Podzimní Zbytov 2014

Z cestou na Zbytov to tentokrát bylo vcelku jednoznačné. Z Prahy i Brna přejelo v pátek po dvou autech. Michal Doležel dovezl Klárku, Pepinu, mě a 26 litrů vína (počítalo se i s Domčou, ta ale na poslední chvíli dala před Zbytovem přednost nějakému restaurování), o něco později pak přijel David Koňař s Radkem, Luckou, Frantou a Kurtem. První na Zbytově poměrně těsně před Brňáky přistál poloprázdný Šveco-Hančilovic devítimístňák, ve kterém Ondra kromě nákupu uskladněném v popelnicích přivezl svého bratra Tomáše, Štěpána, Huga, Páju N. a Jesetera – jedinou páteční výjimku mezi „Pražáky“ a „Brňáky“ –, který do auta přestoupil z autobusu v Hlinsku, ač tak mohl učinit již v Chrudimi, ale to by se pak nekonala honička dodávky a autobusu setmělou Vysočinou. O dost později po prvních třech autech dorazil Kady s Luckou N. a Jeníkem, Jeník měl do šesti službu na Vrátnici a tak vyráželi z Prahy pozdě. Na stole na nás čekala pohlednice od Mácy. Vynechal jsem tentokrát upozornění na to, kde se nechází mé místo, s tím, že už to beztak všichni vědí. Ó, jak naivní jsem byl! Na mém místě spala Lucka P. a ráno, když jsem ji na to jemně upozornil (skutečně jemně, protože jsem se vyspal na peci), pravila: „Cože? Já myslela, že tvé místo je na to samostatné posteli pod oknem!“ Tam jsem, přátelé, v životě nespal! Večer probíhal zbytovsky poklidně, Štěpán vyprávěl nějaké historky z dráhy, Honza Keller Davidovi, který zde byl poprvé, a dalším zájemcům ukazoval okopírované staré záznamy z matrik o dřívějších majitelích zbytovského panství. Chvilku jsme také zpívali: Jeseter hrál na Kadyho kytaru nějaké ježkárny (Golema jsme však zabalili po prvních dvou slokách) a šlitrovky, později došlo i na tátovky. Pak si ještě vzpomínám, že večer dospěl k tomu, že jsem z počítače na ukázku pustil šlágr Nej, nej, nej (nejhezčí je láska ještě plachá). Spát jsme šli vcelku brzy, někdy kolem třetí.

