tag:blogger.com,1999:blog-39038169862332842192024-03-13T02:28:44.072+01:00BločekBenhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.comBlogger100125tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-23678995692004742222019-07-12T14:00:00.000+02:002019-07-12T14:34:36.212+02:00Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-nKWFkUPxzlo/XSgucn74q2I/AAAAAAAAAaw/SnAnan5Pf3sAskFhgPhy7_anRSVzM_1UwCLcBGAs/s1600/malyslovnik.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-nKWFkUPxzlo/XSgucn74q2I/AAAAAAAAAaw/SnAnan5Pf3sAskFhgPhy7_anRSVzM_1UwCLcBGAs/s320/malyslovnik.jpg" width="212" height="320" data-original-width="1058" data-original-height="1600" /></a></div>Pilný spisovatel všech možných encyklopedií na téma dějiny českých protestantských církví a nověji také české sociologie Zdeněk R. Nešpor vydal v Kalichu slovník českých osobností posledních sta let, které se dle jeho zjištění nějak vztahují k náboženství a nejsou katolíky (s výjimkou několika konvertitů), neboť ti již byli zachyceni v <i>Malém slovníku osobností českého katolicismu 20. století</i> Jiřího Hanuše (který, přiznám se, neznám, takže knihy nebudu srovnávat). Potřebu takovéhoto slovníku Nešpor v předmluvě obhajuje existencí podobných slovníků protestantských osobností v sousedních zemích, vzpomíná i dnes trošku úsměvnou <i>Jubilejní knihu českobratrské evangelické rodiny</i> z roku 1931, kde tehdejší českobudějovický evangelický farář Jan Toul shromáždil fotky téměř všech farářů a dalších pracovníků Českobratrské církve evangelické a napsal k nim krátké medailonky, které doplnil medailonky a „fotkami“ Jana Žižky, Jana Husa, Jana Amose Komenského atp. Nešpor tuto knihu označuje jako „metodologicky pochybnou a obsahově nespolehlivou“, obávám se ale, aby se tato charakteristika nedala použít i na novou knihu Nešporovu.<br />
<br />
Slovník nám přináší 594 hesel (dle anotace; v předmluvě je napsáno 595, nekontroloval jsem to) o různých osobnostech spojených s českými nekatolickými církvemi (včetně řady pravoslavných, starokatolíků, muslimů, židů, husitů, německých evangelíků atp.) a dalších hledačích, jogínech, mysticích, léčitelích, hermeticích, krišňácích, představitelích Hnutí Grálu atp. Pro tyto lidi se snad jedná o přelomové encyklopedické dílo, ale nevím, jestli jejich zařazení po bok např. Jana Hellera je k něčemu dobré. (Přítomen je např. i <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Guru_J%C3%A1ra" target="_blank">Guru Jára</a>, který má heslo téměř shodného rozsahu jako Heller.) Kromě farářů a teologů jsou ve slovníku zahrnuti i různí lékaři, zpěváci, novináři či politici, kteří se dle Nešporova zjištění hlásí k některé nekatolické církvi a zdá se, že často jen toto přihlášení ospravedlňuje jejich zařazení do slovníku. Slovník tak obsahuje heslo Ewa Farna, o které se dozvídáme, že je členkou Slezské evangelické církve a. v. a vydala album <i>Měls mě vůbec rád</i>, i např. pojednání o známé okamurovské šiřitelce poplašných zpráv Kláře Samkové, patrně jen proto, že je členkou Starokatolické církve. Spisovatel Jan Balabán je naopak zařazen i přesto, že členem církve patrně nebyl (téma se však objevilo v několika jeho prózách). Ale i zařazení např. evangelických lékařů jako je Otakar Keller či Ondřej Sláma mi přijde zvláštní. Nějaký plastický obraz, jaké různé osobnosti mají ve svých řadách nekatolické církve, získám až přečtením (či prolistováním) celého slovníku, ale klasicky abecedně řazený heslář by přece měl sloužit k rychlému získání či ověření faktů a fakta o lékařích Kellerovi či Slámovi bude stěží někdo hledat v tomto slovníku, snad s výjimkou informace o příslušenství ke konkrétní církvi, což je nakonec také jediná informace, která by o nich možná chyběla v hypotetickém slovníku lékařů (což je, připouštím, někdy užitečné, např. až do mého nedávného zásahu z půlky května tohoto roku byl Otakar Keller uváděn v Národních autoritách spravovaných Národní knihovnou České republiky dvakrát: jednou jako lékař a podruhé jako autor sborníku o salvátorském faráři Renatu Schillerovi).<br />
<br />
Také co se týká řadových farářů, je výběr omezen na „faráře s přesahem“ (kromě toho, že slouží jako faráři, vydali nějaké knihy, vedou časopis či vydavatelství, podepsali Chartu atp.), jde tedy o podobný princip, na základě kterého jsem v roce 2007 napsal pár krátkých článků na Wikipedii. Zároveň ale spousta těch, co „vydali nějaké knihy“ ve slovníku chybí, z chartistů pak např. Brodský, Hlaváč, Syrovátka, Vašina atp. Zdá se mi, že Nešpor, jakožto autor publikace <i>Děkuji za bolest...: Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.–80. let</i> mírně protežuje hudebníky, ve slovníku tak má své heslo i Ondřej Halama či Irena Škeříková, i když, pravda, Zdeněk Šorm či Pavel Jun chybějí. Na klíč k zařazení do slovníku jsem tedy nepřišel.<br />
<br />
Členů Českobratrské církve evangelické, kterým se budu v tomto článku dále věnovat, je ve slovníku 175 (zde je <a href="https://w.wiki/5tm" target="_blank">seznam</a>) včetně studenta KEBF Aleše Březiny, u kterého není členství v církvi zmíněno. Z toho je 157 mužů a pouze 18 žen. Některé i významné ženy jsou zmíněny jen jako manželky či dcery významných mužů (Vlasta Čapková a Dagmar Čapková jako manželky Jana Blahoslava Čapka, Martina Bolom-Kotari, Zdenka Tichotová, Karla Trojanová, Milena Bartlová jakožto žena Jana Štefana, Věra Pokorná či Marie Ortová, dvě dcery Pavla Smetany), občas je to i naopak: Zdeněk Šorm je zmíněn v hesle o Ruth, Jan Tydlitát jakožto manžel Věry Tydlitátové, jsou zmíněni synové Lydie Petráňové a Lydie Roskovcové). Ve slovníku mi chybí některé významné osobnosti jako třeba Ivan Klíma (který ve svých pamětech <i>Moje šílené století</i> vzpomíná na konfirmaci a dorost vinohradského sboru) a jeho žena Helena, ze starší generace třeba Jiří Sedmík či šachista Amos Pokorný, dále pak manželé Barbora Veselá a Jiří Veselý (i když se práci Barbory Veselé věnuje kniha Tomáše Mazáče <i>Hledání českobratrského výtvarnictví</i>, která je citovaná v heslech o Miroslavu Radovi a Jiřím Zejfartovi), či bratři Šormové, Pavel Keřkovský, vojenští kaplani (např. Pavel Ruml), ředitel Národní knihovny Martin Kocanda, památkářka Marta Procházková či zástupci mladé generace evangelických aktivistů, za všechny např. básník a šéfredaktor časopis <i>Protestant</i> Jan Škrob. Bylo by dost cool, kdyby slovník obsahoval i stručná hesla o představitelích spolku Milion chvilek Mikuláši Minářovi a Benjaminu Rollovi, ale papírová encyklopedie má jiná pravidla hry než internetová Wikipedie, která záznamy o těchto dvou mladých mužích již obsahuje. Ze synodních seniorů chybí Kamil Nagy, ze synodních kurátorů chybí Ferdinand Kavka, Miloš Lešikar, Mahulena Čejková a Lia Valková. Z děkanů ETF nechybí žádný, z party farářů TroKaVeRo je zastoupen pouze Trojan. Naopak autor slovníku (i spoluautor Zdeněk Vojtíšek) má v něm i heslo o sobě, i když v předmluvě přiznává, že se tam zařadil „s jistými rozpaky“. Pro zajímavost jsem sestavil seznam lidí, kteří mají záznam v Národních autoritách a zároveň mám z nějakého zdroje, že jsou/byli členy ČCE (takže tam spoustu členů chybí, protože to buď nevím nebo nemám spolehlivý zdroj), takových lidí je k dnešnímu dni 423, zde je <a href="https://w.wiki/5w6" target="_blank">seznam</a>.<br />
<br />
Průměrný věk osobností, u kterých je v tomto slovníku zmíněno členství v ČCE, je k dnešnímu datu 106,07 let (u žen je to 82,8). To ukazuje na poměrně překvapivou hojnost hesel o „otcích zakladatelích“ typu Josef Souček, Ferdinand Císař, Jan Karafiát (ten nebyl úplně „otec zakladatel“, vím), Antonín Boháč, Viktor Opočenský, Lányové aj., o kterých takto zpracovaný stručný slovník může jen stěží přinést něco, co už nebylo několikrát napsáno všude možně jinde. (Např. půlka rozsahu hesla o B. B. Bašusovi je i bez encyklopedických ambicí podrobněji popsána v <i>Církvi v proměnách času</i>, i když chápu, že dnes je tato kniha už mírně zastaralá a asi ne moc přístupná veřejnosti.) Rozptyl dat narození je od roku 1842 (pardubický kurátor a starosta města František Hoblík) do roku 1984 (básník Jonáš Hájek), rozvrstvení ukazuje, že těžištěm jsou přeci jen osobnosti narozené po roce 1920:<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/--ybtT6FBbfs/XShjQBEP7lI/AAAAAAAAAbQ/UFrSIc6ooM0jtL5zkz4pgAN3jn5vGhFgwCLcBGAs/s1600/graf.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/--ybtT6FBbfs/XShjQBEP7lI/AAAAAAAAAbQ/UFrSIc6ooM0jtL5zkz4pgAN3jn5vGhFgwCLcBGAs/s640/graf.png" width="640" height="255" data-original-width="1600" data-original-height="638" /></a></div><br />
(Průměrný věk osobností v mém výše uvedeném seznamu 423 lidí se záznamem v Národních autoritách je 95.66, jsou tam i tři lidé mladší než Jonáš Hájek.)<br />
<br />
Bohužel jsem za dva dny listování slovníkem narazil už na několik chyb či nepřesností, např. chyba ve jméně B. B. Bašuse (s. 34), datu úmrtí Oskara Opočenského (s. 276), v tvrzení, kdo je starší a kdo mladší u bratrů Barešových (s. 28), v datech, kdy byl Zdeněk Bárta senátorem (s. 30). V hesle o Ladislavu Moravetzovi (s. 253) se píše, že církev pro něj vytvořila oficiální pozici celocírkevního kantora, přitom před ním tuto funkci (i když určitě jinak koncipovanou), nemýlím-li se, zastával Tomáš Najbrt. Vysloveně úsměvná je věta o Janu Kellerovi „není příbuzný, natož totožný se stejnojmenným sociologem a komunistickým politikem Janem Kellerem“. Škoda, že chybí ujištění, že není totožný s <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Keller_(hudebn%C3%ADk)" target="_blank">Janem Kellerem, violoncellistou České filharmonie</a>.<br />
<br />
Trošku tragikomické mi přijde, že si v předmluvě Zdeněk R. Nešpor stěžuje, že při přípravě slovníku byly zastoupené osobnosti „ne vždy nápomocny“ a dodává, že „jen v některých případech jsme se setkali s pochopením, překvapily nás dokonce nikoli zcela ojedinělé výhrůžky“. Možná nevědomky tak odkazuje k předmluvě výše zmíněné <i>Jubilejní knihy českobratrské evangelické rodiny</i> z roku 1931, kde farář Jan Toul píše: „Sbírání látky bylo nesmírně obtížné. Asi 80 % odepřelo dáti fotografie i data a v důsledku toho sháněti jsem musel vše nejrůznějšími cestičkami. Nechybělo také mnoho k tomu, abych se nedostal do disciplinárního vyšetřování. Mnozí mne briskně odmítli.“<br />
<br />
Možná toho budou mít Jan Toul a Zdeněk R. Nešpor nakonec hodně společného a já jsem vděčný za tyto neúnavné encyklopedisty srdnatě tvořící a bojující s nepřízněmi osudu, jen si říkám, že kdyby bylo tolik peněz (projekt GAČR <i>Návrat náboženství do veřejného prostoru</i>, nadační fond Věry Třebické-Řivnáčové) a člověkohodin, kolik bylo stráveno na přípravě tohoto díla (čtyři spoluautoři, dva lektoři a další), věnováno na tvorbu skutečně objevných obsáhlých životopisných hesel, či třeba článků na Wikipedii nebo tvorbě zajímavé databáze, která by se poté mohla třeba nahrát do databáze <a href="https://www.wikidata.org/wiki/Wikidata:Main_Page" target="_blank">Wikidata</a> nebo s ní propojit, bylo by to asi lepší.Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-23165518334083139682018-08-15T12:56:00.000+02:002018-08-15T12:56:47.330+02:00Jarda Svoboda a Holy Fanda and The Reverends, Stará Pekárna, Brno, 21. června 2018Výborný koncert odehrál Jarda Svoboda se skupinou Holy Fanda and The Reverends v červnu v brněnské Staré Pekárně. Žel asi unikl pozornosti, bylo tam dost málo lidí, Stará Pekárna byla poloprázdná, což znamená (vzhledem ke kapacitě tohoto klubu), že skoro nikdo nepřišel. Byl to můj první koncert této sestavy, takže nemohu srovnávat s jinými.<br />
<br />
Jarda Svoboda celý koncert odehrál za harmoniem, začal starými fláky <i>Milovaný syn</i> a <i>Jdu krajinou</i>, během kterých se postupně připojovali členové kapely The Reverends a zbytek koncertu se po jedné dvou písničkách střídaly ty Jardovy (hlavně ze sólového alba) a ty Fandy Holého (včetně největšího hitu <i>Svý sny</i>), oba druhy písniček s kompletním doprovodem včetně Jardova harmonia v písničkách Fandy Holého. Fanda Holý střídal různé nástroje, zpíval i do megafonu, hrál i na autoharfu.<br />
<br />
Písně mimořádně uvádím v pořadí, jak šly na koncertě.<br />
<br />
Fotky <a href="https://benfoto.rajce.idnes.cz/Jarda_Svoboda_a_Holy_Fanda_and_The_Reverends%2C_Stara_Pekarna%2C_cerven_2018/" target="_blank">zde</a><br />
<br />
<small>Jarda Svoboda a Holy Fanda and The Reverends, Stará Pekárna, Brno, 21. června 2018: <i>Milovaný syn</i>, <i>Jdu krajinou</i>, <i>K horám</i>, <i>Slova</i>, <i>Moje duše ví o té tvé</i>, <i>Kristýno!</i>, <i>Svatební píseň</i>, <i>Otče ohně!</i>, <i>Moje volba</i>, <i>Jsi</i> + písně skupiny Holy Fanda and The Reverends.</small><br />
Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-81597114235728306382018-05-08T15:20:00.002+02:002018-05-08T15:20:46.203+02:00Jarní Zbytov 2018Podobně jako na <a href="https://benskala.blogspot.cz/2017/03/podzimni-zbytov-2016.html" title="Podzimní Zbytov 2016">podzim 2016</a> jsme v malém počtu (Franta, Kurt, Pepina a já) a dosti krkolomně s přestupem na autobus v Kuřimi a dlouhým čekáním v Bystřici, které jsme vyplnili návštěvou obskurního podniku napůl sauny a napůl hospody u náměstí, dojeli z Brna do Strachujova a zde zapadli do místní knajpy. Tentokrát jsem se ale poučil z minula a zavolal Honzovi Kellerovi, jestli by nechtěl také dojít; po chvíli přišel i s Malým vlkem, který už byl na Zbytově. Časem dorazili i další: Lucii přivezl z Miroslavi Jirka U., přijel Krokodýl a vytáhnul heligonku, přišel Honza Dědič, pěšky z Jimramova dorazil Jeroným, který cestou na kraji Strachujova narazil na jakousi svatbu a byl zde nucen chvíli setrvat a bylo do něj nalito pár panáků. V knajpě vládla dobrá atmosféra, Honza Keller poseděl i u stolu štamgastů (pak ale poměrně brzy odešel domů za Martou, kterou skolila chřipka; i Franta odešla dříve, byla dost unavená), místní dobrák se opět chlubil slivovicou, Krokodýl vyhrával, zpívali jsme, vyprávěli (výrazným hlasem byla jedna bývalá Honzova konfirmandka). V noci jsme se přesunuli na Zbytov (někteří museli nechat svá auta ve Strachujově) a vcelku brzy po přesunu šli spát. Bylo nás málo, tak na mě dokonce zbylo moje místo.<br />
<br />
Ráno jsem budil zpěvem písně z prvního dílu Kumštu, což jsem neměl dělat, protože mi pak celý den zněla v hlavě a občas jsme si ji (spolu s dalšími) zanotovali s Kurtem. Krokodýl odjel ještě před budíčkem. Hlavní celodenní prací bylo odkorňování dřeva, kde se vystřídali skoro všichni kluci i pár holek, dále se samozřejmě hrabalo kdekoli a Franta, Pepina, Lucie a spol. připravovaly stodolu na divadelní představení Divadla Líšeň chystané Kellerovými na příští víkend, bylo kupř. potřeba zatemnit okna. V podstatě ještě před prací dorazila Domča s Davidem a velmi brzy také Kubišta s Věrou a Kolibovci. Během dopoledne přijela také Eva Nej. Krátce po obědě se na pár hodin cestou z Prahy do Brna stavil i Jony s Vítkem. Vítek všechny bavil svými rozumy s jeho hybridním dřevěným odrážedlem, které prý jezdí na benzín i elektřinu. Nějak mu ale nefungoval motor, což prý nebylo fér. Jony teoreticky i prakticky vypomohl při odkorňování a poté vedl řeč o pražské politice a hnutí Jana Čižinského Praha sobě. Po obědě odjel Malý vlk, později odpoledne se rozloučili i Kubišta s Věrou, Jony s Vítkem a Honza s Martinou a Kryštofem.<br />
<br />
Program začal trochu později, protože u kamenného stolu bylo moc pěkně. Přijela Markéta Nešporová s manželem a promítala fotky a mluvila o své cestě do Bangladéše, textilním průmyslu a férové módě, o kterou se snaží na svém e-shopu <a href="http://tuktuki.cz" target="_blank">TukTuki</a>. Pak se diskutovalo a po večeři si při začátku kalení vzal slovo manžel Markéty, právník, který velmi zajímavě mluvil o různých slavných právnických kauzách (David Rath) a slavných českých mafiánech (zejm. Radovan Krejčíř). Nakonec se z toho vyklubal skoro další program, dost se i diskutovalo, spoustu poznámek a historek přidal i Honza Keller.<br />
<br />
V neděli jsme jeli do Jimramova a pak se stavili v Bistru. Cestou do Brna dvěma auty jsme se stavili ještě na oběd v Nedvědici. Byl to opět skvělý Zbytov, počasí nám přálo, ale přijelo méně lidí, než kolik bylo plánováno, v posledním týdnu před Zbytovem se (skoro už klasicky) dost lidí odhlásilo. Uvidíme, jak to bude dál.Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-4319445975942444792018-03-24T16:57:00.000+01:002018-03-24T16:57:49.318+01:00Podzimní Zbytov 2017Na podzim 2017 se nějakým zázrakem povedlo aspoň trochu zvrátit trend posledních let, že na Zbytov už nejezdí moc lidí. Kromě tradičních návštěvníků a některých občasných hostů (z Brna Františka s Kurtem, Pepina, Šťovík, Domča, David a já; z Prahy Lenka s Hašlerkou a Klárkou P., Hugo s Ditou či Lucka N.) přijela např. po dlouhé době Ája P. a pár lidí, kteří na Zbytově s námi ještě nikdy nebyli. Malý vlk na Sjezdu pozval Markétu P., ta přijela s Filipem Boháčem, který vzal s sebou i Štěpánku Z. Ája na Markétu překvapeně koukala, nečekala, že zde bude i někdo jiný z jižních Čech. Malý vlk z Chotěboře přivezl také Lydii N. a dorazily také Terezka Š. a Verča P. z krupské mládeže. V noci pak dojel náš další tradiční sjezdový souputník, slovutný Matt Halaš. Byla tu také Evka Nej., která ale ráno zas někam odjížděla. V Myšárně to tak bylo po delší době jak v úle. Filip Boháč si s sebou vzal elektrickou kytaru a zkoušel s Hašlerkou (již tradičně baskytara) něco rozjet, ale v tom malém prostoru se to trochu třískalo. Omladina navíc zpívala pouze Svítákovky. Lenka dovezla již klasickou zbytovskou zábavu, hru IQ Twist. Tentokrát nepřijel Kady, což se promítlo do několika vtípků typu „ještě chybí Kady“, „všichni tady odpočíváme, jen Kady ještě někde ve stodole maká“ atp.<br />
<br />
Ráno pro nás Honza Keller tradičně měl připravený rozpis prací. Na dřevo jsme šli já s Kurtem, Frantou a Ditou. Hrabání a pálení si vzaly Verča, Terezka, Lenka a Klárka P. Přijel Jáchym a šel přesazovat strom. Štovík s Hugem odkopávali hlínu, David s Fílou vyváželi hnůj. Hašlerka opravoval střechu nad rázem krbového dřeva. Malý vlk s Mattem připravovali stodolu pro chystané divadelní představení. Matt také pomáhal Honzovi u cirkulárky. Ája se Štěpánkou vozily písek. Domča s Pepinou zpracovávaly oranžové kytky mochyně židovské a Huga, který jednu ochutnal, přesvědčily, že je to jedovaté. Malý vlk s Hugem, Mattem a Markétou chvilku jezdili po trávě na saních, fotografie tohoto happeningu vyšla posléze na titulní straně <i>Českého bratra</i> s popiskem „Mládí v církvi“. Kolem jedenácté přijel Honza s Martinou a Kryštofem. Krátce po čtvrté hodině přijel Krokodýl. Malý vlk odjížděl pryč, ale podařilo se mi přemluvit Lydii, aby i přesto zůstala, že se nějaká doprava domů do Krucemburku v neděli jistě najde. Čekal jsem, že se najde aspoň do Žďáru, ale skutečně se našla až do Krucemburku. Jáchym s Kurtem a Honzou Kellerem zachraňovali souseda z chajdy nahoře, který kácel les a uvíznul pod stromem, vděčný chlápek pak přinesl podivnou flašku vína. Jáchym po této příhodě zase spěchal pryč.<br />
<br />
V podvečer přijel vězeňský kaplan Daniel Pfann a o své práci zajímavě a dlouho hovořil. U večeře pokračovala diskuse. Potom Krokodýl vybalil heligonku a Dan Pfann nás chvíli pozorně sledoval, na malou chvilku se dokonce připojil ke zpěvu.<br />
<br />
Fíla brzy ráno odjížděl sloužit a vzal i Štěpánku, Krokodýl tentokrát ráno nikam nespěchal. Jeli jsme do Jimramova a většina z nás se samozřejmě stavila v Bistru.<br />
<br />
Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-6638746157707049292018-03-24T15:17:00.001+01:002018-03-24T15:17:36.381+01:00Jarní Zbytov 2017Je to už strašně dávno, takže budu stručný: v roce 2017 jarní Zbytov opět proběhl a měli jsme se pěkně.<br />
<br />
Pro mě osobně začal tím, že jsem v Brně na hlavní poště od jakéhosi chlapíka vyzvednul jakýsi laserový zaměřovač/vodováhu, hned ho na té poště vyzkoušel, což možná bylo poněkud riskantní, a vzal ho s sebou na Zbytov, kde jsem ho předal Hašlerkovi. Ten z něho byl nadšen a komukoli, kdo v průběhu Zbytova přijel, ho hned předváděl. Kromě toho Hašlerka také držel přednášku a 3D tiskárnách a ukazoval takto vytištěnou žábu. Kromě Hašlerky a Kadyho jsme na Zbytově byli my, co jsme přijeli z Brna (Šťovík, Pepina, Kurt, Franta a já), Lucka N., Malý vlk a Jeseter. Večeřeli jsme, poslouchali Hašlerkovy přednášky, povídali si s Honzou Kellerem a Jeseter s Kadym se chvíli pokoušeli i něco zpívat. V noci pak ještě dorazili Ondřej s Klárkou.<br />
<br />
V sobotu ráno dorazili další: Honza Dědič, Eva Nej., Domča a po ní i David. Kady s Ondřejem, Honzou D. a patrně i Šťovíkem přehazovali kompost a rozváželi hlínu, Hašlerka s Jeseterem, Kurtem a Malým vlkem stěhovali nábytek v zadním traktu Zbytova, Františka s Klárkou vázaly proutí, Domča, Lucka, Pepina a posléze i David hrabali kdekoli. Před půl jedenáctou přijeli Honza s Martinou a Kryštofem. Po obědě už nebylo moc co dělat, tak jsme se váleli u kamenného stolu a hráli si s Kryštofem a holky (Lucka, Pepina, Domča a Franta) šly na procházku, přidali se k nim i Šťovík s Honzou D. Na chvíli přijel i Jáchym a s Malým vlkem připravili malou kanadu na Honzu Kellera, když vytáhli někde zaházenou motorku a vycídili ji.<br />
<br />
Pak přijel Honza Ort a kolem půl šesté začal program. Povídal o tom, jak to chodí v romských osadách na Slovensku, kde dělal výzkum. Byla také diskuse o právě vydané knize <i>Brnox</i>. Přijel Michal Doležel a Krokodýl, odjeli Skálovi. Začali jsme trochu kalit, Krokodýl vzal heligonku, přezpívali jsme náš sprostonárodní repertoár, pak jsme zpívali i s kytarou. Honza Ort na to poněkud nevěřícně čuměl a patrně na nás právě prováděl nějaký výzkum.<br />
<br />
V neděli jsme jeli do Veselí, kde jsme se v kostele potkali s Kubinem, Danielkou a jejich Štěpánem. Před odjezdem jsme ještě zajeli do Bistra.<br />
<br />
Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-66360665705437642622017-06-10T11:42:00.000+02:002017-06-10T11:42:57.565+02:00Jarda Svoboda + Caine-Mi, Slatiňany 2017V neděli 4. června 2017 se odehrál dvojkoncert písničkářů Jardy Svobody a Caina v evangelickém kostele ve Slatiňanech v rámci cyklu koncertů „Radosti života“, který pořádá <a href="http://chrudim.evangnet.cz/" target="_blank">chrudimský evangelický sbor</a>, potažmo Tomáš Lavický, „ředitel“ festivalu <a href="http://jimramov.klubslunicko.cz/" target="_blank">Otevřeno Jimramov</a>. Skoro jsem to nestihl, přejížděl jsem s mamkou z Vysočiny, ale nakonec jsme dorazili těsně před začátkem prvního bloku, ve kterém hrál Jarda Svoboda sólo na místní harmonium. Po něm pak vystoupili Caine-Mi, tedy Caine s Assou.<br />
