V neděli 10. ledna 2016 jsem byl na premiéře inscenace Diagnóza Hamlet v brněnském divadelním studiu Paradox. Jedná se o studentské představení v režii Vítězslava Větrovce. Ač bych podle názvu inscenace čekal spíš nějaký experiment, aluzi na Shakespeara nebo tak něco, před malým hledištěm zaplněným do posledního místa se odehrál vcelku klasický Hamlet. Podobně jako před půldruhým rokem ve studiu Marta tedy žádné velké překvapení. Jeden zásadní rozdíl oproti všem ztvárněním, které jsem kdy viděl, zde ale přeci jen byl: Hamleta hrála herečka (skvělá Tereza Lexová).
Představení se odehrává v malém prostoru, kde se rozdíl mezi hledištěm a jevištěm pozná jen podle židlí a podle toho, kam míří světla. Herci mohou kromě uličky mezi židlemi v hledišti, odkud na začátku přišli, využívat jen dveře v zadní stěně, často tedy zůstávali na jevišti, i když jejich postavy byly mimo děj. Svádí to k tomu, aby se na pozadí různě přesouvali a výmluvně chodili kolem těch právě hrajících, jako tomu bylo před pár lety v Huse, ale je to naštěstí využito střídmě, s větším důrazem snad jen v jediné scéně. Jediným větším scénickým prvkem na jevišti je velký šutr postavený uprostřed, nikde žádné balkóny, ochozy či propadliště, herci se tedy celou hru pohybují pouze na malém prostoru kolem šutru. Na stěnách jsou různé nápisy křídou, což je využito jednak ke gagům Rosencrantze a Guildensterna, kteří často chodí okolo stěn a nápisy mažou houbou, zřídka také k věcem souvisejícím přímo s textem hry, např. Hamlet na zeď napíše svůj dopis Ofelii [2,2.109]. Herci mají zajímavé moderní kostýmy, společným znakem je, že všichni mají paruky nebo výrazně obarvené a upravené vlasy.
Celá hra je jakoby rámována tím, že její děj vypráví Horacio, tak jak byl Hamletem pověřen v [5,2.342-349]. Napřed předstoupí všechny postavy a Horacio je představí a řekne, jakým způsobem zemřely. Pak teprve začíná samotná hra, pokud se nepletu, vynechána je scéna [1,1] a začíná se podobně jako v Huse rovnou Claudiovým státnickým projevem v [1,2]. Claudius je zahrán dobře, ale celkově je královský pár trochu upozaděn, Gertruda se kromě ložnicové scény [3,4] skoro nedostane ke slovu. Výrazný je Polonius, který, i když herec normálně chodí, celý svůj part odehraje v sedě na kolečkovém křesle, což nahrává různým gagům. Vypuštěna je však celá jeho scéna s Reynaldem [2,1] a výrazně zkrácen je velmi výživný dialog s Claudiem, ve kterém mu dokazuje, že za Hamletovým šílenstvím je láska k Ofelii [2,2.85]. Rosencrantz a Guildenstern rozehrávají vysloveně klauniádu (mají i naznačené červené nosy), jednak zahajují každou jednotlivou scénu slovy „scéna první /druhá / atd.“ a názvem té scény, což je většinou nějaký vtipný souhrn toho, o co ve scéně půjde, nebo nějaký zásadní citát textu, který ve scéně zazní. Navíc hrají i divadelníky (takže scéna příjezdu Rosencrantze a Guildensterna a scéna příjezdu herců [obojí v 2,2] jsou sloučeny v jednu) a na hře ve hře [3,2] se dost vyblbnou, publikum chvílemi řičelo smíchy. A do třetice stejní herci pak hrají i hrobníky s dalšími vtipnými momenty. Např. rozhovor s Hamletem, který se jich po jejich příjezdu ptá, jestli přijeli sami nebo pro ně král poslal, je velmi povedený. Toto zjedodušení, kdy Rosencrantz a Guildenstern hrají i herce, zasáhne výrazně do textu: myslím, že úplně vypadla debata o Pyrrhovi [2,2.428-511] a navazující Hamletův monolog Jsem darebák a trapný ničema [2,2.540-597], naopak Rosencrantz s Guildensternem úspěšně sekundují Poloniovi v jeho žvatlání „tragédie, komedie, hra historická, pastorální, pastorálně komická, historicko-pastorální…“ v [2,2.391]. Po hře ve hře je ale vypuštěn dialog o hraní na flétnu [3,2.338], následuje krátký dialog Hamleta s Poloniem „Vidíte tamten mrak? Že je to skoro velbloud?“ [3,2.368], který je patrně vcelku náročné zrežírovat, protože se odehrává v čase všeobecného shonu a rozrušení. Tak i zde se, myslím, moc nepovedl a zapadl. Vcelku nevýrazná mi přišla Ofelie. Fortinbras se ve hře vyskytne pouze jednou, vlastně dost nesystémově, moc tam nezapadá, komunikuje s publikem jako by to bylo jeho vojsko.
