Open Mic je svým charakterem v našich krajích neobvyklý pořad, koncert či minifestiválek, který založil Honza Řepka s Michalem Bystrovem v roce 2007 v Praze. Od té doby se uskutečnilo 62 pražských koncertů s měsíční pravidelností, nějaké speciální koncerty a vznikla také brněnská odnož, u které v úterý zdárně proběhlo již patnácté pokračování v příjemně zaplněném Café Práh ve Vaňkovce. Tvorbu a další aktivity Honzy Řepky sleduji tu zpovzdálí, tu blížeji od ledna 2004, kdy jsem poprvé slyšel naživo jeho kapelu Nestíháme (dnes již nekoncertující), na Open Mic jsem se ale ještě nikdy nedostal, konečně jsem to tedy napravil. Článek píšu podle koncertu, nikoliv podle nahrávek na netu, ty jsem si většinou zatím ani neposlechl.
Jedná se o koncertní pásmo začínajících písničkářů, kteří se přihlásí předem organizátorům a oni jim bez jakéhokoliv výběru poskytnou prostor na pódiu k tomu, aby zahráli tři, maximálně čtyři písničky (12 minut). Navíc se může kdokoliv přihlásit i během večera a vystoupit se svou tvorbou, zde už je to omezeno na jednu dvě písničky (max 5 minut). Jediným zásahem organizátorů je dramaturgie, tj. poskládání jednotlivých setů předem přihlášených písničkářů, a pak vyvrcholení večera – koncert jednoho nebo dvou pozvaných hostů z již etablovaných hudebníků. (Pravidla, historii a spousty dalších informací si můžete vyhledat na webu Open Micu.) Je to chytře vymyšleno, protože i kdyby nějaký vystupující diváka až otravoval (což se v úterý nestalo), tak za chvilku ho už vystřídá někdo jiný. Program má spád a člověku ani nepřijde, že se dvěma krátkými přestávkami trvá tři hodiny. Vstupné je dobrovolné.
Prvním úterním vystupujícím byl Petr Klimeš, mladík s kytarou, který vystupoval veřejně vůbec poprvé v životě. Byl asi trochu nervózní, protože mu občas vypadávaly texty, ale jinak zanechal vcelku sympatický dojem. Měl docela zajímavý hlas, s hrou na kytaru mi to přišlo horší, zvláště pak jeho dlouhé a často žel nenápadité mezihry. Texty písniček (až na tu první, nejzajímavější) se točily kolem lásek atd., nic moc zajímavého, což je škoda, protože občas se tam mihnul zajímavý obrat či byla zřejmá i nějaká snaha o kompozici písně jako celku. Po něm vystoupila Jana Štěpánková z Hradce Králové, v porovnání s Petrem Klimešem vystupovala o poznání zkušeněji (prý také pořádá v Hradci obdobná setkání písničkářů), ale její písničky mě zas tak nezaujaly, nejvíc si z jejího vystoupení pamatuji, jak až překvapivě zvládla v jedné písničce vyzpívat výšky, i když jinak zpívala dost hluboko. Před krátkou přestávkou pak vystoupil ještě Dalibor Pšenička z Pardubic, který si publikum získal svým energickým projevem (který akusticky zní asi líp, než z „rockových“ nahrávek na Bandzone) a vcelku zajímavými, ač jednoduchými texty s názorem.
Po pauze došlo na Open Mic v tom užším smyslu slova; s jednou vtipnou písničkou o tom, jak trávíme dny na netu vystoupil „kluk od počítačů“, s krátkou básničkou týpek jménem Garfield a nakonec kluk hrající na didgeridoo.
Pak před druhou pauzou došlo na poslední krátký čtyřpísničkový set – vystoupil Zdenek Barták. Jeho písničky se poslouchaly velmi příjemně, i přes zřetelný patos z nich vyvěrající. Mírně přes čáru mi ale pak přišlo, když přesvědčoval publikum, aby se k němu připojilo v refrénu „k dvacátejm narozeninám ó-ó-ó“.
Celým večerem slovem provázel Honza Řepka. Moc tenhle kotlíkářskej zvyk jakýkoliv prostoj vyplňovat slovem nechápu, ale v podání Honzy Řepky to bylo chytré a dobře naplánované. Uváděl jednotlivé interprety, vysvětloval pravidla Open Micu, mluvil o minulých koncertech a zval na ty nadcházející.
Jako vyvrcholení večera pak vystoupil Rudolf Brančovský doprovázen pianistou Ondřejem Hájkem, svým spoluhráčem z kapely Poletíme? Ačkoliv v kapele hraje na banjo, zde pouze zpíval. Jak jsem vyrozuměl, bylo to jejich první sólové vystoupení, i když v plánu to měli už delší dobu. Publikum, kde pravděpodobně nesedělo moc fanoušků Poletíme?, si svými vtípky Rudolf brzy získal. Zahráli asi deset písniček, z nichž zhruba polovinu jsem nikdy neslyšel. Z repertoáru Poletíme? zazněly tyto: Když se dva opijí, Fousy, Písnička pro Makrelu, Holky pitomý a poslední Soutěž; jednou na koncertě (Musilka, 4. října 2012) jsem také slyšel Veverku. Hned první písnička koncertu o tom, že Rudolfův praprapraděda vyráběl flašinety, naznačovala, že se dostáváme do neprobádaných vod. A skutečně. Jedním z největších zápichů se stal patrně další příběh z Pivnice U Poutníka (po songu Pepův happyend z posledního alba) „Mára musí do úterý sehnat novou postel / z Anglie sem míří holka, co nemá na hostel“, skvělými fórky oplývá také Ty jsi má vyšperkovaná Ondřejem hranou Smetanovou Vltavou (nikoliv bezúčelně, nýbrž s oporou v textu!). K vážnějšímu pólu Rudolfovy tvorby patří novinka Běž dál.
Celkově to byl příjemný večer a snad se mi brzy poštěstí na Open Mic zase zajít. Nejbližší brněnský je naplánován na 2. dubna a hostem by měla být slovenská písničkářka Horana a polská kapela Poprzytula.
Pár fotek zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat