Nádražky, jaro 2016: na jih od Prahy

Deváté nádražky – to už je více než slušná tradice! Zvlášť tehdy, pomyslíme-li, že všechny naplánoval a vedl jeden člověk: Kurt, který se za ta léta vypracoval v takového znalce nádražkové problematiky a geniálního stratéga a plánovače, jakého svět snad ještě nepoznal. Je pravdou, že k dosažení jeho vzorů, lidí kolem „bulvárního life style magazínu“ Vágus.cz, mu zbývá ještě vydat několik knih a uspořádat výlet do Indie, již nyní ale můžeme říct, že jím vedené tour po nádražkách, kdy se během jednoho dne stihne objet několik těchto pohostinských zařízení, jak je popisují mé zápisky zde na Bločku, jsou naprosto unikátní a možná nám samotným, kteří na nich Kurta doprovázíme, nedochází, na jak významné události se svou obyčejnou přítomností a pitím piva spolupodílíme. Napadá mě např. přirovnat nás k hamburským posluchačům Beatles nebo (abych zůstal ve stejném roce) k návštěvníkům malého divadélka kdesi Ve Smečkách, kde parta podivuhodných mužů zpívá „Ten, kdo leze po žebříku, ten má vlastně velkou kliku, že se pod ním v okamžiku neprolomí žbrdlení“.
Zkrátka – tour po nádražkách je už tak zavedená značka, že si může dovolit jistou diverzifikaci, aniž by tím ohrozila svou podstatu. Od nádražek-speciál na podzim 2013, kdy jsme objeli téměř všechny pražské nádražky, se stalo tradicí, že na nádražky pod Kurtovým vedením jezdíme 2x ročně, jednou na jaře a jednou na podzim, jednou nohou již v adventu. Zatímco ty výpravy v podzimních plískanicích se Kurt stylově snaží vést do ne příliš utěšených míst (např. Třinec), kde pak člověka v nádražce zahřeje nejen oheň v kamínkách, ale též i společenství štamgastů, na přelomu jara a léta se snažíme spíše jezdit do turistických destinací a vychutnávat zase trochu jinou tvář nádražek. Tak to bylo na naší tour 21. května 2016 do krajin na jih od Prahy, kdy jsme většinu času strávili na zahrádkách, což bylo do té doby na nádražkách spíše výjimečné. I tak to ale bylo moc pěkné a poučné cestování.

1. Davle
Brno hl. n. 5:38 – Praha hl. n. 8:08, IC 578 František Kmoch
Praha hl. n. 8:25 – Davle 9:12, Os 9055
Z Brna vyrážíme v početně malé, ale jinak velmi silné sestavě: otcové zakladatelé Kurt s Honzou, který si na nádražky udělal po delší odmlce čas ve svém přeplněném programu, Franta a já. V Praze se připojuje Lucka a do Davle vlakem, kterým již odjíždíme na další štaci, se zpožděním způsobeným pozdním odjezdem ranního vlaku z Jihlavy, klasicky dofrčela Eva. Cestou do Prahy někde u Kolína se v našem InterCity přesouváme do jídelního vozu, což je u nádražek, které začínají cestou z Brna na Prahu již skoro tradicí. Honza má na sobě své červeně pruhované námořnické tričko, existuje tedy 33,3333333333% šance, že se vydal na nádražky v obleku, ve kterém se ženil. (Prý má stejná trička dokonce čtyři, ale na jednom je flek.)
V Davli nás nepříjemně překvapuje zavřená nádražka, což je výrazná skvrna na jinak pěkném letovisku. Uvnitř sice sedí nějaký nerudný týpek a nějaký jeho kamarád na zahrádce má dokonce i nalito, hlásí ale nekompromisně: „Zavřeno!“ „Kdy budete otevírat?“ ptá se Honza s nadějí v hlase. „Budu!“ zní odpověď. Též blízký stánek je zavřený, ač podle Kurtových pečlivých rešerší měl být normálně v provozu. „Mám ještě zavřeno, včera jsem tu byl do dvou do noci,“ zní oficiální zdůvodnění. Přijeli jsme evidentně v nevhodný čas, smutně usrkáváme lahváče koupené v městečku na druhém břehu řeky.

