Podobně jako minule, i tentokrát jsem zorganizoval setkání poutníků od východu s automobilisty od západu, pro změnu na nádraží v Novém Městě na Moravě. Osobně jsem se přidal k automobilistům, jel jsem totiž z Chrudimi. Ponejprv do Vilji v Chotěboři, kde mě naložili Klára s Malým vlkem k nákupu a vínu, pak jsme zamířili do Nového Města, kam mířil i Kolib s prázdným vozem a Hašlerka s Lenkou. Zde před sedmou hodinou večerní vystoupili z vlaku Františka, Kurt, Lucka P., Pepina, Domča a Radek a naskákali do aut. Na Zbytov jsme tak dorazili v podstatě zároveň. Asi hodinu po nás přijel Kady, který v Jimramově nabral Janu V. u přímého autobusu z Prahy. Večeřeli jsme, povídali a popíjeli. Marta raději pro dnešek zůstala ve svém apartmá. Před jedenáctou jako poslední dorazilo auto z Prahy řízené Jonym (šlo o Hůlkovic zelenou Fabii, správně jsem předpokládal, že Jonyho kočár už bude zazimován) se Zdenou, Luckou N., Jeseterem a Štěpánem na palubě. Většinu zavazadlového prostoru zabíral pytel se semínky pro ptactvo. Diskutovalo se o politice (zvláště o nedávných sněmovních volbách), velký zájem vyvolal IQ Twist Lenky a Hašlerky, který koloval z ruky do ruky. Na legendární fyzikální diskuse navázalo krátké zamyšlení, jaký je asi časový posun mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším cípem republiky. Kolib se chopil dovezené elektrické kytary (to tu ještě nebylo!) a po chvíli hraní (vzpomínám si kupř. na Historku z podsvětí či Knockin' on Heaven's Door) došlo také na některé jeho songy. Pak ale Hašlerka zavadil nohou o combo, překlopil jej tím na zem a zlomil jack, takže bylo po ptákách. Jony prohlásil, že akustické nástroje mají své nesporné výhody. První šla spát asi Zdena, po ní Lenka. Rozdělal jsem páteční Tullamorku. Něco po třetí hodině jsem již v kuchyni osaměl, dohrával jsem svoji partii IQ Twistu. Protože jsem už neměl sílu vylézt na půdu a zjišťovat, kde je volno, ustlal jsem si na peci a spokojeně usnul.
Brzy ráno, dříve než jsme vstali, musela odjet Klára, jela do Moravetzovy hudební akademie. Nejdříve z nás ostatních vstala Zdena a připravovala kuchyň na snídani. Marta si jí ale všimla až později, což Jony pak hrdě zdůvodnil tím, že má tichou ženu. Během snídaně Honza Keller rozdělil práci, tentokráte bez papíru. Nejvíc pozornosti bylo upřeno na klasické práce (dřevo a listí; kupodivu tentokrát ne včelín), ale fajnšmekři si své rozinky mohli také vychytat. Zpočátku to bylo rozděleno takto: Malý vlk shazoval listí se střechy a z okapů (k našemu překvapení ale potřeboval žebřík), Zdena, Janča, Hašlerka a Štěpán uklízeli ve stodole, Radek, Jeseter a Pepina (!) vyrovnávali pomocí vodováhy, ručního bucharu a lopat hliněný povrch v jedné místnosti pod stodolou, Kady vyvážel listí ze dvora, Lucka s Domčou přehazovaly hromadu listí, Kolib a Jony štípali dřevo, Lenka, Lucka N. a Františka rovnaly polínka, já a Kurt jsme přikulovali Honzovi Kellerovi u cirkulárky a s pomocí holek vozili nařezané dřevo k Jonymu a Kolibovi na speciálním vozíku. Kolem party štípačů dřeva se pohybovalo nejvíc lidí (často se i zastavovali pracovníci z jiných part, Malý vlk sem dospěl s vybíráním okapů apod.), takže zde vládla skvělá nálada, kterou rozdmychával Jony svým ustavičným teoretizováním. Např. drahnou dobu držel přednášku o tom, že mu příliš nevyhovuje ani jedna ze dvou sekyr na place, má totiž „na sekyrky jiný