Ráno svítilo mezi mraky sluníčko a vypadalo to na nádherný podzimní den. Kolem poledne se pak sice víc zatáhlo, ale na to, že byl už listopad, jsme si snad ani nemohli přát lepší počasí. Pomalu jsme končili se snídaní (Honzův rozpis prací byl také již zaplněn), když vtom přijel Jony z Bejkovce (další sobotní příchozí by si z něho měli vzít příklad) a naše setkání na Zbytově se tím pádem dostalo na vyšší level. Pak jsme se pustili do práce a jelikož to bylo s chutí, hned jsme hlásili půl hotovo. Dřeva do kuchyňských kamen bylo na zápraží dostatek, dřevaři (Jeseter, Michal, Jeník a Franta) tedy zpracovávali větší kousky do kamen v patře u Kellerů. Hrabání kdekoli se opět zhostily Lucka P., Franta (jak to všechno stihla, nechápu), Pája a Pepina. Radek čistil všechny zbytovské okapy jak zvenčí, tak na dvorku. Speciální skupina Štěpán-Hugo-Kurt zlikvidovala dětskou prolézačku, neb Marta prohlásila, že všechna vnoučata už odrostla hrám a dovádění. Oproti plánu ale likvidátoři nakonec některé části prolézačky (např. skluzavku) uložili v kůlně, takže vnoučata si ji mohou znovu vystavět. Jiní úderníci (Kady a bratři Ondra s Tomem) pokračovali na úpravách podlahy ve stodole, z této práce se stává zbytovský evergreen, nahradila tak práce kolem včelína, kde si Honza už povážlivě dlouho nevymyslel žádný zlepšovák. David a já jsme odkorňovali klády, ze kterých snad bude jakási stavba v Bělči. Klárka s Luckou P. otloukaly omítku kolem vrat, Klárka či Radek později také střídali pracovníky u odkorňování. Jony ze svých devatero řemesel pro tentokrát vybral to dřevorubecké a kácel a prořezával stromy. Před obědem přivezl Miki Erdinger Rebeku dnes-již-Švecovou ze schůze COMu a než odjel do Dalečína, kam ho táhlo srdce, utrousil tři hlášky, po kterých se Kurt řehtal, až se za břicho popadal, a domluvil s Honzou kázání ve Sněžném, po čemž mu Marta od svého květinového záhonku hrozila zdviženým prstem (nebo snad pěstí?). Těsně před obědem také stihli přijet Ráchel s Petrem, kteří přivezli i Terezu Est. s Vojtěchem. Ráchel tedy tentokrát nebděla nad přípravou oběda, ale ten byl samozřejmě stejně dobrý jako vždy. Nově příchozí se po obědě zapojili do práce, Petr a Vojtěch vrostli do dřevařské party, Rebeka s Terezou prostřihávaly jakési hloží u silnice. Kolem třetí hodiny přijel na chvilku Filip Keller s jedním ze svých potomků, ve kterých se ale bohužel plně neorientuju, a odvezli si do Svitav nějaké sborové stoly přes léto uložené na Zbytově. Krátce po něm přijel i Honza s Martinou, ti už se ale do žádné práce nehrnuli. Však už před čtvrtou hodinou přijel host Petr Štulc, zaměstnanec ČEZu, který asi hodinu poté začal své povídání o elektrárnách. Chvíli času, která zbývala do začátku programu, využili někteří neúnavní k přátelskému fotbalovému mači. Zajímavé je, že kromě Jeníka a Jesetera šlo o členy údernických part (prolézačkáři Hugo a Štěpán a podlaháři Ondra s Tomem). Nabízí se otázka: Jde o tak schopné úderníky, kteří mají tolik energie na rozdávání a fotbal, nebo o flákače? Nabízí se také druhá, sportovní, otázka: Hráli proti sobě podle pracovního zařazení? Ani na jednu otázku vám, milí čtenáři, neodpovím. Program se protáhnul snad až do osmi povzbuzován dotazy některých technicky zaměřených hochů. Dívky se moc neprojevovaly, pouze Rebeka si jednou vzala slovo, čímž ještě vzrostl obdiv k ní od přítomných mužů. S Ráchel jsme se pak dohodli, že po několika programech spíše techničtějšího rázu, bude dobré změnit směr. Těšte se na jaro a přijeďte. Večeře byla klasická zbytovská. Překvapivě po ní ale nezbyly brambory (naopak tvaroch trošku ano), takže pak nebylo co jíst v nočních hodinch, příště to musíme lépe promyslet. Před večeří se na Zbytově stavila trojice vandrovníků, které nikdo z nás neznal, šli kolem, stavili se pozdravit Kellerovy a chvíli se zdrželi. Nadšenci Jeseter, Štěpán, Jeník, Kolib, Vojtěch a Hugo v kuchyni u okna rozbalili Funkenschlag (netradičně do elektrické sítě zapojovali města na Sibiři), který Jeseter dovezl v souvislosti s programem (Jeseter také položil závěrečnou otázku programu, která zněla „znáte Funkenschlag“; pan Šulc se sice tvářil, že ne, ale pak, myslím, vyšlo najevo, že už to někdy viděl). Překvapivě nevyhrál Hugo, skončil docela vzadu a zvítězil Štěpán! Během partie Funkenschlagu odjela Ráchel s Petrem. Pak se Kolib zhostil kytary a doprovázen oběma Vojtama zahrál pár klasických hitů (Blond holka, Amerika, Nechte zvony znít, Stín katedrál, Jednou mi fotr povídá...), pak ale šel spát, Vojtěch též. Pili jsme Tullamorku. Pak se chvíli nic moc nedělo a lidé pomalu odcházeli na kutě. Já jsem odešel na záchod s tím, že až se vrátím, tak to s Kurtem rozjedeme a capella. Úplně jsem tomu teda nevěřil, ale kdo ví, jak by se večer vyvinul, kdyby si Kurt po mém příchodu neodešel pro něco na půdu a tam neusnul. My zbylí jsme se ale pustili do debaty, která se zapíše zlatým písmem po bok těch nejlegendárnějších zbytovských nadranních diskusí. Začalo to tak, že jsem si s Frantou nad Google Earth a Wikipedií ujasňoval některé zeměpisné skutečnosti (např. jestli Ukrajina sousedí s Maďarskem, kde přesně leží Moldavsko a jak je široký Beringův průliv). Diskuse se pak zcela zvrhla např. v otázku jaké jsou přesně rozdíly mezi koncertem a divadelním představením z pohledu toho, kdo stojí na jevišti. To už v kuchyni byli jen Franta s Pepinou, Jeseter, Jeník, mlčící Pája, já a Kurt, který se z půdy navrátil asi po dvou hodinách a hrozně se omlouval, že usnul, a mlčky se (patrně marně) snažil dostat na vlnu, po které jel zbytek diskutujících. A Jony spící na peci. Diskuse to protáhla do skoro půl sedmé – což je strašlivé –, za stálého dolévání z lahve tullamorky podroušeným Jeníkem. Jelikož na peci spal Jony, musel jsem se chtě nechtě vydat na průzkum půdy. Moje místo bylo samozřejmě obsazené, to jsem jaksi očekával, ještě horší ale bylo, že obsazená byla všechna místa! PŘESNĚ KVŮLI TĚMTO STAVŮM V DOBĚ, KDY JIŽ POMALU VSTÁVÁ NEDĚLNÍ SLUNCE (neboť v naprosté většině případů chodím na Zbytově spát s posledními), JSEM SI SVÉ MÍSTO JAKO ZBYTOVSKOU KONSTANTU A SVÉHO DRUHU INSTITUCI PŘED DRAHNÝMI LETY ZAVEDL A JEHO IGNOROVÁNÍ ZE STRANY VŠECH OSTATNÍCH JIŽ PŘESTÁVÁ BÝT VTIPNÉ!!!

