Proč se o tom nyní rozepisuji? Hned napřesrok po pionýrské výpravě se totiž konala první větší pouť a poutníky vedla na Ostravsko. Té jsem se ještě neúčastnil, neb jsem žel měl jakési povinnosti pracovní, všechny další jsem však již zažil na vlastní kůži a podal o nich zprávu (vše k snadnému dohledání zde na Bločku). Pro letošní podzim byla dlouho v plánu výprava na Náchodsko, bohužel ale byla zmařena tím, že byla během roku zavřena pro zdar výpravy zásadní nádražka v Náchodě. Kurt tedy vyrukoval s náhradním plánem, poutí na Ostravsko. Domníval jsem se tedy, že jde o jakousi znouzectnost a že nádražky na pouti se budou částečně překrývat s těmi již navštívenými na jaře 2012. Ach, jak jsem byl malověrný! Jistě, v určitém smyslu se pouť vrátila po letech na místo činu (ostatně do Ostravy jsme zavítali i během cesty na Jesenicko a Opavsko), ale Kurtova oněmi léty tříbená metoda sestavování itineráře schopná čelit rok co rok náročnějším výzvám nezklamala a Kurt geniálně vymyslel pouť po sedmi ještě nenavštívených nádražkách! Při letmém pohledu na seznam nádražních restaurací se zdá, že poutníky vlastně celou cestu plánuje vést po jediné trati, ale uvažme, jak náročné je do plánu zakomponovat pouze ty nádražky, které poutníci ještě nenavštívili (a završit tak, Kurtovými slovy, výzkumy ostravského nádražkového regionu), jak náročné je zahrnout Frýdlant stojící na vedlejší trati či Petrovice na trati slepé, nebo co nejvíce zjednodušit zpáteční cestu do Brna poznamenanou celodenním pitím piva. A to jsou zde ještě fígly pouhým přehledem nádražek stěží rozpoznatelné, např. úhybný manévr, kdy je návštěva nádražky v Bohumíně odložena až na druhé navštívení bohumínského nádraží, je Kurtovou odpovědí na bohumínskou otvírací dobu. Pokud bychom místo chlastání hráli šach, mluvili bychom zde o tzv. „mezitahu“, tj. „ztrátě tempa nutné k získání výhody“. Takovou výhodou byl pro nás pobyt v nádražce v Petrovicích, jedné z nejlepších celé tour (viz níže).
1. Frýdlant nad Ostravicí
Brno hl. n. 5:52 – Ostrava-Svinov 8:17, R 823
Ostrava-Svinov 8:26 – Frýdlant nad Ostravicí 9:11, Sp 1642
Rozjezd na brněnský hlavák přijížděl v sobotu 28. listopadu (tak jako v jiné soboty) poměrně krátce před odjezdem rychlíku na Ostravu, Kurt se tedy jako správný mučedník pro nádražky rozhodl jet o spoj dříve, aby stihl nakoupit sadu pozoruhodných jízdenek. Tentokrát snad nejlevněji vychází kombinace skupinové zpáteční jízdenky do Hranic na Moravě a víkendové jízdenky pro Moravskoslezský kraj (tento typ jízdenek klasicky využíváme). Opět nás je ale lichý počet, takže na poslední místo se skládáme (vozit zadarmo děti se nám ještě nepovedlo, ale během této tour vznikl zajímavý nápad vzít s sebou nějakou bandu a v každém městě jim, zatímco my bychom rozbili hlavní stan v nádražce, dávat nějaké úkoly povahy zeměpisné bojovky). S Kurtem ještě jela Franta a Lucka, která hrdinně přijela z Prahy již v pátek večer. V nádražní hale se pak scházíme i my ostatní: Lucie, Radek, Eva, Evin kamarád Vojta „střelická nádražka už není co bývala“ Novotný ze Střelic, Robert a já. Chvíli bloumáme nádražní budovou jak ovce bez pastýře, ale pak přichází esemeska od Kurta, že už sedí v kupé, a my radostně zaplouváme do podchodu. Tato tour byla výjimečná tím, že během ní nikdo neodjížděl ani nepřijížděl a celou jsme ji tedy zvládli ve stejné sestavě devíti dobrodruhů. Např. pro Evu, která nás vždy neuvěřitelným způsobem stíhala kdesi v terénu cestou kupř. z Německa, to byly první celé nádražky. Taky aby ne, když se výrazně zasadila o uskutečnění tour v tomto termínu, tedy těsně mezi jejím příjezdem z Mexika a plánovaným odjezdem do Íránu, kde dlí nyní, když píšu tyto řádky. Velmi se nám hodí do krámu i to, že snad těsně před nádražkami byla ukončena výluka traťové koleje z Brna do Hulína, protože by bylo velmi potupné začínat cestu