Jakožto věrný návštěvník pražských vánočních koncertů Trabandu (např. o tom loňském zde) jsem se 19. prosince opět vypravil do Matičky stověžaté. Koncert se konal v Rock Café, kde jsem shodou okolností byl na svém vůbec prvním pražském koncertu Trabandu a kde jsem se mj. také kdysi zúčastnil naprosto legendárního vánočního koncertu, během kterého Traband zahrál téměř celou svou tvorbu (z vydaných písniček chyběla snad jen Krasojezdkyně!).
I tento aktuální trval snad tři hodiny. Vše zahájil Pěvecký sbor Svoboda (Jarda, jeho synové a další) vícehlasou koláží různých koled, pak už hrál Traband podobně jako nedlouho před tím v Brně. Kromě Posla se tentokrát ale nedostalo na písničky z O čem mluví muži, možná je to tím, že nebyla přítomna Lucie Redlová. Naopak mě překvapilo „větší“ zastoupení kousků z aktuální desky (slovy tři), Učitelé byli vysloveně na žádost publika, Romeo a Julie po deseti letech zahráli, protože si Jarda „musel odpočinout“. Velmi mě potěšil hit Zloděj a dezertér, o který jsem se ale předem přimluvil e-mailem s tím, že ho Traband vůbec nehraje, ani na vánočních koncertech, i když jde o píseň s vánoční tematikou (když jsem ho na několika minulých vánočních koncertech vyřvával, Jarda mi řekl, ať si napíšu předem, že jej potřebují nacvičit, tentokrát jsem tedy konečně nezapomněl). Zahráli jej zajímavě, Jarda samozřejmě neměl baskytaru, seděl za klávesami, a hlavní part ve slokách zpívala Jana (začátek refrénu společně a druhou část od „Herodes vede své vojsko“ Jarda). Zaznělo dost písní z Road Movie, překvapivě i Měla jsem já pejska, pražským publikem často žádaná, ale Trabandem stále odmítaná. Hodně potěšila Ponorná řeka. Z Přítele člověka zahráli pouze Jdu krajinou se závěrečnou hudební citací Modlitby pro Martu. Oproti zmíněnému brněnskému koncertu zaznělo hodně písniček z Domasa (včetně vzácné Co se v mládí naučíš!), avšak chyběla Kalná řeka. Pálíš, doutnáš, nehoříš zahráli bez Jardovy foukací harmoniky. Naopak stejně jako v Brně, i zde Jarda zařadil Kam se vejdem od Otcových dětí, trabandofily pak jistě v závěru koncertu potěšila Do ticha.
Zhruba uprostřed večera vystoupila naprosto šílená „skupina“ Pankrot, jejímž lídrem je patrně Mourad Litim, dávný spolupracovník Trabandu z dob, kdy jezdili hrát do Francie. Výstup mi trošku připomněl můj zatím nejšílenější hudební zážitek – set kapely Markantní úbytek mechanických krtků na undergroundovém festivalu v Lipnici 17. září 2006. Podobně jako MÚMK i Pankrot má pár vážně vyhlížejících muzikantů (saxofonista, Mourad s baskytarou), pak je tam sekce lidí, kteří mládí do zvláštních bicích nástrojů (včetně Jany Kaplanové, která ještě měla v náručí svoji malou dceru), dvě šílené sekce holek v různých hadrech (jedna z nich měla dokonce na hlavě plameňáka – viz fotky) a korunu tomu dává Evžen Kredenc (!) za mikrofonem pronášející jakási moudra, ve všeobecném rámusu jsem zaslechl něco o konci světa a vyhlášení nějaké soutěže, kterou nikdo z diváků nevyhrál.
Set Pankrotu končil Evženovým improvizovaným Ať žije bigbít (první track Road Movie) a pokračování koncertu Trabandu zahájil Dušan, Evžen Kredenc ještě zůstal na pódiu a deklamoval svůj part (švestka švestka meloun meloun...).
Pár fotek zde.
Traband, Praha, Rock Café, 19. prosince 2012: Přijíždí posel, Panenka Bárbí & Málborou men, Ponorná řeka, Evangelium podle Jarouše, (Ať žije bigbít), Černý kafe, Měla jsem já pejska, Dušan, Koleda, Viděl jsem člověka, Road Movie, Nemám rád trpaslíky, Marie!, Lano, co k nebi nás poutá, Zloděj a dezertér, Černej pasažér, O malém rytíři, Krasojezdkyně!, Jdu krajinou, Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, Co se v mládí naučíš, Kantorovy varhany, Zasněžená, Obešel jsem horu, Krajina v obrazech, Moji učitelé, Princezna Lada, Romeo a Julie po deseti letech, Do ticha, Kam se vejdem.
Žádné komentáře:
Okomentovat