Slovník nám přináší 594 hesel (dle anotace; v předmluvě je napsáno 595, nekontroloval jsem to) o různých osobnostech spojených s českými nekatolickými církvemi (včetně řady pravoslavných, starokatolíků, muslimů, židů, husitů, německých evangelíků atp.) a dalších hledačích, jogínech, mysticích, léčitelích, hermeticích, krišňácích, představitelích Hnutí Grálu atp. Pro tyto lidi se snad jedná o přelomové encyklopedické dílo, ale nevím, jestli jejich zařazení po bok např. Jana Hellera je k něčemu dobré. (Přítomen je např. i Guru Jára, který má heslo téměř shodného rozsahu jako Heller.) Kromě farářů a teologů jsou ve slovníku zahrnuti i různí lékaři, zpěváci, novináři či politici, kteří se dle Nešporova zjištění hlásí k některé nekatolické církvi a zdá se, že často jen toto přihlášení ospravedlňuje jejich zařazení do slovníku. Slovník tak obsahuje heslo Ewa Farna, o které se dozvídáme, že je členkou Slezské evangelické církve a. v. a vydala album Měls mě vůbec rád, i např. pojednání o známé okamurovské šiřitelce poplašných zpráv Kláře Samkové, patrně jen proto, že je členkou Starokatolické církve. Spisovatel Jan Balabán je naopak zařazen i přesto, že členem církve patrně nebyl (téma se však objevilo v několika jeho prózách). Ale i zařazení např. evangelických lékařů jako je Otakar Keller či Ondřej Sláma mi přijde zvláštní. Nějaký plastický obraz, jaké různé osobnosti mají ve svých řadách nekatolické církve, získám až přečtením (či prolistováním) celého slovníku, ale klasicky abecedně řazený heslář by přece měl sloužit k rychlému získání či ověření faktů a fakta o lékařích Kellerovi či Slámovi bude stěží někdo hledat v tomto slovníku, snad s výjimkou informace o příslušenství ke konkrétní církvi, což je nakonec také jediná informace, která by o nich možná chyběla v hypotetickém slovníku lékařů (což je, připouštím, někdy užitečné, např. až do mého nedávného zásahu z půlky května tohoto roku byl Otakar Keller uváděn v Národních autoritách spravovaných Národní knihovnou České republiky dvakrát: jednou jako lékař a podruhé jako autor sborníku o salvátorském faráři Renatu Schillerovi).
Také co se týká řadových farářů, je výběr omezen na „faráře s přesahem“ (kromě toho, že slouží jako faráři, vydali nějaké knihy, vedou časopis či vydavatelství, podepsali Chartu atp.), jde tedy o podobný princip, na základě kterého jsem v roce 2007 napsal pár krátkých článků na Wikipedii. Zároveň ale spousta těch, co „vydali nějaké knihy“ ve slovníku chybí, z chartistů pak např. Brodský, Hlaváč, Syrovátka, Vašina atp. Zdá se mi, že Nešpor, jakožto autor publikace Děkuji za bolest...: Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.–80. let mírně protežuje hudebníky, ve slovníku tak má své heslo i Ondřej Halama či Irena Škeříková, i když, pravda, Zdeněk Šorm či Pavel Jun chybějí. Na klíč k zařazení do slovníku jsem tedy nepřišel.
Členů Českobratrské církve evangelické, kterým se budu v tomto článku dále věnovat, je ve slovníku 175 (zde je seznam) včetně studenta KEBF Aleše Březiny, u kterého není členství v církvi zmíněno. Z toho je 157 mužů a pouze 18 žen. Některé i významné ženy jsou zmíněny jen jako manželky či dcery významných mužů (Vlasta Čapková a Dagmar Čapková jako manželky Jana Blahoslava Čapka, Martina Bolom-Kotari, Zdenka Tichotová, Karla Trojanová, Milena Bartlová jakožto žena Jana Štefana, Věra Pokorná či Marie Ortová, dvě dcery Pavla Smetany), občas je to i naopak: Zdeněk Šorm je zmíněn v hesle o Ruth, Jan Tydlitát jakožto manžel Věry Tydlitátové, jsou zmíněni synové Lydie Petráňové a Lydie Roskovcové). Ve slovníku mi chybí některé významné osobnosti jako třeba Ivan Klíma (který ve svých pamětech Moje šílené století vzpomíná na konfirmaci a dorost vinohradského sboru) a jeho žena Helena, ze starší generace třeba Jiří Sedmík či šachista Amos Pokorný, dále pak manželé Barbora Veselá a Jiří Veselý (i když se práci Barbory Veselé věnuje kniha Tomáše Mazáče Hledání českobratrského výtvarnictví, která je citovaná v heslech o Miroslavu Radovi a Jiřím Zejfartovi), či bratři Šormové, Pavel Keřkovský, vojenští kaplani (např. Pavel Ruml), ředitel Národní knihovny Martin Kocanda, památkářka Marta Procházková či zástupci mladé generace evangelických aktivistů, za všechny např. básník a šéfredaktor časopis Protestant Jan Škrob. Bylo by dost cool, kdyby slovník obsahoval i stručná hesla o představitelích spolku Milion chvilek Mikuláši Minářovi a Benjaminu Rollovi, ale papírová encyklopedie má jiná pravidla hry než internetová Wikipedie, která záznamy o těchto dvou mladých mužích již obsahuje. Ze synodních seniorů chybí Kamil Nagy, ze synodních kurátorů chybí Ferdinand Kavka, Miloš Lešikar, Mahulena Čejková a Lia Valková. Z děkanů ETF nechybí žádný, z party farářů TroKaVeRo je zastoupen pouze Trojan. Naopak autor slovníku (i spoluautor Zdeněk Vojtíšek) má v něm i heslo o sobě, i když v předmluvě přiznává, že se tam zařadil „s jistými rozpaky“. Pro zajímavost jsem sestavil seznam lidí, kteří mají záznam v Národních autoritách a zároveň mám z nějakého zdroje, že jsou/byli členy ČCE (takže tam spoustu členů chybí, protože to buď nevím nebo nemám spolehlivý zdroj), takových lidí je k dnešnímu dni 423, zde je seznam.