v náhradní autobusové dopravě, nepředstavitelně tragické by pak bylo do onoho autobusu nastupovat u viaduktu Uhelná. Vlak ale ještě jede podle výlukového jízdního řádu, tedy s odjezdem o asi deset minut dříve z Brna, což se nám hodí, neboť i přes jeho značnou šouravost přijíždí do Ostravy včas a my stíháme přestoupit na vlak do Frýdlantu. Po odjezdu z Brna si dopřáváme doušek whisky. Průvodčí v rychlíku si doslova téměř sedá na zadek z našich jízdenek a pak nám bryskně spočítá, že pokud jedeme do Ostravy, měli bychom levnější si koupit skupinovou zpáteční Brno – Ostrava a nemuseli jsme si z Hranic kupovat ty regionální jízdenky. Ne, to by nás vskutku ani ve snu nenapadlo. Naštěstí pohotově zasahuje Kurt řka: „My pak jedeme ještě dál.“ „Aha, tak to si jezděte kam chcete,“ zní odpověď moudré a životem ostřílené příslušnice modré armády. Ještě zmíním, že v rychlíku se rozdělujeme do dvou kupéček. Jedno je vyhrazeno ke spaní, druhé, ve kterém sedím i já, pak různému tlachání. Jako vždy při podobných příležitostech, i teď se dostává na přetřes zásadní téma, jak se pomalu rozednívá a jaký dlouhý kus cesty za Brnem ještě jedeme tmou. Ve Vyškově Kurt z okna hrozí místní nádražce, na kterou má pifku, neboť ještě nikdy se nám ji nepodařilo zastihnout otevřenou.
Ve Frýdlantu nad Ostravicí nás čeká velmi slušná nádražka. Již v těchto ranních hodinách si zde dáváme dobrou bramboračku. Místního pingla Eva následně popisuje slovy „růžová košile se zlatým řetízkem na chlupaté hrudi“, ale faktem zůstává, že všechna naše přání vyřizuje bez mrknutí oka. Nádražka má i nekuřáckou část, sedíme ale v části s barem a štamgasty. Zatímco u našeho stolu řešíme problém palmového oleje, štamgasti rozebírají Halinu Pawlowskou. Nádražka má pěkné stropy a poctivý nábytek, dojem trochu kazí prodej loterie. Pijeme Radegast, kromě jedné výjimky snad jediné pivo dnešní tour, což je asi dobře, protože ona výjimka (Ostravar) nedopadla úplně slavně.
Kurtovo hodnocení: ****
2. Petrovice u Karviné
Frýdlant nad Ostravicí 10:15 – Ostrava hl. n. 11:05, Os 3129
Ostrava hl. n. 11:24 – Bohumín 11:31, R 827
Bohumín 11:41 – Dětmarovice 11:51, Os 2935
Dětmarovice 11:55 – Petrovice u Karviné 12:02, Os 3027
Cestou z Frýdlantu do Petrovic procházíme řečeno sportovní terminologií „přestupovým obdobím“, ale vedeni Kurtem vše v poklidu zvládáme. Delší čas strávený ve vlaku cestou z Brna a nyní je od této chvíle až do večera nahrazen velkou kadencí nádražek, mezi stanicemi přejíždíme někdy až s pouhou desetiminutovkou cestovního času (při které se ani nestihneme všichni vystřídat na záchodě), čas strávený v nádražkách je vcelku konstantní, kolem jedné hodiny.
Nádražka v Petrovicích je div světa. Na nádraží, kde není ani noha, kde nás vítá maximálně již léta zaniklý Market na peróně, je fungující nádražní restaurace. A nejen to. Jde o skvostnou nádražku, které Kurt dává absolutorium a i zpětně ji hodnotí jako nejlepší z celé tour! V nádražce jsme celou dobu sami, pouze za podezřelými dveřmi je jakási záhadná místnost, kde patrně někdo sedí a asi dvakrát během našeho pobytu za tím někým přichází host, který posléze zase odchází. Bavíme se představou tajného hráčského doupěte, jaké známe z filmů. Dáváme si česnečku, rádio Čas nám k tomu hraje největší hity. Skutečný čas měří stylové hodiny na stěně. Když se někdo z nás zeptá servírky, kde se tu dá jít na záchod, neubrání se ta dobrá duše smíchu. Dobrovolník pak ostatní od návštěvy onoho místa důrazně zrazuje. Nepopsatelný pocit z petrovické nádražky stupňuje ještě to, že jsme sem z Dětmarovic přijeli motorákem řady 810 sami pouze s jednou babkou (ani průvodčí není přítomen, spoj má samoobslužný způsob odbavování cestujících) a odjíždíme zpátky tím stejným vozem, a kdyby v Závadě (jediné zastávce na trati) nepřistoupil jeden pankáč, tak bychom byli ve vlaku už vážně sami.