2. Prosečnice
Davle 10:10 – Prosečnice 10:36, Os 9057
původní plán: Davle 10:10 – Jílové 10:28, Os 9057
a Jílové 11:02 – Prosečnice 11:09, Os 9059
Po nevydařeném začátku v Davli umocňuje naši bezmoc, když vlak neuvěřitelně šouravou jízdou kolem Luk pod Medníkem (jinak velmi pěknou krajinou) nabírá obrovské zpoždění a my se rozhodujeme upravit původní plán a nevystupovat v Jílovém, abychom stihli alespoň nádražku v Prosečnici. Ta nám ale všechna příkoří toho dopoledne plně vynahrazuje! Sedíme na zahrádce, i když vevnitř to vypadá také pěkně a je tam i několik místních štamgastů, a plnými doušky vychutnáváme naprostou pohodu toho místa. Pijeme pivo, obědváme, obsluhuje nás milá servírka, možná Ukrajinka s půvabným přízvukem.

3. Jílové
mimo jízdní řád
Naše cesta do krajů na jih od Prahy má jakési dvě osy: první ve směru na Benešov (ovšem po trati přes Vrané nad Vltavou), druhou pak ve směru na Beroun. Návrat z první části zpátky do Prahy už už vypadá vcelku neúspěšně (pouze jedna nádražka, i když dobrá), když v tom nám najednou opětovné zpoždění podává pomocnou ruku: v Jílovém u Prahy jsme informováni vlakvedoucím, že zde budeme čekat na protijedoucí zpožděný vlak. Nečekáme na nic dalšího (a nutno říct, že s námi i další spolucestující) a mizíme za dveřmi Občerstvení U Pešoura. Podle původního plánu jsme zde měli strávit více než půl hodiny cestou do Prosečnice, pijeme s povděkem alespoň tři kolovací piva a pak utíkáme zpět do našeho vlaku. „Dobří holubi se vracejí,“ komentují to nějací spolucestující, kteří se nedali zlákat krátkým pobytem v nádražce a místo toho tvrdnou v čekajícím vlaku.

4. Černošice
Prosečnice 11:41 – Praha hl. n. 13:05, Os 9058
Praha hl. n. 13:47 – Černošice 14:08, Os 8836
Smůla se nás ale drží i dál, ale my si užíváme pěkného jarního dne a téměř nám to nevadí. V Černošicích je totiž nádražka třetí kategorie (dle klasifikace redakce Vágus.cz) sice otevřená, ale „ještě nedovezli pivo“. Kupujeme si tedy aspoň panáky fernetu a sedáme si do jakéhosi podivného „lesoparku“, který žel při nejlepší vůli nejsme schopni nazvat zahrádkou hospody. Klábosíme ale a je sranda. Eva se odváží vydat se v této hospodě na záchod, ale je ucpanej. Po jejím návratu pingl věší na jeho dveře nápis „mimo provoz“, což od něj tedy není moc galantní. Při nastupování do vlaku míjíme na nástupišti filozofa Jana Sokola.

