centrální plánování od Vrba & Co.–Zbytovský dispečink) s procházkou z Jimramova a docela to vychytala. Pokecala s Kellerovými, nějaký panáky padly a tak. Pak ale téměř v jednu chvíli přijela čtyři auta a Marta radši utekla. Ta čtyři auta (v jednom Kolib s Martinou a nákupem, v druhém Lenka s Hašlerkou, ve třetím Klára Šimková a ve čtvrtém Krokodýl dandí s Luckou) vyzvedla na nádraží ve Žďáru nad Sázavou početnou skupinu jedoucí z Brna (Františka, Kurt, Domča, Pepina, Zdena, Radek, Ondra Souček, já a Lucka s Evkou, které přistoupily v Králově Poli; Honza Hanuš cestu na poslední chvíli odřekl). Rázem se zbytovská kuchyň zaplnila. Když si vezmeme, že pak v průběhu večera ještě dorazil Kady s Hugem, Luckou N. a Štěpánem, Jony s Malým vlkem, Máří a Danem Pleskačem (kterého nabral v Chrudimi; během cesty na Zbytov totiž objížděl kraje české a rozvážel smyčce, o televizi pro Koliba s Martinou nemluvě, natož o notebooku, který nabral v Chrudimi společně s Pleskačem, a už vůbec se raději nezmiňujme o futrálu pro Támar a jako hrob pomlčme o zpěvnících na zadním sedadle) a nakonec Anička s Jeseterem, je zřejmé, že by kuchyň začala pomalu praskat ve švech, kdyby ovšem nějaké měla. Po vlastní ose dorazil také Kubišta a Máca. Během průběžné večeře a povídání (Lucka P. honemhonem otevřela i víno) jsem představil svůj plánek zbytovské noclehárny s vyznačeným svým místem, na což Kubišta zpočátku reagoval „proč nám tady pořád říkáš, co už všichni dávno víme?“, aby posléze překvapeně vykřikl „cože? já myslel, že tvoje místo je někde úplně jinde“. Takovéto reakce mě utvrzují v přesvědčení, že jest tohoto stále i na šestnáctém Zbytově žel potřebí. To, že se pak stanu obětí kanady známé značky Pepina a v pět ráno najdu svůj spacák přiskřípnutý v okně, je holt už trpký úděl nás, kteří se jen chceme v klidu vyspat, abychom ráno byli čilí do práce.

Krokodýl pak přinesl z kufru svého auta heligonku (předpokládám, že u něj patří k povinnému vybavení) a přezpívali jsme v podstatě celý náš repertoár. Máca vytáhnul svůj foťák ze začátku minulého století a zase ho schoval. Kolib odešel spát brzy, ale ještě jsme přemluvili Kláru Š., i když už také zvažovala spánek, aby se chopila kytary. Zazpívali jsme pár hitů (Jednou mi fotr povídá a Táhněte do háje), pak kytara na chvíli putovala ke Kadymu. Později v noci, po třetí hodině, hrál na kytaru ještě Jeseter, ve čtyři jsme zazpívali Ve čtyři ráno a pomalu se chystali zalehnout na matrace, ale pak se ještě rozproudila debata o čtení. V kuchyni jsme tou dobou už byli jen ve složení Jeseter, Malý vlk, Dan Pleskač, Máca, Domča, Kurt a já. V souvislosti s tím, že Malý vlk si na Zbytov s sebou přivezl komiks kačera Donalda, jsem se ho zeptal, jestli kromě dobrodružných knih, fantasy a detektivek čte i něco jiného. Prohlásil, že četl dvě povídky od Kundery, které byly úplně strašné, nějaké povídky od Hrabala, které nešly číst, a také Mistra a Markétku, což byla hrůza. Následná diskuse byla utnutá možná trochu násilně, přece jen jsme už potřebovali jít spát.