Kurtovo hodnocení: *****
3. Bohumín
Petrovice u Karviné 12:55 – Dětmarovice 13:03, Os 3030
Dětmarovice 13:07 – Bohumín 13:15, Os 2936
Bohumínská nádražka se nakonec ukázala být nejslabší z celé tour. Ne, že by byla nějaká vysloveně odpudivá, to ne, i nějací štamgasti v ní seděli, ale všechny ostatní nádražky byly zkrátka lepší. Možná to souvisí s tím, že je zde na čepu Ostravar. Nádraží je ale zajímavé, úzké a vysoké tabule příjezdů mají svůj půvab, nepamatuji si, že bych takové někde viděl.
Kurtovo hodnocení: ** 1/2
4. Karviná
Bohumín 14:05 – Karviná 14:16, Ex 149 Hukvaldy
Nádražka v Karviné má dva prostory oddělené žaluzií. Sedíme v tom, který je dál od baru, a jsme tam sami (v druhém oddílu je vcelku živo). Na zdi se vyjímá kresba parní lokomotivy. Použité nádobí se stylově odkládá na pojízdné „servírovací stolky“. Jeden dobrodruh se vydává na výzvědy na WC a vrací se se zprávou: „Je tam napsaný, že máš platit, ale nikdo tam nesedí.“ Nádražní hala je vcelku pěkná, chladnými nás nenechává zjištění, že se zde nachází hodinářství.
Kurtovo hodnocení: ***
5. Třinec
Karviná 15:00 – Třinec 15:30, Os 2943
V Třinci nás vlak vysazuje v podstatě v areálu železáren. Nádraží je zrovna rozkopané, nádražka toho času zavřena. Chvíli nás to mrzí, ale hned si nadšeně nacházíme náhradní program: čumíme na komíny. Vydržíme to celou hodinu a když z jednoho začnou šlehat plameny, máme ambivalentní pocity naprostého zmaru i naprostého nadšení. Pro fascinující divadlo jsme si navíc našli parádní hlediště: mezi hlavní silnicí z Třince na Český Těšín a kolejemi, za kterými se bezprostředně zdvíhají vrcholky komínů, se v těsném sousedství krámku Ovoce a zelenina (!) nachází turistické odpočívadlo (!!!). V krámku, který navzdory svému názvu obsahuje hlavně regály s alkoholem (ale ovoce a zeleniny je tam více než je v obdobných zařízeních běžné, to se musí nechat), dokupujeme nějaké zásoby (já např. rohlíky) a na dřevěném stole turistického odpočívadla rozděláváme vysokohorskou svačinu (chleba, hořčice, špek, lahváče) a kocháme se výhledem. Máme štěstí, že je ještě vidět, vyšlo to akorát, Třinec už opouštíme za tmy. Další z geniálních fíglů Kurtova itineráře.
Kurtovo hodnocení: (*****)
6. Návsí
Třinec 16:31 – Návsí 16:46, Os 2945
Do Návsí již přijíždíme poněkud navátí, Radek dokonce ve vlaku nechává peněženku, kde mj. má i jednu z regionálních jízdenek. Díky ochotě vlakového personálu ale posléze v Bohumíně peněženku získává zpátky (i když tedy bez peněz, fuj), průvodčí si mezi sebou o nás i řeknou, a tak přivírají oči nad tím, že Radek + 1 (patrně Lucie, že) nemají v tuto chvíli jízdní doklady. V nádražce v Návsí jsou kamínka, což je jistý atribut kvalitní nádražky, ale bohužel se v nich v tuto chvíli netopí. Pijeme speciální „peprně horký“ Radegast za 26 korun. Chutná jak normální pivo. Klábosíme a Eva zničehonic říká: „Mně vedoucí diplomky rozbije držku“.
