Podzimní Zbytov 2010

Cesta na Zbytov pro mě začala tak, že do Chrudimi přijela Bára s Jakubem a zatímco se Jakub poflakoval po bytě, jak to umí jen on, šéfkuchař Bára podle podkladů z minulých Zbytovů, které jsem jí dodal, rychle sepsala, co je potřeba nakoupit. Pak jsme se otočili v Chrpě, kde jsme nabrali jídlo, které zbylo po Pobytu v Pusté Rybné, a vyrazili do Tesca. Během doby, kdy jsem s Bárou nakupoval, si Kolib stihl koupit trenky a Jakub ponožky a bloček na poznámky. Cestou na vysočinu nám v autě hráli Berani a cítil jsem se trochu jako bych seděl v žigulu Fandy Zbořila. Na Zbytov jsme dorazili po půl osmé současně se Štěpánem Esterlem, který jel z Jihlavy a z Jimramova došel pěšky, a byli jsme tu kupodivu první. Zdá se, že jak stárneme, tak se čas příjezdu čím dál víc posouvá směrem k půlnoci... Honza se hned, co jsme se trochu zabydleli, otočil do Poličky pro Jeníka Lavického a Jirku Blehu, kterým ujel autobus do Jimramova. Pak dorazil Krokodýl s Martinou a první auto z Brna: Michal Doležel se zbytovskými nováčky Zuzkou Raděvovou, Klárou Hodačovou a Ivem Raiserem. S Michalem jsem se v devět otočil do Jimramova, kam s půlhodinovým zpožděním přijel přímý spoj ze Spojovací a dovezl Vojtu Esterleho. Přijel také Kady, i když si předem nebyl jistý, jestli nedorazí až v sobotu. Pak dorazil ještě Kurt s druhým brněnským autem, ve kterém s ním přijeli Františka Hájková, Pepina a Jáchym s Terezkou. A víno. Poslední, někdy po desáté hodině, přijel Jony se svým zbrusu "novým" bílým Volkswagnem Golfem kombi, z Prahy totiž mohli vyjíždět až po sedmé. Jony přivezl také plné auto: Áňu Hůlkovou, Kláru a Marka Bělorovi a Lucku Náhunkovou. Tím jsme byli všichni: 25 lidí, jen Krokodýl, žel, musel brzy ráno zase odjet do práce. Jakub opět nenapsal povídku o Hájkovi a tak jsem pouze pozdravil přítomné, upozornil, že mám své místo na spaní (stejně mi ho o pár hodin později NĚKDO zalehnul!) a vyřídil zajímavý pozdrav od Michala Šupity, který se omlouval, že nepřijel a "na svoji omluvu" nabídl přespání ve svém pařížském bytě, kde nyní dlí až do června příštího roku (ti, kterých se to týká, mají, doufám, kopii ve svých e-mailových schránkách).
Během noci jsme povídali a popíjeli víno, debatovalo se např. nad smyslem učení matematiky ve školách, kdy jsme zastávali snad celou škálu názorů od "zcela zbytečné" (Františka) přes "v podstatě z většiny zbytečné" (Jony) až po "zajímavé, prospěšné, zábavné až dobrodružné" (já a hlavně Áňa). Diskuse pak v menší míře pokračovala i v sobotu. Kolib a Vojta se také chopili kytar, hráli a zpívali jsme všechno možné, vzpomínám třeba na Kalnou řeku od Trabandu, ale došlo i na semaforské hity, Jirka Bleha na chvíli vytáhnul i harmoniku a bodhrán. Také Jakub, který byl v náladě víc než jindy v poslední době, si na chvíli jednu kytaru půjčil a zahalekal Karáskův hit Muž Bohem stvořený a poté i další písničky. Pokud mohu podle chabé paměti na minulé Zbytovy soudit, ponocovalo nás víc než obvykle. A když už jsme se kolem čtvrté chystali na kutě, přišla řeč na rodokmeny. Jony vytáhnul svůj nejnovější úlovek, pás o šíři 10 listů A4 zachycující rodokmen rodiny Medků, ve kterém můžeme já i on najít své předky. No, šli jsme spát někdy v pět. Jáchym se kupodivu docela opil (nevím z čeho), svalil se na pec a při převalování třískal rukama do pověšených poklic. Terezka tak radši spala v kuchyni na zemi.
