Nádražky

V sobotu 9. března se konal již třetí ročník tour po nádražkách. Kurt, zakladatel této skvělé tradice, guru, ideový vůdce, vrchní arbitr nádražkové estetiky a jediný účastník všech tří ročníků (předloni Brno-Kolín-Brno, loni Brno-Ostravsko-Brno), tentokráte naplánoval trasu Brno-Břeclav-Přerov-Brno vyznačující se krátkými přesuny mezi nádražkami a slibující hodně plodných zastávek. Já se zúčastnil letos poprvé. Sraz byl naplánován na sedmou hodinu ranní na brněnský naštěstí stále ještě nepřesunutý hlavák; dostavili se tito dobrodruzi: Kurt, Františka, Martin a já. Koupili jsme dvě celodenní jízdenky na tratě jihomoravského kraje (ještě by s námi mohlo jet šest dětí), na tratě mimo kraj jsme pak dokupovali jízdenky samostatně.

1. Břeclav
Brno 7:22 – Břeclav 7:54, EC 71 Gustav Mahler
Zde podle internetových databází žádná nádražka být neměla, ale čekalo nás příjemné překvapení. Slibně vypadající budova s nápisem „Náš čas šetří váš čas“ v těsném sousedství nádraží sice byla zavřená, ale přímo na nádraží dostupná jak z perónu, z budovy i zvenku se vyjímala zřejmě čerstvě otevřená nádražka Lokálka. Pravděpodobně jde o nějaký řetězec nadrážek, vnitřek trochu připomínal fast food, ale zaznamenali jsme sympatické retroprvky (např. pult z kovových trubek sloužící k posunování tácu). Dáváme kafe (já colu) a diskutujeme o Homérovi a Dantovi.
Pivo: Starobrno
Kurtovo hodnocení: ** 1/2 z 5


2. Hodonín
Břeclav 8:35 – Hodonín 8:54 Os 4215
Velice příjemná prosluněná nádražka s několika štamgasty. K pití velmi dobrý Braník (což by jistě ocenili redaktoři z webu Vágus.cz, v jejichž šlépějích kráčíme). Přímo v nádražce se vaří „knedle“ (houskové knedlíky), což je velkým písmem inzerováno i na panelu před dveřmi. Zatímco sedíme a pijeme pivo, přišlo několik místních žen nakoupit knedle, v jednu chvíli se tvoří i fronta. Také jsme neodolali a za 14 korun si s sebou odvezli půlku šišky.
Pivo: Braník
Kurtovo hodnocení: ****


3. Rohatec
Hodonín 10:19 – Rohatec 10:27 Os 2711
„Pivnice na nádraží“ byla asi vůbec nejlepší nádražkou letošní tour. Jde spíše o vesnickou hospodu shodou okolností umístěnou v nádražní budově. U vedlejšího stolu parta borců v montérkách laškuje s mladou servírkou. Na zdi mapa Československa, vedle kamínka. Dva ničím rozdílné prostory oddělené od sebe žbrdlením. Vynikající zelňačka i dršťková.
Pivo: Staropramen
Kurtovo hodnocení: **** 1/2


4. Veselí nad Moravou
Rohatec 12:27 – Veselí nad Moravou 12:54 Os 2713
Pěkné nádraží s dnes již téměř vymýcenými prvky (např. klasická odjezdová tabule). Žel na dveřích Restaurace Na peróně čerstvě vypadající nápis „provoz ukončen“ a vedlejší bar je zavřen na visací zámek. Nezdržujeme se tedy a pokračujeme do Bzence.


5. Bzenec
Veselí nad Moravou 13:01 – Bzenec 13:10 Sp 1728 Cimburk
původní plán: Veselí nad Moravou 13:55 – Bzenec 14:04 Os 4116
Před nádražím stojí na pohled podivná Hospůdka u Lokálky. Vevnitř je to lepší, i když nevíme, co si máme myslet o některých interiérových prvcích, např. ze stropu visící výpravčí. Hlavní ale je, že zde točí místní bzenecké, dnes zrovna polotmavé s karamelovou příchutí. Paní za barem se ptá, odkud jsme. Odpověď ji nepřekvapuje, prý je běžné, když sem přijede parta z Brna či Zlína, dají osm kousků a jedou zpátky. U našeho stolu zuří diskuse o fikčním světě Rychlých šípů.
Pivo: Bzenec
Kurtovo hodnocení: **


6. Moravský Písek
Bzenec 15:06 – Moravský Písek 15:12 Os 24139
Nejkratší, šestiminutový přesun, navíc v dobytčáku řady 810 ČD. V Moravském Písku ale zavřeno, vnitřek bez jakéhokoliv zařízení. Jedeme dál. (Zpětně si pak pochvalujeme, že jsme nikde netrčeli kvůli zavřené nádražce, vždy jsme chytli dřívější spoj a o to déle pak seděli v té následující.)