Snídaně byla až v devět, během ní jsme si tradičně rozdělili práci. Hlavní téma bylo jasné: dřevo. Na zpracování čekal pokácený kaštan (ten nejvíc vlevo, už byl asi trochu nebezpečný) a jedna menší hrušeň. V 9:30 měli do Bystřice dorazit Jáchym s Terezkou, tak jsem říkal Jonymu, jestli pro ně nechce dojet. Jony jim napřed logicky chtěl zavolat a vyhlásil: „Nemá tady někdo volný volání na O2? Ajo, vlastně já.“ Napřed se nedovolal, když to zkusit později už během práce, tak vyšlo najevo, že Poletíme? se z pátečního pražského koncertu vrátili až v pět ráno a tudíž Jáchym zaspal; ani později během dne už nedorazil. Na dřevozpracujícím průmyslu se podíleli: Honza Sk. (kálení), Kurt (štípání), Pepina (uklízení naštípaného dřeva na zápraží), Anička, Vojta, Martina, Zdena, chvilku Ráchel, později i Máří, Pepina, Lucka (zpracování roští do hromad k ohništi), Evka, Kubišta, Radek, Filip (rovnání do rázu), Hugo a Kurt (štípání větších kulánů na štípačce), já (nošení kulatiny na kálení a poté do rázu), přijel také Filip Keller a s motorovkou nám dosti vypomohl. Honza Keller se chvílemi zapomínal a mluvil o něm jako o bráchovi. Domča, Klára Š. a Lucka hrabaly kdekoli (mj. i krtince; Lucka během toho stihla i zasypat hlínou koňské šlápoty z jejich nedávné krátkodobě nabyté svobody Martě k zlosti), potom přeházely hromadu listí z loňska. Františka a Máří zastřihávaly vrby u potůčku, Jony vykopal uschlou jabloň a pak se Zdenčinou pomocí prořezával živé stromy, Hugo s Martinou a Zdenou stromky sázeli, Máca vyvážel hnůj od ovcí, Ondra a Štěpán pod vedením Krokodýla s Luckou Š. opravovali ohradu pro koně, Malý vlk s Kubištou čistili škarpu mezi Zbytovem a silnicí, Kubišta a další pak šli pomoct Mácovi s hnojem, já jsem rozvážel hnůj od koní na záhonky. Kubišta s Danem Pleskačem odklidili jakýsi betonový blok, který ležel na louce pod lesem. V jednu byl oběd, který tradičně připravila Ráchel, pak se ještě někteří vrátili do práce. Filip Keller musel odjet na svými povinnostmi do Svitav.

Marta se otočila v Bystřici pro Karolínu a Davida. Malý vlk šel na návštěvu ke svému kamarádovi do Unčína; stihnul se sice vrátit těsně před začátkem přednášky, ale pak stejně usnul. Na půl třetí jsme s Kolibem jeli do Poličky pro našeho hosta, profesora Jana Sokola – přijel vlakem z Prahy. Cestou na Zbytov jsme si velmi mírně ujasňovali, o čem bude řeč, a při průjezdu Jimramovem nás Sokol požádal, jestli bychom mohli zastavit, že si to tady chce projít. Podnikli jsme tak asi čtvrthodinovou procházku kolem zámku a obou kostelů, Sokol si vytáhnul foťáček a něco si zdokumentoval a také nás seznamoval se svými postřehy, např. že domy na náměstí jsou sice honosné, ale všechny mají velkou bránu, takže jejich majitelé byli pořád zemědělci. Během procházky po Jimramově nás míjel Krokodýl s Luckou, kteří už museli ze Zbytova odjet, tak jsme se aspoň krátce rozloučili. Krátce po příjezdu byla svačina venku u kamenného stolu. Jan Sokol svačil suchý chleba, až mu Pepina musela nabídnout paštiku. Také je zdokumentováno, že si mu na čelo sedla moucha a dost dlouho tam seděla. Pak již, tedy docela brzy, začal program, jehož základním tématem byla svoboda. Zahájil jej Kolib přednesením několika tezí; v hrubých rysech visí pro případné zájemce na Databenu. Jan Sokol mu oponoval a rozproudila se debata mezi Honzou Skálou a Honzou Sokolem, do které občas zasáhnul i někdo jiný. Nějaké dotazy vznesl Máca, Honza Keller jakožto pán domu Sokolovi suverénně tykal, ale nejvíc se proslavil Kubišta, když mířil otázkou na Koliba, ale na oslovení „Honzo“ zareagoval Jan Sokol. Štěpán byl v otázce anonymity internetových diskusí neúspěšným diskutujícím. Během programu přijeli Filip Ženatý s Terezkou a Michal Doležel s Klárkou, bohužel to nestihli od začátku. Před šestou byla krátká přestávka a pak jsme se ještě vrátili k diskusi, tématem např. bylo, jestli není něco dobrého, co nám tu zbylo po komunistech, a Jan Sokol zmínil sjednocené zemědělství, což vedlo k obecné diskusi o zemědělských dotacích apod. Dalším zásadním okamžikem diskuse bylo, když Sokol pojídaje naše těstoviny konstatoval, že s Klausem před deseti lety prohrál o nějakých 14 hlasů. Celkově se diskuse, myslím, dost povedla a i Jan Sokol vypadal snad spokojeně, že podnikl tento výlet. V sedm jsme ho zavezli zpátky na vlak do Poličky, během cesty ještě daroval Kolibovi krátký spis Proč chodíme do kostela? Hned po programu museli zase odjet Filip s Terkou.