Kurtovo hodnocení: *** 1/2
7. Mosty u Jablunkova
Návsí 17:47 – Mosty u Jablunkova 17:55, Os 2947
Osm minut cesty mezi nádražkami se již téměř rovná dosavadnímu rekordu (šesti minutám mezi Bzencem a Moravským Pískem). Jednoho prvenství však přece dosahujeme: Vzhledem k tomu, že Mosty u Jablunkova jsou nejvýchodnější železniční stanicí v Česku, máme před sebou nejvýchodnější nádražku! Vcházíme do restaurace jménem Hospůdka na kolejích a jsme nadšeni. V krbu plápolá oheň, vedle něj je ve výklenku rafinovaně vyskládané dřevo. Okna jsou dvojitá, dřevěná. Na stěnách paroží a obrazy různých horkých chat, cítíme se tak trochu jako bychom byli v jedné z nich. Některé chaty i poznáváme, v Mostech totiž pár let zpátky začal jeden z našich velmi vydařených puťáků. Dojem trochu kazí televize. V nádražce jsou všeho všudy čtyři stolky, u každého někdo sedí. Stařík si čte noviny s lupou. Přisedáme ke štamgastovi, který se rozpovídá, je prý majitelem pneuservisu a v Mostech pronajímá chalupu. Štamgastovi dáváme ochutnat domácí jihomoravskou meruňkovici a slivovici, zdá se být velmi spokojen. Naši pozornost poutá vánoční svícen zhotovený ze skleničky na víno otočené nohou vzhůru. Dohadujeme se s Kurtem, jak zhodnotit tuto nádražku. Kurt zpočátku dává 4 a půl hvězdy a ač převelice ctím jeho jemnocit vrchního arbitra nádražkové estetiky, podle mého názoru si Hospůdka na kolejích zaslouží plnou palbu. Nakonec Kurt mhouří oko a je to tam!
Kurtovo hodnocení: *****
8. Brno
Mosty u Jablunkova 19:01 – Bohumín 20:15, Os 2950
Bohumín 20:35 – Brno hl. n. 23:07, R 820
V Bohumíně je podle itineráře ideální čas dokoupit zásoby (na zpátečních cestách již osvědčená vodka s džusem), ač nějaké pálenky by se v batozích dobrodruhů jistě ještě našly. Radek má též možnost vyzvednout si peněženku. A pak už valíme ku Brnu, v devíti lidech zabíráme desetimístné kupé ve voze typu Bee273, v jedné jeho části se shlukují ti, co už pospávají, v druhé se kalí a pokoušíme se též zpívat. Radek dělá bordel. V Hranicích navrhuji vystoupit a zaplout do nejbližšího nonstopu, neboť tím, že do Hranic máme z Brna zpáteční jízdenky, které platí i druhý den, odpadá nutnost vrátit se do půlnoci do Brna. Návrh není přijat. V Brně se odpojuje Radek veden Lucií bezpečně domů a my ostatní řešíme, co s načatým večerem. Samozřejmě klasicky voláme Pepině, která tou dobou má někde v Brně sedět a chlastat, ale bohužel se dozvídáme, že párty již skončila a Pepina už se z domu nehne. Míříme do Lamploty, ale podobně jako minule nás cosi zastavuje ve dveřích. Ale v Padowci je narváno (což nepochopím). Bloumáme romantickými zákoutími přednádražního prostoru a je čím dál jasnější, jak jsme v oblasti, pro kterou už naplatí Kurtův itinerář, naprosto bezradní a podobně jako ráno se bez svého vůdce motáme jak ovce bez pastýře. Nakonec převládnou sebezáchovné pudy, loučíme se a plni dojmů nastupujeme do půl-dvanáctkových rozjezdů, naše dojmy se vezou s námi a zůstávají.
Závěrečná bilance je úctyhodná. Ze sedmi plánovaných nádražek jsme navštívili šest, z toho dvě naprosto luxusní; Třinec nám zavřenou restauraci bohatě vynahradil svým geniem loci. Již nyní jsme zvědavi, co pro nás Kurt připraví na jaro, kolem Brna se samozřejmě ještě leccos nabízí, např. vynikající nádražky jsou na trati na Jihlavu, jet je možno i do Blanska atp. Otázkou je, jestli se raději nepřikloníme k nějaké exotičtější variantě, výpravě do míst, kde to moc neznáme. Zdá se ale, že už patrně brzy nastane situace, kdy bude třeba pouť plánovat i s přespáním. Padají také návrhy prozkoumat, jak se daří u sousedů, k tomto ohledu se nejvíce nabízí trať Bratislava – Žilina. Každopádně se moc těšíme.
Fotoreportáž zde.
P.S.: To o těch facebookových statusech v úvodu reportáže jsem si vymyslel. Myslím, že není větší marnost než je zkoušet hledat.
Žádné komentáře:
Okomentovat