Zvláštně je pojato šílenství Hamleta a Ofelie. Hamlet prohlásí, že se bude chovat divně [1,5.171?, podobným způsobem tohle Hamlet glosoval i v nedávném NT Live s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli] a následuje scéna, ve které s Rosencrantzem a Guildensternem v šíleném rytmu pogují na nějakou moderní hudbu, zbytek hry se pak ale Hamlet chová vcelku normálně. U Ofelie se pak šílenství jeví tak, že jezdí na Poloniově křesle a zpívá si, úplně vyškrtnuta je scéna s květinami [4,5].
Podobně jako před lety v Činoherním studiu v Ústí nad Labem s Romanem Zachem v hlavní roli i zde chybí duch. Zatímco v Ústí ale úplně chyběla jeho postava a scény s ním, zde nevystupuje fyzicky, ale je přítomen. To, co říká Hamletovi na hradbách, reprodukuje zkráceně Horacio (zatímco Hamlet upřeně hledí přes diváky), citelně ale duch chybí v ložnicové scéně, kde Hamlet najednou začne mluvit z cesty (repliky, kdy mluví s duchem), ale není to nijak vysvětleno a pokračuje se normálně dál.
Jako drobně nedotažené mi přišly i scény, kdy je některá postava skryta ostatním. Cladius a Polonius říkají, že se skryjí a budou pozorovat Hamleta s Ofélií, ale pak se na to nějak zapomene (možná tím, že jsou všichni herci stále na scéně). Podobně Polonius v ložnicové scéně vůbec předem neříká, že se ukryje, prostě začne v jednu chvíli volat o pomoc a Hamlet ho jakoby ukrytého za závěsem zastřelí (ano, Polonius je zastřelen, což, jak jsem psal výše, je prozrazeno hned na začátku hry Horaciem). A opět, Ofelie je v tuto chvíli také na jevišti, což je v představení hned využito tak, že ihned spatří svého mrtvého otce a s pláčem se k němu vrhne).
Trošku zvláštní bylo i to, že Hamlet vysvětluje, jak se dostal zpátky z cesty do Anglie až po scéně pohřbu. Naopak velmi dobře a pochopitelně vyznívá Hamletovo vysvětlení či omluva, proč se během pohřbu tak obořil na Laerta. Nevzpomínám si, že bych to někdy viděl takhle jasně.
Závěrečný souboj je opět podobně jako ve zmiňovaném představení v Huse na provázku odehrán ve stoje, pouze Osrik (hraje jej stejný herec jako Polonia) vtipně pobíhá mezi herci a hlásí zásahy. Hlavní vyprávění toho, co se děje, ale přebírá Horacio a jako dobré odlehčení v jednu chvíli hlásí, že omylem je bodnut také Osrik, který pak musí, ač se mu nechce, opět zahrát mrtvého. Slabinou tohoto „souboje ve stoje“ je, že člověk během něho těžko postřehne poměrně zásadní věci jako výměnu rapírů apod.
Hra končí tím, že Horacio zbytkem otráveného vína polije vrchol šutru uprostřed jeviště a pak to zapálí. Modrý plamen pomalu dohasíná a nastává tma.
Inscenace je dosti zajímavá s pozoruhodnými hereckými výkony (výborný ženský Hamlet, vtipná dvojice klaunů a Polonius), ale jak vyplývá z výše uvedeného nahodilého výčtu, skoro vše už jsem někde viděl.
Hrálo se s textem v překladu Zdeňka Urbánka, ze kterého také cituji.
William Shakespeare: Diagnóza Hamlet,
překlad Zdeněk Urbánek, Divadelní studio Paradox, Brno, 10. ledna 2016, premiéra
režie: Vítězslav Větrovec
dramaturgie: Karolina Ondrová
hrají: Tereza Lexová, Matěj Nešpor, Jakub Urbánek, Monika Okurková, Michal Mančík, Natálie Pelcová, Adam Wicha, Josef Zachar, Vojtěch Hříbek, David Tchelidze
Pár fotek z děkovačky zde. Fotky z premiéry od Martina Chylika, který seděl vedle mě, zde na Facebooku.
Žádné komentáře:
Okomentovat