<br />
Jardu jsem naživo neviděl téměř rok od <a href="https://benskala.blogspot.cz/2016/06/traband-v-brne-cerven-2016.html" title="Traband v Brně, červen 2016">loňského červnového koncertu Trabandu v Brně</a>. Nějak se mi stále nedaří zastihnout ho s jinými skupinami jako Holy Fanda and The Reverends či Květovaný kůň a zažít jeho sólové vystoupení se mi nepoštěstilo už strašně dlouho.<br />
<br />
Jarda začal dvěma trabandovskými písněmi <i>Mluv se mnou miláčku</i> a <i>Kantorovy varhany</i>, základ koncertu pak byl repertoár z jeho sólového alba včetně staršího songu <i>Moje volba</i>, který jsem poprvé slyšel v září 2006 v Novém Městě na Moravě v rámci festivalu v Křídlech. Zazněla také nevydaná <i>Šťastná hvězda</i>, další ze starých písní, které Jarda hrával už na svých prvních koncertech s harmoniem. Zavzpomínalo se i na Otcovy děti písní <i>Já jsem s tebou</i>. Jako přídavek pak Lavickým věnoval píseň <i>Milovaný syn</i>. Z harmonia, na které skoro nikdo nehraje, učinil koncertní nástroj a zhruba čtyřicítka diváků byla, myslím, dosti spokojená.<br />
<br />
Po krátké přestávce nastoupili Caine-Mi, které poslední dobou už také moc často nepotkávám. Hráli dost písniček, které jsem neznal, ale zazněly také vcelku staré hity <i>Jako</i> či mírně novější <i>Myšionáři</i> (hned na úvod) a <i>Gastronomické zprávy Apokalypsa!</i>. Ze sedm let starého „nejnovějšího“ alba zahráli např. <i>Kolumbus, co sny o moři tvoří neobjevenou zem</i>. Asi je čas na nové album!<br />
<br />
Fotky budou.<br />
<br />
<small>Jarda Svoboda, Slatiňany 4. června 2017: <i>Mluv se mnou miláčku</i>, <i>Kantorovy varhany</i>, <i>K horám</i>, <i>Slova</i>, <i>Svatební píseň</i>, <i>Kristýno!</i>, <i>Moje duše ví o té tvé</i>, <i>Otče ohně</i>, <i>Moje volba</i>, <i>Šťastná hvězda</i>, <i>Já jsem s tebou</i>, <i>Milovaný syn</i>. + Caine-Mi</small><br />
Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-78054421357375923832017-03-25T14:57:00.000+01:002017-03-25T14:58:26.847+01:00Nádražky, podzim 2016: sever ČechViselo to ve vzduchu už dlouho. Po tolika s přehledem naplánovaných a s ještě větším přehledem uskutečněných tour po nádražkách (je třeba si uvědomit, že při uskutečňování plánu se vypije víc piva než při plánování, o to je návštěva správných nádražek a včasný návrat domů obtížnější), které pod Kurtovým vedením vznikly již v roce 2011, na to prostě muselo zákonitě dojít. Po prozkoumání všemožných z Brna dostupných regionů (záměrně zatím vynecháváme potenciální tour po trati na Jihlavu a po trati na Českou Třebovou, místní nádražky tak nějak už trošku známe z jiných výletů a pro tour po nádražkách Kurt raději vybírá exotičtější destinace), tomu nebylo vyhnutí. Prostě to nešlo neuskutečnit. Doba již dozrála. I my jsme již dozráli a posbírali nějaké ty zkušenosti (a jak víme, nejcennější zkušenosti jsou ty životní). Dokonce i Kurt – netušíme, jak to dělá – stále zdokonaluje své plánovací a rešeršní schopnosti, nyní využívá dokonce i jakýchsi německých webových stránek o českých nádražkách. Zkrátka bylo jasné, že to brzy přijde. A když už to má přijít, kdy jindy než při jubilejních desátých nádražkách? O čem že tu vlastně píšu? No přeci o dvoudenní tour po nádražkách s přespáním!!! Přátelé, jsem dojat. To tu ještě nebylo. A nejen, že to Kurt dokázal naplánovat, my jsme se skutečně 26. listopadu 2016 vydali na cestu, vše řádně dle plánu objeli, viděli, zdokumentovali, ohodnotili, v pořádku se vrátili a nyní o tom vydávám svědectví. Nevěříte? Nedivím se vám, ale čtěte dále. A nebudu se divit, když budete během čtení nevěřícně zírat, on by zíral i pan Phileas Fogg a to je panečku nějaký cestovatel!<br />
<br />
Kurt se pro tyto jubilejní a zároveň přelomové nádražky vytasil s velmi lákavou cestou Brno – Děčín – Úštěk – Rumburk – Česká Lípa – Brno a jeho léty vytříbený čuch se ukázal být opět přesný: strávili jsme dva dny v nádherných nádražkách. Že se děje něco speciálního, bylo jasné už s předstihem, kdy jsme si v internetové anketě dobrovolně stanovili čas odjezdu na zcela zabijácký čas 4:31, takhle brzy jsme z Brna na nádražky nikdy nevyjížděli. Kupodivu se nám daří vstát a skutečně z Brna vyrážíme, tentokrát jedeme v této sestavě: Kurt, Franta, Eva, Robert, já a poprvé se nádražek účastní také Pepina, která hned za Prahou, v čase 7:34 utváří svůj rekord v nejčasnějším pivu, když se k nám přidává v pití kolovací 15°. Do Prahy s námi shodou okolností jede i Fili, která na rozdíl od nás tuto cestu váží z pracovních důvodů. V Praze se připojuje Lucka a kormidlo naší pouti stáčíme na sever.<br />
Náš vlak bohužel z nějakého důvodu před Ústím asi půl hodiny stojí a my tak přijíždíme s tak výrazným zpožděním, že se už nestíháme přemístit do nádražky na západním nádraží. Chudák Kurt si rve vlasy, protože tím vlastně trochu ztrácí opodstatnění náš časný výjezd z Brna a mohli jsme zůstat u klasického vlaku 5:38, který při tour po nádražkách, na které z Brna vyjíždíme směrem na Prahu, obvykle využíváme. Ale jsme již zde a tak rychle vyrážíme do Děčína.<br />
<br />
<b>1. Děčín</b><br />
<small>Brno hl. n. 4:31 – Praha hl.n. 7:08, RJ 580 Leoš Janáček<br />
Praha hl. n. 7:27 - Ústí nad Labem hl. n. 8:41, R 614 Ohře<br />
Ústí nad Labem hl. n. 9:18 - Děčín hl. n. 9:34, Os 5276 Vánoční kometa<br />
původní plán:<br />
Ústí nad Labem hl. n. 8:58 - Ústí nad Labem západ 9:00, Os 6822<br />
Ústí nad Labem západ 9:55 - Děčín hl. n. 10:24, Os 6803</small><br />
Hned první nádražka této velkolepé tour je hodně zajímavá. Především je patrová, dole se nachází klasická restaurace, díky tomu, že zde máme o hodinu víc času oproti plánu, se po čase přesouváme i nahoru, kde je kavárna, snadno se tu ale boříme do sedaček, což nás trochu uspává. Ve spodní části, kde sídlí restaurace, je v nabídce plno jídla, sedí tu štamgasti, kteří si už poněkolikáté objednávají malá piva a pingla oslovují „pane hoteliér“, i rodina s děckama.<br />
Kurtovo hodnocení: **** z 5<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-B7kUWb4kjbM/WNZxFYmeqPI/AAAAAAAAARM/yCFg3HirAMwywhvdX1sYtPDAjtMpBBbXQCLcB/s1600/Dsc_8683.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://1.bp.blogspot.com/-B7kUWb4kjbM/WNZxFYmeqPI/AAAAAAAAARM/yCFg3HirAMwywhvdX1sYtPDAjtMpBBbXQCLcB/s320/Dsc_8683.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>2. Bohušovice nad Ohří</b><br />
<small>Děčín hl. n. 11:24 - Bohušovice nad Ohří 12:04, R 683 Střekov</small><br />
V Bohušovicích nás čeká další pěkná zastávka. V nádražce opět sedí pár štamgastů, je tu kulečník, televize je naštěstí vypnutá, i tak ale poutá pozornost, protože je za ní podivuhodný chuchvalec různých drátů. U stropu je pozoruhodná vzduchotechnika. Umělecké prvky na zdech Robert případně nazývá „galerií dvou obrazů“. Diskutujeme o nich, jejich styl Kurt nazve „abstraktním expresionismem“. „Bacha, ať ti tady nedaj do držky,“ krotí Kurta s obavou v hlase Eva. Z výsledného hodnocení Kurt ubírá půl hvězdy kvůli plakátu na koncert skupiny Ortel na dveřích.<br />
Kurtovo hodnocení: ****<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-QTMwEIRh9R0/WNZxFE88ApI/AAAAAAAAARE/6-nHvOGpP3wx8wmOPRvda2kCRefBU4sLgCLcB/s1600/Dsc_8703.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://3.bp.blogspot.com/-QTMwEIRh9R0/WNZxFE88ApI/AAAAAAAAARE/6-nHvOGpP3wx8wmOPRvda2kCRefBU4sLgCLcB/s320/Dsc_8703.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>3. Lovosice</b><br />
<small>Bohušovice nad Ohří 13:21 - Lovosice 13:29, Os 6912</small><br />
V Lovosicích vládne milý nevkus zahrnující umělé květiny, záclonky, závěsy či obrazy na stěnách. Eva si ode mne půjčuje foťák a záslužně čile dokumentuje. Nádražka je rozdělena na hospodu a bistro.<br />
Kurtovo hodnocení: ****<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-8olynifOuMU/WNZxFdLTAII/AAAAAAAAARI/WfJmPmbeFO0WzOF9PzvohYYeaS0H8XknwCLcB/s1600/Dsc_8722.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-8olynifOuMU/WNZxFdLTAII/AAAAAAAAARI/WfJmPmbeFO0WzOF9PzvohYYeaS0H8XknwCLcB/s320/Dsc_8722.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>4. Litoměřice horní nádraží</b><br />
<small>Lovosice 14:36 - Litoměřice horní nádraží 14:48, Os 6161</small><br />
Přesouváme se přes řeku do Litoměřic, kde nás vítá téměř zaplněná nádražka, s podivem si všímáme, že je zde netypicky početné dámské obsazení. Hospoda je dělená na kuřáckou a nekuřáckou část, ovšem v nekuřácké jsou automaty, a tak je tam zakázán vstup osobám do 18 let. V nádražkové logice nelze mít sebemenších námitek. V jedné z odlehlejších částí hospody někdo vynaložil snahu vytvořit hipsterský koutek. Tak jako jinde i zde se s obavami ptáme hospodského, jestli mu nezkomplikuje život EET a nebude muset zavřít, což bychom skutečně neradi, on ale odpovídá, že ne, ale že Babiš je čurák.<br />
Kurtovo hodnocení: **** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-AcXseP8lxUw/WNZxFijpcNI/AAAAAAAAARQ/CWHQH2KEYjY1wjFoql36537gKN7WjgnCwCLcB/s1600/Dsc_8732.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-AcXseP8lxUw/WNZxFijpcNI/AAAAAAAAARQ/CWHQH2KEYjY1wjFoql36537gKN7WjgnCwCLcB/s320/Dsc_8732.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>5. Úštěk</b><br />
<small>Litoměřice horní nádraží 16:16 - Úštěk 16:43, Os 6109</small><br />
Hodně kvalitní zastávku na naší cestě skýtá Úštěk. Je zde útulná nádražka s kamínky, v televizi běží Hercule Poirot, na zdi je obraz Macha a Šebestové. Jsou zde zasloužilí štamgasti, ale stůl tu má i místní omladina. Znenadání k našemu stolu přijde drobný pán s čelovkou a pracovními rukavicemi a ptá se: „Prosím vás, vypadám jako krtek?“ Když mu to potvrdíme, spokojeně odchází. Před naším odchodem si v rohu ještě všímáme zajímavé nástěnky se spoustou dosti nesourodých fotek všemožných známých osobností (jsou zde vedle sebe např. Marta Kubišová, hokejista Franta Kaberle, Jan Zrzavý, Marie Rottrová, Jan Tříska, zpěvačka Helena Zeťová či Jiří Žáček). Jeden ze štamgastů, vyhotovitel nástěnky, nás ochotně zasvěcuje, že na nástěnce je rozpis dní na celý listopad a u každého dne je na fotce někdo, kdo má zrovna narozeniny. „Každý den je co slavit,“ uzavírá svůj výklad. Vzhledem k tomu, že jsme přiznali, že jsme z Brna, osazenstvo nádražky se s námi pak loučí zvoláním: „Pozdravujte Donutila a Menšíka!“<br />
Kurtovo hodnocení: *****<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-_KbmAzOBFww/WNZxFvwgSdI/AAAAAAAAARU/ikIJeJ4T75UYJx_xiilFf6U4JdZpx0c3QCLcB/s1600/Dsc_8738.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://1.bp.blogspot.com/-_KbmAzOBFww/WNZxFvwgSdI/AAAAAAAAARU/ikIJeJ4T75UYJx_xiilFf6U4JdZpx0c3QCLcB/s320/Dsc_8738.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>6. Česká Lípa</b><br />
<small>Úštěk 18:44 - Česká Lípa hl. n. 19:23, Os 6111</small><br />
Když nastupujeme do vlaku, trochu se ve dveřích srazíme s nějakým chlápkem, který míří na záchod. Chlápek kontruje: „My jsme taky veselí, ale když je plnej močák, tak jde sranda stranou.“<br />
Při přestupu v České Lípě objevujeme na totálně rozbombeném nádraží stylový kiosek, kde je dokonce pár míst k sezení! Dáváme kolovací pivo a nevěříme svým očím.<br />
Kurtovo hodnocení: vymyká se hodnocení<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-B5OXZMYeTEk/WNZxFwf3oII/AAAAAAAAARc/j8PBsFTBnqM8a8Jle6vmS7xpkkkbTJEqgCLcB/s1600/Dsc_8783.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://1.bp.blogspot.com/-B5OXZMYeTEk/WNZxFwf3oII/AAAAAAAAARc/j8PBsFTBnqM8a8Jle6vmS7xpkkkbTJEqgCLcB/s320/Dsc_8783.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>7. Rybniště</b><br />
<small>Česká Lípa hl. n. 19:41 - Rybniště 20:25, R 1102</small><br />
Dnešní část výpravy uzavíráme v hospodě v Rybništi, která je kousek cesty z nádraží, že už ji nepovažujeme ani za nádražku třetí kategorie. Kurt tedy nehodnotí. Ale je zde milá obsluha a když pak odcházíme na vlak a zjišťujeme, že má půl hodiny zpoždění, vracíme se v mrazivé noci ještě aspoň na panáka a vítají nás s pochopením a otevřenou náručí.<br />
<br />
<b>8. Rumburk</b><br />
<small>Rybniště 21:19 - Rumburk 21:31, Os 6664</small><br />
Přespáváme v Rumburku u rodiny Eviny sestry. Je zde o nás luxusně postaráno a doufáme, že děti z nás nebudou mít trauma na celý život. Po snídani však již nadšeně pospícháme do místní nádražky. Jako zcela případný se ukazuje nápis na baru „vstávat, opilci! Máte znovu nalito“. Rumburská nádražka se vyznačuje především dechberoucí sbírkou zaprášených kšiltovek pověšených na stěnách.<br />
Kurtovo hodnocení: *****<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-fzuDsCg5Urw/WNZxFryKZpI/AAAAAAAAARY/HGaldg3e89Q-CyxnZU9FDAkB1198or61wCLcB/s1600/Dsc_8741.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://3.bp.blogspot.com/-fzuDsCg5Urw/WNZxFryKZpI/AAAAAAAAARY/HGaldg3e89Q-CyxnZU9FDAkB1198or61wCLcB/s320/Dsc_8741.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>9. Jedlová</b><br />
<small>Rumburk 10:14 - Jedlová 10:42, Os 6657</small><br />
Třetí pětihvězdičková nádražka v řadě: ano, tento výlet byl skutečně výživný. Jedlovou už většina výpravy znala z letního puťáku (který jsem žel kvůli práci musel vynechat) a tak se sem všichni těšili. Co k tomuto skvostu mezi nádražkami říct? Celé nádraží pojmenované podle hory nikoli podle obce či vesnice leží na samotě v lesích mezi kopci a zde na této samotě funguje nádherná nádražka. V kamnech se topí, lavice podél zdí, hlášení nádražního rozhlasu zavedené přímo do restaurace, televize tu sice je, ale naštěstí je vypnutá. Obědváme a je z toho skvělá žranice (Kurt moc dobře věděl, na jaký čas má naši zastávku zde směřovat). Přijíždí vlak, nádražka se zaplňuje. U vedlejšího stolu sedí patrně nějací Němci, přemýšlíme, jestli to nejsou samotní redaktoři toho německého webu o českých nádražkách!<br />
Kurtovo hodnocení: *****<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Uuw3-f6Z-1E/WNZxGJj8buI/AAAAAAAAARk/qjdi_EZGjcM7Fvot1DpOxxoaMzysqbLhwCLcB/s1600/Dsc_8751.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://1.bp.blogspot.com/-Uuw3-f6Z-1E/WNZxGJj8buI/AAAAAAAAARk/qjdi_EZGjcM7Fvot1DpOxxoaMzysqbLhwCLcB/s320/Dsc_8751.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>10. Jablonné v Podještědí</b><br />
<small>Jedlová 12:50 - Česká Lípa hl. n. 13:24, Os 6027<br />
Česká Lípa hl. n. 13:41 - Jablonné v Podještědí 14:19, Os 6609</small><br />
Opět přestupujeme v České Lípě a využíváme to k návštěvě kiosku.<br />
V Jablonném zjišťujeme, že otevřeno je až od tří, neplánované volno tedy využíváme k malé procházce k bazilice a obdivujeme první české dynamické baroko. Po návratu k nádraží jsme v nádražce sami, pijeme dobré pivo Bakalář z Rakovníku. Mírně se pozastavujeme nad přetvořením kulečníkového stolu v normální stůl.<br />
Kurtovo hodnocení: ****<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-BHd4nOp1VdI/WNZxGOYgMHI/AAAAAAAAARg/xElvZkGW7QwgtW2K9VXrTQxcgoaCpNk7QCLcB/s1600/Dsc_8897.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://4.bp.blogspot.com/-BHd4nOp1VdI/WNZxGOYgMHI/AAAAAAAAARg/xElvZkGW7QwgtW2K9VXrTQxcgoaCpNk7QCLcB/s320/Dsc_8897.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>11. Doksy</b><br />
<small>Jablonné v Podještědí 15:44 - Česká Lípa hl. n. 16.21, Os 6610<br />
Česká Lípa hl. n. 16:24 - Doksy 16:39, R 1109</small><br />
Opět přesedáme v České Lípě, ale kiosek tentokrát vynecháváme, aby z nás zde neměli šok. Přesouváme se do Doks. Místní nádražka má (tak jak to máme rádi) podobně jako např. ta ve Všetatech zahrádku, která zabírá část peronu pod střechou, nyní sedíme ale samozřejmě uvnitř. V nabídce je kupř. velký rum za 16 korun. Je zde vcelku plno, na baru je úplně ožralej štamgast. Po hodině sezení v této nádražce prohlašuje Robert: „Vážení, je to tady můj nový domov.“<br />
Kurtovo hodnocení: ****<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-XdWwiTao4Ug/WNZxGEzcQ_I/AAAAAAAAARo/iXRX8VoUtL8ik5MURx6-swDKPWqqAf7FwCLcB/s1600/Dsc_8905.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-XdWwiTao4Ug/WNZxGEzcQ_I/AAAAAAAAARo/iXRX8VoUtL8ik5MURx6-swDKPWqqAf7FwCLcB/s320/Dsc_8905.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>12. Brno</b><br />
<small>Doksy 18:40 - Kolín 20:11, R 1111<br />
Kolín - Brno hl. n. ???</small><br />
Cestu do Kolína v motorovém rychlíku narvaném studentstvem trávíme v euforické náladě v „kabině strojvedoucího“, která, když je umístěna uprostřed soupravy, je normálně průchozí. Do Kolína přijíždíme se zpožděním a vidíme, že na vedlejším nástupišti stojí (patrně též zpožděný) railjet na Brno. V rychlosti se loučíme s Luckou, která pokračuje do Prahy a naskakujeme do vlaku. Railjet je bohužel uzpůsoben k přepravování businessmanů, nikoli vykalenců, nakonec ale nacházíme docela dobré místo v koutku pro kočárky a úspěšně dorážíme domů. Máme za sebou velmi zdařilou tour plnou kvalitních nádražek a já mám tuchu, že příště to bude Kurt chtít opět uspořádat dvoudenní, máme se tedy na co těšit!<br />
<br />
Kompletní fotodokumentace <a href="http://benfoto.rajce.idnes.cz/Nadrazky%2C_severni_Cechy_2016/" target="_blank">zde</a>.Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-11638399481101452822017-03-25T12:46:00.000+01:002017-03-25T12:46:56.981+01:00Nádražky, jaro 2016: na jih od PrahyDeváté nádražky – to už je více než slušná tradice! Zvlášť tehdy, pomyslíme-li, že všechny naplánoval a vedl jeden člověk: Kurt, který se za ta léta vypracoval v takového znalce nádražkové problematiky a geniálního stratéga a plánovače, jakého svět snad ještě nepoznal. Je pravdou, že k dosažení jeho vzorů, lidí kolem „bulvárního life style magazínu“ Vágus.cz, mu zbývá ještě vydat několik knih a uspořádat výlet do Indie, již nyní ale můžeme říct, že jím vedené tour po nádražkách, kdy se během jednoho dne stihne objet několik těchto pohostinských zařízení, jak je popisují mé zápisky zde na Bločku, jsou naprosto unikátní a možná nám samotným, kteří na nich Kurta doprovázíme, nedochází, na jak významné události se svou obyčejnou přítomností a pitím piva spolupodílíme. Napadá mě např. přirovnat nás k hamburským posluchačům Beatles nebo (abych zůstal ve stejném roce) k návštěvníkům malého divadélka kdesi Ve Smečkách, kde parta podivuhodných mužů zpívá „Ten, kdo leze po žebříku, ten má vlastně velkou kliku, že se pod ním v okamžiku neprolomí žbrdlení“.<br />
Zkrátka – tour po nádražkách je už tak zavedená značka, že si může dovolit jistou diverzifikaci, aniž by tím ohrozila svou podstatu. Od <a href="http://benskala.blogspot.cz/2013/12/nadrazky-special-praha.html" title="Nádražky speciál - Praha">nádražek-speciál</a> na podzim 2013, kdy jsme objeli téměř všechny pražské nádražky, se stalo tradicí, že na nádražky pod Kurtovým vedením jezdíme 2x ročně, jednou na jaře a jednou na podzim, jednou nohou již v adventu. Zatímco ty výpravy v podzimních plískanicích se Kurt stylově snaží vést do ne příliš utěšených míst (např. <a href="https://benskala.blogspot.cz/2015/12/nadrazky-listopad-2015-ostravsko-ii.html" title="Nádražky, listopad 2015: Ostravsko II.">Třinec</a>), kde pak člověka v nádražce zahřeje nejen oheň v kamínkách, ale též i společenství štamgastů, na přelomu jara a léta se snažíme spíše jezdit do turistických destinací a vychutnávat zase trochu jinou tvář nádražek. Tak to bylo na naší tour 21. května 2016 do krajin na jih od Prahy, kdy jsme většinu času strávili na zahrádkách, což bylo do té doby na nádražkách spíše výjimečné. I tak to ale bylo moc pěkné a poučné cestování.<br />
<br />
<b>1. Davle</b><br />
<small>Brno hl. n. 5:38 – Praha hl. n. 8:08, IC 578 František Kmoch<br />
Praha hl. n. 8:25 – Davle 9:12, Os 9055</small><br />
Z Brna vyrážíme v početně malé, ale jinak velmi silné sestavě: otcové zakladatelé Kurt s Honzou, který si na nádražky udělal po delší odmlce čas ve svém přeplněném programu, Franta a já. V Praze se připojuje Lucka a do Davle vlakem, kterým již odjíždíme na další štaci, se zpožděním způsobeným pozdním odjezdem ranního vlaku z Jihlavy, klasicky dofrčela Eva. Cestou do Prahy někde u Kolína se v našem InterCity přesouváme do jídelního vozu, což je u nádražek, které začínají cestou z Brna na Prahu již skoro tradicí. Honza má na sobě své červeně pruhované námořnické tričko, existuje tedy 33,3333333333% šance, že se vydal na nádražky v obleku, ve kterém se ženil. (Prý má stejná trička dokonce čtyři, ale na jednom je flek.)<br />
V Davli nás nepříjemně překvapuje zavřená nádražka, což je výrazná skvrna na jinak pěkném letovisku. Uvnitř sice sedí nějaký nerudný týpek a nějaký jeho kamarád na zahrádce má dokonce i nalito, hlásí ale nekompromisně: „Zavřeno!“ „Kdy budete otevírat?“ ptá se Honza s nadějí v hlase. „Budu!“ zní odpověď. Též blízký stánek je zavřený, ač podle Kurtových pečlivých rešerší měl být normálně v provozu. „Mám ještě zavřeno, včera jsem tu byl do dvou do noci,“ zní oficiální zdůvodnění. Přijeli jsme evidentně v nevhodný čas, smutně usrkáváme lahváče koupené v městečku na druhém břehu řeky.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-p7nSwnrxTN8/WNZUVddvX4I/AAAAAAAAAQY/E9Oq8YwFuKwBdPH3GBVS5G-BAf_hd4McwCLcB/s1600/Dsc_4274.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-p7nSwnrxTN8/WNZUVddvX4I/AAAAAAAAAQY/E9Oq8YwFuKwBdPH3GBVS5G-BAf_hd4McwCLcB/s320/Dsc_4274.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>2. Prosečnice</b><br />
<small>Davle 10:10 – Prosečnice 10:36, Os 9057<br />
původní plán: Davle 10:10 – Jílové 10:28, Os 9057<br />
a Jílové 11:02 – Prosečnice 11:09, Os 9059</small><br />
Po nevydařeném začátku v Davli umocňuje naši bezmoc, když vlak neuvěřitelně šouravou jízdou kolem Luk pod Medníkem (jinak velmi pěknou krajinou) nabírá obrovské zpoždění a my se rozhodujeme upravit původní plán a nevystupovat v Jílovém, abychom stihli alespoň nádražku v Prosečnici. Ta nám ale všechna příkoří toho dopoledne plně vynahrazuje! Sedíme na zahrádce, i když vevnitř to vypadá také pěkně a je tam i několik místních štamgastů, a plnými doušky vychutnáváme naprostou pohodu toho místa. Pijeme pivo, obědváme, obsluhuje nás milá servírka, možná Ukrajinka s půvabným přízvukem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-i35O1PyAQ64/WNZUVsY7qUI/AAAAAAAAAQg/zuvHFrFF4r0-asyDx1437zAPGcmYFP3KACLcB/s1600/Dsc_4280.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://1.bp.blogspot.com/-i35O1PyAQ64/WNZUVsY7qUI/AAAAAAAAAQg/zuvHFrFF4r0-asyDx1437zAPGcmYFP3KACLcB/s320/Dsc_4280.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>3. Jílové</b><br />