7. Staré Město
Moravský Písek 15:16 – Staré Město 15:29 Os 4223
původní plán: Moravský Písek 15:54 – Staré Město 16:02 R 811
Designově vymazlená nádražka. Nad dlouhým pultem z vlněného plechu visí ze stropu další pruh vlněného plechu s vyznačením jednotlivých úseků (nápoje; poháry-zákusky; studená kuchyně; teplé nápoje; teplá kuchyně). Na stolech umělé květiny, na zdech velmi zajímavé a dle mého soudu zdařilé obrazy. Vanutí zašlých dob si je vědom i posmutnělý starší vrchní, který říká, že o víkendu otevřeno nemívá, ale dnes má, aby alespoň něco vydělal. Je na nás hodný, úslužně děkuje za každé dýško a dokonce pro nás někde schrastí výbornou zeleninovou polévku za 15 korun. U druhého obsazeného stolu živě diskutují místní štamgasti, zaslechl jsem mj. hlášku hodnou rozhovorů na webu Prigl.cz:

A: „To víš, to se nezlepší ze dne na den.“
B: „Ne, to se zhorší.“

Na hodném pánovi je vidět, že by rád v pět zavřel, tak s díky odcházíme. Vlaky tady mění lokomotivu, chvíli se ve stanici zdrží, takže brzy po našem odchodu už usedáme do kupé.
Pivo: Staropramen
Kurtovo hodnocení: ****


8. Otrokovice
Staré Město 17:12 – Otrokovice 17:23 R 710 Velehrad
V Otrokovicích jsou nádražky dvě. Přímo ve výpravní budově je bufet na stojáka, pár metrů chůze po peróně nás vede do hospody U Mašinky. Ta je dosti zaplněná (nejvíc z celé tour), ale ne moc sympatická. Je zde více druhů piv, dáváme Zubr a Radegast. Připojuje se k nám Eva, která ráno vyrazila z Německa. Respekt. U vedlejšího stolu sedí neuvěřitelný tlusťoch.
Pivo: Zubr, Radegast
Kurtovo hodnocení: *


9. Přerov
Otrokovice 18:15 – Přerov 18:35 R 813
Cestou v Hulíně máváme na Bistro Mašinka, jeden z nejlepších objevů loňské tour. V Přerově se opravuje první nástupiště a nádraží je rozkopané, takže jsme chvilku bloudili. Ale vyplatilo se to. V zapadlém koutě nádraží se skrývá stylová nádražka; „hospoda plná příběhů,“ jak poznamenal Martin. Evu očumuje štamgast v maskáčích.
Pivo: Zubr
Kurtovo hodnocení: ****


10. Vyškov
Přerov 19:39 – Vyškov 20:17 R 744
Při loňské tour měla nádražka ve Vyškově ještě zavřeno (Kurt a spol. cestou na Ostravsko tudy jeli brzy ráno), teď ale měla zavřeno taky. Jsme naštvaní na vyškovské, že nás opět vyšplouchli. Kurt se naštěstí vyzná a tak jdeme do pivovaru. Je tu dobré pivo, ale hospoda je spíš takový pajzl. Trochu nás mrzí, že tour nekončíme stylově v nádražce. Voláme Pepině, která se tu k nám měla připojit, ale nepřijela. Pepina je popleta.

