Nějak nestíhám a se zápiskem ze Zbytova mám rekordní zpoždění. Bude to tedy stručné a výstižné. Zbytov byl, bylo krásně, přijelo dost lidí, nějakou práci jsme udělali a těšíme se na příště.
První v pátek přijel Malý vlk, kterého dovezl jeho otec br.fr.Š. (a při té příležitosti též navštívil Zbytov a pohovořil s Kellerovými), a Šárka, která sice Zbytov zná jak své boty, ale akce „Zbytov jak sviňa“ se zúčastnila poprvé.
Z Brna přijela Jáchymem objednaná CK Pan Kostelník Tour, neboť p. Kostelník se rozhodl ten stejný víkend strávit s dcerou u známých v Jimramově. Páně Kostelníkovým vozem přijeli Ondřej s Klárkou, Bára P., Lucie s Radkem a Ben. Původně měl jet také Jáchym, ale nakonec kvůli tomu, že v neděli potřeboval přejet ještě jinam, jel po své ose, a tak byla zajištěna místa v autech pro všechny, kteří cestovali z Brna. S Jáchymem přijeli Terezka, Františka s Kurtem a Honza Dědič, který se, ač téměř místní, na tuto akci dostal poprvé. Poslední auto z Brna řídil Michal Doležel a vezl Klárku, Domču a Pepinu. Ačkoli vezl také nákup, na poslední chvíli nabral i Anežku Konečnou a auto bylo naplněno k prasknutí a vše se do něj vešlo jen zázrakem. Od Prahy přijela Lenka s Hašlerkou přes Sázavu, s Kadym přijel Vojta Máca (Pavla bohužel na poslední chvíli onemocněla), Jana V. a Hugo s Ditou. Úplně poslední dorazil Jony se Štěpánem a Helčou. Bylo to způsobeno tím, že Jony se cestou stavil v Havlíčkově Brodě a v jakési tamní hospodě začal opravovat housle pro Támar, což údajně upoutalo pozornost místních výpitků a Jony byl snad i chvíli nucen housle opravovat pod stolem. Přenos zpráv z brodské hospody na Zbytov zajišťoval Štěpán, který poté lakonicky poznamenal, že útrata v hospodě byla vyšší než peníze získané z opravy houslí. Přišla řeč také na to, že s Jonym přijeli v autě „pouze“ dva lidé. Jony k tomu poznamenal: „Dřív jsem jen řekl ‚Jedu‘ a měl auto plný holek, od té doby, co jsem se oženil, to nějak nefunguje.“
Jak již bylo dopředu avizováno, Marta tentokráte už skutečně zatrhla naše roztahování se v kuchyni a byli jsme degradováni do myšárny. Malý vlk, který byl na Zbytově první a kterého jsem pověřil, aby Martu obměkčil, skutečně ještě před naším odjezdem z Brna telefonicky referoval, že pokus o obměkčení se nezdařil. Když jsme pak přijeli na Zbytov, nastala zvláštní situace, že dost lidí raději sedělo venku po tmě u kamenného stolu, protože se jim do studené myšárny prostě nechtělo. Nakonec jsme ale samozřejmě vzali s povděkem tento azyl, povečeřeli zde (včetně výborné polévky od Marty) a vytáhli víno, které tentokrát přivezl Jáchym. Když přijel už i Jony, proběhlo klasické přivítání a oficiální začátek, tentokrát jsem ale také vzpomenul to, že na podzim uběhne 10 let od prvního „našeho“ Zbytova, tj. tento Zbytov je jubilejním dvacátým. Při té příležitosti jsem vytasil sekt a počal jej rozlévat mezi lid za společného zpěvu písně „V sjití tomto pravme sobě jaká radost na Zbytově“. Honzovi se píseň zalíbila a navrhl, abychom ji šli zazpívat i Martě do ložnice. Po počátečním zdráhání jsme si uvědomili, že to Honza myslí vážně, a tak jsme skutečně vyšli po schodech a zazpívali píseň znovu (Malý vlk to tentokrát natočil). Poté, co jsme celou dvanáctislokou píseň Martě přezpívali, Jáchym případně poznamenal: „Honzo, já bejt Martou, tak bych tě zabil. Ona nás vyhodí z kuchyně do myšárny, abychom ji v noci nerušili, a ty vezmeš všech 30 lidí a přivedeš jí je do ložnice.“ Potom se pilo, že. Hrály se piškvorky. Poslední skupinka vytrvalců zůstala až někdy do půl páté, účastni byli Honza Keller, Jony, Franta s Kurtem, já a Malý vlk, který šel spát o trochu dříve, protože k hlavnímu probíranému tématu, tj. vzpomínkám na různé vodácké akce, neměl moc co přidat. Jáchym s Terezkou spali klasicky za kuchyní, Jony šel na pec, moje místo na půdě bylo obsazeno.