<small>mimo jízdní řád</small><br />
Naše cesta do krajů na jih od Prahy má jakési dvě osy: první ve směru na Benešov (ovšem po trati přes Vrané nad Vltavou), druhou pak ve směru na Beroun. Návrat z první části zpátky do Prahy už už vypadá vcelku neúspěšně (pouze jedna nádražka, i když dobrá), když v tom nám najednou opětovné zpoždění podává pomocnou ruku: v Jílovém u Prahy jsme informováni vlakvedoucím, že zde budeme čekat na protijedoucí zpožděný vlak. Nečekáme na nic dalšího (a nutno říct, že s námi i další spolucestující) a mizíme za dveřmi Občerstvení U Pešoura. Podle původního plánu jsme zde měli strávit více než půl hodiny cestou do Prosečnice, pijeme s povděkem alespoň tři kolovací piva a pak utíkáme zpět do našeho vlaku. „Dobří holubi se vracejí,“ komentují to nějací spolucestující, kteří se nedali zlákat krátkým pobytem v nádražce a místo toho tvrdnou v čekajícím vlaku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-_lrjOOAz77U/WNZUVZiqwOI/AAAAAAAAAQc/VyLuh-5rtbEmnm3Vnb9Ovfnfzci4XSrmACLcB/s1600/Dsc_4289.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://1.bp.blogspot.com/-_lrjOOAz77U/WNZUVZiqwOI/AAAAAAAAAQc/VyLuh-5rtbEmnm3Vnb9Ovfnfzci4XSrmACLcB/s320/Dsc_4289.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>4. Černošice</b><br />
<small>Prosečnice 11:41 – Praha hl. n. 13:05, Os 9058<br />
Praha hl. n. 13:47 – Černošice 14:08, Os 8836</small><br />
Smůla se nás ale drží i dál, ale my si užíváme pěkného jarního dne a téměř nám to nevadí. V Černošicích je totiž nádražka třetí kategorie (dle klasifikace redakce Vágus.cz) sice otevřená, ale „ještě nedovezli pivo“. Kupujeme si tedy aspoň panáky fernetu a sedáme si do jakéhosi podivného „lesoparku“, který žel při nejlepší vůli nejsme schopni nazvat zahrádkou hospody. Klábosíme ale a je sranda. Eva se odváží vydat se v této hospodě na záchod, ale je ucpanej. Po jejím návratu pingl věší na jeho dveře nápis „mimo provoz“, což od něj tedy není moc galantní. Při nastupování do vlaku míjíme na nástupišti filozofa Jana Sokola.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-e9JeFD7OtSs/WNZUV6XMbGI/AAAAAAAAAQk/OA1FQw7WQRAik3weKhE4o8dnDK1hHb_ygCLcB/s1600/Dsc_4318.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://3.bp.blogspot.com/-e9JeFD7OtSs/WNZUV6XMbGI/AAAAAAAAAQk/OA1FQw7WQRAik3weKhE4o8dnDK1hHb_ygCLcB/s320/Dsc_4318.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>5. Zadní Třebaň</b><br />
<small>Černošice 14:38 – Zadní Třebaň 14:53, Os 8838</small><br />
V Zadní Třebani si vysloveně lebedíme. Sedíme na zahrádce u perónu, dáváme si utopence, hermelíny či zavináče (Honza), pijeme pivo Konrád za sedmnáct korun českých. Jídlo i pití je nám podáváno stylově okénkem. Vevnitř se ale patrně dějí podivuhodné věci, které by se v případě našeho navštívení zdejší nádražky během podzimní „indoorové“ tour jistě staly středobodem mého vypravování. Hned zpočátku se Honza jde podívat dovnitř, jak je to tady s obsluhou, a vrací se se slovy: „V rohu u džuboxu spolu tancují dva asi padesátiletý chlápci.“ Také Kurt se ze záchodu vrací s očima navrch hlavy a s historkou: Záchody se v nádražce nacházejí v malé místnůstce okupované dvojicí štamgastů (víc lidí se tam nevejde) a Kurt musí drahnou chvíli čekat venku, dokud jeden štamgast tomu druhému řádně nevysvětlí, že nemá hanlivě mluvit o Maďarech, protože jde o národ, který si – na rozdíl od nás – dokázal skrze rakousko-uherské vyrovnání vydobýt určitou míru samostatnosti v rámci habsburské monarchie. Terpve po skončení přednášky vypointované slovy „Takže pozor na Maďary!“ se učitel a žák odebírají zpět do lokálu a Kurt se může jít vyčůrat.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-dRTsoNnJIgk/WNZUV0WlsGI/AAAAAAAAAQs/ugqWchtaGwgFpdSMhMwAMkIAhKB2BH0kgCLcB/s1600/Dsc_4324.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://4.bp.blogspot.com/-dRTsoNnJIgk/WNZUV0WlsGI/AAAAAAAAAQs/ugqWchtaGwgFpdSMhMwAMkIAhKB2BH0kgCLcB/s320/Dsc_4324.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>6. Srbsko</b><br />
<small>Zadní Třebaň 16:23 – Srbsko 16:31, Os 8844</small><br />
Opět se kvůli zpoždění vlaků musíme odchýlit od původního plánu, který zahrnoval Beroun a Hanákovu nádražku v Nižboru. I když oceňujeme, jaké výletní místo dokázal z nádražky Tomáš Hanák udělat a rádi bychom to viděli na vlastní oči, pro tentokrát se v nastalém časovém presu uchylujeme do Srbska, i když je zde „pouze“ nádražka třetí kategorie. Stále dáváme radši přednost autenticitě. Opět zde ale skládám poklonu organizátoru Kurtovi, jehož povědomí o nádražkách je tak široké, že je schopen při nutnosti měnit plány (většinou kvůli zpoždění vlaků) zařadit zcela jiné nádražky a to tak, abychom se stihli v pořádku vrátit domů do půlnoci (jak nakazují síťové jízdenky, které při našich cestách používáme). To vyžaduje již skutečně rozsáhlou znalost nádražek, tratí, železničních uzlů a tak podobně! Obdivně se vyjadřuje i druhý ze zakladatelů putování po nádražkách Honza: „Jak hluboké je <i>podhoubí</i> Kurtova plánování, že generuje plány nové a nové!“<br />
V Srbsku je hospoda kousek cesty od trati, za vodou, možná i starší než samotná trať. Jede tu wi-fi, sledujeme s nadšením, jak Finové poráží Rusy v semifinále mistrovství světa.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-LEMY56r28hQ/WNZUV63ENuI/AAAAAAAAAQo/6WpBr9WFMn06LIPwuc8h3ltDi1FxFD4uACLcB/s1600/Dsc_4336.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://3.bp.blogspot.com/-LEMY56r28hQ/WNZUV63ENuI/AAAAAAAAAQo/6WpBr9WFMn06LIPwuc8h3ltDi1FxFD4uACLcB/s320/Dsc_4336.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>7. Praha - Smíchov</b><br />
<small>Srbsko 17:50 – Praha-Smíchov 18:28, Os 8853</small><br />
Dnešní mírně odlišné (často sedáme na zahrádkách, využíváme i nádražky třetí kategorie, i když na jiných tour výrazně upřednostňujeme první kategorii, tj. nádražky umístěné ve výpravní budově; z toho důvodu Kurt mimořádně ani nehodnotí kvalitu nádražek a nehvězdičkuje), ale velmi pohodové nádražky završujeme na Smíchově, který nám, jak si možná vzpomenete, utekl při našich pražských nádražkách-speciál. Z restaurace je výborný výhled do haly včetně výhledu na zhulence (jen se podívejte, kam a jak upírají své pohledy) a chlápka s dlouhou rukou na socialistické fresce, místní mladej pingl bohužel razí zásadu, že hned na začátku je potřeba sprdnout hosty (Honza si dovolil půjčit židli bez optání). Uprostřed restaurace je epesní váza květin na jakémsi sarkofágu, mírně navátí se ptáme pingla, kdo je v sarkofágu pohřben, pingl zírá nechápavě. Nakonec se ukazuje, že sarkofág je pouze kryt schodiště z nádražky do haly.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-r6MZSOuf-Tk/WNZUWLKN_WI/AAAAAAAAAQw/-jhUeGsCkUcSeK2n1PeqLIq_Kg5f70ztQCLcB/s1600/Dsc_4343.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://1.bp.blogspot.com/-r6MZSOuf-Tk/WNZUWLKN_WI/AAAAAAAAAQw/-jhUeGsCkUcSeK2n1PeqLIq_Kg5f70ztQCLcB/s320/Dsc_4343.jpg" width="320" height="213" /></a></div><br />
<b>Brno hl. n.</b><br />
<small>Praha-Smíchov 19:33 – Praha hl. n. 19:41, Rx 765 Kynžvart<br />
Praha hl. n. 19:52 – Brno hl. n. 22:22, IC 581 Leoš Janáček</small><br />
Loučíme se s Luckou a vracíme se do Brna. Příští nádražky budou jubilejní desáté, Kurt už plánuje rozsáhlý výlet dokonce s přespáním!<br />
<br />
Kompletní fotodokumentace <a href="http://benfoto.rajce.idnes.cz/Nadrazky%2C_kveten_2016/" target="_blank">zde</a>.Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-19791896270801882222017-03-14T17:56:00.001+01:002017-03-14T17:56:42.796+01:00Podzimní Zbytov 2016Podzimní Zbytov roku 2016 začal tak, že se Ben potkal s Pepinou na brněnském hlavním nádraží a v 15:53 se vydali vlakem do Bystřice nad Pernštejnem. Na Lesné přistoupili Franta s Kurtem a Kurt vytáhnul z krosny lahváče. Po přestupech v Tišnově a v Nedvědici se prošli ztemnělou Bystřicí až k „zahradnictví“ na přímý autobus do Strachujova s příjezdem v 18:09. Ve Strachujově pak zapadli do hospody. Kromě Franty tu všichni byli poprvé, konečně tedy využili časného příjezdu k návštěvě tohoto legendárního místa. Zpočátku tam seděli jen dva chlapi, pak se ale místnost dosti zaplnila a v kamínkách se rozhořel oheň. U jednoho stolu chlapi mastili karty, jeden místní dobrák se chlubil čerstvě vypálenou slivovičkou, kterou naléval i našim cestovatelům. Bylo rozhodnuto, že počkají na Domču, která měla přijet druhým strachujovským expresem. Ben volal Honzovi na Zbytov, aby neměl starost, že nikdo nepřijde (bylo totiž přihlášeno rekordně málo lidí, jen něco přes deset, z nichž asi 3 se ještě v posledních dnech před Zbytovem omluvili), Honza pak ale říkal, že kdyby věděl, že se výprava v hospodě zdrží tak, jak se nakonec zdržela, vydal by se za nimi. Domča nakonec skutečně dojela (v hospodě ve Strachujově se tedy sešla kompletní Elgartka), ale poněkud komplikovaněji než bylo v plánu a se zpožděním, do příjezdu Lucky do Jimramova klasickým busem z Prahy už tak nezbývalo mnoho času. Bylo tedy rozhodnuto, že jí ostatní půjdou naproti, než se ale zvedli, vypili další rundu slivovice a vyšli z hospody, Lucka už stála přede dveřmi. I vydali se všichni na Zbytov, kam dorazili někdy kolem půl desáté. Kurt pěl ódy na strachujovskou hospodu, ve kterých bylo hlavním refrénem zvolání „pověsti nelhaly“. V myšárně již seděl Honza Keller s Honzou Dědičem. Ben vybalil nákup, ale hlavní suroviny – chleba a víno – měli přivézt Michal s Klárkou. K večeři v myšárně tedy musela stačit Benova půlka chleba, k pití Honza Keller donesl štěně s pípou, kterou si s Martou nadělili k Vánocům. Michal s Klárkou přijeli pozdě a nákup už nestihli, cestou se aspoň stavili v Doubravníku pro pivo. Zato ale dovezli Ondřeje s Klárkou P. Klárka D. místo klasické večeře tedy uvařila alespoň těstoviny, ale Ben koupil nějaké levné a blbé. Poté se až do pozdní noci diskutovalo, předními řečníky byli hlavně Franta s Honzou Kellerem, řešilo se hlavně, jak stát podráží nohy malým podnikatelům, místo aby jim pomáhal, elektronická evidence tržeb atp. Tento Zbytov byl výjimečný dvěma ne příliš pozitivními skutečnostmi: zaprvé přijelo snad nejméně lidí v historii, zadruhé se ani jeden večer nezpívalo. O to více se však diskutovalo a nějakou shodou náhod došlo dokonce i na dnes již klasické zbytovské problémy, např. jestli je možné v padajícím výtahu vyskočit (v rámci fyzikální debaty v sobotu večer se řešila např. i otázka jak se mění noční obloha při plavbě oceánem po rovnoběžce).<br />
<br />
Protože brigádníků bylo málo, dělaly se v sobotu jen ty nejzákladnější zbytovské práce, tj. sekání dřeva a hrabání kdekoli. Kolem jedenácté přijel vypomoci Krokodýl. Ve tři čtvrtě na dvanáct se na Zbytov přijeli podívat Anička a Vojta Esterlovi s dětmi a zdrželi se asi do tří hodin. Filípek po obědě všechny přítomné překvapoval a udivoval svojí znalostí značek aut s překladem do znakového jazyka. Odpoledne odjeli Doleželovi a Klárka s Ondrou, též i Krokodýl. Během soboty naopak přijeli David Koňař a Martin Hulánek zvaný Šťovík. Besedovat přijel Ivan Bartoš, šéf pirátské strany (původně snad plánoval i přespávat, nakonec ale spěchat zpátky za rodinou), který zázračně kývnul na přímé Honzovo oslovení nedlouho před Zbytovem. Naštěstí byl Honza Keller dopředu informován, že přijede málo lidí, a sehnal v okolních obcích zdatný kompars, který zaplnil téměř celou kuchyň a navíc někteří jeho členové pokládali Bartošovi dobré otázky. Tématem byla informační gramotnost atp., ale diskuse se přirozeně svezla k reálné politice a různým historkám o Okamurovi, Babišovi, kauzám na pražském magistrátu, kde Piráti sedí, aj. Bartoš se ukázal jako zábavný společník a ukecaný řečník, mluvil bez přerušení několik hodin a i po skončení oficiálního programu a odjezdu stafáže dál pokračoval v povídání během klasické zbytovské večeře v myšárně i po jejím skončení.<br />
<br />
V neděli se po delší době jelo do kostela do Veselí a Ben poté prohlásil, že zpěv ve veselském kostele by měl být zapsán na seznam nehmotných kulturních památek UNESCO. Odpoledne jeli Kellerovi do Brna na uvedení cyklu Otče náš Aleny Jelínkové (kvůli kterému zcela nesmyslně strávil v Brně celý víkend Malý vlk), brigádníci ze Zbytova se s nimi svezli a brali i jednu paní ze sobotního komparsu, která byla dopoledne i v kostele. „Ta paní je teď všude,“ poznamenal Kurt.Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-7641168735394568832016-06-28T16:45:00.000+02:002016-07-01T14:50:07.725+02:00Traband v Brně, červen 2016Tak se nám tu vyloupl <a href="http://benskala.blogspot.cz/2016/03/traband-v-brne-brezen-2016.html" title="Traband v Brně, březen 2016">ještě jeden poslední koncert</a> Trabandu v Brně před plánovanou rodičovskou dovolenou (a třetí od konce ze všech naplánovaných), dokonce zdarma v rámci Vaňkovka Festu. Sami jistě pochopíte, že jsem tam nemohl chybět, dorazilo i větší množství brněnských kamarádů, dokonce i Adélka s Danielkou z Miroslavi a Malý vlk až z Chotěboře.<br />
<br />
Během předkoncertu písničkáře Reného Součka se prostor ulice Ve Vaňkovce solidně zaplnil a pak už na pódium vylezl Traband a zahrál svůj obvyklý set poslední doby. Čekal jsem, že festivalový program nebude nijak výrazně překvapivý, takže jsem velmi spokojen. Škoda jen horšího zvuku a častého vazbení, které např. zkazilo vrchol koncertu, „refrén“ (on je v té písni jen jednou) písně <i>Tenhleten den</i>, která byla zařazena ke konci programu. Banjista Radim Huml za celou dobu slezl z pódia jen při závěrečné <i>Krasojezdkyni</i>, po které následovaly už jen přídavky <i>Sára</i> a <i>Černej pasažér</i> (na velké naléhání publika Traband na úplném konci přidal ještě jednu píseň, miniaturu <i>Bez tíže</i>).<br />
<br />
Na písničky z některých alb nedošlo, ale to bylo lze čekat, zajímavý byl úvod <i>Marie!</i> v pomalejším tempu.<br />
<br />
Jana odehrála celý koncert zcela standardně (jen jednou na chviličku odběhla, ale do konce písničky byla zpět), seděla za klávesami i stála s trumpetou, což je při velikosti jejího břicha úctyhodný výkon.<br />
<br />
Bylo to skvělé rozloučení a teď už nezbývá než doufat v brzké shledání.<br />
<br />
Pár fotek <a href="http://benfoto.rajce.idnes.cz/Traband%2C_Vankovka_Fest%2C_Brno_2016/" target="_blank">zde</a>.<br />
<br />
<small>Traband, Vaňkovka Fest, Brno, 23. června 2016: <i>Orel a panna</i>, <i>Sáro!</i>, <i>Černý kafe</i>, <i>Marie!</i>, <i>Černej pasažér</i>, <i>Krasojezdkyně!</i>, <i>Tak to mám rád</i>, <i>Tichý muž</i>, <i>Indiáni ve městě</i>, <i>Pálíš, doutnáš, nehoříš</i>, <i>Bez tíže</i>, <i>Kantorovy varhany</i>, <i>Pokaždé, když přicházíš</i>, <i>Kabát ´66</i>, <i>Mluv se mnou, miláčku</i>, <i>Do ticha</i>, <i>Tenhleten den</i>, <i>Píseň písní</i>, <i>Písmem klínovým</i>, <i>Vidím tě</i>.</small>Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-13568708816177300142016-06-16T16:40:00.000+02:002016-06-27T14:09:56.116+02:00Jarní Zbytov 2016Z Brna jsme měli v plánu přijet dvěma auty, sraz jsme si dali u Janáčkova divadla. Sešli jsme se tam v tomto složení: Franta s Kurtem, Honza Dědič a já. Byla tam také Pepina, ale ta nám bohužel šla jen zamávat (potřebovala něco domluvit s Klárkou). Jako taxi č. 1 přijel Dominik Hodač a Michal s Klárkou hlásili zpoždění, vlezli jsme tedy všichni k Dominikovi a odjeli na Zbytov. Ano, až tak jednoduché to nakonec bylo. Pepina tam ale zůstala čekat na Klárku, jestli se nakonec setkaly nebo jestli tam Pepina čeká dodnes, nevím. Michal s Klárkou pak ještě kupovali u Papouška víno, volali ale Dominikovi, že nemají cash a jestli bychom víno nemohli koupit cestou my. My už ale tou dobou vyjížděli z Brna, tak jsme jim chytře poradili, že je možné vybrat z bankomatu. Ano, i takto jednoduše lze získat peníze.<br />
<br />
Mezi prvními na Zbytov dorazil Malý vlk oděný do obleku. Na Zbytov se vyfiknul víc než na jakoukoli svatbu posledních let, kde jsem ho viděl. Z Poličky přivezl Domču, která tam teď přechodně bydlí, a Jesetera, který se tam k nim připojil. Přijeli také Honza s Martinou, Hašlerka s Pecharovic sedmimístným autem z Prahy a Kady. Též několik nováčků přijelo: čas si konečně udělala Klárka Pecharová či Barča Mičková, Helča Est. s sebou vzala svou kamarádku Aničku Otrubovou. Přijel se za námi podíval i místní farář Jára Coufal, hlavně kvůli tomu, aby s Jeseterem domluvil nedělní hraní. Zbytov se totiž termínově shodoval s Moravetzovým varhanickým kurzem, což způsobilo, že v neděli nemohl být přítomen Míra Kadeřávek a Jeseter po mém krátkém naléhání vytrhnul místním trn z paty, když přislíbil přijet a hrát. Stylovým Volvem dorazil též Krokodýl. Hned když jsem vysedal z auta a ono Volvo spatřil, bylo mi jasné, že nemůže patřit nikomu jinému než tomuto slovutnému harmonikáři z Vysočiny. Svoji krátkou návštěvu na Zbytově (před snídaní už zase musel odjet) pojal Krokodýl jako úkol zabavit nás hraním sprostonárodních písní, spustil tedy téměř hned, co jsme usedli v myšárně, dokonce před mým oficiálním zahájením. Když už jsme byli všichni (poslední dorazil tuším Kady) a přišel mezi nás i Honza Keller, musel jsem se s oficiálním zahájením trochu vnutit a tím na chvíli utnout proud Kominíčků, Dráteníků, Bab Blažkových a Vozů od Vimperka. I pro tento Zbytov (tentokrát s velkou Kurtovou pomocí) jsem totiž připravil song (a informace o tom, kde leží mé místo, v kolik bude snídaně apod., musely také zaznít) a sice <i>Ó Honzo zpěv náš důstojný</i>. Takt odmával Jeseter a zdárně jsme to zazpívali, mistr promítač Malý vlk opět točil video. Pak jsem ještě do kulturního programu pátečního večera přispěl přečtením fejetonu Umberta Eka o smrti, čímž jsem připomněl jednak nedávno zemřelého Eka, tak jsem neplánovaně též nastavil zbytovský diskurz, neboť v sobotu večer jsme s hosty několik hodin debatovali právě mj. o smrti a umírání. Více níže. Pak přišla ke slovu opět Krokodýlova heligonka, po přezpívání repertoáru a několika méně známých válů hrál také Honza na kytaru a zpívali jsme dál, přidal se i Hašlerka s baskytarou, došlo i na několik songů Kadyho s Hašlerkou. Hugo nás pozdravoval od Dity, která již podruhé těsně před Zbytovem onemocněla a nemohla přijet, a oznámil zásnuby. Datum svatby připadá na Jimramov, což bylo obsáhle diskutováno.<br />
<br />
Nakonec jsem spal na peci, na mém místě, jak jsem ráno zjistil, si hověli Franta s Kurtem. <br />
<br />
Ráno jsme se po snídani zvolna pustili do práce. Honza sice tentokrát opět zhotovil rozpis prací, ale nebylo jich moc, což svádělo k zahálce. Holky Lucka, Helča, Anička, Franta, Domča hrabaly kdekoli a rozhrabávaly krtince, Kurt s Honzou vyváželi hnůj ze salaše, Honza Dědič s Jeseterem odklízeli šutry od chaloupky a cihly kladivem rozbíjeli na cestě, Martina s Barčou a Klárkou P. (chvilku jsem pomáhal i já a snad i Honza D.) uklízely větve k ohništi. Malý vlk s Klárkou H. pracovali ve stodole, uklízeli, luxovali, myli okna a zbavovali stodolu nánosů ze zimy. Největší pracovní parta se utvořila kolem dřevěné chaloupky, kde Dominik zarovnával terén a ostatní (Hugo, Štěpán, Hašlerka, později i Honza D., Jeseter a já) odváželi hlínu do bývalého koňského výběhu. Kolem dvanácté hodiny, kdy už většina pracovníků posedávala kolem kamenného stolu, odjeli Honza s Martou do Brna na pohřeb Jana Šimsy. Vzápětí po jejich odjezdu, tj. kolem čtvrt na jednu, přijeli mladí Hájkovi s tím, že Jony by rád též stihnul ten brněnský pohřeb. Nicméně se zakecal, opravil jakési housle, které s sebou vozí v kufru auta, a nakonec i prací přispěl ke zvelebení Zbytova, když se rozhodl vyčistit okap (to, že si k tomu zprvu přinesl příliš krátký žebřík, ho od této bohulibé činnosti neodradilo), takže pohřeb nestihl a odjížděli někdy kolem půl páté do Brna s tím, že rovnou pojedou za babičkou a dědou (ano, myšleni jsou Jitka se Štěpánem). Někdy kolem druhé hodiny byl oběd (klasické těstoviny). Čas do příjezdu hostů využili někteří k procházce po kopcích, kupř. ale já s Kurtem jsme pili u kamenného stolu Tullamorku. Podíval se za námi i Sam Kadeřávek, Malý vlk poskytl k obecnému užití krabici Lega. Ve čtvrt na šest přijeli vzácní hosté – Bára Antonová, předsedkyně Žít Brno, s doktorkou Reginou Slámovou z hospice sv. Alžběty v Brně. Jako doprovod s nimi přijel také Tomáš Růžička. Nejprve jsme povídali venku u kamenného stolu, po setmění jsme se přestěhovali do myšárny, povídalo se několik hodin. Hlavním tématem byla paliativní péče, Bára Antonová popisovala svoji osobní zkušenost s Lucií Prcií Bittalovou. Ke konci už samozřejmě došlo i na jiné věci, politiku Hradu, politiku v Brně atp. Během programu přišla první jarní bouřka a Honza Keller, který se s Martou a dalšími právě vrátil z Brna, pro jistotu vypnul proud. Bouřka ale byla brzy tatam. Honza s Martou pak se svými hosty debatovali u sebe, takže se bohužel nemohli zúčastnit našeho programu. Večer odjížděl domů nejprve Dominik, pak i Michal s Klárkou. Kadymu nebylo nějak dobře a zůstal ve Věcově. K večeři tentokrát nebyly tradiční brambory s tvarohem, ale opět těstoviny, které zbyly od oběda. Pak se klasicky békalo, na kytary hráli Kolib s Jeseterem. Došlo i na zpěvník <i>Nová píseň</i> a hity jako <i>Černá zem</i> atp. Do rána jsme zůstali ve složení Franta, Kurt, Malý vlk a já a mj. jsme vzpomněli velké časy, kdy jsme s Malým vlkem natáčeli filmy.<br />
<br />
Ráno jsme jeli do Jimramova, Jára Coufal kázal o Gedeonovi. Pak jsme šli do Bistra a vrátili se trochu poklidit na Zbytov. Rozjeli jsme se pak do svých domovů, já s Frantou a Kurtem jsme ještě využili nabídky Malého vlka a jeli na okružní cestu multiplou nejprve do Poličky, kam jsme vzali Domču a poseděli zde v hospůdce na náměstí, pak na vlak do Žďáru.<br />
Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-9126162880197365232016-03-31T19:45:00.000+02:002016-04-08T05:46:20.801+02:00Traband v Brně, březen 2016Poslední koncert Trabandu v Brně před plánovanou rodičovskou dovolenou Jany Kaplanové jsem si nemohl nechat ujít. Naposled jsem na nich byl <a href="http://benskala.blogspot.cz/2015/11/traband-v-brne-listopad-2015.html" title="Traband v Brně, listopad 2015">loni v listopadu v klubu Eleven</a>, nyní opět (podobně jako <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/12/krest-alba-vlnobeat-na-flede.html" title="Křest alba Vlnobeat na Flédě">brněnský křest <i>Vlnobeatu</i></a> a další dřívější koncerty) hráli na Flédě. Koncert byl navíc nahráván pro plánované živé album, po pódiu také běhal kameraman a točil na foťák. Jo, už to bude v červnu 11 let, co jsme se s Kolibem tísnili v narvané Akropoli na koncertu „10 let na cestě“, jehož záznam pak vyšel na DVD. Leccos se od té doby změnilo, ale to by bylo na další článek.<br />