11. Brno
Vyškov 22:18 – Brno 22:55 R 746
Podle plánu se stíháme vrátit do půlnoci, takže z Vyškova do Brna jedeme opět na celodenní jízdenky JMK. Pepina nás čeká na nádraží, s Kurtem a Františkou ještě jdeme na jedno do Poutníka. Závěrečná bilance je úctyhodná. Z devíti plánovaných nádražek jsme navštívili šest, k tomu neplánovaně tu břeclavskou. I když jsme nenarazili na žádný pětihvězdičkový zázrak, nádražky v Rohatci, Hodoníně, Starém Městě a Přerově se tomu výrazně blížily. Jsme překvapení, že jsme za celý den neochutnali obávaný produkt starobrněnské chemičky, starobahno. Odnáším si nový poznatek, že kvůli stálým přesunům od nádražky k nádražce den ubíhá hroznou rychlostí. Děkujeme Kurtovi za skvělou organizaci a už přemýšlíme, kam pojedeme příští rok. Do té doby nás ale snad ještě čekají Nádražky speciál, tj. tour po pražských nádražkách. Máme se na co těšit!

Více fotek zde.

Album roku 2012

V tradiční anketě o album roku mi přišlo devět odpovědí. Děkuji vám za ně. Zde jsou:

Jan Skála, úředník a písničkář
Zlatého kolibříka za desku roku ode mě získávají jeden domácí a jeden zahraniční počin: Michal Prokop a Framus 5: Sto roků na cestě a Leonard Cohen: Old Ideas. Cenu sympatie získává deska Karel Plíhal: Vzduchoprázdniny a Cenu za objev roku Eric Bibb a Habib Koité: Brothers in Bamako.

Štěpán Hájek, evangelický farář a bývalý undergroundový písničkář
1. Poletíme?: Kroskántry
2. Nico v Brně – historický unikát

Petr Vizina, publicista a bubeník
Podle mě tři desky roku natočili Kieslowski, Masters Hammer a Umakart.

Jarda Svoboda, písničkář, Trabandita
Z toho, co jsem letos slyšel, mě nejvíc zaujala Beata Bocek (CD Ja tutaj mieszkam). Ta je pro mě vysoko na 1. místě, daleko za ní pak všechno ostatní. Sice mě i u dalších leccos zaujalo, ale nikde jsem nenašel takovou radost z hudby, takový talent, takové propojení muzikanta s Bohem (abych teda naplno řekl, co mě na hudbě vůbec zajímá). Takže někde hodně daleko za Beatou na jedné hromadě: Cermaque, Poletíme, Kieslowski, Umakart, Listolet, Redlová, Zrní, Květy...

Václav Španihel, bubeník, organizátor
Rok 2012 přinesl celou řadu vydařených desek, část z nich jsem měl možnost vstřebat přes Rádio 1 (desky kapel Alvik, Luno, Dva, Iva Bittová ...), spoustu kvalitních počinů na split LP či singlech, pro mne je hitem roku 2012 píseň Srdce od OTK (vydáno na LP split Somos tú), dále je celá řada desek, které tuším zaslouží pozornost, ale já jim ji zatím nevěnoval (zmíním interprety Ventolin, Odeur de Violletes, Umbrtka a další). Dále pak vyšly v reedici desky Kuře v hodinkách od Flamenga a Straka v hrsti od Pražského Výběru – to jsou skvosty, které nepočítám, právě proto, že jsou to reedice. No ještě vyřadím Ležatou osmičku od Tatáčů, pro mne tak kvalitní, že je jaksi nadanketní.
Čili mi to dopadlo takhle:
1. Umakart: Vlci u dveří – mlhy z Jeseníků dopadly na Jižní město, hutná atmosféra, dynamická pomalost
2. Květy: Bílé Včely – Květy zůstávají neotřelé, melancholická deska, která hravě vypráví příběhy a ve výsledku je za tou mollovou náladou i naděje
3. Skrytý půvab byrokracie: My pravdu nemáme – počin těchto pražských post undergroundových bardů je ryzí a syrový tak jak to mám rád, nová deska, nové písně, žádné kompromisy, zkrátka až na dřeň!