vkus“. Dobrá je prý sekyrka, kterou chová v Bejkovci. I podivil jsem se, že ji nevzal s sebou, či že ji nemá trvale přítomnu v kufru auta. Poté, co podrobil zevrubné analýze všechny možné vlastnosti sekyr (délka topůrka – Jonymu, jak jsem vyrozuměl, vyhovuje spíše kratší topůrko, mj. proto, že může snáze sekyrou zasáhnout kus polínka padající ze špalku; tvar ostří; hmotnost; materiál), přece vždy po chvilce sekání přišel na další aspekt teorie sekyr, se kterým musel seznámit veřejnost. Před jedenáctou přijel z Brna Honza Cimr s Honzou Hanušem a Terezou a hned se připojili k dřevařům. Honza Cimr dotáhl odkudsi z hloubi Zbytova štípačku, kterou v létě rozbili ortopfanni, nyní však byla naštěstí již spravená, a dřevozpracující průmysl byl rozdělen na dvě části. Kolib a Jony pokračovali v sekání velké hromady navezených polen dřeva do kuchyňských kamen, Honza Cimr s palicí a klíny a Kurt na štípačce půlili březová polena určená do krbových kamen v patře. Honza Keller se na cirkulárce přeorientoval také na břízu, kterou jsem mu podával z rázu. Pak ale přišla ještě jedna zásilka dřeva do kuchyňských kamen a zaskočený Jony to glosoval slovy: „Moje teorie vycházela z toho, že tato hromada je konečná a již se nebude zvětšovat.“ Přijel také Jáchym a se Zdenou vyváželi popel z ohniště u dřevařů. Lucka s Jančou se daly na klasické hrabání kdekoli. Po poledni přijela Ráchel s Terezou a Vojtěchem, Ráchel se s Pepinou a dalšími daly hned do vaření, Tereza s Vojtou se zapojili do práce v okrsku březových polen. Po obědě se nikomu moc nechtělo vstávat, káva stále nebyla vypita, ale nakonec se přece pokračovalo v dřevařství. Jeseter s Radkem také prokopávali potůček a diskutovali o fyzikálním pozadí hudby, Lucka P. s Jančou pokračovaly v hrabání, Františka s Luckou N. dobývaly rákos z rozsáhlých mokřadních ploch u rybníčku. Po čtvrté hodině přijeli rodiče Hájkovi s ornitologem Karlem Hudcem. Poté, co jsme pana Hudce pohostili sobotní Tullamorkou, svačinou a pokud se nepletu i kávou, začalo těsně před pátou jeho povídání. Začátek bohužel nestihli Malý vlk, který se tradičně zdekoval ke kamarádovi do Unčína, a Lenka s Hašlerkou, kteří se jeli podívat do Nového Města do nemocnice za dědím. Program uvedl Jony a poslal kolovat několik Hudcových publikací. Karel Hudec zpočátku – patrně protože ptáci jsou takovou samozřejmostí, že není třeba o nich příliš hovořit – mluvil krátce o svém životě (na žádost Jonyho) a obecně o vědě. Skončil asi po čtvrthodině s tím, že řekl vše důležité a tedy může jet. Nyní již předpokládám, že to nemyslel úplně vážně, protože mi pak Jony řekl, že viděl, že měl připravené nějaké knihy dokonce i zcela neornitologické, kdyby nás diskuse o ptácích nebavila, ale jen čekal, jak se večer vyvine. V tu chvíli jsme ale trochu strnuli, naštěstí se ale rozproudila diskuse a různé dotazy padaly ze všech stran. Velmi fundované měl Vojtěch, zajímavé i Jony či Kolib, i když leckdy Karel Hudec pojal odpověď tak zeširoka, že na dotaz vlastně ne zcela odpověděl, ale to nevadilo. Pepina se zeptala, jakou rychlostí ptáci létají. Program skončil asi po dvou hodinách a myslím, že se snad všem líbil, i pan Hudec vypadal spokojeně. Zůstal s námi ještě na večeři (klasika: brambory s tvarohem, ovšem opět ve vylepšené verzi; před večeří třetí sloka písně EZ 177), pak se spolu s Hájkovými s námi rozloučil a vracel se do Brna.