V neděli jsme jeli do kostela do Jimramova, takže bylo potřeba vstát brzy. Budíčku v podání zpěvu z EZ jsem se zhostil osobně, ještě víc ale spící budil následný Kurtův smích z horní půdy. Nejdřív ale odjížděl Honza Keller, který ten den sloužil v Horní Čermné. Pak ale volal Martě a z hovoru jsme pochopili, že si zapomněl kázání, takže mu ho Marta ještě honem posílala e-mailem. Bohoslužby byly dětské o povolání rybářů za učedníky, zkusím příště plánovat Zbytovy na jiné než první neděle v měsíci, což ale bude obtížné. Pak jsme šli samozřejmě do Bistra (na samospoušť před vchodem se s námi tentokrát vyfotila i Marta!), kde Kurt léčil kocovinu pivem a tlačenkou. Někteří (Jony) odjížděli pak už rovnou, ostatní se vrátili na Zbytov (Hugo, který odjížděl přímo z Jimramova, si klasicky kokotsky vystřelil z těch, co se vraceli na Zbytov, když volal, že v Bistru se po našem odjezdu postrádají klíče od záchodu), kde po úklidu nastal všeobecný rozjezd. Já jsem jel opět s Michalem, který spěchal do Brna. Poslední na Zbytově patrně klasicky zůstali Franta s Kurtem, takže Brňáci z Davidova auta. Zbytovská jistota posledních let, že v neděli bude nejkrásnější počasí a o to horší bude příjezd do Brna, tentokrát padla. Padla totiž hrozná mlha. Jinak se Zbytov ale samozřejmě opět skvěle vydařil a už se těším na příští, jubilejní dvacátý (!).