Marcel Kříž, písničkář
Tady jsou moji favorité a pro dokreslení výběru úryvky z recenzí, co jsem k těmto albům psal:
John Zorn – Rimbaud (Tzadik Records, 2012) ...tohle album si rozhodně nepouštějte při práci s drtičem větví, ve šťastných okamžicích ani při náběru náhodných stopařů. Je to sezóna v pekle a jeden z temných vrcholů ve stále vzrůstajícím Zornově monumentu.
Those Poor Bastards – Behold The Abyss (Tribulation Recording Company, 2012) ...Those Poor Bastards až po okraj naplňují slova parťáka Hanka III. o nejgotičtější country partě široko daleko. Smrtelně blízko kořenům, více než kdo jiný. A stejně jako hrdina Lonesome Wyatta, Edgar Alan Poe a celého jeho dílo, i oni přetáhli jazýček vah z bahna romanticko-bulvárních bubáckých hrátek a mělkého kýče do grandiózního, do detailů vystavěného vlastního světa...
Ute Lemper – Paris Days, Berlin Nights (Steinway & Sons, 2012) ...Ne, tentokrát nečekejte jasně podané písně, nečekejte povědomé popěvky a melodie, známé pocity a atmosféru. Ač mnohé songy budete již léta znát, zde jsou přetaveny v temnotu a depresi. Kořeny sahají od Výmarské republiky skrze rozličná zákoutí frivolní Paříže až k širokým a bídačeným polským duším.

Františka Švandová, jazyková korektorka
1. Poletíme? – Kroskántry
2. Jaromír Nohavica – Tak mě tu máš

Tomáš Lavický, ředitel festivalu
1. Když vydá novou desku Bob Dylan, nemůžu jí nezačít, zvláště když Tempest patří po dvou minulých spíše průměrných kouscích opět k tomu lepšímu (byť ne výjimečnému). Pay In Blood bych si troufal nominovat do své Top 50 BD Songs a ještě dvě tři další by se do stovky vešly. Těm, kdo neoblibují vrzání dveří rozpadajících se sídel amerického jihu, se Dylanův zpěv ani tentokrát nezalíbí, ale ostatní najdou v Bouři mnohá potěšení.
2. Žádný z těch asi dvaceti koncertů Mertovy Dobré úrody jsem koncem osmdesátých let nestihnul, tak jsem si nechal čerstvé cédé Nikdo v zemi nikoho naložit k Vánocům a jsem hodně potěšen. Jednak výběrem repertoáru (konečně Mistr Jin a Mistr Jang, ale i zbytek patří k výšinám – obešel bych se možná bez Bývaly časy, ani ta však nenabádá k hledání tlačítka Next) a hlavně hudbou valící se a přelévající od nejlepších časů Dobrohoště k Čundrgroundu a zase zpátky. Jo, jo, to bývaly časy.
Tak to máme jednu desku nového autorského repertoáru, jedny nově nahrané vykopávky a co do třetice? Remaster Kuřete v hodinkách je sice zásadním počinem, ale přináší vcelku očekávatelné. Archivním zjevením uplynulého roku se mi stalo dvojalbum V mýdlových bublinách, nabízející v krásném digipacku živé nahrávky klasické sestavy Marsyas. Stejně jako za Dobrou úrodu a řadu dalších počinů patří dík vydavatelství Galén.
3. Úplně největším překvapením se pro mne ale loni stala sólová deska Romana Dragouna Piano. Až na jeden omyl či úlitbu (Čortova Že Tvých vlasů v ní se dotýkám z dob Progres 2 trčí z desky jak televizní anténa ze zpovědnice) a dvou tří diskutabilních momentů (refrén zobyčejňující jinak skvělý Zdroj a především jeho polopaticko až vlezlý anglo-latinský dozpěv) je to perla vedle perly. Od wakemanovského patosu dob Progresu a mnou tehdy nesnášeného Futura se přes dobré a zajímavé, ne však úplně uhranující sólové počiny Dragoun dopracoval až k výpovědi razance Leonarda Cohena. I když není autorem jediného textu, souzní s nimi jako Jan Hus se svou obhajobou před koncilem kostnickým. Točím Piano v autě kolem dokola a nemůžu se nabažit.

