Tereza Kerndlová - Schody z nebe

S obrovským zpožděním několika měsíců jsem objevil nový singl Terezky Kerndlové Schody z nebe. Zatímco většinu českého "popu" nemám rád a nevyhledávám to, protože mi přijde buď úplně hloupý nebo (a to je horší) hloupý vydávající se za velmi chytrý (např. Kryštof), u Terezky Kerndlové se zaručeně pobavím.



Text je samozřejmě otřesný a nedává žádný smysl. Ale zkusme se chvíli tvářit, že ano. Patrně máme co dělat s jakýmsi zástupem andělů-strážců, kteří když vidí dva, co se chtějí sblížit, tak po nich střílí (patrně nějaký sofistikovaný odkaz na boha Amora). Zároveň tito andělé "rozstřílí omšelý (!) svět". Andělem ale asi bude i sama zpěvačka, která v opojení schází po schodech z nebe. Každopádně ti dva si daj' prsten a zůstanou spolu až navěky a to je dobře.

Škoda, že se textař René Mayer, mj. také Terezin přítel a manažer, neubránil wtf momentům při opakování slov ("střílí, hroty svý střílí" a "jak plamen svíčky, plameny svíčky") a písničku končí trapným a nijak nápaditým opakováním refrénu stále dokola až do zblbnutí podobně jako u jejich staršího hitu Anděl. Měli by se přiučit třeba u držitelky několika Grammy Taylor Swift, která své hity Love Story nebo You Belong With Me aspoň nějak graduje.

Klip je opět jako předchozí dva Anděl a Holka jako já precizně natočen a sestříhán, i když je zřejmé, že byl značně levnější než Holka jako já, který se odehrává na letecké základně během Druhé světové války. Jen by tam mohlo být možná méně opírání o kostel apoštola Pavla a víc ježdění na skútru (míjení cisterny rulez). Závěrečný pohled na Ústí nad Labem při západu slunce je už jak z nějakého béčkového filmu. Ale nevím, jestli bych ho chtěl vidět.