Z Věcova přijela Marky (proč nebyla s námi na Zbytově od začátku jako Kady nejsem patrně nikdy úplně sto pochopit; údajně v pátek stříhala ve Věcově ovečky a v sobotu jela na otočku do Brna), přivezla Kadyho kytaru a náhradní šňůru do comba. Nastal večer. Probíhaly různé diskuse, bohužel (pokud mě někdo nedoplní) zde o nich nemůžu přinést žádnou zprávu, neboť jsem se celou dobu držel v blízkosti kytaristů. Zprvu hráli Kolib a Hašlerka některé hity Suchého a Šlitra, Svítákovky a další fláky (např. legendární Stín katedrál). Po pauze se kytar chopili Vojtové a přehráli pěknou řádku semaforských songů. Poté s Jeseterem chvíli hrál Honza Cimr, toho pak ale opět vystřídal Kolib a kromě písně Voda se neutopí jsme přezpívali celé Ebenovské album Tichá domácnost (tedy včetně Slávy dcery, kterou jsem ovšem kazil, neb jsem byl stále napřed). Na zpěvy z EZ tentokrát nedošlo vůbec, pokud nepočítám zbytovskou hymnu („V sjití tomto pravme sobě jaká radost na Zbytově“) a dvě hokejové coververze mě s Kurtem („Hrad přepevný jest Trvaj náš“ a „Pod ochranou rozhodčího rozvesel se duše má / strážné oko podplacené / často spí a nevnímá / často spí a nevnímá“). Pak jsme s Kolibem ještě dali Mám jednu ruku dlouhou a Ameriku a Kolib šel na kutě. Během večera také odjeli domů Hašlerka s Lenkou. Když odešel i Vojtěch s Terezou, zůstal v kuchyni s kytarou jen Jeseter, ale zpívali jsme dál. Občas něco a capella, něco s kytarou (kupř. Nohavicovu Jdou po mně jdou). Jeseter se celý večer pokoušel vzpomenout si na nějakou písničku od Mišíka, nakonec se mu jich z paměti pár vylouplo. V jednu chvíli jsem na něco zareagoval úslovím „blik cvak příjem!“, což odstartovalo předhánění se v hláškách, co „se říkaly“ („řekni koleje, bába tě poleje“ apod.). Franta si vychutnávala svoje „Lucko. Nečum.“ Ve 4 ráno jsme zazpívali Ve 4 ráno. Po půl páté jsme osaměli s Malým vlkem a Františkou. Já jsem do nich trochu hučel, že je třeba jít spát, ale Františka byla rozjetá a ještě jsme kecali do šesti (hlavně o evangelických akcích z dob našeho mládí – horácké poutě z přelomu století, první farářský Blažkov apod.), kdy vstával Jáchym, který musel být v osm v Brně. Malý vlk už skoro spal na stole, když jsme se pozdravili s Jáchymem a šli spát; já si opět lehnul na pec. Je to letos, pokud se nepletu, poprvé, co jsem tam spal, a musím říct, že je to příjemné spaní.
Ráno jsme jeli po delší době do Veselí, jednak jsme tam dlouho nebyli, navíc v Jimramově měly být dětské bohoslužby. Ve Veselí byly nakonec čtené a pak jsme se dozvěděli, že kdyby byl jáhen Litomiský zdráv, tak zde budou také dětské. Po bohoslužbách někteří šli na kávu, čaj a buchetky na faru, jiní (např. Jony, který chtěl odjet dříve, protože se se Zdenou a Jeseterem ještě museli v Brně připravit na večerní nešpory v Červeňáku, na kterých vystupovala Musica Malincolica) jeli na Zbytov. Honza Hanuš byl domluven s Jonym, že se s ním sveze do Brna, a poté, co jsme mu s Kurtem ve dveřích veselské fary oznámili, že Jony už odjel, vzkřikl s naprosto nenapodobitelnou intonací, ve které se zároveň zračilo překvapení, úlek, úděs, pocit zrady a bezradnost nad životem se všemi jeho neuchopitelnými zákruty: „Jony už odjel?!?“ Tři auta těch, co zůstali na faře (řídili Marky, Honza Keller a Honza Cimr), vyrazila zpět na Zbytov současně, Jony zde samozřejmě ještě byl a nijak zvlášť se k odjezdu nezvedal, dokonce živě teoretizoval s Martou; ve chvíli, kdy jsem vešel do kuchyně, zrovna pronášel větu: „Teď jsem viděl inzerát, že někdo prodává přestrárlej ořechovej sad na jižní Moravě, koupit to a pořezat a máš parádní dřevo...“ Pak nastal všeobecný rozjezd: Jony, Zdena, Jeseter, Honza Hanuš a Tereza do Brna, Ráchel, Štěpán, Tereza a Vojta, Kady, Marky, Lucka N. a Janča do Prahy. Kolib do Brodu s Malým vlkem do Chotěboře. Františku s Kurtem a Radka vzal Honza Keller do Bystřice na vlak do Brna, odjížděli žel dost narychlo, ale nakonec to vcelku těsně stihli. Poslední jsme odjížděli Honza Cimr, Lucka P., Domča, Pepina a já a stavovali jsme se ještě do Čtyřech Dvorů pro Honzův divadelní žebřiňák, který jsme zázračně vměstnali do auta. Na Elgartku jsem dorazil v podstatě zároveň s Františkou a Kurtem.
Na konec tradičně poznámka o počasí. Ne že by bylo nějak vysloveně pěkně, ale během soboty bylo vcelku teplo a spadlo jen pár kapek, popř. od odpoledne chvílemi velmi drobně mžilo. Po těch čtrnácti nádherných dnech, kdy snad i padaly teplotní rekordy, je to trošku škoda, ale podle předpovědí mělo pršet, což se nakonec splnilo až v neděli během cesty domů. Po dlouhé době tak bylo porušeno pravidlo, že v neděli je počasí nejlepší (i když mlžné výhledy ráno cestou do Veselí tuto zákonitost předjímaly). Každopádně to byl ale další velmi povedený Zbytov a myslím, že už se můžeme těšit na jaro.
Fotky zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat