Nejvíc nás ten folklóreček dojímal, odhaduji, mezi lety 2000 až 2004. Na počátku tohoto období stálo patrně nejznámější album Čechomoru nazvané jednoduše Čechomor, na konci pak první album Koňaboje Já sa koňa bojím a první album Docuku Meziřečí. Zatímco Čechomor si v tomto období užíval své největší slávy a nahrával a vydával svoje hity stále dokola studiově, živě, symfonicky, živě symfonicky i jako soundtrack, pak přišel s novým albem Co sa stalo nové a zapadl (jeho nahrávky z trilogie pověstí hradů a zámků (2008-2009, dvakrát recyklované v roce 2010), mám pocit, skoro nikdo nezdá; uvidíme, co s upadajícím povědomím o Čechomoru udělá právě nahrávaná nová řadovka), Koňaboj a Docuku přišli v roce 2004 jako určitá opozice proti stylu Čechomoru. Ano, jsou to stále lidovky s elektrickými kytarami, ale aranže nejsou tak nabušené a je kladen větší důraz na ženský prvek (který v ryze pánském Čechomoru zastávala Lenka Dusilová, při vší úctě k ní, stále jen jako hostující zpěvačka). V Docuku na sebe upozornila Lucie Redlová, která má dnes za sebou již sólové písničkářské album a občas vystupuje se svou vlastní doprovodnou kapelou Garde, v Koňaboji Jiřka Šánová, tehdy ještě pod jménem Šmukařová.
Já sa koňa bojím jsem si koupil na originálním nosiči, ale o dva roky novější druhé album Koňaboje Omalovánky už neznám, slyšel jsem z něj jen několik písniček, které byly na webu kapely volně ke stažení. Nějak toho folklorečku bylo po tom roce 2004 na mě už hodně. Třetí album Koňaboje Zdálo sa ně, zdálo... vychází právě dnes, tj. 15. března 2011, a jako singl je ke stažení desátá skladba Slavíček zpívá.
Věřím tomu, že někdo si to může naposlouchat a pak si to náležitě užívat na koncertě (koncert Koňaboje jsem nikdy nezažil, takže nevím, jak probíhá), ale na mě už to nepůsobí, jak by asi mělo. Opakované rify v mezihrách, vokální vícehlasý vstup bez nějakého většího kontextu, trochu nuda. Jsem zvědav, jestli nové album Čechomoru ukáže, že tenhle styl lidovek s elektrickými kytarami může ještě říci něco podstatného a nového. Anebo Koňaboj bude za pár let jak Asonance, jejíž první dvě alba jsou téměř legendární a další alba už zajímají podstatně méně lidí (soudím, že ne proto, že by byla nějak horší, ale proto, že jsou naopak stejná, což zpětně devalvuje i ta první dvě alba) nemluvě o nezáživných koncertech.
Žádné komentáře:
Okomentovat