Tereza Kerndlová - Schody z nebe

S obrovským zpožděním několika měsíců jsem objevil nový singl Terezky Kerndlové Schody z nebe. Zatímco většinu českého "popu" nemám rád a nevyhledávám to, protože mi přijde buď úplně hloupý nebo (a to je horší) hloupý vydávající se za velmi chytrý (např. Kryštof), u Terezky Kerndlové se zaručeně pobavím.



Text je samozřejmě otřesný a nedává žádný smysl. Ale zkusme se chvíli tvářit, že ano. Patrně máme co dělat s jakýmsi zástupem andělů-strážců, kteří když vidí dva, co se chtějí sblížit, tak po nich střílí (patrně nějaký sofistikovaný odkaz na boha Amora). Zároveň tito andělé "rozstřílí omšelý (!) svět". Andělem ale asi bude i sama zpěvačka, která v opojení schází po schodech z nebe. Každopádně ti dva si daj' prsten a zůstanou spolu až navěky a to je dobře.

Škoda, že se textař René Mayer, mj. také Terezin přítel a manažer, neubránil wtf momentům při opakování slov ("střílí, hroty svý střílí" a "jak plamen svíčky, plameny svíčky") a písničku končí trapným a nijak nápaditým opakováním refrénu stále dokola až do zblbnutí podobně jako u jejich staršího hitu Anděl. Měli by se přiučit třeba u držitelky několika Grammy Taylor Swift, která své hity Love Story nebo You Belong With Me aspoň nějak graduje.

Klip je opět jako předchozí dva Anděl a Holka jako já precizně natočen a sestříhán, i když je zřejmé, že byl značně levnější než Holka jako já, který se odehrává na letecké základně během Druhé světové války. Jen by tam mohlo být možná méně opírání o kostel apoštola Pavla a víc ježdění na skútru (míjení cisterny rulez). Závěrečný pohled na Ústí nad Labem při západu slunce je už jak z nějakého béčkového filmu. Ale nevím, jestli bych ho chtěl vidět.

Zajímavá alba roku 2010 - Vobezdud: K pláči i pobreku

Snad tenhle "seriál" o zajímavých albech loňského roku bude mít i nějaké to pokračování...

Odpověď pražské šramlové scény (zavádím tento podivný novotvar jako označení pro pražskou scénu Stejnejch ksichtů, Trabandu, Původního Bureše apod.) brněnským Čokovoko. I tak bych mohl označit první album sedm let staré téměř výlučně ženské kapely Vobezdud. Na menší ploše 30 minut (dvanáct písniček, z nichž jen dvě překročí tříminutovou stopáž) se vyzpívávají z reálných a snadno uvěřitelných a pochopitelných problémů a traumat (často mnohohlasně jako Zuby nehty). Za stěžejní píseň považuju otvírák Emo, ve verších "chci tě mít napořád / ale nechci si tě nechat", "chci abys mě utěšoval / ale chci zůstat smutná", "nechci tě najít / ale chci tě hledat" či závěrečném "chci aby ses nezměnil / ale chci tě převychovat!" by se mohl snadno i někdo najít. I muži. A podobnost s Čokovoko? Zkuste tvorbu Vobezdud srovnat třeba s tracky Mám ráda a Nemám ráda. Styl hudby a tvorby textů je samozřejmě odlišný, ale ta sebeironie je, troufám si říct, trošku podobná.

V podstatě celé album je k poslechu na profilu skupiny na Bandzone.

Jananas - singl Raut

Tak je tu rok 2011 - že bych už konečně začal trochu víc psát o hudbě, jak mám už několik let v plánu?

Kapelu Jananas jsem poprvé, myslím, zaregistroval v červnu 2009 v Událostech v kultuře, kde doprovodila rozhovor o chystaném největším folkovém festivalu Zahrada, který probíhá pravidelně na začátku prázdnin. Moc jsem si na ně nepamatoval, ale trochu utkvěli jako mladá, snad i docela zajímavá partička. Na Zahradě Jananas vyhrál jednu z festivalových cen a od té doby jsem o nich pořádně neslyšel. Až teď. Jananas vydal u Indies Scope první studiové eponymní album se singlem Raut.



Ta písnička žel není dobrá. Naplňuje představy folkáčů o dobrém textu, ve kterém musí být plno slovních hříček a neotřelých rýmů (mojito / mohl i to; indický bufet / i na záchodě fet), text musí mít druhý až třetí plán a úplně dole musí být skryto "vážnější téma", v tomto případě povrchnost večírků vyšší společnosti ("je to producent"; "ženy neurčitých profesí"), které navíc hltavě sledujeme ve zprávách. Taky je záhodno přidat laskavý a humorný vzkaz předchozím generacím folkařů ("nohama stírám rosu na kolejích"). Bohužel tyto už v zárodku spíš problematické přestavy píseň navíc naplňuje takovým spíše xindlovským způsobem, který ale u folkáčů poslední dobou hodně zabírá (Xindl X vyhrál obdobnou diváckou cenu na Zahradě o rok dříve). Ještě k tomu přidejme stupidní refrén a je vymalováno. Škoda. Zpěvačka i hudba je vcelku zajímavá.

Na album vyšlo už několik pozitivních recenzí, ale po tomhle singlu nějak nemám chuť se jím víc prokousávat. Trochu mi to připomíná i tvorbu Žambochů, jejichž druhé album bylo uvedeno singlem S_p_a_m_p_a_p_a_m o "velkém problému dnešní společnosti" - nevyžádané e-mailové poště. Taky jsem se k tomu albu pak už nedostal, i když mu folkaři nadělili Anděla.