Malý vlk, profesionální promítač, bývalý ředitel festivalu
Letos je to teda opravdu velký oříšek. Už dlouho nevyšlo tolik nových alb tolika kapelám, které znám. Vybrat tři nejzajímavější a ještě je srovnat je pro mě skoro nemožné. Začnu tedy pro mě jednodušší zahraniční tvorbou. U té totiž můžu hodnotit jen podle poslechu alba. Naživo jsem z nich nikoho neslyšel.
Tak tedy, asi největší potěšení pro mě je nové album staré kapely Offspring, ti totiž přišli se svojí klasickou muzikou, silně rytmickou a povědomou.. Prostě jakoby se člověk vrátil do dřívějších let. Bravo! Chvílema dokonce Offsprinzi hrají jako Korísz! Muhehe
1. The OffSping – Days Go By
2. P.O.D. – Murdered LOVE, to je opravdu příjemné překvapení. Poslední album byla vykrádačka jejich nejlepšího alba Satelite, to se teď změnilo a nové album je krása poslouchat.
3. Green Day / The Cranberries - ti patří určitě až na třetí příčku a kdyby jich bylo víc, tak ještě níž. Green Day vydali tři nová alba z nichž to prostřední je nejpunkověší a zároveň nejoriginálnější. Brusinky byly vždycky moje srdcovka.. Co album to skvělé melodie a zpěv a alba plná pecek. To je pryč.. Nové album je nudné.
No a teď česká alba. Tady teda.. hmmm, těžké, těžké. Na první příčku nejspíš posadím Marcela Kříže, protože on mě svým elektronický albem Buskers Burlesquers chytil za.. všechno co ve mě je. To byl elektronický nářez. Myslím tím samozřejmě živý koncert. Na albu to tolik nevyzní, protože nemáme doma adekvátní zvukový systém a nestojí tu v pokoji Marcel s prsty rozedranými do krve, kterou třísní svoji modrou kytáru.
1. Marcel Kříž a Tomáš Vtípil Noisechestra – Buskers Burlesquers
2. Photolab – Hollywood and Snuff, druhá elektronická pecka, kterým jsem propadl při živých koncertech
3. tady se zase řadí více umělců, které stojí za zmínku, ať jde o BraAgas – Fuerte (album středověkých písní, které se velice dobře poslouchá!), o Noční hlídku od Dick O'Brass hodící se k ohni a loutně, pařící Poletíme? s Kroskántry s některými super texty, reggae nových 100 zvířat „hrajících v bordelu“ anebo Radůza!

Open Mic s Rudolfem Brančovským

Open Mic je svým charakterem v našich krajích neobvyklý pořad, koncert či minifestiválek, který založil Honza Řepka s Michalem Bystrovem v roce 2007 v Praze. Od té doby se uskutečnilo 62 pražských koncertů s měsíční pravidelností, nějaké speciální koncerty a vznikla také brněnská odnož, u které v úterý zdárně proběhlo již patnácté pokračování v příjemně zaplněném Café Práh ve Vaňkovce. Tvorbu a další aktivity Honzy Řepky sleduji tu zpovzdálí, tu blížeji od ledna 2004, kdy jsem poprvé slyšel naživo jeho kapelu Nestíháme (dnes již nekoncertující), na Open Mic jsem se ale ještě nikdy nedostal, konečně jsem to tedy napravil. Článek píšu podle koncertu, nikoliv podle nahrávek na netu, ty jsem si většinou zatím ani neposlechl.

Jedná se o koncertní pásmo začínajících písničkářů, kteří se přihlásí předem organizátorům a oni jim bez jakéhokoliv výběru poskytnou prostor na pódiu k tomu, aby zahráli tři, maximálně čtyři písničky (12 minut). Navíc se může kdokoliv přihlásit i během večera a vystoupit se svou tvorbou, zde už je to omezeno na jednu dvě písničky (max 5 minut). Jediným zásahem organizátorů je dramaturgie, tj. poskládání jednotlivých setů předem přihlášených písničkářů, a pak vyvrcholení večera – koncert jednoho nebo dvou pozvaných hostů z již etablovaných hudebníků. (Pravidla, historii a spousty dalších informací si můžete vyhledat na webu Open Micu.) Je to chytře vymyšleno, protože i kdyby nějaký vystupující diváka až otravoval (což se v úterý nestalo), tak za chvilku ho už vystřídá někdo jiný. Program má spád a člověku ani nepřijde, že se dvěma krátkými přestávkami trvá tři hodiny. Vstupné je dobrovolné.

