Podzimní Zbytov 2011

Úplně první na Zbytov dorazili Františka s Kurtem, takže jejich kombinace vlaku, autobusu a pěší cesty ze Strachujova spojená s více než hodinovým čekáním v Bystřici se ukázala být vítězná. Asi půl minuty po nich dorazilo auto z Brna, které řídil Honza Cimr a ve kterém seděli Lucie, Klárka a já. Honza s Lucií mě vyzvedávali po půl sedmé v Podnebi, ještě jsme se stavovali v Lelekovicích a jinde, navíc jsme patrně nejeli úplně nejpřímější cestou, takže jsme jeli nakonec docela dlouho. Vlakem a autobusem s Kurtem a Františkou jsme původně plánovali jet ve velké skupině, snad přes deset nás mělo být, ale nakonec z Brna jelo podstatně méně lidí, než kolik jsem ještě pár dní před tím čekal, a plné auto přijelo ještě v sobotu. Jako správný organizátor „hromadného“ odjezdu jsem na Františku s Kurtem ještě dohlédl na nádraží a pak teprve šel do Podnebi. Chvíli po nás už začali přijíždět ostatní: Honza z Chrudimi s Martinou, Jeníkem a Jeseterem, který tam dojel vlakem; Malý vlk (ano, čerstvý řidič MV!) Multiplou z Chotěboře s Kubištou, Štěpánem (z Jihlavy) a Luckou N. (z Prahy) a z Věcova Kady s Markétou a Hašlerka, každý ve „svém“ voze (ten Hašlerkův je ve skutečnosti Lenčin), údajně proto, že Hašlerka odjíždí v neděli o půl hodiny dřív. No jo. Pozdravili jsme se s Honzou (Marta už radši spala) a po chvíli jsme začli s večeří; potraviny tentokrát nakoupil a přivezl Malý vlk (s Kubištou). Stůl se prohýbal také pod různými dovezenými buchtami apod. Jako poslední v pátek dorazil Jony, původně sice neplánoval jet autem, nemá zimní gumy, ale po nadějné předpovědi počasí auto přece jen vytáhl a dovezl Ráchel, Áňu a Klárku B. Narozdíl od Kadyho a Hašlerky, kteří odstranili závoru a projeli objížďku (částečně zhroucenou silnici nad Svratkou), se Jony zalekl a vzal to přes Ubušín. Po večeři jsme si na plátno pustili nedávný televizní rozhovor Pavla Klineckého s Danou Drábovou, která měla být naším sobotním hostem, bohužel ale pro nemoc nepřijela. Ze začátku mírně směšný rozhovor se nakonec rozmáchl do velmi zajímavé diskuse, o to větší škoda, že nás čekal první Zbytov bez hosta. Protože už na Zbytově dlouho nezazněla žádná „povídka o Hájkovi“, rozhodl jsem se vytáhnout alespoň ty staré. V pátek večer jsem přečetl „Jak se stal Hájek hajkskůlerem“, „Hájkova cesta z Brna do Chebu“ a „Epos o Hájkovi“. Pak už jsme celou noc povídali a popíjeli (Áňa si zahrála s Malým vlkem a se mnou Halali), spát jsme šli někdy ve čtvrt na pět. Nahoře tou dobou už nebylo skoro místo, protože se všichni, kdo šli spát dřív, hrozně roztahovali, naštěstí byla ještě trocha prostoru o patro výš, kam jsem se také uklidil, zvlášť když mi Lucie P. a pak i Františka s Kurtem zabrali místo (z toho je vidět, jak je to moje místo široké a trochu i variabilní, pro příští Zbytov už asi připravím instruktážní video). Franta s Kurtem zabrali i Jonyho místo, ale ten na něm už spává málokdy, tentokrát spal opět na peci.

Ráno při snídani jsme si klasicky rozdělili práci a pomalu a postupně jsme začínali něco dělat. Klára B. s Dominikou plely maliní, Kubišta prořezával stromy, Kady a Hašlerka (i když existují nějaké zprávy, že Hašlerka se flákal) řezali a stloukali štíty koňské stáje, Honza s Kurtem pokračovali v nekonečných pracech kolem včelína. (Ač to vypadalo, že už je kolem včelína vše hotovo, Honza Keller si nakonec vymyslel, že bude potřeba ještě víc zakrojit svah, aby tamtudy mohl přenášet větší předměty.) Lucie P., Áňa, Klárka P., Františka a Martina hrabaly kdekoli a listí pak pálily, čímž trochu komplikovaly život skupině Honza C.-Štěpán, kteří vedle ohniště prodlužovali kamennou cestu na latríny. Celkově práce této dvojice vypadala podivně, chvílemi se zdálo, že vykopávají šutry jen proto, aby je zase zakopali, a pak v místě zakopaných šutrů prováděli rychlé pohyby se smetákem, ale nakonec cesta přece jen vznikla, třikrát sláva. Jeník s Malým vlkem rovnali polena do rázu. Jony s Vojtou jeli po snídani do Poličky pro Anču, po příjezdu jsem s Jonym vykopal jeden strom u hřiště, Vojta s Ančou řezali dřevo, které zůstávalo po Kubištově prořezávce. Kubišta pak polínka naložil na kárku a asi tři hodiny s nimi bezcílně jezdil po Zbytově jak Bludný Holanďan. Na otočku přijeli Rebeka s Ondrou, na chvilku se utrhli z oslavy narozenin dědy Hančila. Ráchel a věrná pomocnice Lucka N. vařily. Malému vlku po chvíli došly síly a tak raději seděl u kamenného stolu a zval Kláru B. na LEGOpárty (nutno uznat, že úspěšně!). Já s Jonym jsme pak Jeníkovi pomáhali se dřevem. Holky, které plely maliní ho pak také hnojily, s dolováním hnoje od koní pomáhali Honza s Kurtem. Dominice ale kůň rozžvejkal kapuci od bundy. Před obědem odjel Malý vlk (sám Multiplou), protože musel v Chotěboři promítat operu.