Průměrný věk osobností, u kterých je v tomto slovníku zmíněno členství v ČCE, je k dnešnímu datu 106,07 let (u žen je to 82,8). To ukazuje na poměrně překvapivou hojnost hesel o „otcích zakladatelích“ typu Josef Souček, Ferdinand Císař, Jan Karafiát (ten nebyl úplně „otec zakladatel“, vím), Antonín Boháč, Viktor Opočenský, Lányové aj., o kterých takto zpracovaný stručný slovník může jen stěží přinést něco, co už nebylo několikrát napsáno všude možně jinde. (Např. půlka rozsahu hesla o B. B. Bašusovi je i bez encyklopedických ambicí podrobněji popsána v Církvi v proměnách času, i když chápu, že dnes je tato kniha už mírně zastaralá a asi ne moc přístupná veřejnosti.) Rozptyl dat narození je od roku 1842 (pardubický kurátor a starosta města František Hoblík) do roku 1984 (básník Jonáš Hájek), rozvrstvení ukazuje, že těžištěm jsou přeci jen osobnosti narozené po roce 1920:
(Průměrný věk osobností v mém výše uvedeném seznamu 423 lidí se záznamem v Národních autoritách je 95.66, jsou tam i tři lidé mladší než Jonáš Hájek.)
Bohužel jsem za dva dny listování slovníkem narazil už na několik chyb či nepřesností, např. chyba ve jméně B. B. Bašuse (s. 34), datu úmrtí Oskara Opočenského (s. 276), v tvrzení, kdo je starší a kdo mladší u bratrů Barešových (s. 28), v datech, kdy byl Zdeněk Bárta senátorem (s. 30). V hesle o Ladislavu Moravetzovi (s. 253) se píše, že církev pro něj vytvořila oficiální pozici celocírkevního kantora, přitom před ním tuto funkci (i když určitě jinak koncipovanou), nemýlím-li se, zastával Tomáš Najbrt. Vysloveně úsměvná je věta o Janu Kellerovi „není příbuzný, natož totožný se stejnojmenným sociologem a komunistickým politikem Janem Kellerem“. Škoda, že chybí ujištění, že není totožný s Janem Kellerem, violoncellistou České filharmonie.
Trošku tragikomické mi přijde, že si v předmluvě Zdeněk R. Nešpor stěžuje, že při přípravě slovníku byly zastoupené osobnosti „ne vždy nápomocny“ a dodává, že „jen v některých případech jsme se setkali s pochopením, překvapily nás dokonce nikoli zcela ojedinělé výhrůžky“. Možná nevědomky tak odkazuje k předmluvě výše zmíněné Jubilejní knihy českobratrské evangelické rodiny z roku 1931, kde farář Jan Toul píše: „Sbírání látky bylo nesmírně obtížné. Asi 80 % odepřelo dáti fotografie i data a v důsledku toho sháněti jsem musel vše nejrůznějšími cestičkami. Nechybělo také mnoho k tomu, abych se nedostal do disciplinárního vyšetřování. Mnozí mne briskně odmítli.“
Možná toho budou mít Jan Toul a Zdeněk R. Nešpor nakonec hodně společného a já jsem vděčný za tyto neúnavné encyklopedisty srdnatě tvořící a bojující s nepřízněmi osudu, jen si říkám, že kdyby bylo tolik peněz (projekt GAČR Návrat náboženství do veřejného prostoru, nadační fond Věry Třebické-Řivnáčové) a člověkohodin, kolik bylo stráveno na přípravě tohoto díla (čtyři spoluautoři, dva lektoři a další), věnováno na tvorbu skutečně objevných obsáhlých životopisných hesel, či třeba článků na Wikipedii nebo tvorbě zajímavé databáze, která by se poté mohla třeba nahrát do databáze Wikidata nebo s ní propojit, bylo by to asi lepší.