Prvním úterním vystupujícím byl Petr Klimeš, mladík s kytarou, který vystupoval veřejně vůbec poprvé v životě. Byl asi trochu nervózní, protože mu občas vypadávaly texty, ale jinak zanechal vcelku sympatický dojem. Měl docela zajímavý hlas, s hrou na kytaru mi to přišlo horší, zvláště pak jeho dlouhé a často žel nenápadité mezihry. Texty písniček (až na tu první, nejzajímavější) se točily kolem lásek atd., nic moc zajímavého, což je škoda, protože občas se tam mihnul zajímavý obrat či byla zřejmá i nějaká snaha o kompozici písně jako celku. Po něm vystoupila Jana Štěpánková z Hradce Králové, v porovnání s Petrem Klimešem vystupovala o poznání zkušeněji (prý také pořádá v Hradci obdobná setkání písničkářů), ale její písničky mě zas tak nezaujaly, nejvíc si z jejího vystoupení pamatuji, jak až překvapivě zvládla v jedné písničce vyzpívat výšky, i když jinak zpívala dost hluboko. Před krátkou přestávkou pak vystoupil ještě Dalibor Pšenička z Pardubic, který si publikum získal svým energickým projevem (který akusticky zní asi líp, než z „rockových“ nahrávek na Bandzone) a vcelku zajímavými, ač jednoduchými texty s názorem.

Po pauze došlo na Open Mic v tom užším smyslu slova; s jednou vtipnou písničkou o tom, jak trávíme dny na netu vystoupil „kluk od počítačů“, s krátkou básničkou týpek jménem Garfield a nakonec kluk hrající na didgeridoo.
Pak před druhou pauzou došlo na poslední krátký čtyřpísničkový set – vystoupil Zdenek Barták. Jeho písničky se poslouchaly velmi příjemně, i přes zřetelný patos z nich vyvěrající. Mírně přes čáru mi ale pak přišlo, když přesvědčoval publikum, aby se k němu připojilo v refrénu „k dvacátejm narozeninám ó-ó-ó“.

Celým večerem slovem provázel Honza Řepka. Moc tenhle kotlíkářskej zvyk jakýkoliv prostoj vyplňovat slovem nechápu, ale v podání Honzy Řepky to bylo chytré a dobře naplánované. Uváděl jednotlivé interprety, vysvětloval pravidla Open Micu, mluvil o minulých koncertech a zval na ty nadcházející.

Jako vyvrcholení večera pak vystoupil Rudolf Brančovský doprovázen pianistou Ondřejem Hájkem, svým spoluhráčem z kapely Poletíme? Ačkoliv v kapele hraje na banjo, zde pouze zpíval. Jak jsem vyrozuměl, bylo to jejich první sólové vystoupení, i když v plánu to měli už delší dobu. Publikum, kde pravděpodobně nesedělo moc fanoušků Poletíme?, si svými vtípky Rudolf brzy získal. Zahráli asi deset písniček, z nichž zhruba polovinu jsem nikdy neslyšel. Z repertoáru Poletíme? zazněly tyto: Když se dva opijí, Fousy, Písnička pro Makrelu, Holky pitomý a poslední Soutěž; jednou na koncertě (Musilka, 4. října 2012) jsem také slyšel Veverku. Hned první písnička koncertu o tom, že Rudolfův praprapraděda vyráběl flašinety, naznačovala, že se dostáváme do neprobádaných vod. A skutečně. Jedním z největších zápichů se stal patrně další příběh z Pivnice U Poutníka (po songu Pepův happyend z posledního alba) „Mára musí do úterý sehnat novou postel / z Anglie sem míří holka, co nemá na hostel“, skvělými fórky oplývá také Ty jsi má vyšperkovaná Ondřejem hranou Smetanovou Vltavou (nikoliv bezúčelně, nýbrž s oporou v textu!). K vážnějšímu pólu Rudolfovy tvorby patří novinka Běž dál.

Celkově to byl příjemný večer a snad se mi brzy poštěstí na Open Mic zase zajít. Nejbližší brněnský je naplánován na 2. dubna a hostem by měla být slovenská písničkářka Horana a polská kapela Poprzytula.

Pár fotek zde.

Fru Fru - Pánské Freak Show

Třebíčská skupina Fru Fru je tu se svým čtvrtým albem Freak Show. Singlem je otvírák Pánské Freak Show, ke kterému vznikl i videoklip s účastí známých herců, např. Petra Čtvrtníčka či Oldřicha Navrátila.



Zpočátku to zní dobře, je to nakopnuté a čekáme, co se dál bude dít. Ještě pak se to celé dvakrát zopakuje s novými prvky akorát na konci každé sloky, které ale nejsou příliš zajímavé a to výrazné zpomalení úplně na konci mi přijde až rušivé. Takže vlastně nuda a aby to od nudy zachraňoval vtip celé té taškařice, na to není dostatečně silný.

Hodnocení: