Vyprodaný kulturní dům Hronovická v Pardubicích přivítal ve středu 30. března 2011 Radůzu i s kapelou a já byl u toho. Po hrozně dlouhé době, musím přiznat. A od těch koncertů v letech 2004 či 2005 se do dneška dost změnilo. 1. Radůzu jsem ještě nikdy neviděl hrát na klavír (samozřejmě ale vím, že na něj běžně na koncertech už několik let hraje), teď na něj odehrála půlku koncertu. 2. Radůza dříve mezi písněmi dost vyprávěla zážitky z cest, na kterých ty písničky skládala, teď sázela jednu písničku za druhou, že těch 22 písní stihla v podezřele krátkém čase 80 minut. 3. Radůza hrála většinu koncertu s kapelou (Peter Binder - elektrická kytara, Jan Jakubec - baskytara, Miloš Dvořáček - bicí), což asi není ani dnes úplně samozřejmé. Téměř polovina písniček pocházela z posledního, loňského alba Miluju vás (o kterém jsem tu nedávno psal), došlo i na pár starších písní a zbytek tvořily novinky či neznámé písně.
Kapela by se dala rozebírat z mnoha úhlů. Rozhodně je to velmi zajímavé zpestření. Hlavní postavou na pódiu je pořád Radůza, kapela je spíš upozaděná, ale samozřejmě nepřeslechnutelná (Binderovy vyhrávky!). Aranže jsou střídmé, u novějších písniček v podstatě totožné jako na studiových nahrávkách, jen trochu méně učesané. O to zajímavější jsou kapelové aranže starších písniček, např. skvělá Bremen (i když i ta je na albu Při mně stůj nahraná s hosty z kapely Koa Omarem Khaouajem a Františkem Rabou). Kapela nicméně, zdá se mi, zůstává trochu na půl cesty. Radůza už není na pódiu sama, je jí trochu méně rozumět (i když to mohlo mít na svědomí i znatelné nachlazení), ale nejednou mě při tomto koncertě napadlo, jak by asi Radůza zněla v rockovém klubu s pořádnou hlasitou kapelou a s diváky, kteří ve stoje a s pivama v ruce vyřvávají refrény. Myslím, že by to mohlo být hodně dobré.
Písničku Prostři stůl díky kapelnímu doprovodu Radůza zpívala bez nástroje a na pódiu trochu tancovala, jev také dříve nemožný.
Koncert začala sama Radůza pěti písněmi s akordeonem a jednou s kytarou. Pak nastoupila kapela a Radůza hrála většinou na křídlo, ale také na akordeon, kytaru či flétnu (Jako zázrakem spíš). Jako předposlední přídavek pak bez kapely, ale zato na nové dudy zahrála dětskou ještě nevydanou kouzelnou Sesul–li se sysel. Byl to pěkný, energický, leč trošku kratší koncert napěchovaný skvělými písněmi. Jako vrchol koncertu bych označil Ocelový břit, hudebně mírně pozměněnou De Nîmes, již zmiňovanou Bremen, či novinku Sípe město ocelový (zazněl ale také např. zhudebněný úryvek Žalmu 22).
Playlist: Rixum pix (akordeon); Ať není mi líto (akordeon); Du du du (akordeon); Na Dříň (akordeon); novinka napaná a zpívaná v mužském rodě (Je-li tvůj záměr, že já dnes žal mám) (akordeon); novinka Sípe město ocelový (kytara); novinka Zachraň mě nebo mě nechej (klavír, kapela); Čokoláda (klavír, kapela); Bremen (kytara, kapela); Křídlovky (klavír, kapela); Žalm 22 (klavír, kapela); Ma phuč mandar (klavír, foukací harmonika, kapela); Do mandorly (klavír, kapela); Ocelový břit (klavír, kapela); Písně kosmické (zpěv XXX. - variace II.) (klavír, kapela); novinka Strach přicházívá (akordeon, kapela); Jako zázrakem spíš (flétna, kapela); Prostři stůl (kapela); De Nîmes (kytara, kapela); novinka Stejně nepustěj tě pryč (klavír, kapela); novinka Sesul–li se sysel (dudy); týden stará novinka Vprostřed vřavy... (klavír).
Žádné komentáře:
Okomentovat