Ráno jsem se v kuchyni ocitl (dovolím si teď nepočítat Báru a Krokodýla, kterého v sobotu už nikdo neviděl) první. Podivné. Byl jsem ihned zapojen do mazání chlebů. Naopak někteří (Kolib a spol.) přišli v podstatě až po snídani, protože (1.) nějak přeslechli, když jsem večer vyhlašoval čas snídaně, (2.) čekali, že je možná někdo vzbudí, a (3.) spali nahoře, kde byla větší tma. Před snídaní jsme, pokud se nepletu, zpívali první sloku písně 177 Nuž Bohu děkujme. Po snídani jsme šli se značným zpožděním pracovat. Kurt šel štípat dřevo, Martina ho rovnala, Lucka s Bárou i Martinou a chvíli i Jakub hrabali všude, Áňa s Klárou odkorňovaly ohradníky, Michal, Pepina a Františka čistili potůček a bahnem z něho vyrovnávali díry na cestě, Vojta hloubil příkop kolem salaše, Kady se pustil do vysoce profesorské práce plné přesného vyměřování - zhotovil ze dřeva poklop na senomet. Marek se Štěpánem urovnávali podlahu ve včelíně, Klára, Zuzka a Ivo rovnali kameny za kadiboudou, Jeník vozil zeminu, kterou vykutal u silnice na odvrácené straně Zbytova, pod hřiště, Jáchym s Terezkou odstraňovali okap a dělali další práce na dvoře (např. také zametali střechu od listí), já s Kolibem jsme káleli dřevo. Hodně si máknul Jirka Bleha, který, ač původně šel také kálet, nakonec vyvážel hnůj od ovcí a vyvezl vrsty za posledních několik let, kdy se to vůbec nedělalo. Jony sekal trávu frézou a byl tak jediný, který udělal nějakou práci pomocí mechanizace. Inu, Jonyho výsadní postavení (a to nejen mezi námi, ale v podstatě v jakémkoli společenství, kde se byť jen mihne) je nezpochybnitelné. Celý den bylo úplně nádherné počasí.
Pak byl těstovinový oběd. Před obědem jsme zpívali pátou sloku písně 549 Chvaliž Hospodina, slávy vždy Krále mocného ze 17. století. Po obědě jsme se vrhli zpátky na nedodělanou práci. Po zarovnání kamenů Zuzka, Klárka a Ivo katrovali kompost. Já jsem s Martou šel prořezat a pokácet nějaké stromky, ale jaksi se mi pořádně nepovedlo nastartovat motorovku (což si kolemjdoucí Jony řádně vychutnal) a tak jsme skončili po prvním pokáceném stromku. Místo toho jsem dostal za úkol přesadit jeden doubek. Jáchym se zeptal Honzy Kellera, jestli tu někde náhodou nemají draka a když dostal odpověď "jasně, támhle je jeden ve skříni, vem si ho", šel s ním na kopec. Z dálky jsme pozorovali, že si s ním nějak neví rady, ale ani když za ním přišla Terezka a později i já, nepovedlo se nám dostat draka do vzduchu. Pak jsem přesadil stromek a šel ještě chvíli kálet za Kolibem. To už se ale nachyloval čas a všichni práci postupně balili. Nejdéle zůstal snad Kady, který pořád vylepšoval svůj poklop na senomet.
Františka, Jáchym, Pepina a další dali partičku whistu. Jakub hrál nějaké písničky od Nohavici a Plíhala. Áňa četla Camuse. Já rozléval tullamorku. Na Zbytově po práci zavládl klid. S Michalem jsme chvíli diskutovali o politické situaci v Brně. Na nějakou dobu nás dokázala velmi slušně zabavit Jakubova výzva, ať mu vymyslíme rým na "Clint Eastwood" do nějaké právě tvořené písničky či básničky. Že už má "fastfood" a potřeboval by ještě jeden. Padaly různé návrhy, jako třeba slovo "zrůd", skvělé slovní spojení "slít z chůd", Marta Kellerová vymýšlela nějaká slovenská slova, myslím, že já jsem prohlásil "chováme hodně slepic a krůt", na což Jony zareagoval "a hned máme fastfood"...
Pak ze Strachujova přišla Petra Kudová, vojačka se zkušenostmi z pozorovatelských misí OSN z Libérie a Sierry Leone a náš letošní host. Nejprve pustila díl z dokumentárního seriálu Česká mise a pak promítala fotky. Povídala asi dvě hodiny a bylo to dost drsné. Bída, válka, nemoci, nepokoje.
