neděle 27. února 2011

Zajímavá alba roku 2010 - Radůza: Miluju vás

Možná to máte s Radůzou podobně. Všechno začalo v roce 2003, kdy vydala album Při mně stůj. A zároveň s ním jakoby se objevilo album Andělové z nebe, přestože je o dva roky starší. (Ano, samozřejmě vím, že Radůza koncertovala už od nějakého devadesátého třetího, ale to jsem byl ještě příliš malý na to, abych to zachytil, dneska by mi už pravděpodobně neunikla.) Podobně jako já to každopádně měla minimálně Akademie české populární hudby, která Radůze v roce 2004 udělila kromě Anděla pro zpěvačku roku a pro desku v kategorii folk & country také Anděla pro objev roku.

Po roce 2003 každopádně málokdo neznal čápy z komína od cihelny či studený nohy schovaný doma pod peřinou. Na tyto dvě desky navázala výborná V hoře (2005). Písničky jakoby z cestovního deníku (cesty po Evropě však občas jako prostředek k cestě do vlastního nitra – viz např. V hoře .. Nigardsbreen) doplňovala zvláštní a nelehká píseň Vše je jedním, která vypadala jako směr dalšího směřování Radůzy, zvlášť po té, když po ní bylo pojmenováno živé album z roku 2007, které obsahovalo novou, v něčem podobnou Celé noci. Na následujícím albu, které (když nepočítám dětské album s pohádkami, k jehož poslechu jsem se pořádně ještě nedostal) žel znám zdaleka nejméně, V salonu barokních dam pak skutečně došlo k určité proměně. Harmonika téměř vymizela, téma písniček se posunulo vytýčeným směrem (ne tak jejich hudební styl, ten se posunul ještě jinam) – do nitra a k věcem, které nás přesahují. Radůza tou dobou trochu zmizela z mých očí. Ta doba, když to zjednoduším, trvala od roku 2005 pět let (živá deska, V salonu barokních dam a dětská deska O Mourince a Lojzíkovi z roku 2008), což shodou okolností i odpovídá době, po kterou jsem se nedostal na žádný její koncert. Je to jistě dané taky zčásti tím, že Radůza v té době měla malé děti.

A loni vyšlo album Miluju vás a Radůza je najednou zpátky. To album je totiž možná úplně nejlepší, co kdy natočila. Vrátila se k harmonice, ale už to není úplně dominantní nástroj, nezní ve všech skladbách, album má promyšlené kapelní aranže (kapela zhruba ve složení Petr Binder – kytara, Jan Jakubec – baskytara, Miloš Dvořáček – bicí), lze slyšet i žestě a také Cimbálovou muziku Stanislava Gabriela. Témata textů jsou niterná a rodinná, texty jsou dost otevřené, přesto, jak to tak u Radůzy bývá, nejednoznačné. Písničky nezřídka mají tvar skoro až modlitby. Radůza asi často píše po nocích, některé písničky (Jako zázrakem spíš, Na Dříň) jsou dalšími variacemi na staré téma Teď když spíš (album V hoře). Album hýří množstvím skvělých textových a hudebních nápadů: budu stručný a za všechny jmenuji předposlední píseň Do mandorly s cimbálkou a chvilkovým zpěvem a capella.

Ještě bych se měl zastavit u bookletu. Ten je – dosti odvážně – naplněn fotkami z rodinného alba. Jinde by to asi vypadalo divně, Radůza tohle ustojí s přehledem. U každého textu je datum, kdy byl složen (nejčastěji přesný den, několikrát jen měsíc). Tato data jsou samozřejmě osobní věcí Radůzy a my za těmi čísly mnoho nevidíme, ale je např. zajímavé, že písničky alba byly složeny v rozmezí dvou let (říjen 2007 – prosinec 2009), přičemž z roku 2007 je pouze jedna – Prostři stůl. Další zajímavostí může být to, že závěrečná a jakoby od zbytku oddělená Miluju vás je písní vánoční.

Album bylo nominováno na Anděla v žánrové kategorii folk & country (jiné než žánrové kategorie nelze u Anděla brát vážně) a i když cenu Radůza tentokrát nezískala, rozhodně natočila jednu z nejzajímavějších českých desek loňského roku.

1 komentář:

  1. Zrovna dnes se k nám album dostalo, díky Junům... takže ho máme v autě a budeme naposlouchávat :)

    OdpovědětVymazat