Po večeři, která se tentokrát povedla snad ještě víc než normálně, musela už odjet Klára Š. Začínal večer a vypukla volná zábava. V rámci ní jsme ale ještě někteří přezpívali Jesus Christ Superstar s Vojtovým klávesovým doprovodem. Pak se chopil kytary Honza a bylo vidět, že šel v pátek spát dřív, protože dal i některé songy, které před tím hrála Klára. Došlo i na něco z repertoáru Johnnyho oveček, na ty nejstarší věci si pamatovala i Máří. Na chvíli mezi nás dokonce sestoupila Marta. Kouzelným momentem byl společný zpěv písně Ach synku, synku, byla snad jediná, kdy ve všech koutech ustalo povídání a všichni zpívali. Pak jsme zpívali z EZ (mj. 510, 198, 219, 367...), i když se to Anička snažila bojkotovat. Jeseter využil rozložených kláves a doprovázel nás. Ondra s Aničkou pak zorganizovali anketu o nejhezčí holku, ale nebudu psát, kdo vyhrál ani jak kdo hlasoval, holky jsou schopné si to ještě nějak blbě přebrat. Jen je třeba říct, že Honza Keller hlasoval zcela zkušeně. Pak jsme zpívali všechno možné, Součkovi a Jeseter nás např. seznámili s hitem z Hosanny Betlém na kredenci, Vojta pak na klávesy zahrál i další švihlé songy, namátkou Mein Gorilla (která kdysi zazněla i na jeho absolvenťáku) a Sladké mámení. Během večera padly tři tullamorky, dvě klasicky ode mě, třetí dovezla Anča, protože slavila v sobotu narozeniny. Kurt šel vyprovodit Frantu spát, ale v noclehárně usnul a už se tedy nevrátil. Ráno si pak sypal popel na hlavu, ale aspoň mu to umožnilo dát si v Bistru pivo, v Brně v Tunsgramu další dvě a po večerních bohoslužbách v Desertu dát dalších asi pět a řádně zakalit s Jáchymem. Zhruba v 3:15 přišel Malý vlk, který si nařídil budík, rozhlédl se a šel zase spát, i když jsem ho lákal, že už za tři čtvrtě hodiny si bude moci zazpívat Ve 4 ráno. Dosti dlouho ponocovaly také Lucie P. a Klárka H. S Jeseterem jsem se krátce vrátil k páteční diskusi s Malým vlkem o literatuře a dozvěděl jsem se, že Jeseter čte Hledání ztraceného času. Nakonec jsme v kuchyni zůstali zhruba ve složení Vojta Esterle, Hugo, Radek a já a řešili jsme např. jak nejlépe hrát Funkenschlag, k čemuž Radek neměl co říct a tak šel spát. Zvažovali jsme, že spát nepůjdeme, ale zcela správně jsem poznamenal, že každá hodina je dobrá a zhruba v šest jsme se odebrali spat (abych taky použil s Lucií diskutované supinum).

Na snídani upekla Ráchel koláč. Pak jsme jeli zase do Jimramova, protože tam zase kázal Zdeněk Šorm. Jony se sice cukal, že prý musí obhlédnout hrob, ale nakonec jel taky. Během odjezdu do kostela ještě odjel do Brna Michal s Klárkou a Pepinou a pokud se nepletu, hodili do Jimramova Honzu Kellera, na kterého nezbylo místo v autě. Po bohoslužbách jsme šli do Bistra. Pak už jsme se začali pomalu rozjíždět, Kubišta čekal v Jimramově na odvoz br. fr. Širokým. Ze Zbytova za ním došel i Malý vlk, který se ještě otočil pro zapomenutou peněženku; cestou do Jimramova ho doprovázela Karolína s Davidem a ve Strachujově byli svědky závodů Kadyho a Hašlerky na trase Bistro – Zbytov. Jeseter s Ančou vzali Dana Pleskače. Jony odjel autem do Brna, já, Kurt a Franta jsme jeli vlakem z Bystřice, kam nás hodil Honza svým prvotřídním žigulem. Poslední na Zbytově tak zůstal klasicky Máca.

V prvních letech, co jsme jezdili na Zbytov, bylo vždycky nádherně, až jsem začal prohlašovat, že tomu ani nemůže být jinak. V posledních asi třech letech se to s počasím výrazně zhoršilo a vypadalo to bledě i tentokrát, i když se tento jarní Zbytov konal v rekordně nejpozdějším termínu. Letošní dlouhá zima už nás všechny pěkně štvala, nakonec jako zázrakem zhruba čtyři dny před Zbytovem roztál sníh a o dva dny později se zem vysušila, že bylo možno použít např. parkoviště. Takže bylo zase jednou nádherně, přesto se ale dodržela konstanta, že v neděli při odjezdu je počasí nejlepší. Bylo nás tentokrát i opravdu hodně, prostě to zas jednou všechno vyšlo, jak mělo. Už se těším na podzim.

Moje fotky jsou zde.