<br />
Na Flédu jsem dorazil s Malým vlkem, který kvůli Trabandům přijel až z Chotěboře a zajistil si bydlení co možná nejblíže nádraží, aby ráno co nejsnadněji zase odjel do práce. Ve frontě a potom v kotli jsme pak potkávali další známé: Davida a Jakuba Junovi, Evu Markovou, po letech jsem zase viděl Pášu, dorazil i Honza Kryštof, Malý vlk mě představoval dalším svým známým, kteří se mě ptali pokolikáté jsem už na Trabandech (odpověděl jsem, že asi pošedesáté, ale přesně nevím, budu si v tom muset udělat pořádek), po koncertě jsem také potkal Kevina s Maruškou Piknovou atd.<br />
<br />
Traband vylezl na pódium s padesátiminutovým zpožděním (jak je bohužel na Flédě zvykem) a zahájil překvapivě <i>Princeznou Ladou</i>. Následovaly hity <i>Indiáni ve městě</i> a <i>Pálíš, doutnáš, nehoříš</i> a hned se vrhli na aktuální repertoár z <i>Vlnobeatu</i>. Playlist koncertu byl patrně s ohledem na natáčení trochu neobvyklý: Traband hrál téměř výhradně věci z novějších alb. <i>Vlnobeat</i> přehrál z velké části (ovšem <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/12/krest-alba-vlnobeat-na-flede.html" title="Křest alba Vlnobeat na Flédě"><i>opět</i></a> bez <i>Moje kočka mňoukala</i>), doplnily je hity z <i>Domasa</i> a <i>Přítele člověka</i>, ze starších dob se vyloupla jen <i>Na širém moři</i>. Banjista Radim Huml (s výjimkou asi jedné ze dvou písniček z <i>Domasa</i> z úvodu koncertu) tak byl celou dobu na pódiu, což nebývalo typické. Program založený na <i>Vlnobeatu</i> jsem si samozřejmě hrozně užil. <br />
<br />
Zhruba v půlce byla asi čtvrthodinová přestávka, během které vystoupil se třemi básněmi pan řidič (!!!). Toho jsem na pódiu neviděl snad už několik let!<br />
<br />
Charakter koncertu ke konci pootočilo uskupení <a href="http://www.spalenysusenky.cz/" target="_blank">Spálený sušenky</a>, které Jarda pozval na pódium jako náhražku za loňské společné <a href="http://benskala.blogspot.cz/2015/06/traband-na-obrfestu.html" title="Traband na ObrFestu">vystoupení na ObrFestu</a>, které narušila bouřka. Došlo tím pádem i na starší hity, Traband s trojicí bubenic zahrál <i>Černý kafe</i>, <i>Tichého muže</i> a <i>Černého pasažéra</i>. Ještě hlouběji do minulosti (vlastně nejhlouběji, jak to jen jde) se pak Traband ponořil v přídavcích (tradičně „jedna rychlá, jedna pomalá“): <i>Orel a panna</i> a <i>Sáro!</i> (kterou Jarda doprovázel netradičně na klávesy, za které se dostal tento večer snad teprve podruhé). Nakonec se tak svého zástupce dočkala všechna trabandí alba.<br />
<br />
Opět velmi povedený večírek! Jsem zvědav, jak bude vypadat na albu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-3W45VRhWu1k/Vv1fsukMgLI/AAAAAAAAAOw/YNKF0dUiZAsBeHwQ6_JjcWF7_TYMd-rPw/s1600/traband-fleda-brezen2016.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://1.bp.blogspot.com/-3W45VRhWu1k/Vv1fsukMgLI/AAAAAAAAAOw/YNKF0dUiZAsBeHwQ6_JjcWF7_TYMd-rPw/s320/traband-fleda-brezen2016.jpg" /></a><br />
Václavovo závěrečné foto<br />
</div><br />
<small>Traband, Fléda, Brno, 29. března 2016: <i>Orel a panna</i>, <i>Sáro!</i>, <i>Na širém moři</i>, <i>Černý kafe</i>, <i>Černej pasažér</i>, <i>Tak to mám rád</i>, <i>Milovaný syn</i>, <i>Jdu krajinou</i>, <i>Tichý muž</i>, <i>Indiáni ve městě</i>, <i>Pálíš, doutnáš, nehoříš</i>, <i>Kantorovy varhany</i>, <i>Princezna Lada</i>, <i>Romeo a Julie po deseti letech</i>, <i>Muž, který sázel stromy</i>, <i>Pokaždé, když přicházíš</i>, <i>Kabát '66</i>, <i>Trofeje</i>, <i>Mluv se mnou, miláčku</i>, <i>Do ticha</i>, <i>Tenhleten den</i>, <i>Píseň písní</i>, <i>Písmem klínovým</i>, <i>Vidím Tě</i>.</small>Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-87226237761475983802016-03-17T17:59:00.000+01:002016-03-23T14:21:15.640+01:00Podzimní Zbytov 2015Podzimní Zbytov 2015 popíšu jen krátce. Odehrál se deset let poté, co jsme takto na Zbytov přijeli poprvé a měl s tím prvním některé společné rysy. Hlavně tedy dva: většinu času jsme opět strávili v myšárně (což bylo už po druhé v řadě a stalo se to novým pravidlem) a bylo nás málo. Před deseti lety ale byl Zbytov legendárně domluven 14 dní předem na Sjezdu, tentokrát se prostě přihlásilo málo lidí a spousta z nich se ještě v posledních dnech omluvila. Ale my, co jsme přijeli, jsme si to samozřejmě moc užili, navíc bylo fakt nádherně.<br />
<br />
Já jsem se na poslední chvíli dostal do jediného auta jedoucího z Brna, protože Domec Palec se na poslední chvíli rozhodla jet až v sobotu. Vyrazili jsme po sedmé od kavárny Atlas. Napřed jsme jeli k Férům, kteří přislíbili dodat zbylé víno ze svatby, ale bohužel ochořeli a nemohli sami jet. Lucie měla trochu obavy, zda už víno není zkažené, ale nakonec jsme to riskli a celovíkendové pití nikomu neublížilo. Jeli jsme v tomto složení: řídil Dominik Hodač (který tak jel na Zbytov vůbec poprvé, když nepočítáme svatbu Doleželových), kromě mě jeli ještě Klárka, Pepina a David Koňař. Z Brna pak ještě jeli po vlastní ose Franta s Kurtem, dorazili nějakou dobu po nás, do Bystřice se pro ně otočil Malý vlk, který přijel sám Multiplou. Nějak jel i Gregor, další nováček „našich“ Zbytovů.<br />
<br />
Když jsme dorazili do cíle, v myšárně už byli Kolib s Martinou (kteří přivezli nákup) a mastili karty s Jakubem a Marky Kadeřávkovými. Přítomen byl i nejmladší účastník, Sam Kadeřávek, ale nedlouho po našem příjezdu už s maminkou odjel domů do Věcova. V pátek večer dorazil ještě Honza Dědič a byli jsme komplet. Měl dorazit ještě Jeník Lavický, ale v Chrudimi nezvládnul přestoupit z vlaku na autobus a tak dal vědět, že přijede v sobotu brzy ráno. Když mezi nás zavítal i pán domu, skromně jsme oslavili 10 let od prvního našeho Zbytova. Podobně jako na jaře při oslavě 20. Zbytova, i tentokrát jsme zpívali písničku (<a href="http://databen.wz.cz/2015/zbytov2015p-honzodnesek.doc" target="_blank"><i>Honzo, dnešek je den chvály</i></a>) a zapíjeli to šampaňským. Pak už se kalilo. Odjel Malý vlk s Kadym s tím, že přiveze překvapení. A skutečně! Kolem půlnoci se vrátil a do myšárny s ním vstoupil Kubišta, který si takto na Zbytov odskočil po párty s bývalými spolužáky ze Žďáru, poměrně záhy šel ale spát a brzy ráno už pokračoval domů. <br />
<br />
Někdy nad ránem jsme končili v sestavě Malý vlk, Franta s Kurtem a já a řešili jsme poměrně čerstvé zážitky z kalby na Sjezdu. Kurta, který na Sjezdu nikdy nebyl, jsme seznamovali s genezí a tradicí těchto kaleb, které zavedl právě Malý vlk, když roku 2009 začal působit jako hlídač škol. Některých starých slavných kaleb v šatnách či jiných místnostech k tomu Malým vlkem určených se účastnila i Franta, takže jsme si pěkně zavzpomínali, dali k dobru některé historky z nočních sjezdových hodin a tak.<br />
<br />
Tím, že nás nebylo mnoho, Honza ani nemusel připravovat tradiční papír s rozpisem prací. Holky Franta, Pepina, Klára ad. hrabaly kdekoli. Muži Honza Sk., Honza Dědič a Jeník Lavický, kterého Kolib brzy ráno dovezl, sekali dřevo (chvílemi též já). Malý vlk s Kurtem dostali obtížný úkol vyrvat jeden větší kořen ze země, což se jim nakonec úplně nezdařilo. Údernická parta David, Kady a Dominik zazdívala vrata do stodoly ze strany od Strachujova. Gregor, Domča, která přijela někdy před polednem, a patrně také Martinka dělali další práce okolo domu, hlavně na záhoncích. Nejodbornější a nejnáročnější práci si radši udělal Honza Keller sám – nahazoval na dvoře omítku.<br />
<br />
Tuším že při obědě jsme se dozvěděli zajímavou věc, totiž že Marta zalévá mraveniště poblíž domu lógrem z kafe, což mravenci neradi a tak radši odtáhnou o kousek dál. Na toto téma se pak rozjela šílená diskuse formátu blížící se nejklasičtějším zbytovským debatám. Vymýšleli jsme scény z postapokalyptického filmu, kde vládu na Zemí převzaly hordy mravenců, kterých je všude plno a vytlačili lidskou civilizaci. Jedinými místy, kde přežívají poslední zbytky lidí, jsou tak hipsterské kavárničky v Brně apod. obehnané valy z lógru, přes které se mravenci nedostanou.<br />
<br />
Protože bylo, jak jsem již napsal, úplně nádherně, odpoledne jsme strávili dodělávkami a povalováním se u kamenného stolu. Na chvíli se za námi opět přijel podívat Sam. Zamávali jsme zbytovským koním, které tu, když se sem na jaře vrátíme, už nebudou.<br />
<br />
K večeři jsem jako vždy spoléhal na brambory ze zbytovského sklepa, na které se vždy, když se náš příjezd blíží, ještě zeptám. I tentokrát jsem se zeptal, jaksi jsem ale zapomněl Martinu odpověď, že brambory letos nejsou. Naštěstí je obětavý Dominik dojel koupit a večeře byla tedy klasická.<br />
<br />
Naším večerním hostem měl původně být etnolog Michal Pavlásek. Nakonec nemohl, ale jako náhradu za sebe domluvil kulturního antropologa Josefa Oriška. Ten ovšem také nedorazil a role „náhradníka náhradníka“ se dobře zhostil učitel jedné ze svitavských základních škol Petr Sedlák (vyšlo najevo, že se ze Svitav zná s Filipem Kellerem), který pohovořil o tom, jakým způsobem se snaží se žáky pracovat a diskutovat o „migrační krizi“. Následovala krátká diskuse a i když pan Sedlák spěchal domů (ač to chvíli vypadalo, že se nechá ukecat ke kalbě), zdá se, že se mu na Zbytově líbilo a vyslovil přání příště přijet jako normální účastník.<br />
<br />
Následovala kalba, Honza hrál na kytaru, pak i Hašlerka a snad i já (což si Honza Keller natočil na video). Malý vlk, který začal popíjet víno už někdy dopoledne, večer brzy odpadl. Někteří jsme to naopak táhli skoro do brzkých ranních hodin, já s Hašlerkou jsme končili tím, že jsme začali přezpívávat Jesus Christ Superstar, další (Pepina, David) přihlíželi.<br />
<br />
Ráno jsme jeli do Jimramova, kde bylo díkčinění, po kostele jsme zamířili neomylně do Bistra. Pak nastal všeobecný rozjezd, jen pár posledních vytrvalců zůstalo ještě chvíli na Zbytově, což ale s sebou přineslo povinnost úklidu. Poté už jsme skutečně všichni odjeli, ale na jaře jsme tu jak na koni zas!<br />
<br />
Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-77987675285456697672016-01-23T22:29:00.002+01:002016-01-23T22:29:26.722+01:00Hamlet, divadelní studio Paradox, Brno 2016V neděli 10. ledna 2016 jsem byl na premiéře inscenace Diagnóza Hamlet v brněnském divadelním studiu Paradox. Jedná se o studentské představení v režii Vítězslava Větrovce. Ač bych podle názvu inscenace čekal spíš nějaký experiment, aluzi na Shakespeara nebo tak něco, před malým hledištěm zaplněným do posledního místa se odehrál vcelku klasický Hamlet. Podobně jako před půldruhým rokem <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/06/hamlet-studio-marta-brno-2014.html" title="Hamlet, Studio Marta, Brno 2014">ve studiu Marta</a> tedy žádné velké překvapení. Jeden zásadní rozdíl oproti všem ztvárněním, které jsem kdy viděl, zde ale přeci jen byl: Hamleta hrála herečka (skvělá Tereza Lexová).<br />
<br />
Představení se odehrává v malém prostoru, kde se rozdíl mezi hledištěm a jevištěm pozná jen podle židlí a podle toho, kam míří světla. Herci mohou kromě uličky mezi židlemi v hledišti, odkud na začátku přišli, využívat jen dveře v zadní stěně, často tedy zůstávali na jevišti, i když jejich postavy byly mimo děj. Svádí to k tomu, aby se na pozadí různě přesouvali a výmluvně chodili kolem těch právě hrajících, jako tomu bylo <a href="http://benskala.blogspot.cz/2011/12/hamlet-v-huse-na-provazku.html" title="Hamlet v Huse na provázku">před pár lety v Huse</a>, ale je to naštěstí využito střídmě, s větším důrazem snad jen v jediné scéně. Jediným větším scénickým prvkem na jevišti je velký šutr postavený uprostřed, nikde žádné balkóny, ochozy či propadliště, herci se tedy celou hru pohybují pouze na malém prostoru kolem šutru. Na stěnách jsou různé nápisy křídou, což je využito jednak ke gagům Rosencrantze a Guildensterna, kteří často chodí okolo stěn a nápisy mažou houbou, zřídka také k věcem souvisejícím přímo s textem hry, např. Hamlet na zeď napíše svůj dopis Ofelii [2,2.109]. Herci mají zajímavé moderní kostýmy, společným znakem je, že všichni mají paruky nebo výrazně obarvené a upravené vlasy.<br />
<br />
Celá hra je jakoby rámována tím, že její děj vypráví Horacio, tak jak byl Hamletem pověřen v [5,2.342-349]. Napřed předstoupí všechny postavy a Horacio je představí a řekne, jakým způsobem zemřely. Pak teprve začíná samotná hra, pokud se nepletu, vynechána je scéna [1,1] a začíná se podobně jako v Huse rovnou Claudiovým státnickým projevem v [1,2]. Claudius je zahrán dobře, ale celkově je královský pár trochu upozaděn, Gertruda se kromě ložnicové scény [3,4] skoro nedostane ke slovu. Výrazný je Polonius, který, i když herec normálně chodí, celý svůj part odehraje v sedě na kolečkovém křesle, což nahrává různým gagům. Vypuštěna je však celá jeho scéna s Reynaldem [2,1] a výrazně zkrácen je velmi výživný dialog s Claudiem, ve kterém mu dokazuje, že za Hamletovým šílenstvím je láska k Ofelii [2,2.85]. Rosencrantz a Guildenstern rozehrávají vysloveně klauniádu (mají i naznačené červené nosy), jednak zahajují každou jednotlivou scénu slovy „scéna první /druhá / atd.“ a názvem té scény, což je většinou nějaký vtipný souhrn toho, o co ve scéně půjde, nebo nějaký zásadní citát textu, který ve scéně zazní. Navíc hrají i divadelníky (takže scéna příjezdu Rosencrantze a Guildensterna a scéna příjezdu herců [obojí v 2,2] jsou sloučeny v jednu) a na hře ve hře [3,2] se dost vyblbnou, publikum chvílemi řičelo smíchy. A do třetice stejní herci pak hrají i hrobníky s dalšími vtipnými momenty. Např. rozhovor s Hamletem, který se jich po jejich příjezdu ptá, jestli přijeli sami nebo pro ně král poslal, je velmi povedený. Toto zjedodušení, kdy Rosencrantz a Guildenstern hrají i herce, zasáhne výrazně do textu: myslím, že úplně vypadla debata o Pyrrhovi [2,2.428-511] a navazující Hamletův monolog Jsem darebák a trapný ničema [2,2.540-597], naopak Rosencrantz s Guildensternem úspěšně sekundují Poloniovi v jeho žvatlání „tragédie, komedie, hra historická, pastorální, pastorálně komická, historicko-pastorální…“ v [2,2.391]. Po hře ve hře je ale vypuštěn dialog o hraní na flétnu [3,2.338], následuje krátký dialog Hamleta s Poloniem „Vidíte tamten mrak? Že je to skoro velbloud?“ [3,2.368], který je patrně vcelku náročné zrežírovat, protože se odehrává v čase všeobecného shonu a rozrušení. Tak i zde se, myslím, moc nepovedl a zapadl. Vcelku nevýrazná mi přišla Ofelie. Fortinbras se ve hře vyskytne pouze jednou, vlastně dost nesystémově, moc tam nezapadá, komunikuje s publikem jako by to bylo jeho vojsko.<br />
<br />
Zvláštně je pojato šílenství Hamleta a Ofelie. Hamlet prohlásí, že se bude chovat divně [1,5.171?, podobným způsobem tohle Hamlet glosoval i v nedávném NT Live s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli] a následuje scéna, ve které s Rosencrantzem a Guildensternem v šíleném rytmu pogují na nějakou moderní hudbu, zbytek hry se pak ale Hamlet chová vcelku normálně. U Ofelie se pak šílenství jeví tak, že jezdí na Poloniově křesle a zpívá si, úplně vyškrtnuta je scéna s květinami [4,5].<br />
<br />
Podobně jako před lety v Činoherním studiu v Ústí nad Labem s Romanem Zachem v hlavní roli i zde chybí duch. Zatímco v Ústí ale úplně chyběla jeho postava a scény s ním, zde nevystupuje fyzicky, ale je přítomen. To, co říká Hamletovi na hradbách, reprodukuje zkráceně Horacio (zatímco Hamlet upřeně hledí přes diváky), citelně ale duch chybí v ložnicové scéně, kde Hamlet najednou začne mluvit z cesty (repliky, kdy mluví s duchem), ale není to nijak vysvětleno a pokračuje se normálně dál.<br />
<br />
Jako drobně nedotažené mi přišly i scény, kdy je některá postava skryta ostatním. Cladius a Polonius říkají, že se skryjí a budou pozorovat Hamleta s Ofélií, ale pak se na to nějak zapomene (možná tím, že jsou všichni herci stále na scéně). Podobně Polonius v ložnicové scéně vůbec předem neříká, že se ukryje, prostě začne v jednu chvíli volat o pomoc a Hamlet ho jakoby ukrytého za závěsem zastřelí (ano, Polonius je zastřelen, což, jak jsem psal výše, je prozrazeno hned na začátku hry Horaciem). A opět, Ofelie je v tuto chvíli také na jevišti, což je v představení hned využito tak, že ihned spatří svého mrtvého otce a s pláčem se k němu vrhne).<br />
<br />
Trošku zvláštní bylo i to, že Hamlet vysvětluje, jak se dostal zpátky z cesty do Anglie <i>až po</i> scéně pohřbu. Naopak velmi dobře a pochopitelně vyznívá Hamletovo vysvětlení či omluva, proč se během pohřbu tak obořil na Laerta. Nevzpomínám si, že bych to někdy viděl takhle jasně.<br />
<br />
Závěrečný souboj je opět podobně jako ve zmiňovaném představení v Huse na provázku odehrán ve stoje, pouze Osrik (hraje jej stejný herec jako Polonia) vtipně pobíhá mezi herci a hlásí zásahy. Hlavní vyprávění toho, co se děje, ale přebírá Horacio a jako dobré odlehčení v jednu chvíli hlásí, že omylem je bodnut také Osrik, který pak musí, ač se mu nechce, opět zahrát mrtvého. Slabinou tohoto „souboje ve stoje“ je, že člověk během něho těžko postřehne poměrně zásadní věci jako výměnu rapírů apod.<br />
<br />
Hra končí tím, že Horacio zbytkem otráveného vína polije vrchol šutru uprostřed jeviště a pak to zapálí. Modrý plamen pomalu dohasíná a nastává tma.<br />
<br />
Inscenace je dosti zajímavá s pozoruhodnými hereckými výkony (výborný ženský Hamlet, vtipná dvojice klaunů a Polonius), ale jak vyplývá z výše uvedeného nahodilého výčtu, skoro vše už jsem někde viděl.<br />
<br />
Hrálo se s textem v překladu Zdeňka Urbánka, ze kterého také cituji.<br />
<br />
<small>William Shakespeare: <i>Diagnóza Hamlet</i>,<br />
překlad Zdeněk Urbánek, Divadelní studio Paradox, Brno, 10. ledna 2016, premiéra<br />
režie: Vítězslav Větrovec<br />
dramaturgie: Karolina Ondrová<br />
hrají: Tereza Lexová, Matěj Nešpor, Jakub Urbánek, Monika Okurková, Michal Mančík, Natálie Pelcová, Adam Wicha, Josef Zachar, Vojtěch Hříbek, David Tchelidze</small><br />
<br />
Pár fotek z děkovačky <a href="http://benfoto.rajce.idnes.cz/Diagnoza_Hamlet%2C_premiera%2C_divadelni_studio_Paradox/" target="_blank">zde</a>. Fotky z premiéry od Martina Chylika, který seděl vedle mě, <a href="https://www.facebook.com/martin.chylik.31/media_set?set=a.1102576803116269.1073741845.100000918783326" target="_blank">zde na Facebooku</a>.Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-23060137453787867162016-01-09T16:44:00.000+01:002016-01-09T16:44:37.713+01:00Jarda Svoboda – Hosín 12. listopadu 2015Jardovi Svobodovi, kapelníkovi Trabandu, v poslední době přibývá sólových koncertů. Šušká se dokonce o tom, že by mohl letos vydat sólové album, takže se samozřejmě snažím pilně sledovat, co na svých recitálech hraje. Osobně se mi jej slyšet při sólovém vystoupení už dlouho nepoštěstilo, ale doputoval ke mně playlist Jardova koncertu v Hosíně u Českých Budějovic 12. listopadu 2015. Je to konzultováno přímo s Jardou, takže to snad sedí. Playlist je zde:<br />
<br />
<i>Řeka<br />
Jsi<br />
Královno noci<br />
Havrani<br />
Mluv se mnou, miláčku<br />
Svatební<br />
Slovo o slově<br />
Pozvedám své oči k horám<br />
Jdu za tebou</i> (Koubek)<br />
<i>Lano, co k nebi nás poutá<br />
Otče ohně<br />
Kristyno!<br />
Na svém místě<br />
Šťastná hvězda<br />
Nad Koločavou<br />
Moje volba 1<br />
Nehledám nacházím<br />
Vlaštovky<br />
Nebojsa<br />
Jdu krajinou<br />
Po potopě</i><br />
<br />
Je to dosti zajímavý průřez Jardovou písňovou tvorbou, který zahrnuje jak písničky Otcových dětí a Trabandu, tak také starší nevydané písně a novinky. Navrch pak převzatou písničku od Vaška Koubka <i>Jdu za tebou</i>, která upomíná na časy, kdy Traband na svých koncertech hrával Koubkovu <i>Milou</i> a pak ho doprovázel na albu <i>Každej pes</i> (2004).<sup>[1]</sup><br />
<br />
<b>Otcovy děti</b><br />
Z repertoáru Otcových dětí Jarda tu a tam na koncertech něco zařadí, stará písnička Otcovek <i>Mezi nebem a zemí</i> posloužila jako otvírák např. na koncertě 21. února 2007 ve Strakonicích. V Hosíně Jarda začal podobně, písničkou <i>Řeka</i>, a skončil písní <i>Po potopě</i>. Na webu je záznam přímo z Hosína: <br />
<br />
<iframe width="485" height="297" src="https://www.youtube.com/embed/cS_yVATKF_k" frameborder="0" allowfullscreen></iframe><br />
<br />
<b>Traband</b><br />
Od Trabandu v Hosíně zaznělo, jestli dobře počítám, šest písniček, půlka z nich – nepřekvapivě – z alba <i>Přítel člověka</i><sup>[2]</sup> (<i>Havrani</i>, <i>Vlaštovky</i>, <i>Jdu krajinou</i>), sólově často hrané <i>Lano, co k nebi nás poutá</i>, ale i <i>Nad Koločavou</i> či opus <i>Mluv se mnou, miláčku</i> z nejnovějšího alba <i>Vlnobeat</i>.<br />
<br />
<iframe width="485" height="297" src="https://www.youtube.com/embed/UGMwidwqteo" frameborder="0" allowfullscreen></iframe><br />
<br />
<b>Starší nevydané písně</b><br />
Z doby kolem vydání <i>Přítele člověka</i> pochází vícero písniček, které se zatím na žádné album nedostaly. Asi nejznámější (ale pozapomenutá) je <a href="http://benskala.sweb.cz/traband/tx/mojevolba.htm" target="_blank"><i>Moje volba</i></a>, kterou Traband hrával na svých koncertech. V playlistu je doplněna číslem 1, aby se nepletla s jinou písní téhož názvu; Jardovu písničku <i>Moje volba</i> zpívá také <a href="https://www.youtube.com/watch?v=qQQQhmyPCjo" target="_blank">The Tap Tap</a>. Dále v Hosíně zazněla písnička <a href="http://benskala.sweb.cz/traband/tx/jsi.htm" target="_blank"><i>Jsi</i></a>, kterou Traband podobně jako <i>Moji volbu</i> nahrál na demo 2006, ale na o rok novější album <i>Přítel člověka</i> se už nedostala. Z podobné doby pochází, pokud vím, také <a href="http://benskala.sweb.cz/traband/tx/svatebnipisen.htm" target="_blank"><i>Svatební</i></a> a <a href="http://benskala.sweb.cz/traband/tx/stastnahvezda.htm" target="_blank"><i>Šťastná hvězda</i></a>. Nahrávky těchto čtyř písniček jsou k poslechu na <a href="http://benskala.sweb.cz/traband/nahravky.htm" target="_blank">webu Evangelického Traband Funclubu</a>.<br />
<br />
<b>Novinky</b><br />