Celkově bylo tentokrát trochu méně práce, za což může zázračná proměna Ortopfannů v zodpovědné a angažované mladé lidi, takže nedlouho po obědě už nebylo moc co dělat a asi polovina z nás se vydala na krátkou procházku na kopec. Přidali se k nám také právě dorazivší Michal, Klárka, Pepina, Filip H. a Honza Hanuš. Jen neúnavný Honza Cimr pomáhal Honzovi Kellerovi skoro až do soumraku s vozením hnoje z chlívku od ovcí na hnojiště, asistoval při tom také Jony či Kady, který prohlásil: „Toho bohdá nebude, aby na Zbytově zvítězili Ortopfanni!“ Svačina byla zhruba v půl páté u kamenného stolu, i když bylo celý den zataženo a trochu sychravo, stále bylo možné být venku.

Pak jsme už šli dovnitř a protože nepřijel host, chvíli vládlo jakési bezčasí. Přemýšleli jsme, jestli vyhlásit nějaký společný program a jaký, na nic moc jsme ale nepřišli, i když třeba Honza Keller navrhoval hru Kufr. Jony vytvořil lístečky a dali jsme jednu partii, četl Honza a písmenem bylo „G“, což slibovalo zajímavý souboj. Hašlerka dostal lísteček „odrůda vína“ za vtipnost, když řekl „grizlink“. Jedna parta (Kady, Štěpán, Lucka N., Honza Hanuš a další) se také uchytila při hře s malováním a přehýbáním papírů (někdo tomu říká „farář v lahvi“ nebo jak). Jeseter se nechal přemlouvat, ať zahraje na klávesy Jesus Christ Superstar jako v srpnu na Pobytu a vymlouval se, že nemá akordy. To mu nicméně nebránilo (!) potom stejně celou operu zahrát na kytaru (!), přeskočili jsme snad jen Ježíše před pilátem a pak smrt obou hlavních postav, jinak jsme to s chutí po paměti zabékali, tedy alespoň Jeseter, Anča, Kubišta, Štěpán, Jony, já, trochu Jeník a další, ostatní se asi nudili. Přečetl jsem další tři „povídky o Hájkovi“ („Jak Hájek zmizel“, „Jak Hájek teoreticky vypomohl při přesunu fóliáku“ a „Druhý epos o Hájkovi“) a potom jsme krátce vzpomněli na Jakuba, dokonce jsme zanotovali i Upadl mi meloun a Světozor. Díky povídkám jsme také zazpívali pár fláků od Znouze, hlavně tedy Jeseter s Ančou, Kubišta a já. Pak už byla volná zábava, Honza s Jeseterem vzali kytary a přezpívali největší hity z Dodatku (Ebenovky a Mílovky), pak hrál chvilku Honza něco ze svého repertoáru (např. Ještě jedno kafe, Já s tebou žít nebudu, Poprava blond holky), po Petěrburgu a Těšínské pojali s Jeseterem nápad přezpíval celé Divné století, což také snad až na jednu písničku zvládli. Ubývalo vína a tak Kady zajel ke známým pro nové, pila se i becherovka (dala si i Marta K.). Klára B. s Áňou zpívaly písničky Osvobozeného divadla. Utvořila se také moravská skupinka, která chtěla zpívat svoje lidovky jako Ide poštár, ide a podobně, většinou je pak ale raději zpívali venku, když chodili kouřit. V kuchyni hrál Jeseter a po Slávy dceři opět uzrál nápad na přezpívání celého alba, tentokrát Tiché domácnosti, což se také povedlo. Pak jsem vytáhnul Tullamorku a Evangelický zpěvník. Přidali se ke mně Kurt, Klárka P., Lucie P. Pepina něco řešila s Honzou Hanušem. No, šli jsme spát asi o půl páté, krátce po mírném upozornění Honzy Kellera.

Ráno jsme jeli do Veselí. Po návratu se trochu spěchalo (ale skoro neznatelně), protože Kellerovi odjížděli do Prahy na instalaci Pavla Kaluse. Honza Keller si dal panáka se slovy jako „dobré bohoslužby je třeba zapít“ a „požehnání je dobrá věc, ale úplně nestačí“, Marta si na zápraží vychutnávala Tullamorku. Pak už jsme se rozjížděli. Brňáci se nebyli schopni dohodnout, kdo pojede jakým autem a jestli ještě nepojedou na nějaký výlet a na jaký a kam, ale i to se nakonec zvládlo, také díky tomu, že Jony pokračoval do Brna. Prohlásil jsem, že nepůjdu na odpolední nešpory do Červeňáku, protože budu asi spát a Honza Keller podotknul, že jsem měl nešpory v noci. „Do čtyř,“ dodala Marta. Jak bývá snad poslední dobou zvykem, po nepříliš vlídné sobotě se udělalo v neděli krásně a těžko se nám odjíždělo. Tak snad zas na jaře!