Asi hodinku, která pak zbývala do večeře, využil např. Jirka Bleha s Honzou tak, že si zahráli irské reely a jigy z Jirkova zpěvníčku. Po klasické bramborové večeři (před večeří jsme na návrh Vojty zpívali píseň 182 Pán Bůh je síla má) se většina lidí rozdělila do dvou skupinek. V jednom rohu velkého zbytovského stolu se hrály lístečky (Pepina, Františka, Áňa, Zuzka, Jony), v druhém Česko (Marek, který vyhrál, Jakub, Bára, Kolib, Kady). Po dohrané partii Česka jsme pak asi dvě partie lístečků dali v podstatě všichni (někteří méně soustředěně, jiní více, jak to tak bývá) a vzniklo i pár solidních vtipů. Např. Kady, který odpovídal příliš potichu na to, aby ho mohl někdo zaslechnout, dostal od Koliba přezdívku "Potichej Kady". Jony se téměř vášnivě hádal o svůj nábytek na "h" - hoblici, což je prý ponk pro ty, kteří pracují se dřevem. Kdosi ale vznesl dotaz, jak se potom jmenuje ponk na ping-pong. Nevím, jak moc jsme v tuto chvíli už měli upito, či jestli prostě vládla tak dobrá atmosféra, ale skutečně jsme se bavili. Např. když opět Jony na Vojtu vyzradil zajímavou informaci z předešlého večera: Vojta si pod slovem "hrozny" představí rybíz. A do třetice všechny rozesmál Jony, když ve ztichlém davu lidí horečně přemýšlejících nad tím, jestli existuje značka cigaret na "h", vykřikl "hulení". Vtipný byl také lísteček "citoslovce", po kterém následovalo překřikování "ha", "hu" apod. V noci jsme pak hodně zpívali, na kytaru hrál Vojta. Napřed hlavně Semafor či Osvobozené divadlo, ale i svítákovky. Hrál i Jony, ale pak se zvrátil v křesle a usnul. Potom si Vojta porozuměl hlavně s Klárou a přezpívali docela dost písniček Beatles. Od Beatles jsme se dostali k Jesus Christ Superstar, což začalo snad nevinným nahozením melodie ústředního motivu, pak už jsme se ale vezli a nakonec zazpívali skoro celý muzikál. Hlavně tedy Vojta, Štěpán, Áňa (která ale znala pouze písničky, co vyšly na výběru), Klára (ta zase znala jen anglickou verzi), Kady a já. Během zpívání u kamen se u stolu hrálo Česko. Když už jsem si před čtvrtou hodinou ranní ale říkal, že bychom mohli zazpívat Ve čtyři ráno s předstihem a jít spát, dostalo se mi nabídky, jaké se neodmítá. Partie Česka s Áňou a Jáchymem. Jáchym byl už solidně připitý a trousil vtipné hlášky, ale hlavně měl docela slušné výpadky (nad každou otázkou přemýšlel hrozně dlouho a dokonce to vypadalo, že nebude schopen odpovědět na otázku, kolik dní má rok). To možná způsobilo, že nás vydržel sledovat i nehrající Vojta. A to jsme končili někdy těsně před šestou po té, co jsem správně odpověděl na otázku, kolik lidí je v týmu na kolovou (nemluvě o tom, že těsně před koncem Jáchym změnil dohodnutá pravidla a vybíral mi s Áňou několik kol nejtěžší otázky napříč kategoriemi).
Moc jsme se nevyspali, protože ráno jsme (klasicky v podstatě bez snídaně) jeli do Jimramova, kde kázal Honza Keller na zadaný oddíl o Ananiášovi a Zafiře ze Skutků (písně: 183 - první sloka, 96, 164, 513 a 691). Po kostele jsme šli do Bistra a pak jsme se vrátili na Zbytov, kde jsme si mj. ještě dali polévku (před tímto "obědem" jsme zpívali Lutherovu píseň Hrad přepevný jest Pán Bůh náš - 189). Po úklidu už jsme se rozjížděli domů - Jeníka, Jirku a Áňu (která jela na rodinnou sešlost do Radimi u Chrudimi) odvezl Kolib do Poličky, tím se v autě do Prahy uvolnilo místo i pro Vojtu. Štěpán jel zpět do Jihlavy, s námi do Chrudimi jela i Martina. Poslední ze Zbytova odjížděl Kurt a spol. s tím, že si ještě udělají nějaký výlet. V Praze se večer šlo na bowling: Bára, Jakub, Vojta a Jony.
Tak takhle zhruba proběhl 11. Zbytov. Bylo nás trochu méně, ale aspoň jsme se snáze vešli do kuchyně i do ložnice. Počasí nám vyšlo, parta dobrá.

Fotky zde, sbírka všech dostupných informací o našich Zbytovech zde.