5. Zadní Třebaň
Černošice 14:38 – Zadní Třebaň 14:53, Os 8838
V Zadní Třebani si vysloveně lebedíme. Sedíme na zahrádce u perónu, dáváme si utopence, hermelíny či zavináče (Honza), pijeme pivo Konrád za sedmnáct korun českých. Jídlo i pití je nám podáváno stylově okénkem. Vevnitř se ale patrně dějí podivuhodné věci, které by se v případě našeho navštívení zdejší nádražky během podzimní „indoorové“ tour jistě staly středobodem mého vypravování. Hned zpočátku se Honza jde podívat dovnitř, jak je to tady s obsluhou, a vrací se se slovy: „V rohu u džuboxu spolu tancují dva asi padesátiletý chlápci.“ Také Kurt se ze záchodu vrací s očima navrch hlavy a s historkou: Záchody se v nádražce nacházejí v malé místnůstce okupované dvojicí štamgastů (víc lidí se tam nevejde) a Kurt musí drahnou chvíli čekat venku, dokud jeden štamgast tomu druhému řádně nevysvětlí, že nemá hanlivě mluvit o Maďarech, protože jde o národ, který si – na rozdíl od nás – dokázal skrze rakousko-uherské vyrovnání vydobýt určitou míru samostatnosti v rámci habsburské monarchie. Terpve po skončení přednášky vypointované slovy „Takže pozor na Maďary!“ se učitel a žák odebírají zpět do lokálu a Kurt se může jít vyčůrat.

6. Srbsko
Zadní Třebaň 16:23 – Srbsko 16:31, Os 8844
Opět se kvůli zpoždění vlaků musíme odchýlit od původního plánu, který zahrnoval Beroun a Hanákovu nádražku v Nižboru. I když oceňujeme, jaké výletní místo dokázal z nádražky Tomáš Hanák udělat a rádi bychom to viděli na vlastní oči, pro tentokrát se v nastalém časovém presu uchylujeme do Srbska, i když je zde „pouze“ nádražka třetí kategorie. Stále dáváme radši přednost autenticitě. Opět zde ale skládám poklonu organizátoru Kurtovi, jehož povědomí o nádražkách je tak široké, že je schopen při nutnosti měnit plány (většinou kvůli zpoždění vlaků) zařadit zcela jiné nádražky a to tak, abychom se stihli v pořádku vrátit domů do půlnoci (jak nakazují síťové jízdenky, které při našich cestách používáme). To vyžaduje již skutečně rozsáhlou znalost nádražek, tratí, železničních uzlů a tak podobně! Obdivně se vyjadřuje i druhý ze zakladatelů putování po nádražkách Honza: „Jak hluboké je podhoubí Kurtova plánování, že generuje plány nové a nové!“
V Srbsku je hospoda kousek cesty od trati, za vodou, možná i starší než samotná trať. Jede tu wi-fi, sledujeme s nadšením, jak Finové poráží Rusy v semifinále mistrovství světa.

7. Praha - Smíchov
Srbsko 17:50 – Praha-Smíchov 18:28, Os 8853
Dnešní mírně odlišné (často sedáme na zahrádkách, využíváme i nádražky třetí kategorie, i když na jiných tour výrazně upřednostňujeme první kategorii, tj. nádražky umístěné ve výpravní budově; z toho důvodu Kurt mimořádně ani nehodnotí kvalitu nádražek a nehvězdičkuje), ale velmi pohodové nádražky završujeme na Smíchově, který nám, jak si možná vzpomenete, utekl při našich pražských nádražkách-speciál. Z restaurace je výborný výhled do haly včetně výhledu na zhulence (jen se podívejte, kam a jak upírají své pohledy) a chlápka s dlouhou rukou na socialistické fresce, místní mladej pingl bohužel razí zásadu, že hned na začátku je potřeba sprdnout hosty (Honza si dovolil půjčit židli bez optání). Uprostřed restaurace je epesní váza květin na jakémsi sarkofágu, mírně navátí se ptáme pingla, kdo je v sarkofágu pohřben, pingl zírá nechápavě. Nakonec se ukazuje, že sarkofág je pouze kryt schodiště z nádražky do haly.

Brno hl. n.
Praha-Smíchov 19:33 – Praha hl. n. 19:41, Rx 765 Kynžvart
Praha hl. n. 19:52 – Brno hl. n. 22:22, IC 581 Leoš Janáček
Loučíme se s Luckou a vracíme se do Brna. Příští nádražky budou jubilejní desáté, Kurt už plánuje rozsáhlý výlet dokonce s přespáním!

Kompletní fotodokumentace zde.