Pár slov k tracklistu nového alba Trabandu Vlnobeat

Včera jsem po dlouhém čekání a pídění konečně na internetu narazil na seznam písniček z nového alba Trabandu Vlnobeat (v tomto článku). Album vyjde snad již příští týden a něco kloudného o něm budu moci napsat až pak, přesto tuto chvíli využiju k sepsání textu mého oblíbeného žánru „pár slov k tracklistu“. Podobně jsem psal už o Domasa a o albu Neslýchané!.

Tentokrát žel můj článek nemůže přinést nic moc objevného, což možná i souvisí s tím, že jsem tento rok slyšel Traband naživo pouze na festivalech Otevřeno Jimramov a Křídla v srpnu a v září; něco na toto téma jsem poznamenal už v článku o setu v Jimramově, budu se tedy navíc dost opakovat.

Vlnobeat přináší 14 nových (tj. „nikdy nevydaných“) písní:
1. Pokaždé když přicházíš
2. Kabát ´66
3. Trofeje
4. Mluv se mnou, miláčku
5. Nepoužitelnej
6. Do ticha
7. Tenhleten den
8. Píseň písní
9. Úhel pohledu
10. Písmem klínovým
11. Moje kočka mňoukala
12. Rádiohit
13. Vidím tě
14. Ta radost!

Pokud se nepletu, dosud vůbec neznám pět písní, tj. zhruba třetinu alba (Trofeje, Píseň písní, Písmem klínovým, Rádiohit, Ta radost!). Protože, jak jsem již psal, jsem poslední dobou koncerty Trabandu bohužel zanedbával, je otázkou, jestli tyto písničky Trabandi na koncertech hráli nebo jestli jsou novinkou pro všechny fanoušky. K tomu můžu ještě přidat Vidím tě, kterou znám jen jako singl na Soundcloudu Indies Scope, vydavatele alba Vlnobeat, na živo jsem ji také ještě neslyšel.

Nejstarší písní na albu je, zdá se, hit Do ticha, který mám na nahrávce z koncertu z dubna 2000 (nahrávka je ke stažení na webu Evangelického Traband Funclubu). Velkým milovníkem této písně je trabandofil zvaný Joudínek, který má nyní na směrování Trabandu i nějaký vliv, je možné, že se za píseň přimluvil. Každopádně ji Traband v poslední době hraje na koncertech podstatně častěji než dříve a vydání na tomto albu jsem očekával a jsem rád, že jsem se dočkal.

Kabát ´66 jsem poprvé a do letošního Jimramova naposled slyšel 22. srpna 2010, když Jarda vystupoval sólově. Spolu s touto písní zahrál i další neznámé a od té doby neslyšené: Starej saxofon a Černá a bílá, které asi zapadly. Třeba se někdy dokopu k tomu dát na Youtube záznam tohoto Jardova sólového vystoupení.

Úhel pohledu jsem poprvé slyšel 6. prosince 2012 v brněnském Metru. Jako host v této písničce vystoupil frontman skupiny Poletíme? Rudolf Brančovský a já to bral jako takovou legrácku, raritu. To, že to teď hraje Traband sám a písnička dokonce vychází na albu, mě trochu překvapilo. Nikoli však nepříjemně.

Další dvě nové písničky, Pokaždé když přicházíš a Moje kočka mňoukala, znám od koncertu 7. června 2013 v Kuřimi. Zatímco Pokaždé když přicházíš jsem od té doby slyšel na všech třech koncertech Trabandu, kde jsem byl (i když v Hlinsku 6. září 2013 jen během zvukovky), písničku Moje kočka mňoukala jsem od té doby neslyšel a byl jsem zvědav, jestli se na album dostane.

No a poslední dvě až tři písničky (Mluv se mnou, miláčku a Tenhleten den s drobnou citací songu Jsme tady jen na chvíli od Otcových dětí a snad i s citací melodie hitu Marty Kubišové Tak dej se k nám a projdem svět) znám až od letošního Jimramova. Třetí pro mě dosud neznámá písnička, kterou letos Traband na Jimramově zahrál, Divoká stvoření, by se mohla na albu skrývat pod jménem Nepoužitelnej. A co se skrývá pod jménem Ta radost!? Další písnička nebo jen nějaká variace na Tenhleten den? Moudřejší budu až budu mít album v ruce, což bude brzy.