Zbývajících osm písniček jsou novinky, které jsem naživo ještě neslyšel. Minimálně dvě z nich, <a href="http://benskala.sweb.cz/traband/tx/kralovnonoci.htm" target="_blank"><i>Královno noci</i></a> a <a href="http://benskala.sweb.cz/traband/tx/janehledam.htm" target="blank"><i>Nehledám nacházím</i></a>, hrál Jarda na svých recitálech už v roce 2014. Písničku <a href="https://www.youtube.com/watch?v=rsmbMHF5wGU" target="_blank"><i>Na svém místě</i></a> uveřejnil Jarda na sklonku roku 2014 na svém Youtube kanálu. O těch dalších pěti písničkách (<i>Slovo o slově</i>, <i>Pozvedám své oči k horám</i><sup>[3]</sup>, <i>Otče ohně</i>, <i>Kristyno!</i>, <i>Nebojsa</i>) nic nevím a těším se na ně.<br />
<br />
<small><br />
[1]Na živém albu Trabandu <i>10 let na cestě</i> zpívá Koubek s Trabandem také skvělou písničku <i>Hospoda</i> nahranou také původně na albu <i>Každej pes</i><br />
[2]Právě před vydáním <i>Přítele člověka</i>, kdy měl Traband roční pauzu, Jarda několikrát vystoupil sólově, kde mj. hrál písničky z chystaného alba a kde se začal doprovázet na harmonium.<br />
[3]Úvodní slova žalmu 121.<br />
</small>Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-52656936758194739352015-12-17T18:46:00.000+01:002015-12-17T18:46:51.501+01:00Nádražky, listopad 2015: Ostravsko II.Stalo se to v dávných časech. I takoví se najdou, kteří v té době ještě nebyli na světě. Na konci letopočtu se nepsala pětka jako letos, ale řekněme jednička, když se dva pionýři Kurt s Honzou vydali na první putování po nádražkách. Vyjeli z Brna po kolejích, které znamenají svět, a přes Kolín a Českou Třebovou se vrátili zpátky občerstvení, polití živou vodou, v očích jim svítily jiskřičky. Tak to alespoň zaznamenávají očití svědci v dávných, prachem zapadaných a dnes již stěží dohledatelných facebookových statusech. Starší z dvojice pionýrů, Kurt, pak, osvícen touto vykonanou poutí, vyslovil převratnou myšlenku: „Poutě po nádražkách by měly být dostupné všem bez rozdílu.“ Tipuji, že srovnáváním této myšlenky s příběhem Petrova vidění v Joppe by se uživily dvě až tři bakalářky na teologických fakultách (srovnáním s Hasnerovým zákonem z roku 1869 by mohlo hrubým odhadem vzniknout až 20 diplomových prací na fakultách pedagogických). Kurt ale nejenže vyslovil myšlenku, on se rovnou dal do práce. Bylo zřejmé, že pro početnější výpravy je již potřeba vymyslet pořádný itinerář a že poutě by měly mít nějakou jasně danou pravidelnost. Obojí zvládnul mistrovsky a propracované itineráře dostupné zájemcům dokonce s velkým předstihem dodnes budí u Kurtových spolupoutníků úžas. Co se týče pravidelnosti poutí, z původní akce konané jednou ročně se stala zavedená tradice pořádaná dvakrát v roce! Mladší z pionýrů, Honza, se zatím stihl oženit, zplodit potomka a stát se profesionálním, tedy placeným umělcem, na nádražky si tedy může udělat čas jen zřídka, Kurt ale zůstává věrný a je všemi ctěn nejen jako nadzemský organizátor a znalec nádražkové problematiky, ale též jakožto jediný člověk na Zemi, který se účastnil všech poutí po nádražkách od jejich vzniku.<br />
<br />
Proč se o tom nyní rozepisuji? Hned napřesrok po pionýrské výpravě se totiž konala první větší pouť a poutníky vedla na Ostravsko. Té jsem se ještě neúčastnil, neb jsem žel měl jakési povinnosti pracovní, všechny další jsem však již zažil na vlastní kůži a podal o nich zprávu (vše k snadnému dohledání zde na Bločku). Pro letošní podzim byla dlouho v plánu výprava na Náchodsko, bohužel ale byla zmařena tím, že byla během roku zavřena pro zdar výpravy zásadní nádražka v Náchodě. Kurt tedy vyrukoval s náhradním plánem, poutí na Ostravsko. Domníval jsem se tedy, že jde o jakousi <a href="https://www.youtube.com/watch?v=6MbV35bVK3g" target="_blank">znouzectnost</a> a že nádražky na pouti se budou částečně překrývat s těmi již navštívenými na jaře 2012. Ach, jak jsem byl malověrný! Jistě, v určitém smyslu se pouť vrátila po letech na místo činu (ostatně do Ostravy jsme zavítali i během <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/12/nadrazky-listopad-2014-brno-jesenik.html" title="Nádražky, listopad 2014: Brno - Jeseník - Krnov - Ostrava - Brno">cesty na Jesenicko a Opavsko</a>), ale Kurtova oněmi léty tříbená metoda sestavování itineráře schopná čelit rok co rok náročnějším výzvám nezklamala a Kurt geniálně vymyslel pouť po sedmi ještě nenavštívených nádražkách! Při letmém pohledu na seznam nádražních restaurací se zdá, že poutníky vlastně celou cestu plánuje vést po jediné trati, ale uvažme, jak náročné je do plánu zakomponovat pouze ty nádražky, které poutníci ještě nenavštívili (a završit tak, Kurtovými slovy, výzkumy ostravského nádražkového regionu), jak náročné je zahrnout Frýdlant stojící na vedlejší trati či Petrovice na trati slepé, nebo co nejvíce zjednodušit zpáteční cestu do Brna poznamenanou celodenním pitím piva. A to jsou zde ještě fígly pouhým přehledem nádražek stěží rozpoznatelné, např. úhybný manévr, kdy je návštěva nádražky v Bohumíně odložena až na druhé navštívení bohumínského nádraží, je Kurtovou odpovědí na bohumínskou otvírací dobu. Pokud bychom místo chlastání hráli šach, mluvili bychom zde o tzv. „mezitahu“, tj. „ztrátě <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Tempo_(%C5%A1achy)" target="_blank">tempa</a> nutné k získání výhody“. Takovou výhodou byl pro nás pobyt v nádražce v Petrovicích, jedné z nejlepších celé tour (viz níže).<br />
<br />
<br />
<b>1. Frýdlant nad Ostravicí</b><br />
<small>Brno hl. n. 5:52 – Ostrava-Svinov 8:17, R 823<br />
Ostrava-Svinov 8:26 – Frýdlant nad Ostravicí 9:11, Sp 1642</small><br />
Rozjezd na brněnský hlavák přijížděl v sobotu 28. listopadu (tak jako v jiné soboty) poměrně krátce před odjezdem rychlíku na Ostravu, Kurt se tedy jako správný mučedník pro nádražky rozhodl jet o spoj dříve, aby stihl nakoupit sadu pozoruhodných jízdenek. Tentokrát snad nejlevněji vychází kombinace skupinové zpáteční jízdenky do Hranic na Moravě a víkendové jízdenky pro Moravskoslezský kraj (tento typ jízdenek klasicky využíváme). Opět nás je ale lichý počet, takže na poslední místo se skládáme (vozit zadarmo děti se nám ještě nepovedlo, ale během této tour vznikl zajímavý nápad vzít s sebou nějakou bandu a v každém městě jim, zatímco my bychom rozbili hlavní stan v nádražce, dávat nějaké úkoly povahy zeměpisné bojovky). S Kurtem ještě jela Franta a Lucka, která hrdinně přijela z Prahy již v pátek večer. V nádražní hale se pak scházíme i my ostatní: Lucie, Radek, Eva, Evin kamarád Vojta „střelická nádražka už není co bývala“ Novotný ze Střelic, Robert a já. Chvíli bloumáme nádražní budovou jak ovce bez pastýře, ale pak přichází esemeska od Kurta, že už sedí v kupé, a my radostně zaplouváme do podchodu. Tato tour byla výjimečná tím, že během ní nikdo neodjížděl ani nepřijížděl a celou jsme ji tedy zvládli ve stejné sestavě devíti dobrodruhů. Např. pro Evu, která nás vždy neuvěřitelným způsobem stíhala kdesi v terénu cestou kupř. z Německa, to byly první celé nádražky. Taky aby ne, když se výrazně zasadila o uskutečnění tour v tomto termínu, tedy těsně mezi jejím příjezdem z Mexika a plánovaným odjezdem do Íránu, kde dlí nyní, když píšu tyto řádky. Velmi se nám hodí do krámu i to, že snad těsně před nádražkami byla ukončena výluka traťové koleje z Brna do Hulína, protože by bylo velmi potupné začínat cestu v náhradní autobusové dopravě, nepředstavitelně tragické by pak bylo do onoho autobusu nastupovat u viaduktu Uhelná. Vlak ale ještě jede podle výlukového jízdního řádu, tedy s odjezdem o asi deset minut dříve z Brna, což se nám hodí, neboť i přes jeho značnou šouravost přijíždí do Ostravy včas a my stíháme přestoupit na vlak do Frýdlantu. Po odjezdu z Brna si dopřáváme doušek whisky. Průvodčí v rychlíku si doslova téměř sedá na zadek z našich jízdenek a pak nám bryskně spočítá, že pokud jedeme do Ostravy, měli bychom levnější si koupit skupinovou zpáteční Brno – Ostrava a nemuseli jsme si z Hranic kupovat ty regionální jízdenky. Ne, to by nás vskutku ani ve snu nenapadlo. Naštěstí pohotově zasahuje Kurt řka: „My pak jedeme ještě dál.“ „Aha, tak to si jezděte kam chcete,“ zní odpověď moudré a životem ostřílené příslušnice modré armády. Ještě zmíním, že v rychlíku se rozdělujeme do dvou kupéček. Jedno je vyhrazeno ke spaní, druhé, ve kterém sedím i já, pak různému tlachání. Jako vždy při podobných příležitostech, i teď se dostává na přetřes zásadní téma, jak se pomalu rozednívá a jaký dlouhý kus cesty za Brnem ještě jedeme tmou. Ve Vyškově Kurt z okna hrozí místní nádražce, na kterou má pifku, neboť ještě nikdy se nám ji nepodařilo zastihnout otevřenou.<br />
<br />
Ve Frýdlantu nad Ostravicí nás čeká velmi slušná nádražka. Již v těchto ranních hodinách si zde dáváme dobrou bramboračku. Místního pingla Eva následně popisuje slovy „růžová košile se zlatým řetízkem na chlupaté hrudi“, ale faktem zůstává, že všechna naše přání vyřizuje bez mrknutí oka. Nádražka má i nekuřáckou část, sedíme ale v části s barem a štamgasty. Zatímco u našeho stolu řešíme problém palmového oleje, štamgasti rozebírají Halinu Pawlowskou. Nádražka má pěkné stropy a poctivý nábytek, dojem trochu kazí prodej loterie. Pijeme Radegast, kromě jedné výjimky snad jediné pivo dnešní tour, což je asi dobře, protože ona výjimka (Ostravar) nedopadla úplně slavně.<br />
Kurtovo hodnocení: ****<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-TjG_V0OmJ20/VnLypksBVtI/AAAAAAAAALg/KvKpWkx3wlA/s1600/Dsc_5184.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-TjG_V0OmJ20/VnLypksBVtI/AAAAAAAAALg/KvKpWkx3wlA/s320/Dsc_5184.jpg" /></a></div><br />
<b>2. Petrovice u Karviné</b><br />
<small>Frýdlant nad Ostravicí 10:15 – Ostrava hl. n. 11:05, Os 3129<br />
Ostrava hl. n. 11:24 – Bohumín 11:31, R 827<br />
Bohumín 11:41 – Dětmarovice 11:51, Os 2935<br />
Dětmarovice 11:55 – Petrovice u Karviné 12:02, Os 3027</small><br />
Cestou z Frýdlantu do Petrovic procházíme řečeno sportovní terminologií „přestupovým obdobím“, ale vedeni Kurtem vše v poklidu zvládáme. Delší čas strávený ve vlaku cestou z Brna a nyní je od této chvíle až do večera nahrazen velkou kadencí nádražek, mezi stanicemi přejíždíme někdy až s pouhou desetiminutovkou cestovního času (při které se ani nestihneme všichni vystřídat na záchodě), čas strávený v nádražkách je vcelku konstantní, kolem jedné hodiny.<br />
<br />
Nádražka v Petrovicích je div světa. Na nádraží, kde není ani noha, kde nás vítá maximálně již léta zaniklý Market na peróně, je fungující nádražní restaurace. A nejen to. Jde o skvostnou nádražku, které Kurt dává absolutorium a i zpětně ji hodnotí jako nejlepší z celé tour! V nádražce jsme celou dobu sami, pouze za podezřelými dveřmi je jakási záhadná místnost, kde patrně někdo sedí a asi dvakrát během našeho pobytu za tím někým přichází host, který posléze zase odchází. Bavíme se představou tajného hráčského doupěte, jaké známe z filmů. Dáváme si česnečku, rádio Čas nám k tomu hraje největší hity. Skutečný čas měří stylové hodiny na stěně. Když se někdo z nás zeptá servírky, kde se tu dá jít na záchod, neubrání se ta dobrá duše smíchu. Dobrovolník pak ostatní od návštěvy onoho místa důrazně zrazuje. Nepopsatelný pocit z petrovické nádražky stupňuje ještě to, že jsme sem z Dětmarovic přijeli motorákem řady 810 sami pouze s jednou babkou (ani průvodčí není přítomen, spoj má samoobslužný způsob odbavování cestujících) a odjíždíme zpátky tím stejným vozem, a kdyby v Závadě (jediné zastávce na trati) nepřistoupil jeden pankáč, tak bychom byli ve vlaku už vážně sami.<br />
Kurtovo hodnocení: *****<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-WQnec3ILSV8/VnLy8eQbwrI/AAAAAAAAALo/iCRGyV7HJCs/s1600/Dsc_5195.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://1.bp.blogspot.com/-WQnec3ILSV8/VnLy8eQbwrI/AAAAAAAAALo/iCRGyV7HJCs/s320/Dsc_5195.jpg" /></a></div><br />
<b>3. Bohumín</b><br />
<small>Petrovice u Karviné 12:55 – Dětmarovice 13:03, Os 3030<br />
Dětmarovice 13:07 – Bohumín 13:15, Os 2936</small><br />
Bohumínská nádražka se nakonec ukázala být nejslabší z celé tour. Ne, že by byla nějaká vysloveně odpudivá, to ne, i nějací štamgasti v ní seděli, ale všechny ostatní nádražky byly zkrátka lepší. Možná to souvisí s tím, že je zde na čepu Ostravar. Nádraží je ale zajímavé, úzké a vysoké tabule příjezdů mají svůj půvab, nepamatuji si, že bych takové někde viděl.<br />
Kurtovo hodnocení: ** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-mkuxPM7cDHM/VnLzG1zQRSI/AAAAAAAAALw/eckjS8TeS00/s1600/Dsc_5205.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://4.bp.blogspot.com/-mkuxPM7cDHM/VnLzG1zQRSI/AAAAAAAAALw/eckjS8TeS00/s320/Dsc_5205.jpg" /></a></div><br />
<b>4. Karviná</b><br />
<small>Bohumín 14:05 – Karviná 14:16, Ex 149 Hukvaldy</small><br />
Nádražka v Karviné má dva prostory oddělené žaluzií. Sedíme v tom, který je dál od baru, a jsme tam sami (v druhém oddílu je vcelku živo). Na zdi se vyjímá kresba parní lokomotivy. Použité nádobí se stylově odkládá na pojízdné „servírovací stolky“. Jeden dobrodruh se vydává na výzvědy na WC a vrací se se zprávou: „Je tam napsaný, že máš platit, ale nikdo tam nesedí.“ Nádražní hala je vcelku pěkná, chladnými nás nenechává zjištění, že se zde nachází hodinářství.<br />
Kurtovo hodnocení: ***<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-yf9OKu7V_jc/VnLzTJ3QBRI/AAAAAAAAAL4/9uZ6wpc0iTY/s1600/Dsc_5210.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-yf9OKu7V_jc/VnLzTJ3QBRI/AAAAAAAAAL4/9uZ6wpc0iTY/s320/Dsc_5210.jpg" /></a></div><br />
<b>5. Třinec</b><br />
<small>Karviná 15:00 – Třinec 15:30, Os 2943</small><br />
V Třinci nás vlak vysazuje v podstatě v areálu železáren. Nádraží je zrovna rozkopané, nádražka toho času zavřena. Chvíli nás to mrzí, ale hned si nadšeně nacházíme náhradní program: čumíme na komíny. Vydržíme to celou hodinu a když z jednoho začnou šlehat plameny, máme ambivalentní pocity naprostého zmaru i naprostého nadšení. Pro fascinující divadlo jsme si navíc našli parádní hlediště: mezi hlavní silnicí z Třince na Český Těšín a kolejemi, za kterými se bezprostředně zdvíhají vrcholky komínů, se v těsném sousedství krámku Ovoce a zelenina (!) nachází turistické odpočívadlo (!!!). V krámku, který navzdory svému názvu obsahuje hlavně regály s alkoholem (ale ovoce a zeleniny je tam více než je v obdobných zařízeních běžné, to se musí nechat), dokupujeme nějaké zásoby (já např. rohlíky) a na dřevěném stole turistického odpočívadla rozděláváme vysokohorskou svačinu (chleba, hořčice, špek, lahváče) a kocháme se výhledem. Máme štěstí, že je ještě vidět, vyšlo to akorát, Třinec už opouštíme za tmy. Další z geniálních fíglů Kurtova itineráře.<br />
Kurtovo hodnocení: (*****)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-PO0c23JvhjI/VnLzj85zFnI/AAAAAAAAAMA/dxi-BaHaQyI/s1600/Dsc_5321.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://1.bp.blogspot.com/-PO0c23JvhjI/VnLzj85zFnI/AAAAAAAAAMA/dxi-BaHaQyI/s320/Dsc_5321.jpg" /></a></div><br />
<b>6. Návsí</b><br />
<small>Třinec 16:31 – Návsí 16:46, Os 2945</small><br />
Do Návsí již přijíždíme poněkud navátí, Radek dokonce ve vlaku nechává peněženku, kde mj. má i jednu z regionálních jízdenek. Díky ochotě vlakového personálu ale posléze v Bohumíně peněženku získává zpátky (i když tedy bez peněz, fuj), průvodčí si mezi sebou o nás i řeknou, a tak přivírají oči nad tím, že Radek + 1 (patrně Lucie, že) nemají v tuto chvíli jízdní doklady. V nádražce v Návsí jsou kamínka, což je jistý atribut kvalitní nádražky, ale bohužel se v nich v tuto chvíli netopí. Pijeme speciální „peprně horký“ Radegast za 26 korun. Chutná jak normální pivo. Klábosíme a Eva zničehonic říká: „Mně vedoucí diplomky rozbije držku“.<br />
Kurtovo hodnocení: *** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-2Op-rRNn6FE/VnLzvUpV92I/AAAAAAAAAMI/OknWaSKFigE/s1600/Dsc_5338.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-2Op-rRNn6FE/VnLzvUpV92I/AAAAAAAAAMI/OknWaSKFigE/s320/Dsc_5338.jpg" /></a></div><br />
<b>7. Mosty u Jablunkova</b><br />
<small>Návsí 17:47 – Mosty u Jablunkova 17:55, Os 2947</small><br />
Osm minut cesty mezi nádražkami se již téměř rovná dosavadnímu rekordu (šesti minutám mezi Bzencem a Moravským Pískem). Jednoho prvenství však přece dosahujeme: Vzhledem k tomu, že Mosty u Jablunkova jsou nejvýchodnější železniční stanicí v Česku, máme před sebou nejvýchodnější nádražku! Vcházíme do restaurace jménem Hospůdka na kolejích a jsme nadšeni. V krbu plápolá oheň, vedle něj je ve výklenku rafinovaně vyskládané dřevo. Okna jsou dvojitá, dřevěná. Na stěnách paroží a obrazy různých horkých chat, cítíme se tak trochu jako bychom byli v jedné z nich. Některé chaty i poznáváme, v Mostech totiž pár let zpátky začal jeden z našich velmi vydařených puťáků. Dojem trochu kazí televize. V nádražce jsou všeho všudy čtyři stolky, u každého někdo sedí. Stařík si čte noviny s lupou. Přisedáme ke štamgastovi, který se rozpovídá, je prý majitelem pneuservisu a v Mostech pronajímá chalupu. Štamgastovi dáváme ochutnat domácí jihomoravskou meruňkovici a slivovici, zdá se být velmi spokojen. Naši pozornost poutá vánoční svícen zhotovený ze skleničky na víno otočené nohou vzhůru. Dohadujeme se s Kurtem, jak zhodnotit tuto nádražku. Kurt zpočátku dává 4 a půl hvězdy a ač převelice ctím jeho jemnocit vrchního arbitra nádražkové estetiky, podle mého názoru si Hospůdka na kolejích zaslouží plnou palbu. Nakonec Kurt mhouří oko a je to tam!<br />
Kurtovo hodnocení: *****<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-Zu6TcGqWJFM/VnL0ByRXKwI/AAAAAAAAAMY/SoJpc7LXY6U/s1600/Dsc_5348.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-Zu6TcGqWJFM/VnL0ByRXKwI/AAAAAAAAAMY/SoJpc7LXY6U/s320/Dsc_5348.jpg" /></a></div><br />
<b>8. Brno</b><br />
<small>Mosty u Jablunkova 19:01 – Bohumín 20:15, Os 2950<br />
Bohumín 20:35 – Brno hl. n. 23:07, R 820</small><br />
V Bohumíně je podle itineráře ideální čas dokoupit zásoby (na zpátečních cestách již osvědčená vodka s džusem), ač nějaké pálenky by se v batozích dobrodruhů jistě ještě našly. Radek má též možnost vyzvednout si peněženku. A pak už valíme ku Brnu, v devíti lidech zabíráme desetimístné kupé ve voze typu <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz_Bee273_%C4%8CD" target="_blank">Bee<sup>273</sup></a>, v jedné jeho části se shlukují ti, co už pospávají, v druhé se kalí a pokoušíme se též zpívat. Radek dělá bordel. V Hranicích navrhuji vystoupit a zaplout do nejbližšího nonstopu, neboť tím, že do Hranic máme z Brna zpáteční jízdenky, které platí i druhý den, odpadá nutnost vrátit se do půlnoci do Brna. Návrh není přijat. V Brně se odpojuje Radek veden Lucií bezpečně domů a my ostatní řešíme, co s načatým večerem. Samozřejmě klasicky voláme Pepině, která tou dobou má někde v Brně sedět a chlastat, ale bohužel se dozvídáme, že párty již skončila a Pepina už se z domu nehne. Míříme do Lamploty, ale podobně jako minule nás cosi zastavuje ve dveřích. Ale v Padowci je narváno (což nepochopím). Bloumáme romantickými zákoutími přednádražního prostoru a je čím dál jasnější, jak jsme v oblasti, pro kterou už naplatí Kurtův itinerář, naprosto bezradní a podobně jako ráno se bez svého vůdce motáme jak ovce bez pastýře. Nakonec převládnou sebezáchovné pudy, loučíme se a plni dojmů nastupujeme do půl-dvanáctkových rozjezdů, naše dojmy se vezou s námi a zůstávají.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-rJ1vwlBOdn0/VnL0KCkOjTI/AAAAAAAAAMg/GXFOCOaNo4Q/s1600/Dsc_5367.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-rJ1vwlBOdn0/VnL0KCkOjTI/AAAAAAAAAMg/GXFOCOaNo4Q/s320/Dsc_5367.jpg" /></a></div><br />
Závěrečná bilance je úctyhodná. Ze sedmi plánovaných nádražek jsme navštívili šest, z toho dvě naprosto luxusní; Třinec nám zavřenou restauraci bohatě vynahradil svým geniem loci. Již nyní jsme zvědavi, co pro nás Kurt připraví na jaro, kolem Brna se samozřejmě ještě leccos nabízí, např. vynikající nádražky jsou na trati na Jihlavu, jet je možno i do Blanska atp. Otázkou je, jestli se raději nepřikloníme k nějaké exotičtější variantě, výpravě do míst, kde to moc neznáme. Zdá se ale, že už patrně brzy nastane situace, kdy bude třeba pouť plánovat i s přespáním. Padají také návrhy prozkoumat, jak se daří u sousedů, k tomto ohledu se nejvíce nabízí trať Bratislava – Žilina. Každopádně se moc těšíme.<br />
<br />
Fotoreportáž <a href="http://benfoto.rajce.net/Nadrazky,_Ostravsko_2015" target="_blank">zde</a>.<br />
<br />
P.S.: To o těch facebookových statusech v úvodu reportáže jsem si vymyslel. Myslím, že není větší marnost než je zkoušet hledat.Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-52449587427983873152015-11-05T17:54:00.000+01:002015-11-05T17:54:47.076+01:00Traband v Brně, listopad 2015Když nepočítám <a href="http://benskala.blogspot.cz/2015/06/traband-na-obrfestu.html" title="Traband na ObrFestu">vystoupení na ObrFestu</a> v Obřanech, navíc poznamenané bouřkou, hrál 4. listopadu 2015 Traband v Brně poprvé od <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/12/krest-alba-vlnobeat-na-flede.html" title="Křest alba Vlnobeat na Flédě">křtu <i>Vlnobeatu</i> na Flédě</a>, což je už skoro rok. Sám Jarda to během koncertu glosoval slovy: „Máme manažerku z Brna a v Brně skoro nehrajeme.“ Koncert se odehrál v Clubu Eleven na Dominikánské, kde jsem byl poprvé, a návštěva ve mně žel prohloubila skepsi v možnost existence normálního hudebního klubu v Brně. Relativně malý prostor byl slušně zaplněn, bylo skoro vyprodáno. A koncert to byl parádní. Traband hrál dvě a čtvrt hodiny bez přestávky a odehrál skoro 30 písní, dobře namíchaný průřez ze všech vydaných alb.<br />
<br />
Na začátek nastoupili v již klasické čtyřčlenné sestavě a začali hitem <i>Pálíš, doutnáš, nehoříš</i> následovaný <i>Na širém moři</i> a <i>Princeznou Ladou</i>. Pak teprve přišel i banjista Radim Huml a spustili songy z aktuálního <i>Vlnobeatu</i>. Radim Huml pak kromě asi dvou písniček na pódiu vydržel celý koncert, takže hrál i v řadě starších věcí, pokud si dobře vzpomínám, např. výrazný part měl v <i>Tak to mám rád</i>. Skvělý <i>Vlnobeat</i> však koncertu dominoval, Traband z něho zahrál devět písniček! Začal pěkně postupně otvírákem <i>Pokaždé, když přicházíš</i> a <i>Kabátem '66</i>, pak již playlist mixoval z písní různého stáří. Ač je to od vydání <i>Vlnobeatu</i> už rok, nezazněla žádná novinka či nevydaná rarita. Před písní <i>Tichý muž</i> Jarda vzpomněl <a href="http://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-prikazal-divadlu-upravit-hru-o-podivinskem-fotografovi/r~ea1751d4821911e5b440002590604f2e/" target="_blank">kauzu hry o Miroslavu Tichém v Huse na provázku</a> s tím, že neví, jak dlouho bude moci písničku ještě zpívat. Zhruba v půlce se Jarda publika zeptal, jestli chce přestávku. Lidi samozřejmě řvali, že ne, a tak si Jarda jen odpočinul od zpěvu (Vašek zazpíval <i>Romeo a Julie po deseti letech</i>) a jelo se dál. Do playlistu se tak dostaly celé dvě písně z alba <i>Neslýchané!</i>, což se mi už dva roky nepoštěstilo. Alba <i>Kolotoč</i> a <i>Road Movie</i> byla zastoupena pouze jedním songem, ale zato byl značně připomínán debut <i>O čem mluví muži</i>, taková <i>Sára</i> se dokonce dočkala uvedení sice v druhé půli koncertu ale dlouho před koncem a přídavky. Jistý podíl na výrazné přítomnosti písniček z dřevních dob měl host Martin Kalenda z Mrakoplaše, který „jel zrovna kolem“, a tak ho Jarda vytáhnul ke konci koncertu na pódium na tři písničky, Martin Kalenda si vzal kytaru, Jarda se posadil za klávesy. Začali <i>Černým pasažérem</i>, který Jarda věnoval „všem lidem na cestě“ a v závěru místo „ze smíchovskýho nádraží“ zpíval právě „pro všechny lidi na cestě“. Písničku pak dokončil sólem na klávesy v duchu spirituálu <i>Poor Wayfaring Stranger</i> (<i>Kdekdo to zná</i>). Následoval <i>Orel & panna</i> a do třetice song <i>Dva rychlý vlaky</i> (!). Kalendova kytara se skvěle doplňovala s banjem a Traband jel jak banda kántrymenů. Zvlášť <i>Dva rychlý vlaky</i>, které jsem na živo neslyšel snad 10 let (i když podle mých trabandologických informací song zazněl 23. září 2010 na Flédě, kde jsem ale nebyl), si Jarda v této echt kántry verzi dost užíval, až za klávesami při zpívání hopsal.<br />
<br />
To už se koncert chýlil ke konci. Jako přídavek Traband zahrál „jednu rychlou a jednu pomalou“: <i>Jak to všechno pěkně roste</i> zazněla v dechnoverzi s Robertovými odkazy na státní hymny, úplný závěr patřil <i>Krasojezdkyni</i>. Zkrátka, byl to zas velmi výživný koncert.<br />
<br />
<small>Traband, Club Eleven, Brno, 4. listopadu 2015: <i>Orel & panna</i>, <i>Sáro!</i>, <i>Jak to všechno pěkně roste</i>, <i>Přijíždí posel</i>, <i>Dva rychlý vlaky</i>, <i>Na širém moři</i>, <i>Černý kafe</i>, <i>Marie!</i>, <i>Černej pasažér</i>, <i>Krasojezdkyně!</i>, <i>Tak to mám rád</i>, <i>Tichý muž</i>, <i>Indiáni ve městě</i>, <i>Pálíš, doutnáš, nehoříš</i>, <i>Kantorovy varhany</i>, <i>Zasněžená</i>, <i>Princezna Lada</i>, <i>Romeo a Julie po deseti letech</i>, <i>Pokaždé, když přicházíš</i>, <i>Kabát '66</i>, <i>Trofeje</i>, <i>Mluv se mnou, miláčku</i>, <i>Do ticha</i>, <i>Tenhleten den</i>, <i>Píseň písní</i>, <i>Písmem klínovým</i>, <i>Vidím tě</i>.</small>Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-36237313105794165942015-06-22T19:53:00.000+02:002015-06-22T19:59:50.574+02:00Nádražky, květen 2015: střední ČechyV květnu tohoto roku se uskutečnilo již sedmé putování po nádražkách pod vedením Kurta a páté s mou účastí. Kurt, k oslavě jehož velikosti jsem použil už všech myslitelných přívlastků v minulých zápisech zde na tomto blogu (snadno k dohledání), nejenže opět dokázal vymyslet a uskutečnit celou cestu, během které jsme vystřídali téměř všechny typy vlaků, které mají České dráhy ve svém portfoliu, ale též opět strhnul další dobrodruhy k následování, vyslovil během dne několik platných obecných soudů o nádražkové kultuře a taktéž konkrétně zhodnotil jednotlivé nádražky a jejich blízkost platónskému ideálu dokonalé nádražky, ke kterému se (patrně nevědomky) vztahují, vyjádřil v hvězdičkové škále (kterou přikládám k jednotlivým nádražkám níže) a kromě toho se během dne ještě stihl opít. My ostatní jsme jeho příkladu neumětelsky, tak jak byl kdo schopen, následovali. Byl to opět velmi podnětný den a něco z toho, co jsme zažili, přináší následující reportáž.<br />
<br />
Odjezd z Brna do Prahy byl naplánován na časnou hodinu 5:41 v sobotu 30. května. Pamatuji si z toho to, že jsem vlak málem nestihl a že mě zklamalo, jak řídká je dopravní obslužnost Brna městskou hromadnou dopravou oproti stejné denní době v pracovní den. Ve vlaku již seděl Kurt s Frantou a Lucie s Robertem. Radek se bohužel na poslední chvíli omluvil, neboť s antibiotiky by byl zážitek z nádražek asi desetinový. Aspoň nás ale zastoupil na Pouti smíření, kam jsme se my ostatní žel kvůli časovému souběhu nedostali. Stejně tak na Martina něco vlezlo, co mu nedovolilo se zúčastnit. Sice plánoval vstát později a pak nás hrdinskou stíhací jízdou někde dohnat, nakonec ale byl nucen i od tohoto plánu upustit. Byl nás tedy lichý počet, co je nemilé vzhledem k celosíťovým jízdenkám pro dva (+ tři děti), které při putování obvykle používáme; na toho lichého se pak ostatní skládají, aby cesta stála všechny stejně. V Praze se ještě plánovala připojit Lucka a Eva, která se již do dějin nádražkových tour nesmazatelně zapsala tím, že přijíždí z Německa, to tentokrát ještě vylepšila o to, že zhruba v době, kdy my startovali z Brna do Prahy, ona odjížděla z Prahy do Brna, kam si odskočila z Německa něco vyřídit s tím, že nás pak během dne ještě z Brna dožene! Jak to dopadlo, popisuje reportáž na dalších řádcích. Každopádně všechny tyto skutečnosti se promítly do uvažování o tom, jaká jízdenka se pro koho nejvíce vyplatí, což nám zabralo skoro celou cestu z Brna do Prahy. Poměrně hrdý jsem na některá mnou navrhovaná řešení, která zahrnovala různé elegantní předávky jízdenek různé platnosti mezi jednotlivými účastníky tour, nakonec ale pro velikou složitost něco takového domluvit žel žádný z nápadů nebyl přijat.<br />
<br />
Někde u České Třebové Robert překonal svůj osobní rekord v nejčasnějším pivu, když z batohu vytáhnul plechovku Kozla a nadšeně ji zkonzumoval. Kdesi za Kolínem jsme si dopřáli první větší zážitek této tour: přesunuli jsme se hromadně do jídelního vozu a dali si kafe. Zde se opět musím pochlubit, že užitím holmesovských metod dedukce jsem po chvíli zírání do jídelního lístku pochopil, že „happy hours“, kdy je cena služeb v jídeláku výrazně nižší, se shodují s časem, kdy se konkrétní vlak nachází na území České republiky. Náhoda? Nemyslím si.<br />
<br />
<b>1. Praha Masarykovo nádraží</b><br />
<small>Brno 5:41 – Praha hl. n. 8:20, EC 176 Johannes Brahms</small><br />
Z hlaváku se přesouváme pěšky na Masaryčku. Při <a href="http://benskala.blogspot.cz/2013/12/nadrazky-special-praha.html" title="Nádražky speciál - Praha">pražských nádražkách</a> jsme zde kvůli tomu, že má vchod z ulice, opomněli bistro Flip, na což jsme byli upozorněni samotným npyrinem, redaktorem Vágus.cz. Tentokrát neponecháváme nic náhodě a bez váhání vstupujeme dovnitř. Jsme nadšeni a Kurt hned na začátek dává absolutorium! Ve Flipu se k nám připojuje Lucka. Popíjíme lahváče na stojáka a jíme párky v rohlíku. Popis zařízení bistra by vydal na povídku až novelu menšího rozsahu, zde se pouze zastavím u obskurní vitríny hračkami a drogistickým zbožím, kde nakupujeme plyšáka jako dárek k zítřejšímu křtu dcery druhého zakladatele nádražek Honzy. Debatujeme o právě spatřené vitríně a nejvíc ohlasů získává Frantina teorie, že prodej hraček umožňuje místním štamgastům, kteří po celodenním popíjení zde cítí, že mírně zanedbávají rodinu, aby jejich zakoupení při odchodu z bistra (v době, kdy jsou trochu naměkko) umožnilo návrat domů se ctí.<br />
Kurtovo hodnocení: ***** z 5<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-5wF9OMcD5XA/VYgqABq9OxI/AAAAAAAAAJc/wtCKRRbOPeM/s1600/Dsc_0023.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-5wF9OMcD5XA/VYgqABq9OxI/AAAAAAAAAJc/wtCKRRbOPeM/s320/Dsc_0023.jpg" /></a></div><br />
<b>2. Kladno</b><br />
<small>Praha Masarykovo nádraží 9:02 – Kladno 9:41, R 1230</small><br />
Cestou míjíme továrnu na Lego, což je vytoužená štace našeho kamaráda Malého vlka. Továrna má i svou vlastní lego zastávku, vlak tam ale nezastavil, asi že nebyl z lega. Nádražka na Kladně se nám líbí, je zde dokonce malý literární koutek s několika knihami včetně děl Aloise Jiráska. Dojem kazí automaty, ale jejich pozoruhodné rozestavění kolem dveří je tak vtipné, že je víceméně bereme na milost. Během naší návštěvy se nádražka solidně zaplnila, také štamgastský stůl vybavený cedulkou „Personální stůl. Nesedat!“ přijal své dnešní osazenstvo. Debatujeme o fotbalu. Na nádraží se shlukuje větší než malé množství „žlutých sviní“, jak přezdívám motorákům řady 814.<br />
Kurtovo hodnocení: *** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-jf188r2G220/VYgwBvZUfSI/AAAAAAAAAJs/JgGToNEeQCU/s1600/Dsc_0049.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-jf188r2G220/VYgwBvZUfSI/AAAAAAAAAJs/JgGToNEeQCU/s320/Dsc_0049.jpg" /></a></div><br />
<b>3. Kralupy na Vltavou</b><br />
<small>Kladno 10:29 – Kralupy nad Vltavou 11:06, Os 9812</small><br />
V Kralupech jsme v prvé řadě nadšeni nádražní budovou a různými detaily v interiéru, jinde už neviděnými. Do designu nádraží zapadá i nádražka. Je zde dost plno, zprvu ani nemůžeme najít místo. Po usednutí debatujeme o jejím stáří a jaká zařízení osobně navštívená či známá nám z filmů nám připomíná (kupř. jídelnu určitého typu horského hotelu). Kurt poznamenává: „Narazili jsme na starší historickou vrstvu, než na jakou obvykle v nádražkách narážíme.“ O víkendu se zde bohužel nevaří, ale je nám bez problémů dovoleno rozložit si po stole vlastní svačiny, takže se máme parádně. Jako bonus je zde neuvěřitelně levné pivo, desítka Rychtáře stojí celých dvanáct korun! Jistě, zažil jsem již hospody, kde desítka stála deset a dvanáctka dvanáct, ale to byly malé vesnické knajpy a už je tomu pár let, v plné nádražce kousek od Prahy je to vcelku šok. Osazenstvo nádražky je pozoruhodné, např. u vedlejšího stolu má rande starší pár, který nezměnil účes ani oděv od 80. let minulého století. Dáváme se do řeči s „paní vedoucí“, která je z nás úplně nadšena a lituje toho, že takových slušných lidí, jako jsme my, nechodí do její restaurace víc, místo toho má spousty problémů s ožralci. Jelikož na Kralupy máme skoro dvě a půl hodiny, na chvilku se jdeme ještě projít k řece.<br />
Kurtovo hodnocení: **** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-Cd7GtHKcDUE/VYg0m38j-qI/AAAAAAAAAJ4/rwEmVqS3Adg/s1600/Dsc_0069.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-Cd7GtHKcDUE/VYg0m38j-qI/AAAAAAAAAJ4/rwEmVqS3Adg/s320/Dsc_0069.jpg" /></a></div><br />
<b>4. Všetaty</b><br />
<small>Kralupy nad Vltavou 13:32 – Neratovice 13:55, Os 19517<br />
Neratovice 14:00 – Všetaty 14:06, R 1144</small><br />
Z Kralup jedeme dobytčákem řady 809 a vyslechneme zde tento podnětný rozhovor:<br />
<blockquote>A: „V sobotu kántry, v neděli fotbal.“<br />
B: „Kdy bude nohejbal?“<br />
C: „Jakže se jmenoval náš tým?“<br />
B: „Vychlastaný játra.“<br />
A: „To byl dobrej tým.“<br />
B: „I když jsme nevyhrávali, tak jsme měli největší ohlas.“</blockquote>V Neratovicích pouze přestupujeme, nádražka zde bohužel není. Ve Všetatech sedíme na zahrádce, která je chytře umístěna v zastřešené části perónu. Dáváme si oběd, řízek či smažmen, pingl je velmi přátelský. Dovnitř jdeme pouze cestou na záchod, takže vnitřní vybavení nemůžeme úplně zhodnotit, dojem kazí televize (i když v ní, pokud si dobře vzpomínám, běžel východoněmecký western), ale vylepšují jej pěkná kamínka.<br />
Kurtovo hodnocení: **** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-HyELpHrjPE0/VYg-H8i-ACI/AAAAAAAAAKI/CUGO1RMZ2jI/s1600/Dsc_0099.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://1.bp.blogspot.com/-HyELpHrjPE0/VYg-H8i-ACI/AAAAAAAAAKI/CUGO1RMZ2jI/s320/Dsc_0099.jpg" /></a></div><br />
<b>5. Lysá nad Labem</b><br />
<small>Všetaty 15:14 – Lysá nad Labem 15:37, Os 6413</small><br />
V Lysé nám chvíli trvá, než se vymotáme z podchodu a nové výpravní budovy. Naštěstí nalézáme starou budovu a v ní nádražku. Zajímavostí a samozřejmě předností celé této tour je, že všechny navštívené nádražky jsou nádražkami první kategorie podle dělení Vágus.cz, tj. jsou umístěné ve výpravní budově. Ze samotné nádražky v Lysé ale moc nadšeni nejsme. Vypadá, jako kdyby se někdo snažil z ní udělat cukrárnu, ale jaksi se mu to nepovedlo a zůstalo to nádražkou. Klientela je vyloženě nádražkovská. Když o tom debatujeme druhý den s druhým ze zakladatelů tour po nádražkách Honzou, vzpomene při této příležitosti klasický filozoficko-sociologický problém „místa, které nevydrželo nebýt hospodou“ a v tomto konceptu shledáváme jisté styčné body s charakterem nádražky v Lysé. U stolu v nádražce řešíme Kurtovo hodnocení nádražek a též pofiderní označení „postřižinské pivo“. Když se zvedáme, Franta prorocky poznamená: „Když se tu nic nezmění, tak by to za deset let mohla být solidní nádražka.“ Geniální je nabídka jídel na okně nádražky (viz fotoreport).<br />
Kurtovo hodnocení: ** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-I5OlFZq_kLM/VYg-fJ0McbI/AAAAAAAAAKQ/rlOrEe_s-2I/s1600/Dsc_0102.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-I5OlFZq_kLM/VYg-fJ0McbI/AAAAAAAAAKQ/rlOrEe_s-2I/s320/Dsc_0102.jpg" /></a></div><br />
<b>6. Nymburk</b><br />
<small>Lysá nad Labem 16:33 – Nymburk 16:50, Os 5833</small><br />
Po slabší Lysé přichází asi nejhorší nádražka celé tour: Nymburk. Kurt hodnotí: „Je tu moc šméčka.“ Nádražka má velmi zvláštně oddělené prostory. Jedna místnost (nekuřácká) je úplně oddělená a vchod do ní je z chodby cestou na záchod. Při vstupu z perónu je malý prostor s barem, větší prostor vedle baru je od toho malého prostoru při vstupu oddělen podivnou zdí. Muž u vedlejšího stolu asi 40 minut nepřetržitě telefonuje (vypadá u toho jak Tonda Blaník), načež telefonát ukončuje slovy „nemám čas se s tebou vybavovat“. Eva, která nás dohání z Prahy přes Brno v jednu chvíli Nymburkem projede, ale protože takhle projelo předtím několik nákladních vlaků, nestíháme na to reagovat. Stalo se totiž toto: Eva poprvé v životě neplánovaně usnula ve vlaku a cestou z Brna projela Kolínem a dojela do Prahy. Při návratu pak do Kolína jel vlak odklonem přes Nymburk, ale nestavil tam. Eva nás tedy čeká v kolínské nádražce. Hurá za Evou!<br />
Kurtovo hodnocení: **<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-HG7nKYweUZc/VYg_wKv3bxI/AAAAAAAAAKc/Mqb_FECNHXI/s1600/Dsc_0113.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-HG7nKYweUZc/VYg_wKv3bxI/AAAAAAAAAKc/Mqb_FECNHXI/s320/Dsc_0113.jpg" /></a></div><br />
<b>7. Kolín</b><br />
<small>Nymburk 17:49 – Kolín 18:10, R 1109</small><br />
Původní Kurtův plán počítá s hodinou v kolínské nádražce a pak při návratu do Brna ještě se zastávkou v České Třebové. Lucka, která ale bydlí v Praze, by se od nás v Kolíně už stejně odpojila a tak měníme plán a zůstáváme v Kolíně déle s tím, že Česká Třebová je snadno dostupná např. během tour na Náchodsko, jejíž plán se již rodí v Kurtově hlavě. Nádražku v Kolíně navštívili pionýři Kurt s Honzou během první cesty po nádražkách a vzpomínají na ni v superlativech. Podle jejich líčení šlo o bazilikální stavbu se třemi loděmi a se zvýšeným stropem v hlavní lodi. Po přestavbě v minulých letech ale z této koncepce nezůstal kámen na kameni a dnes jde o tuctovou nádražku, v dnešní tour určitě podprůměrnou. Chlastáme a v blízkém obchodě nakupujeme pro zpáteční cestu do Brna již ověřenou kombinaci vodky s džusem. Loučíme se s Luckou plni nadějí v brzké shledání při podobně výtečné příležitosti.<br />
Kurtovo hodnocení: ***<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-3ech-gNx5q0/VYhEgBbL3sI/AAAAAAAAAKo/ZVlh361T9Oo/s1600/Dsc_0122.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-3ech-gNx5q0/VYhEgBbL3sI/AAAAAAAAAKo/ZVlh361T9Oo/s320/Dsc_0122.jpg" /></a></div><br />
<b>8. Brno</b><br />
<small>Kolín 20:23 – Brno 22:19, IC 575 Leoš Janáček</small><br />
Do Brna dorážíme ve znamenité náladě. Lucie spěchá na rozjezd, my ostatní spřádáme ještě myšlenky na výlet do nádražky ve Střelicích, neboť jízdenky nám propadnou až o půlnoci. Nakonec vyhrává záchranná brzda upozorňující, že bychom se patrně už nedostali zpět do Brna a možná nestihli zítřejší křest. Jdeme na pivo do Lamploty, ale cosi nás zastavuje ve dveřích a otáčíme kormidlo směr Padowetz. LOL, to jsme si tedy pomohli. Voláme Pepině, která sice není nádražkový typ, ale dnes večer se vrátila po měsíci z Finska (úplně původně jsme si všichni zahrávali i s myšlenkou, že by se k nám cestou z Ruzyně do Brna připojila v některé z nádražek). K překvapení všech Pepina asi 10 minut po příjezdu domů kašle na vybalování a přijíždí za námi. Pijeme pivo a veselíme se. Rachejtle praskají. Lidé provolávají slávu. Kurtovo jméno jde od úst k ústům. Autobusy rozjezdů nám troubí na pozdrav. Z okna své vily se dívá pan Alfred Stiassni a usmívá se. Hvězdy jsou jak sedmikrásky.<br />
<br />
Fotoreportáž <a href="http://benfoto.rajce.idnes.cz/Nadrazky%2C_kveten_2015/" target="_blank">zde</a>.Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-53631805028576530962015-06-22T11:13:00.001+02:002015-06-22T11:13:40.799+02:00Traband na ObrFestuNa Trabandech jsem nebyl od loňského <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/12/krest-alba-vlnobeat-na-flede.html" title="Křest alba Vlnobeat na Flédě">listopadového křtu <i>Vlnobeatu</i> na Flédě</a>, což je na mě docela dlouhá doba. Takže když jsem zjistil, že Traband hraje na sousedském festiválku u fotbalového hřiště okrajové brněnské části, v Obřanech, tak jsem nemohl chybět. Dojel jsem až těsně před začátkem setu Trabandu, takže k předchozímu programu festivalu se nemohu vyjadřovat, hrály patrně nějaké místní kapely, žánrově dost odlišné, probíhala gastronomická soutěž a tak podobně, co zhruba dle našich představ patří k malému festivalu organizovanému radnicí malé městské části, či minimálně s její podporou. Když jsem zaplatil na vstupu a vešel jsem, tak jsem kromě Trabandu právě se dorozumívajícímu se zvukařem a nafukovacího hradu plného dovádějících dětí hned potkal jednoho známého, který se na organizaci festivalu podílel tím, že točil zmrzlinu; hned jsem jednu dostal, za což děkuji.<br />
<br />
Brzy poté již začal hrát Traband (i zde v plné sestavě s banjem). Zahájil písní <i>Vidím tě</i>, singlem z aktuálního alba, další na řadě byli <i>Indiáni ve městě</i> na přání potomků organizátora festivalu. Polovinu písní tvořily novinky z <i>Vlnobeatu</i>, Jarda zařadil také <i>Bez tíže</i> jako reakci na kozu procházející se pod pódiem, kupř. z nejstarších písniček nezaznělo nic, těžko říct, jak by se koncert dál vyvíjel, bohužel zhruba v půlce jej překazila docela velká bouřka. Když Jarda viděl, že se patrně dešti nevyhneme, pozval na pódium místní bubenické těleso Spálený sušenky, se kterými měli domluvené, že zahrají v několika písních. Nakonec stihli zahrát jen <i>Černý kafe</i>, pak musel být koncert přerušen. Původně bylo plánováno, že Spálený sušenky zahrají s Trabandem až na konci, naštěstí si Jarda včas uvědomil hrozící nebezpečí. Jak mi pak říkal, stejně mu bylo dost líto, že nedošlo na další naplánované písničky.<br />
<br />
Bouřka byla vydatná a po jejím odeznění už nešlo hrát na pódiu, stála tam voda. Během čekání v zázemí pro kapely si ale Robert zahrál s Mojmírem Bártkem, jehož The Young Pekáč byl na programu po Trabandech, a solidně to tam dechovkářsky rozjeli.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-XQobkrMYWzw/VYMGhhqe-8I/AAAAAAAAAJM/05730Hs1YgU/s1600/Dsc_1371.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://4.bp.blogspot.com/-XQobkrMYWzw/VYMGhhqe-8I/AAAAAAAAAJM/05730Hs1YgU/s320/Dsc_1371.jpg" /></a></div><br />
Když přestalo pršet, tak vyšli na trávník a tam pokračovali v jamování, přidala se i Jana s trumpetou. Kolem nich se utvořil hlouček a nadšeně je sledoval. Bártek Roberta i Janu slušně péroval. Hlouček hlasitých fanoušků Trabandu začal halekat známé songy, přidal se i Jarda a Robert s Janou a bylo z toho velké békání.<br />
<br />
<iframe width="485" height="297" src="https://www.youtube.com/embed/Ecn_cdCKGnI" frameborder="0" allowfullscreen></iframe><br />
<br />
Pak pořadatelé přeci jen dali prostor Young Pekáči a ti zahráli unplugged uprostřed hloučku na trávě. Jestli poté do noci pokračovala nějaká afterpárty bohužel už nevím, během setu The Young Pekáče jsem už spěchal domů.<br />
<br />
Takže koncert Trabandu byl bohužel sotva poloviční, ale zas tak mrzet to návštěvníky festivalu nemusí, večírek se vydařil.<br />
<br />
Pár fotek <a href="http://benfoto.rajce.idnes.cz/Traband%2C_ObrFest_2015/" target="_blank">zde</a>.<br />
<br />
<small>Traband, ObrFest, Brno-Obřany 13. června 2015: <i>Černý kafe</i>, <i>Indiáni ve městě</i>, <i>Bez tíže</i>, <i>Kantorovy varhany</i>, <i>Kabát '66</i>, <i>Mluv se mnou, miláčku</i>, <i>Písmem klínovým</i>, <i>Pokaždé když přicházíš</i>, <i>Vidím tě</i>.</small><br />
Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-89184440287835977012015-06-11T19:20:00.000+02:002015-06-11T19:20:58.815+02:00Jarní Zbytov 2015Nějak nestíhám a se zápiskem ze Zbytova mám rekordní zpoždění. Bude to tedy stručné a výstižné. Zbytov byl, bylo krásně, přijelo dost lidí, nějakou práci jsme udělali a těšíme se na příště.<br />
První v pátek přijel Malý vlk, kterého dovezl jeho otec br.fr.Š. (a při té příležitosti též navštívil Zbytov a pohovořil s Kellerovými), a Šárka, která sice Zbytov zná jak své boty, ale akce „Zbytov jak sviňa“ se zúčastnila poprvé.<br />
Z Brna přijela Jáchymem objednaná CK Pan Kostelník Tour, neboť p. Kostelník se rozhodl ten stejný víkend strávit s dcerou u známých v Jimramově. Páně Kostelníkovým vozem přijeli Ondřej s Klárkou, Bára P., Lucie s Radkem a Ben. Původně měl jet také Jáchym, ale nakonec kvůli tomu, že v neděli potřeboval přejet ještě jinam, jel po své ose, a tak byla zajištěna místa v autech pro všechny, kteří cestovali z Brna. S Jáchymem přijeli Terezka, Františka s Kurtem a Honza Dědič, který se, ač téměř místní, na tuto akci dostal poprvé. Poslední auto z Brna řídil Michal Doležel a vezl Klárku, Domču a Pepinu. Ačkoli vezl také nákup, na poslední chvíli nabral i Anežku Konečnou a auto bylo naplněno k prasknutí a vše se do něj vešlo jen zázrakem. Od Prahy přijela Lenka s Hašlerkou přes Sázavu, s Kadym přijel Vojta Máca (Pavla bohužel na poslední chvíli onemocněla), Jana V. a Hugo s Ditou. Úplně poslední dorazil Jony se Štěpánem a Helčou. Bylo to způsobeno tím, že Jony se cestou stavil v Havlíčkově Brodě a v jakési tamní hospodě začal opravovat housle pro Támar, což údajně upoutalo pozornost místních výpitků a Jony byl snad i chvíli nucen housle opravovat pod stolem. Přenos zpráv z brodské hospody na Zbytov zajišťoval Štěpán, který poté lakonicky poznamenal, že útrata v hospodě byla vyšší než peníze získané z opravy houslí. Přišla řeč také na to, že s Jonym přijeli v autě „pouze“ dva lidé. Jony k tomu poznamenal: „Dřív jsem jen řekl ‚Jedu‘ a měl auto plný holek, od té doby, co jsem se oženil, to nějak nefunguje.“<br />
Jak již bylo dopředu avizováno, Marta tentokráte už skutečně zatrhla naše roztahování se v kuchyni a byli jsme degradováni do myšárny. Malý vlk, který byl na Zbytově první a kterého jsem pověřil, aby Martu obměkčil, skutečně ještě před naším odjezdem z Brna telefonicky referoval, že pokus o obměkčení se nezdařil. Když jsme pak přijeli na Zbytov, nastala zvláštní situace, že dost lidí raději sedělo venku po tmě u kamenného stolu, protože se jim do studené myšárny prostě nechtělo. Nakonec jsme ale samozřejmě vzali s povděkem tento azyl, povečeřeli zde (včetně výborné polévky od Marty) a vytáhli víno, které tentokrát přivezl Jáchym. Když přijel už i Jony, proběhlo klasické přivítání a oficiální začátek, tentokrát jsem ale také vzpomenul to, že na podzim uběhne 10 let od prvního „našeho“ Zbytova, tj. tento Zbytov je jubilejním dvacátým. Při té příležitosti jsem vytasil sekt a počal jej rozlévat mezi lid za společného zpěvu písně „V sjití tomto pravme sobě jaká radost na Zbytově“. Honzovi se píseň zalíbila a navrhl, abychom ji šli zazpívat i Martě do ložnice. Po počátečním zdráhání jsme si uvědomili, že to Honza myslí vážně, a tak jsme skutečně vyšli po schodech a zazpívali píseň znovu (Malý vlk to tentokrát natočil). Poté, co jsme celou dvanáctislokou píseň Martě přezpívali, Jáchym případně poznamenal: „Honzo, já bejt Martou, tak bych tě zabil. Ona nás vyhodí z kuchyně do myšárny, abychom ji v noci nerušili, a ty vezmeš všech 30 lidí a přivedeš jí je do ložnice.“ Potom se pilo, že. Hrály se piškvorky. Poslední skupinka vytrvalců zůstala až někdy do půl páté, účastni byli Honza Keller, Jony, Franta s Kurtem, já a Malý vlk, který šel spát o trochu dříve, protože k hlavnímu probíranému tématu, tj. vzpomínkám na různé vodácké akce, neměl moc co přidat. Jáchym s Terezkou spali klasicky za kuchyní, Jony šel na pec, moje místo na půdě bylo obsazeno.<br />
<br />
Po snídani byla rozdělena práce. Tentokrát se neštípalo dřevo a také k hrabání toho bylo málo, takže nakonec té práce nebylo pro takový dav lidí tak moc, nebo byla složitější a málokdo si na ni troufnul. Což ve spolupráci s krásným počasím způsobilo v pozdějších hodinách znatelnou zahálku u velké části zbytovníků. Poměrně velká parta brzy po snídani vyrazila dvěma auty (Honzův žigul a Kadyho audina) kamsi do lesa, aby odvětvila a odvezla odtud soušky. (Honza tvrdil, že je to domluvené s majitelem lesa, tak mu budeme věřit.) V této partě jsem byl také, takže moc nevím, co se mezitím dělo na Zbytově. Parta se skládala z těchto úderníků: Kady, Honza D., Michal D., Máca, Kurt, Ondřej, Hugo. Honza Keller se mezitím vrátil na chvíli na Zbytov. Holky (Lucie, Anežka, Helča, Janča, Šárka, Pepina, Domča, Dita) hrabaly kdekoli, ale jak jsem již naznačil, na moc dlouho jim to nevydrželo. Další parta holek (Klárky, Bára, Terezka) se přihlásila na mytí oken ve stodole, ale nakonec z toho spíš byl úklid stodoly. Malý vlk čistil okapy. Radek s Hašlerkou snad elektrifikovali stodolu. Jáchym s Jonym se pustili do ryze odborné práce: výměny dveří z chodby do kuchyně. Lenka, Franta či Dita a Helča ryly záhony, Štěpán vykopával pařez a poté i jeden strom (který Jony minule tak prořezal, že se z toho nevzpamatoval). Lucie s Jančou vázaly proutí. Jáchym vozil hnůj od koní. Hašlerka s Malým vlkem vybourali okno do stodoly (také kvůli této práci snad byl projekt mytí oken ve stodole pozastaven), naštěstí přijel Filip Keller, aby na to dohlédnul. Filip s Honzou se pak jako dva zkušení praktici také zhostili prací kolem výměny dveří, když si už teoretici Jony s Jáchymem nevěděli úplně rady (ale buďme féroví: oba u práce na dveřích zůstali snad až do konce a výrazně přispěli k hladkému dokončení výměny). U již zmíněného kácení stromu Štěpánovi výrazně pomohl Radek, v závěru jsem se přidal i já a Pepina s Luckou jako pohádkové myšky z příběhu o velké řepě. Anežka s Terezkou čistily potůček. Ondřej, Klárka, Šárka, Honza Dědič a další, co se zde střídali, odkorňovali soušky přivezené z lesa, brzy po Zbytově byly použity k jakési výstavbě v Bělči. Anežka s Klárkou P. vyprášily koberce. Ale to se již blížil oběd a práce, jak jsem naznačil výše, ustávaly. Kromě odborných prací (nové okno do stodoly, výměna dveří) a nekončícího odkorňování (těch soušek se dovezlo fakt hodně) už pomalu začínalo být problém do něčeho píchnout, což způsobilo zvýšený výskyt polehávajících lidí v okolí kamenného stolu.<br />
<br />
Po obědě přijela na chvilku Debora s Agnes a Míša dnes již Kotěrová s malým Ondrou. Parta Radek, Kurt, Hugo a Štěpán přesadili modřín (později jsme byli svědky výměny názorů mezi Honzou a Martou: podle Honzova mínění by jehličnaté stromy měly být v lese a kolem chalupy by měly růst pouze stromy listnaté, Marta mu oponovala, že listnatých stromů je kolem chalupy dost a z jednoho malého modřínu se Honza nemusí potentovat), jinak už pokračovaly spíše jen práce výše kvalifikované jako odborné. K práci na novém okně se připojil dorazivší Honza Skála, který přijel i se svou ženou Martinou. Během dne přišlo na přetřes také to, že Jony má u sebe stále kytaru Malého vlka. Jony Malému vlku zaslíbil: „Já tu tvou kytaru, Vlčku, už brzy opravím. Já jsem si na to teď koupil takovou speciální svorku, takže to teď půjde snadno. I když, já teď vlastně nevím, kde ta kytara je. … No, buď je v Bejkovci nebo je u mě pod postelí.“ S malým zpožděním přijela během dne také Ráchel původně ohlášená již na ráno. Kolem čtvrté hodiny přijel náš host, Ráchelčina kamarádka Iva Sodomková. I když práce na výměně okna ještě neustala, začal kolem šesté program. Paní Sodomková mluvila o vývojové psychologii a o různých etapách v životě podle Erika Eriksona. Ze začátku programu přišla první jarní bouře a vypadla elektřina. Nakonec bylo zjištěno, že jsou jen vyhozené pojistky, a program pokračoval normálně za světla (umělého tedy). Paní Sodomková z nás byla patrně jaksi nervózní, ale vývojové etapy vysvětlila pěkně. Po programu a po večeři začala klasická večerní zábava, chvilku se zdržela i paní Sodomková, zakladatelé Zbytovů, tj. Kellerovi, Jony, Honza s Martinou a já, v kuchyni pohovořili o budoucnosti. Budoucnost bude! Vtipné bylo, že nově zasazené dveře do kuchyně tvořil zatím pouze rám, takže bylo skrz dveře vidět, kočka jimi bez problémů procházela. V kontrastu se „zákazem vstupu“ do kuchyně to vedlo k řadě drobných vtípků. Hovor o budoucnosti se samozřejmě časem obrátil ke vzpomínkám (např. na Humpolce) a k aktuálním otázkám, např. Jony vtipně pohovořil o domu v Pečkách. Pak Jony odjel. No a pak už se popíjelo, Honza zahrát několik známých hitů, když se odebral na lože, hrál chvíli dokonce i Jáchym a střihnul za podpory Ondřeje s Klárkou několik semaforských šlágrů. Poslední vytrvalci šli spát někdy kolem půl čtvrté, již se projevovala únava po pátečním ponocování. Po zkušenosti se svým místem z předešlé noci jsem se odebral na kvůli Jonyho odjezdu uprázdněnou pec.<br />
<br />
V neděli jsme jeli do Jimramova. Já jel s Jáchymem, který někde za Strachujovem zahlásil: „Víte, jaká je nejčastější věta evangelíků v neděli ráno? ‚Přijdeme o introitus!‘“ Kázal překvapivě Honza Keřkovský (ač místní farář byl přítomen), dokonce se také jakožto hostující basák zapojil do jimramovské kapely, která doprovodila dvě písně. Pak jsme šli do Bistra. Zde je třeba smeknout před Kurtem, který vida, že si všichni kolem dávají jakési laskominy, neomylně objednal sobě, jak je u něj již tradicí, pivo a tlačenku. Někteří odjížděli rovnou z Bistra, jiní se vraceli na Zbytov. Odjezd s panem Kostelníkem byl naplánován na druhou hodinu odpolední od Bistra, tentokrát jeli tito: Ondřej s Klárkou, Bára, Franta s Kurtem a já. Původní plán byl, že před odjezdem ještě jednou chvilku posedíme v Bistru, nakonec jsme se ale klasicky zakecali na Zbytově a museli si poněkud pohnout, abychom to pěšky stihli. Franta navrhla, abychom nešli po silnici, ale vzali to přes „horolávku“ (ke které jsme se přes mokřady s obtížemi dobelhali) a pak po turistické cestě na druhém břehu Svratky. Při přelézání „horolávky“ ještě ke všemu mírně zkomplikovaném drobnou kocovinou, jsme se ale jaksepatří zdrželi a k Bistru došli v podstatě na minutu přesně. Bára, která prohlásila „horolávku“ za života nebezpečnou a odmítla ji přelézt, šla do Jimramova sama po silnici a byla tam o dost dříve. Tímto dobrodružstvím skončil pro nás první letošní Zbytov a už se těšíme na ten druhý!Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-18637383536231187472015-01-03T18:03:00.000+01:002015-01-03T18:03:36.247+01:00Silvestr v Bejkovci 2014Bylo nás tam tolik, že jsem to raději sepsal.<br />
<br />
<b>sobota 27. prosince 2014</b><br />
Františka<br />
Kurt<br />
Ben<br />
Ježour<br />
Eliška<br />
<br />
a byl večer a bylo jitro, den druhý: <b>neděle 28. prosince 2014</b><br />
procházka: do Klatovce a kolem rybníků zpátky<br />
přijeli: Eva, Klárka s Michalem, Klárka s Ondřejem<br />
odjel: nikdo<br />
<br />
Františka<br />
Kurt<br />
Ben<br />
Ježour<br />
Eliška<br />
Eva<br />
Klárka H.<br />
Michal<br />
Klárka P.<br />
Ondřej<br />
<br />
a byl večer a bylo jitro, den třetí: <b>pondělí 29. prosince 2014</b><br />
procházka: Studená<br />
přijeli: Pepina, Lucka, Radek, Anička, Martin, Bára, Julča<br />
odjeli: nikdo<br />
<br />
Františka<br />
Kurt<br />
Ben<br />
Ježour<br />
Eliška<br />
Eva<br />
Klárka H.<br />
Michal<br />
Klárka P.<br />
Ondřej<br />
Pepina<br />
Lucka<br />
Radek<br />
Anička<br />
Martin<br />
Bára<br />
Julča<br />
<br />
a byl večer a bylo jitro, den čtvrtý: <b>úterý 30. prosince</b><br />
procházka: za trať<br />
přijeli: Jáchym, Domča, Jendič, Jirka, Bětka Michal., Bětka Michn., Jitka<br />
odjeli: Ježour, Eliška, Klárka, Michal<br />
<br />
Františka<br />
Kurt<br />
Ben<br />
Eva<br />
Klárka P.<br />
Ondřej<br />
Pepina<br />
Lucka<br />
Radek<br />
Anička<br />
Martin<br />
Bára<br />
Julča<br />
Jáchym<br />
Domča<br />
Jendič<br />
Jirka<br />
Bětka Michal.<br />
Bětka Michn.<br />
Jitka<br />
<br />
a byl večer a bylo jitro, den pátý: <b>středa 31. prosince</b><br />
procházka: Horní Dubenky<br />
přijeli: Honza, Fili, Anežka<br />
odjeli: Eva, Klárka, Ondřej, Anička, Martin, Bára, Julča<br />
<br />
Františka<br />
Kurt<br />
Ben<br />
Pepina<br />
Lucka<br />
Radek<br />
Jáchym<br />
Domča<br />
Jendič<br />
Jirka<br />
Bětka Michal.<br />
Bětka Michn.<br />
Jitka<br />
Honza<br />
Fili<br />
Anežka<br />
<br />
a byl večer a bylo jitro, den šestý: <b>čtvrtek 1. ledna</b><br />
odjeli: všichni<br />
přijeli: nikdo<br />
<br />
<b>Celkem: 27 lidí</b><br />
Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-26964915341478317842014-12-13T14:12:00.000+01:002014-12-16T17:39:30.508+01:00Nádražky, listopad 2014: Brno - Jeseník - Krnov - Ostrava - BrnoTak jsme zase vyrazili! Překročit další z železničních rubikonů, jak vtipně napsal Kurt ve své opět bohatě zpracované pozvánce, se kterými se tento blog může těžko měřit. Otázkou zůstává, kde jsme ten Rubikon nakonec překročili, osobně bych hlasoval pro Glucholazy na peážní trati, město duchů za vlkodlačími horami, kde žije jen jedna výpravčí a když zastaví vlak, tak nikdo nevystupuje ani nenastupuje, jen jedna slečna si jde zakouřit. A to se možná stále opakuje! Kdybych včera večer nekoukal na jednu americkou sci-fi, tak by mě to možná nenapadlo, ale nyní vidím zcela jasně, že (1) jsme se tam dostali do jiné časoprostorové dimenze a (2) Kurt je prorok. Konec blábolům: mým úkolem, který jsem si uložil, je co nejobjektivněji zaznamenat naše další nádražkové putování, takže to vezmu od začátku.<br />
<br />
Na letošní podzim Kurt naplánoval návrat na Ostravsko, inspirován letním puťákem (který také organizuje on) do Rychlebských hor a Jeseníků však trasu vedl přes Jeseník. Prvního nádražkového výletu na Ostravsko jsem se ještě neúčastnil (po výletu zakladatelů Kurta s Honzou do Kolína šlo o druhý ročník nádražek), pak jsem ale pod Kurtovým vedením absolvoval všechny spanilé jízdy: <a href="http://benskala.blogspot.cz/2013/03/nadrazky.html" title="Nádražky">Brno – Břeclav – Přerov – Brno</a>, <a href="http://benskala.blogspot.cz/2013/12/nadrazky-special-praha.html" title="Nádražky speciál - Praha">pražské nádražky speciál</a> a letošní <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/05/nadrazky-2014-brno-okrisky-znojmo.html" title="Nádražky 2014: Brno – Okříšky – Znojmo – Břeclav – Brno">Brno – Okříšky – Znojmo – Břeclav – Brno</a>.<br />
<br />
V sobotu 29. listopadu se kolem šesté hodiny ranní scházíme na brněnském hlavním nádraží. Je tu Kurt s Frantou, Lucka, která opět přijela z Prahy již den předem, Lucie, Robert s Radkem a já. Kupujeme čtyři celosíťové jízdenky pro dva dospělé a tři děti a jelikož je nás nakonec žel lichý počet, na toho posledního se skládáme. Uvelebujeme se v koženkovém kupé a vyrážíme. Kurt sedí u okýnka a někde u Vyškova poznamenává něco ve smyslu: „Hleďme, jak se nenápadně rozednělo.“ Před příjezdem do Prostějova si Lucie ještě odskakuje na záchod přetřít si rty rtěnkou. Při nádražkách neponecháváme nic náhodě.<br />
<br />
<b>1. Prostějov</b><br />
<small>Brno 6:28 – Prostějov 7:33, R 1403</small><br />
Do Prostějova přijíždíme s asi desetiminutovým zpožděním. Podle původního plánu jsme si zde měli dát jen jedno kolovací a za půl hodiny pokračovat do Zábřehu. Vzhledem k tomu, že v Zábřehu bychom ale také měli necelou půlhodinu a vlak už na odjezdu z Prostějova hlásí taktéž desetiminutové zpoždění, a vzhledem k tomu, že Zábřeh leží na významné křižovatce, takže je možno se tam podívat i jindy, nakonec tuto zastávku vypouštíme a o to déle sedíme v Prostějově, což nám vyhovuje, protože nádražka se nám dosti líbí. Kurt dává plný počet! V rohu sice stojí televize, ale (1) to není plazma a (2) je vypnutá. K nádražce ještě patrně patří nyní zavřený bufet naproti a hlavně velmi pozoruhodný hotel, do jehož „recepce“ nakukujeme cestou na záchod. Malá piva objednaná s vědomím časového presu doplňují velké škopky. Zvláště boduje Robert. Někteří pijí kafe, Kurtovi turek však nebrání i v pití piva. Telefonicky se dorozumíváme s Evou, která na nádražky cestuje z německého Kasselu spolu s Íráncem Alim (!), a vymýšlíme, kde se potkáme. Nakonec vítězí varianta, že na nás počkají v zábřežské nádražce a aspoň poreferují.<br />
Pivo: Kozel<br />
Kurtovo hodnocení: ***** z 5<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-c6C_SyunXlo/VIwUIV4BavI/AAAAAAAAAHc/AmRmglNBa54/s1600/Dsc_7066.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-c6C_SyunXlo/VIwUIV4BavI/AAAAAAAAAHc/AmRmglNBa54/s320/Dsc_7066.jpg" /></a></div><br />
<b>2. Lipová Lázně</b><br />
<small>Prostějov 8:35 – Lipová Lázně 10:59, R 905/1405<br />
původní plán: Prostějov 8:00 – Zábřeh na Moravě 9:10, Os 3714<br />
a Zábřeh na Moravě 9:32 – Lipová Lázně 10:59, R 1405</small><br />
V Zábřehu chvilku stojíme, protože se dělí vlak, a vítáme se s Evou a seznamujeme s Alim. Mluvíme s ním trošku anglicky, česky umí říct „ahoj, já jsem Ali“ a „nádražka“. Podle Evy není nádražka v Zábřehu nic moc. Pokračujeme do Lipové-Lázní, kde nás ale čeká mírná nepříjemnost: nádražka otevírá až ve dvanáct. Procházíme se v mlze po městečku, které nevypadá moc utěšeně, cestou nacházíme asi dvě hospody, obě zavřené. Před dvanáctou jsme zpátky na nádraží a radostně kvitujeme, že za stále ještě zamčenými dveřmi nádražky začíná mírný ruch. Sedáme si do čekárny a vysíláme Kurta jak Noe holubici. Asi za pět minut dvanáct přichází s radostným úsměvem a my se přesouváme do nádražky a vzápětí už mlsáme Holbu. V čerstvě otevřené nádražce je trochu zima, kdybychom přijeli později, asi by byla útulnější. I tak se nám tu dosti líbí. Je ale škoda, že, ač jsme tu v poledne, není tu nic k snědku. Absence jídel se ukáže být problémem skoro všech dnešních nádražek.<br />
Pivo: Holba<br />
Kurtovo hodnocení: **** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-6xfne1ypX0M/VIwYhvbZ8JI/AAAAAAAAAHo/Ff7JExVNJjE/s1600/Dsc_7096.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-6xfne1ypX0M/VIwYhvbZ8JI/AAAAAAAAAHo/Ff7JExVNJjE/s320/Dsc_7096.jpg" /></a></div><br />
<b>3. Jeseník</b><br />
<small>Lipová Lázně 13:04 – Jeseník 13:10, R 1407</small><br />
Následuje Jeseník, kde máme pouhých dvacet minut. Pingl si je toho vědom a žene nás si něco objednat možná až příliš drsně. Nedáváme si pivo, jsme rádi, že konečně aspoň na takovou chvilku potkáváme nádražku, kde je nějaké jídlo (i když samozřejmě svačiny z domova máme s sebou také) a objednáváme si převážně česnečku s vajíčkem, která je skutečně výborná. Oceňujeme také, že nádražka nabízí možnost objednat si jídlo s sebou i do vlaku, což někteří z nás využívají a dávají si tvarůžkovou pomazánku. Alimu nechutná. V nádražce stojí kulečníkový stůl a poblíž něj je na stěně <a href="http://benfoto.rajce.idnes.cz/Nadrazky%2C_listopad_2014/#Dsc_7101.jpg" target="_blank">iluzivní freska Jaromíra Jágra</a> v dresu Flyers od Mistra jesenické nádražky. Jágr je zpodobněn sedící na střídačce a upřeně sledující kulečníkový duel, nechybí jeho hlavní atributy: hokejka a osmašedesátka na pravém rukávu. Díky zachovanému znaku Flyers je možná i poměrně přesná datace fresky do doby v rozmezí let 2011 a 2012 (pokud nejde o přemalbu staršího díla, retro či sofistikovaný vtípek Mistra jesenické nádražky; na posouzení bychom potřebovali fresku lépe prozkoumat, na což nám dvacet minut vyplněných srkáním polévky nestačí). Následující vlak téměř nestíháme, což by byla dost výrazná čára přes rozpočet, protože po peážní trati jezdí jen pár vlaků denně.<br />
Kurtovo hodnocení: ***<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-tqpGvK4LXSk/VIwacFDgzvI/AAAAAAAAAH0/plOnB78brBw/s1600/Dsc_7102.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://1.bp.blogspot.com/-tqpGvK4LXSk/VIwacFDgzvI/AAAAAAAAAH0/plOnB78brBw/s320/Dsc_7102.jpg" /></a></div><br />
<b>4. Krnov</b><br />
<small>Jeseník 13:30 – Krnov 15:00, Sp 1665</small><br />
Cestou přes Polsko trochu pospáváme a jsme už takoví zmátožení, ale pivo v Krnově nás probírá. Nádražka je přístupná pouze zvnějšku nádraží, takže musíme projít průchodem, kde je obrovská plakátovací deska s nápisem „Krnov – informační systém“. Na desce ale nic není, pouze vprostřed je malý papír informující o tom, že se ztratil pes. Dojem z nádražky trochu kazí sázkařské automaty, které vidím snad prvně v životě. Lucii se nelíbí namalovaný kozel na stěně, to je ale v kozlovnách normální. K pití je ale Radegast, někdo si dokonce dává Gambrinus. Radek nemůže jinak, než si v Krnově dát Kofolu.<br />
Pivo: Radegast<br />
Kurtovo hodnocení: ***<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-feD_ydUxY1c/VIwj_VD4lOI/AAAAAAAAAIE/Kr7y5fUb7bo/s1600/Dsc_7103.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://4.bp.blogspot.com/-feD_ydUxY1c/VIwj_VD4lOI/AAAAAAAAAIE/Kr7y5fUb7bo/s320/Dsc_7103.jpg" /></a></div><br />
<b>5. Opava-východ</b><br />
<small>Krnov 15:44 – Opava-východ 16:25, Os 23511</small><br />
Z Krnova odjíždíme ve voze řady 010. Motorák 810 ještě občas někde potkávám, ale 010 je pro mě už skutečně rarita, kterou zažívám jen jednou za několik let. Kvůli zimě ale bohužel vzdáváme jízdu na plošině a jdeme dovnitř. Kurt s Frantou vybalují špek (myslím „slaninu“, i když rozdíl mezi „slaninou“ a „špekem“ je hned tématem k diskusi; jointa ve vlečném voze řady 010 by si asi Kurt s Frantou přeci jen neubalili) a všichni včetně Aliho si velmi pochutnáváme. Ali se učí nové české slovo a jednou z největších hlášek tohoto dne se stává Kurtovo pobídnutí „one more špek“.<br />
Nádražka v Opavě je plná (vlastně téměř všechny nádražky této tour měly celkem slušnou návštěvnost), ale u jednoho většího stolu sedí jen jeden dědula, který vyhovuje naší žádosti a stůl nám přenechává. Prostor je příjemný, klasické nádraží s vysokými stropy, dojem trochu kazí automaty hned u baru. Záchody jsou zpoplatněné, což ale Radek využívá alespoň k získání <a href="http://benfoto.rajce.idnes.cz/Nadrazky%2C_listopad_2014/#Dsc_7106.jpg" target="_blank">velmi pozoruhodného paragonu</a>.<br />
Pivo: Kozel<br />
Kurtovo hodnocení: *** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-01K_vZf0WGA/VIwpwyLLUdI/AAAAAAAAAIU/TzuUkNPBfoE/s1600/Dsc_7105.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://1.bp.blogspot.com/-01K_vZf0WGA/VIwpwyLLUdI/AAAAAAAAAIU/TzuUkNPBfoE/s320/Dsc_7105.jpg" /></a></div><br />
<b>6. Ostrava-Svinov</b><br />
<small>Opava-východ 17:30 – Ostrava-Svinov 18:02, Os 3427</small><br />
Z Opavy jedeme do Ostravy Ledovcem a někteří si sedáme na sedačky kolmo ke směru jízdy. Mám tak vynikající výhled na dvě slečny sedící naproti, jejichž rozhovor je tak neuvěřitelně debilní, až je to okouzlující. Evě, která s Alim mluví anglicky, zazvoní telefon a konverzace probíhá v němčině. Nedaleko sedící muž se neubrání obdivnému pohledu. Ali usíná a do svinovské nádražky poté vstupuje s rezolutním „not beer“. Svinovská nádražka je jedna z nejpříjemnějších této tour, trochu nás ale mrzí, že si nemůžeme srazit stoly, protože „vedoucí to zakázal“. V nádražce potkáváme staršího muže s hustým obočím, který si nese futrál od houslí. Pozoruhodné je, že tohoto houslistu jsme spatřili již v nádražce v Opavě! A aby toho nebylo málo, v Opavě i Ostravě seděl v nádražce jeden týpek s krosnou, který si něco psal do deníčku. Že by nějaký reportér webu <a href="http://www.vagus.cz/" target="_blank">Vágus.cz</a>? Pijeme pivo, já si dávám tuzemák, což Alimu překládám jako „shit potato rum“.<br />
Pivo: Radegast<br />
Kurtovo hodnocení: **** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-lrY5gXDUx0A/VIwrtp6Ac7I/AAAAAAAAAIg/ZWG82GFCxAw/s1600/Dsc_7112.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-lrY5gXDUx0A/VIwrtp6Ac7I/AAAAAAAAAIg/ZWG82GFCxAw/s320/Dsc_7112.jpg" /></a></div><br />
<b>7. Hranice na Moravě</b><br />
<small>Ostrava-Svinov 19:09 – Hranice na Moravě 19:32, Ex 530 Helfštýn</small><br />
Poslední zástavka je v Hranicích. Ali pije limonádu. Konečně nějaká nádražka s klasickými jídly, dáváme utopence. Ali je rád, že se konečně dočkal a pozná něco z české kuchyně. Paní za barem chtěla zavírat v osm, ale nakonec svolí, že zavře až v devět, jak má napsáno na tabulce s provozní dobou. V televizi běží Český slavík. V devět odcházíme a potácíme se v nádražní hale. Radek ji mírně vandalizuje.<br />
Pivo: Radegast<br />
Kurtovo hodnocení: **** 1/2<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-YcSXl3wXc_A/VIwseto-O0I/AAAAAAAAAIo/Q_eHOXCUAbA/s1600/Dsc_7127.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-YcSXl3wXc_A/VIwseto-O0I/AAAAAAAAAIo/Q_eHOXCUAbA/s320/Dsc_7127.jpg" /></a></div><br />
<b>8. Brno</b><br />
<small>Hranice na Moravě 21:23 – Brno hl.n. 22:56, R 820</small><br />
Ve vlaku pijeme ještě lahváče a snažíme se i trochu békat. V Brně na nádraží již tradičně většina z nás prchá na rozjezdy, Kurt s Frantou, Lucka a já čekáme na následující rozjezd v legendární Onderkově Lamplotě. Pochvalujeme si, že všechny nádražky této tour byly otevřené a vše vyšlo podle Kurtova <a href="http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/itinerar" target="_blank">itineráře</a> (s výjimkou Zábřehu, ale to jsem vysvětlil výše). Pochvalujeme si pěkné nádražky na trati. Trošku litujeme, že s vědomím, kolik nádražek je ještě před námi, s vědomím zodpovědnosti dostat se ten den zpátky do Brna, se nedokážeme až tak rozjet (Kurt s Frantou s láskou vzpomínají na druhý ročník nádražek, na kterém proběhla šílená kalba). Přesto se samozřejmě těšíme na příště, vypadá to na jarní trať Brno – Veselí nad Lužnicí, tentokráte už s přespáním.<br />
<br />
Další fotky <a href="http://benfoto.rajce.idnes.cz/Nadrazky%2C_listopad_2014/" target="_blank">zde</a>.Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-13548985094560863872014-12-09T20:02:00.000+01:002014-12-09T20:02:55.942+01:00Křest alba Vlnobeat na FléděTraband 27. listopadu 2014 křtil v Brně na Flédě své nové album <i>Vlnobeat</i>, u čehož jsem nemohl chybět. Vzhledem k tomu, že jsem si dva dny před tím spolu s lístkem koupil i zbrusu nové cédéčko, měl jsem <i>Vlnobeat</i> už vcelku naposlouchaný a na koncert se dost těšil, album je totiž zase skvělé!<br />
<br />
Traband nastoupil na ztemnělé pódium za zvuku nahrávky <i>Radiohitu</i> linoucího se z repráků a koncert zahájil singlem <i>Vidím tě</i>. V následujících padesáti minutách pak přehrál písničky z nového alba a já při poslechu těch písniček, které jsem za poslední dva dny znal pouze z cédéčka, zažíval takovou slast, které se mi už hodně dlouho nedostalo. A ač byl zbytek koncertu samozřejmě skvělý, v tu chvíli, kdy jsem měl uši plné <i>Vlnobeatu</i>, se zdál být jen slabším odvarem oproti tomuto vlnobeatovému začátku. Písničky z nového alba, už tak skvělé, jsou naživo naprosto luxusní, zvlášť takhle v celku, a zážitek to byl jedinečný, protože na pražský křest se nedostanu a na normálních koncertech už je Traband asi takhle v samostatném bloku nikdy nezařadí. Jediné dvě písničky trabandi nezahráli: <i>Rádiohit</i>, který diváci koncertu slyšeli alespoň ve studiové verzi (kdo ví, jestli to někdy Traband bude živě hrát, ruchy z přelaďovaného rádia jsou pro nahrávku dost určující), a <i>Moje kočka mňoukala</i>, o které jsem už <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/11/par-slov-k-tracklistu-noveho-alba.html" title="Pár slov k tracklistu nového alba Trabandu Vlnobeat">tady</a> psal, že ji Traband asi živě nehraje. Je to škoda zvlášť při vědomí toho, že kočka s rybou v puse je nyní jedno z log Trabandu natisklé na tričkách a mikinách (mikinu jsem si hned po koncertě koupil). Vtipný moment nastal, když Jarda ohlašoval, že teď zahrají jednu hodně starou píseň a Jana (stejně tak i já) si, řekl bych, myslela, že bude následovat <i>Do ticha</i> a místo toho Jarda začal <i>Píseň písní</i>. Po celou první část koncertu bylo vidět, jak se Jarda musí víc soustředit a trochu trne, aby to nezkazil, a jak si pak, když hrál <i>Indiány ve městě</i> atd. dost oddechl. Možná také trošku trnul, co na tento blok řekne publikum, které patrně nové album ještě moc neznalo. Obdivuju tu směs odvahy, trošku drzosti a zároveň sebevědomí, že písně obstojí, a hrát první hodinu koncertu jen novinky.<br />
<br />
Po tomto úvodním bloku na pódium vystoupil Rudolf Brančovský a spolu se zástupcem vydavatele pokřtil CD. Vymyslel, že přiměje lidi k mexické vlně (<i>Vlnobeat</i>) a do mávajícího davu jedno cédéčko vhodí. Kupodivu se mu to povedlo podle plánu a bylo to vtipné.<br />
<br />
<iframe width="485" height="297" src="http://www.youtube.com/embed/La4AcnLEzaI" frameborder="0" allowfullscreen></iframe><br />
<br />
Poté chvilku hrálo Zvrhlé duo +1, zahráli čtyři písničky a jednu nevydanou, kterou jsem slyšel poprvé. Podle Rudolfa jde o píseň křesťanskou.<br />
<br />
<iframe width="485" height="297" src="http://www.youtube.com/embed/F2QnROULXF0" frameborder="0" allowfullscreen></iframe><br />
<br />
No a pak nastoupil znovu Traband se svým průřezem minulými alby (začalo se, myslím, <i>Indiány ve městě</i> na žádost publika), poslední část koncertu tedy byla dosti podobná standardním koncertům kapely v této době. Na většinu nebo téměř většinu písniček už na pódium nechodil banjista Radim Huml. Ovšem na pár zajímavostí také došlo. Předně s Trabandem na tři písničky vystoupil pozounista Ondra Jiskra, který si <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/10/traband-na-kridlech-2014.html" title="Traband na Křídlech 2014">takto zahrál už letos na Křídlech</a>. S pozounem zaznělo opět <i>Černý kafe</i>, jinak už nehraná hitovka <i>Holubi / Škodná</i> a <i>Marie!</i> v dechnoverzi, tedy s trochu jinou aranží a s „klasickým“ tleskáním na začátku i na konci. Potěšila mě dlouho neslyšená <i>Princezna Lada</i> a větší překvapení nastalo, když si Jarda po delší době na chvilku sednul za klávesy a zahrál <i>Milovaného syna</i>! A když už tam seděl, tak přidal ještě <i>Lano, co k nebi nás poutá</i>. <i>Posla</i> Jarda trochu popletl a některé sloky zpíval víckrát, ten pohled, který si během toho vyměňovali Vašek s Janou, stál za to. Z každého předchozího alba Trabandu zazněla jedna dvě písničky a už se přiblížil konec koncertu. Na závěrečného <i>Černého pasažéra</i> Jarda pozval všechny, kdo dnes vystupovali, tedy tři hudebníky ze Zvrhlého dua a Ondru Jiskru, sloky <i>Pasažéra</i> pak zpíval na střídačku s Rudolfem.<br />
<br />
<iframe width="485" height="297" src="http://www.youtube.com/embed/KNb5aFqWBs0" frameborder="0" allowfullscreen></iframe><br />
<iframe width="485" height="297" src="http://www.youtube.com/embed/MeCxvsaczsg" frameborder="0" allowfullscreen></iframe><br />
<br />
No a na závěr dva přídavky, z čehož ten druhý byla samozřejmě <i>Sára</i>. Parádní koncert.<br />
<br />
Moc jsem tentokrát nefotil, ale pár fotek přesto <a href="http://benfoto.rajce.idnes.cz/Traband,_krest_alba_Vlnobeat,_Fleda/" target="_blank">zde</a>.<br />
<br />
<small>Traband, Fléda, Brno, 27. listopadu 2014: <i>Orel a panna</i>, <i>Sáro!</i>, <i>Přijíždí posel</i>, <i>Na širém moři</i>, <i>Černý kafe</i>, <i>Holubi / Škodná</i>, <i>Marie!</i>, <i>Lano, co k nebi nás poutá</i>, <i>Černej pasažér</i>, <i>Milovaný syn</i>, <i>Tichý muž</i>, <i>Indiáni ve městě</i>, <i>Kantorovy varhany</i>, <i>Princezna Lada</i>, <i>Pokaždé když přicházíš</i>, <i>Kabát ´66</i>, <i>Trofeje</i>, <i>Mluv se mnou, miláčku</i>, <i>Nepoužitelnej</i>, <i>Do ticha</i>, <i>Tenhleten den</i>, <i>Píseň písní</i>, <i>Úhel pohledu</i>, <i>Písmem klínovým</i>, <i>Vidím tě</i>, <i>Ta radost!</i><br />
Zvrhlé duo +1: <i>Postel</i>, <i>Ty jsi má</i>, <i>Běž dál</i>, <i>Fousy</i> + jedna nevydaná</small>Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-39703036363102814802014-11-27T15:42:00.002+01:002014-11-27T15:43:51.008+01:00Podzimní Zbytov 2014Z cestou na Zbytov to tentokrát bylo vcelku jednoznačné. Z Prahy i Brna přejelo v pátek po dvou autech. Michal Doležel dovezl Klárku, Pepinu, mě a 26 litrů vína (počítalo se i s Domčou, ta ale na poslední chvíli dala před Zbytovem přednost nějakému restaurování), o něco později pak přijel David Koňař s Radkem, Luckou, Frantou a Kurtem. První na Zbytově poměrně těsně před Brňáky přistál poloprázdný Šveco-Hančilovic devítimístňák, ve kterém Ondra kromě nákupu uskladněném v popelnicích přivezl svého bratra Tomáše, Štěpána, Huga, Páju N. a Jesetera – jedinou páteční výjimku mezi „Pražáky“ a „Brňáky“ –, který do auta přestoupil z autobusu v Hlinsku, ač tak mohl učinit již v Chrudimi, ale to by se pak nekonala honička dodávky a autobusu setmělou Vysočinou. O dost později po prvních třech autech dorazil Kady s Luckou N. a Jeníkem, Jeník měl do šesti službu na Vrátnici a tak vyráželi z Prahy pozdě. Na stole na nás čekala pohlednice od Mácy. Vynechal jsem tentokrát upozornění na to, kde se nechází mé místo, s tím, že už to beztak všichni vědí. Ó, jak naivní jsem byl! Na mém místě spala Lucka P. a ráno, když jsem ji na to jemně upozornil (skutečně jemně, protože jsem se vyspal na peci), pravila: „Cože? Já myslela, že tvé místo je na to samostatné posteli pod oknem!“ Tam jsem, přátelé, v životě nespal! Večer probíhal zbytovsky poklidně, Štěpán vyprávěl nějaké historky z dráhy, Honza Keller Davidovi, který zde byl poprvé, a dalším zájemcům ukazoval okopírované staré záznamy z matrik o dřívějších majitelích zbytovského panství. Chvilku jsme také zpívali: Jeseter hrál na Kadyho kytaru nějaké ježkárny (<i>Golema</i> jsme však zabalili po prvních dvou slokách) a šlitrovky, později došlo i na tátovky. Pak si ještě vzpomínám, že večer dospěl k tomu, že jsem z počítače na ukázku pustil šlágr <i>Nej, nej, nej</i> (nejhezčí je láska ještě plachá). Spát jsme šli vcelku brzy, někdy kolem třetí.<br />
<br />
Ráno svítilo mezi mraky sluníčko a vypadalo to na nádherný podzimní den. Kolem poledne se pak sice víc zatáhlo, ale na to, že byl už listopad, jsme si snad ani nemohli přát lepší počasí. Pomalu jsme končili se snídaní (Honzův rozpis prací byl také již zaplněn), když vtom přijel Jony z Bejkovce (další sobotní příchozí by si z něho měli vzít příklad) a naše setkání na Zbytově se tím pádem dostalo na vyšší level. Pak jsme se pustili do práce a jelikož to bylo s chutí, hned jsme hlásili půl hotovo. Dřeva do kuchyňských kamen bylo na zápraží dostatek, dřevaři (Jeseter, Michal, Jeník a Franta) tedy zpracovávali větší kousky do kamen v patře u Kellerů. Hrabání kdekoli se opět zhostily Lucka P., Franta (jak to všechno stihla, nechápu), Pája a Pepina. Radek čistil všechny zbytovské okapy jak zvenčí, tak na dvorku. Speciální skupina Štěpán-Hugo-Kurt zlikvidovala dětskou prolézačku, neb Marta prohlásila, že všechna vnoučata už odrostla hrám a dovádění. Oproti plánu ale likvidátoři nakonec některé části prolézačky (např. skluzavku) uložili v kůlně, takže vnoučata si ji mohou znovu vystavět. Jiní úderníci (Kady a bratři Ondra s Tomem) pokračovali na úpravách podlahy ve stodole, z této práce se stává zbytovský evergreen, nahradila tak práce kolem včelína, kde si Honza už povážlivě dlouho nevymyslel žádný zlepšovák. David a já jsme odkorňovali klády, ze kterých snad bude jakási stavba v Bělči. Klárka s Luckou P. otloukaly omítku kolem vrat, Klárka či Radek později také střídali pracovníky u odkorňování. Jony ze svých devatero řemesel pro tentokrát vybral to dřevorubecké a kácel a prořezával stromy. Před obědem přivezl Miki Erdinger Rebeku dnes-již-Švecovou ze schůze COMu a než odjel do Dalečína, kam ho táhlo srdce, utrousil tři hlášky, po kterých se Kurt řehtal, až se za břicho popadal, a domluvil s Honzou kázání ve Sněžném, po čemž mu Marta od svého květinového záhonku hrozila zdviženým prstem (nebo snad pěstí?). Těsně před obědem také stihli přijet Ráchel s Petrem, kteří přivezli i Terezu Est. s Vojtěchem. Ráchel tedy tentokrát nebděla nad přípravou oběda, ale ten byl samozřejmě stejně dobrý jako vždy. Nově příchozí se po obědě zapojili do práce, Petr a Vojtěch vrostli do dřevařské party, Rebeka s Terezou prostřihávaly jakési hloží u silnice. Kolem třetí hodiny přijel na chvilku Filip Keller s jedním ze svých potomků, ve kterých se ale bohužel plně neorientuju, a odvezli si do Svitav nějaké sborové stoly přes léto uložené na Zbytově. Krátce po něm přijel i Honza s Martinou, ti už se ale do žádné práce nehrnuli. Však už před čtvrtou hodinou přijel host Petr Štulc, zaměstnanec ČEZu, který asi hodinu poté začal své povídání o elektrárnách. Chvíli času, která zbývala do začátku programu, využili někteří neúnavní k přátelskému fotbalovému mači. Zajímavé je, že kromě Jeníka a Jesetera šlo o členy údernických part (prolézačkáři Hugo a Štěpán a podlaháři Ondra s Tomem). Nabízí se otázka: Jde o tak schopné úderníky, kteří mají tolik energie na rozdávání a fotbal, nebo o flákače? Nabízí se také druhá, sportovní, otázka: Hráli proti sobě podle pracovního zařazení? Ani na jednu otázku vám, milí čtenáři, neodpovím. Program se protáhnul snad až do osmi povzbuzován dotazy některých technicky zaměřených hochů. Dívky se moc neprojevovaly, pouze Rebeka si jednou vzala slovo, čímž ještě vzrostl obdiv k ní od přítomných mužů. S Ráchel jsme se pak dohodli, že po několika programech spíše techničtějšího rázu, bude dobré změnit směr. Těšte se na jaro a přijeďte. Večeře byla klasická zbytovská. Překvapivě po ní ale nezbyly brambory (naopak tvaroch trošku ano), takže pak nebylo co jíst v nočních hodinch, příště to musíme lépe promyslet. Před večeří se na Zbytově stavila trojice vandrovníků, které nikdo z nás neznal, šli kolem, stavili se pozdravit Kellerovy a chvíli se zdrželi. Nadšenci Jeseter, Štěpán, Jeník, Kolib, Vojtěch a Hugo v kuchyni u okna rozbalili Funkenschlag (netradičně do elektrické sítě zapojovali města na Sibiři), který Jeseter dovezl v souvislosti s programem (Jeseter také položil závěrečnou otázku programu, která zněla „znáte Funkenschlag“; pan Šulc se sice tvářil, že ne, ale pak, myslím, vyšlo najevo, že už to někdy viděl). Překvapivě nevyhrál Hugo, skončil docela vzadu a zvítězil Štěpán! Během partie Funkenschlagu odjela Ráchel s Petrem. Pak se Kolib zhostil kytary a doprovázen oběma Vojtama zahrál pár klasických hitů (<i>Blond holka</i>, <i>Amerika</i>, <i>Nechte zvony znít</i>, <i>Stín katedrál</i>, <i>Jednou mi fotr povídá</i>...), pak ale šel spát, Vojtěch též. Pili jsme Tullamorku. Pak se chvíli nic moc nedělo a lidé pomalu odcházeli na kutě. Já jsem odešel na záchod s tím, že až se vrátím, tak to s Kurtem rozjedeme a capella. Úplně jsem tomu teda nevěřil, ale kdo ví, jak by se večer vyvinul, kdyby si Kurt po mém příchodu neodešel pro něco na půdu a tam neusnul. My zbylí jsme se ale pustili do debaty, která se zapíše zlatým písmem po bok těch nejlegendárnějších zbytovských nadranních diskusí. Začalo to tak, že jsem si s Frantou nad Google Earth a Wikipedií ujasňoval některé zeměpisné skutečnosti (např. jestli Ukrajina sousedí s Maďarskem, kde přesně leží Moldavsko a jak je široký Beringův průliv). Diskuse se pak zcela zvrhla např. v otázku jaké jsou přesně rozdíly mezi koncertem a divadelním představením z pohledu toho, kdo stojí na jevišti. To už v kuchyni byli jen Franta s Pepinou, Jeseter, Jeník, mlčící Pája, já a Kurt, který se z půdy navrátil asi po dvou hodinách a hrozně se omlouval, že usnul, a mlčky se (patrně marně) snažil dostat na vlnu, po které jel zbytek diskutujících. A Jony spící na peci. Diskuse to protáhla do skoro půl sedmé – což je strašlivé –, za stálého dolévání z lahve tullamorky podroušeným Jeníkem. Jelikož na peci spal Jony, musel jsem se chtě nechtě vydat na průzkum půdy. Moje místo bylo samozřejmě obsazené, to jsem jaksi očekával, ještě horší ale bylo, že obsazená byla všechna místa! PŘESNĚ KVŮLI TĚMTO STAVŮM V DOBĚ, KDY JIŽ POMALU VSTÁVÁ NEDĚLNÍ SLUNCE (neboť v naprosté většině případů chodím na Zbytově spát s posledními), JSEM SI SVÉ MÍSTO JAKO ZBYTOVSKOU KONSTANTU A SVÉHO DRUHU INSTITUCI PŘED DRAHNÝMI LETY ZAVEDL A JEHO IGNOROVÁNÍ ZE STRANY VŠECH OSTATNÍCH JIŽ PŘESTÁVÁ BÝT VTIPNÉ!!!<br />
<br />
V neděli jsme jeli do kostela do Jimramova, takže bylo potřeba vstát brzy. Budíčku v podání zpěvu z EZ jsem se zhostil osobně, ještě víc ale spící budil následný Kurtův smích z horní půdy. Nejdřív ale odjížděl Honza Keller, který ten den sloužil v Horní Čermné. Pak ale volal Martě a z hovoru jsme pochopili, že si zapomněl kázání, takže mu ho Marta ještě honem posílala e-mailem. Bohoslužby byly dětské o povolání rybářů za učedníky, zkusím příště plánovat Zbytovy na jiné než první neděle v měsíci, což ale bude obtížné. Pak jsme šli samozřejmě do Bistra (na samospoušť před vchodem se s námi tentokrát vyfotila i Marta!), kde Kurt léčil kocovinu pivem a tlačenkou. Někteří (Jony) odjížděli pak už rovnou, ostatní se vrátili na Zbytov (Hugo, který odjížděl přímo z Jimramova, si klasicky kokotsky vystřelil z těch, co se vraceli na Zbytov, když volal, že v Bistru se po našem odjezdu postrádají klíče od záchodu), kde po úklidu nastal všeobecný rozjezd. Já jsem jel opět s Michalem, který spěchal do Brna. Poslední na Zbytově patrně klasicky zůstali Franta s Kurtem, takže Brňáci z Davidova auta. Zbytovská jistota posledních let, že v neděli bude nejkrásnější počasí a o to horší bude příjezd do Brna, tentokrát padla. Padla totiž hrozná mlha. Jinak se Zbytov ale samozřejmě opět skvěle vydařil a už se těším na příští, jubilejní dvacátý (!).Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3903816986233284219.post-87330408984255326682014-11-20T19:40:00.000+01:002014-11-20T19:48:36.970+01:00Pár slov k tracklistu nového alba Trabandu VlnobeatVčera jsem po dlouhém čekání a pídění konečně na internetu narazil na seznam písniček z nového alba Trabandu <i>Vlnobeat</i> (<a href="http://www.protisedi.cz/article/traband-vydava-nove-album-vlnobeat-radikalni-lovestory" target="_blank">v tomto článku</a>). Album vyjde snad již příští týden a něco kloudného o něm budu moci napsat až pak, přesto tuto chvíli využiju k sepsání textu mého oblíbeného žánru „pár slov k tracklistu“. Podobně jsem psal už o <a href="http://benskala.sweb.cz/ben/blog/b/1_410.htm" title="Pár slov k tracklistu nového alba Trabandu. - 13.4.2010">Domasa</a> a o albu <a href="http://benskala.blogspot.cz/2011/05/par-slov-k-tracklistu-noveho-alba.html" title="Pár slov k tracklistu nového alba Trabandu Neslýchané">Neslýchané!</a>.<br />
<br />
Tentokrát žel můj článek nemůže přinést nic moc objevného, což možná i souvisí s tím, že jsem tento rok slyšel Traband naživo pouze na festivalech <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/09/traband-na-jimramove-2014.html" title="http://benskala.blogspot.cz/2014/09/traband-na-jimramove-2014.html">Otevřeno Jimramov</a> a <a href="http://benskala.blogspot.cz/2014/10/traband-na-kridlech-2014.html" title="Traband na Křídlech 2014">Křídla</a> v srpnu a v září; něco na toto téma jsem poznamenal už v článku o setu v Jimramově, budu se tedy navíc dost opakovat.<br />
<br />
<i>Vlnobeat</i> přináší 14 nových (tj. „nikdy nevydaných“) písní:<br />
1. <i>Pokaždé když přicházíš</i><br />
2. <i>Kabát ´66</i><br />
3. <i>Trofeje</i><br />
4. <i>Mluv se mnou, miláčku</i><br />
5. <i>Nepoužitelnej</i><br />
6. <i>Do ticha</i><br />
7. <i>Tenhleten den</i><br />
8. <i>Píseň písní</i><br />
9. <i>Úhel pohledu</i><br />
10. <i>Písmem klínovým</i><br />
11. <i>Moje kočka mňoukala</i><br />
12. <i>Rádiohit</i><br />
13. <i>Vidím tě</i><br />
14. <i>Ta radost!</i><br />
<br />
Pokud se nepletu, dosud vůbec neznám pět písní, tj. zhruba třetinu alba (<i>Trofeje</i>, <i>Píseň písní</i>, <i>Písmem klínovým</i>, <i>Rádiohit</i>, <i>Ta radost!</i>). Protože, jak jsem již psal, jsem poslední dobou koncerty Trabandu bohužel zanedbával, je otázkou, jestli tyto písničky Trabandi na koncertech hráli nebo jestli jsou novinkou pro všechny fanoušky. K tomu můžu ještě přidat <i>Vidím tě</i>, kterou znám jen jako singl na Soundcloudu Indies Scope, vydavatele alba <i>Vlnobeat</i>, na živo jsem ji také ještě neslyšel.<br />
<br />
Nejstarší písní na albu je, zdá se, hit <i>Do ticha</i>, který mám na nahrávce z koncertu z dubna 2000 (nahrávka je ke stažení na <a href="http://traband.xf.cz/" target="_blank">webu Evangelického Traband Funclubu</a>). Velkým milovníkem této písně je trabandofil zvaný Joudínek, který má nyní na směrování Trabandu i nějaký vliv, je možné, že se za píseň přimluvil. Každopádně ji Traband v poslední době hraje na koncertech podstatně častěji než dříve a vydání na tomto albu jsem očekával a jsem rád, že jsem se dočkal.<br />
<br />
<i>Kabát ´66</i> jsem poprvé a do letošního Jimramova naposled slyšel 22. srpna 2010, když Jarda vystupoval sólově. Spolu s touto písní zahrál i další neznámé a od té doby neslyšené: <i>Starej saxofon</i> a <i>Černá a bílá</i>, které asi zapadly. Třeba se někdy dokopu k tomu dát na Youtube záznam tohoto Jardova sólového vystoupení.<br />
<br />
<i>Úhel pohledu</i> jsem poprvé slyšel <a href="http://benskala.blogspot.cz/2012/12/traband-lucie-redlova-brno-6-prosince.html" title="Traband a Lucie Redlová, Brno 6. prosince 2012">6. prosince 2012 v brněnském Metru</a>. Jako host v této písničce vystoupil frontman skupiny Poletíme? Rudolf Brančovský a já to bral jako takovou legrácku, raritu. To, že to teď hraje Traband sám a písnička dokonce vychází na albu, mě trochu překvapilo. Nikoli však nepříjemně.<br />
<br />
Další dvě nové písničky, <i>Pokaždé když přicházíš</i> a <i>Moje kočka mňoukala</i>, znám od <a href="http://benskala.blogspot.cz/2013/06/poletime-traband-v-kurimi-7-cervna-2013.html" title="Poletíme? a Traband v Kuřimi, 7. června 2013">koncertu 7. června 2013 v Kuřimi</a>. Zatímco <i>Pokaždé když přicházíš</i> jsem od té doby slyšel na všech třech koncertech Trabandu, kde jsem byl (i když v <a href="http://benskala.blogspot.cz/2013/09/traband-v-hlinsku-6-zari-2013.html" title="Traband v Hlinsku, 6. září 2013">Hlinsku 6. září 2013</a> jen během zvukovky), písničku <i>Moje kočka mňoukala</i> jsem od té doby neslyšel a byl jsem zvědav, jestli se na album dostane.<br />
<br />
No a poslední dvě až tři písničky (<i>Mluv se mnou, miláčku</i> a <i>Tenhleten den</i> s drobnou citací songu <i>Jsme tady jen na chvíli</i> od Otcových dětí a snad i s citací melodie hitu Marty Kubišové <i>Tak dej se k nám a projdem svět</i>) znám až od letošního Jimramova. Třetí pro mě dosud neznámá písnička, kterou letos Traband na Jimramově zahrál, <i>Divoká stvoření</i>, by se mohla na albu skrývat pod jménem <i>Nepoužitelnej</i>. A co se skrývá pod jménem <i>Ta radost!</i>? Další písnička nebo jen nějaká variace na <i>Tenhleten den</i>? Moudřejší budu až budu mít album v ruce, což bude brzy.<br />
Benhttp://www.blogger.com/profile/10129441768682147880noreply@blogger.com2