Po snídani byla rozdělena práce. Tentokrát se neštípalo dřevo a také k hrabání toho bylo málo, takže nakonec té práce nebylo pro takový dav lidí tak moc, nebo byla složitější a málokdo si na ni troufnul. Což ve spolupráci s krásným počasím způsobilo v pozdějších hodinách znatelnou zahálku u velké části zbytovníků. Poměrně velká parta brzy po snídani vyrazila dvěma auty (Honzův žigul a Kadyho audina) kamsi do lesa, aby odvětvila a odvezla odtud soušky. (Honza tvrdil, že je to domluvené s majitelem lesa, tak mu budeme věřit.) V této partě jsem byl také, takže moc nevím, co se mezitím dělo na Zbytově. Parta se skládala z těchto úderníků: Kady, Honza D., Michal D., Máca, Kurt, Ondřej, Hugo. Honza Keller se mezitím vrátil na chvíli na Zbytov. Holky (Lucie, Anežka, Helča, Janča, Šárka, Pepina, Domča, Dita) hrabaly kdekoli, ale jak jsem již naznačil, na moc dlouho jim to nevydrželo. Další parta holek (Klárky, Bára, Terezka) se přihlásila na mytí oken ve stodole, ale nakonec z toho spíš byl úklid stodoly. Malý vlk čistil okapy. Radek s Hašlerkou snad elektrifikovali stodolu. Jáchym s Jonym se pustili do ryze odborné práce: výměny dveří z chodby do kuchyně. Lenka, Franta či Dita a Helča ryly záhony, Štěpán vykopával pařez a poté i jeden strom (který Jony minule tak prořezal, že se z toho nevzpamatoval). Lucie s Jančou vázaly proutí. Jáchym vozil hnůj od koní. Hašlerka s Malým vlkem vybourali okno do stodoly (také kvůli této práci snad byl projekt mytí oken ve stodole pozastaven), naštěstí přijel Filip Keller, aby na to dohlédnul. Filip s Honzou se pak jako dva zkušení praktici také zhostili prací kolem výměny dveří, když si už teoretici Jony s Jáchymem nevěděli úplně rady (ale buďme féroví: oba u práce na dveřích zůstali snad až do konce a výrazně přispěli k hladkému dokončení výměny). U již zmíněného kácení stromu Štěpánovi výrazně pomohl Radek, v závěru jsem se přidal i já a Pepina s Luckou jako pohádkové myšky z příběhu o velké řepě. Anežka s Terezkou čistily potůček. Ondřej, Klárka, Šárka, Honza Dědič a další, co se zde střídali, odkorňovali soušky přivezené z lesa, brzy po Zbytově byly použity k jakési výstavbě v Bělči. Anežka s Klárkou P. vyprášily koberce. Ale to se již blížil oběd a práce, jak jsem naznačil výše, ustávaly. Kromě odborných prací (nové okno do stodoly, výměna dveří) a nekončícího odkorňování (těch soušek se dovezlo fakt hodně) už pomalu začínalo být problém do něčeho píchnout, což způsobilo zvýšený výskyt polehávajících lidí v okolí kamenného stolu.
Po obědě přijela na chvilku Debora s Agnes a Míša dnes již Kotěrová s malým Ondrou. Parta Radek, Kurt, Hugo a Štěpán přesadili modřín (později jsme byli svědky výměny názorů mezi Honzou a Martou: podle Honzova mínění by jehličnaté stromy měly být v lese a kolem chalupy by měly růst pouze stromy listnaté, Marta mu oponovala, že listnatých stromů je kolem chalupy dost a z jednoho malého modřínu se Honza nemusí potentovat), jinak už pokračovaly spíše jen práce výše kvalifikované jako odborné. K práci na novém okně se připojil dorazivší Honza Skála, který přijel i se svou ženou Martinou. Během dne přišlo na přetřes také to, že Jony má u sebe stále kytaru Malého vlka. Jony Malému vlku zaslíbil: „Já tu tvou kytaru, Vlčku, už brzy opravím. Já jsem si na to teď koupil takovou speciální svorku, takže to teď půjde snadno. I když, já teď vlastně nevím, kde ta kytara je. … No, buď je v Bejkovci nebo je u mě pod postelí.“ S malým zpožděním přijela během dne také Ráchel původně ohlášená již na ráno. Kolem čtvrté hodiny přijel náš host, Ráchelčina kamarádka Iva Sodomková. I když práce na výměně okna ještě neustala, začal kolem šesté program. Paní Sodomková mluvila o vývojové psychologii a o různých etapách v životě podle Erika Eriksona. Ze začátku programu přišla první jarní bouře a vypadla elektřina. Nakonec bylo zjištěno, že jsou jen vyhozené pojistky, a program pokračoval normálně za světla (umělého tedy). Paní Sodomková z nás byla patrně jaksi nervózní, ale vývojové etapy vysvětlila pěkně. Po programu a po večeři začala klasická večerní zábava, chvilku se zdržela i paní Sodomková, zakladatelé Zbytovů, tj. Kellerovi, Jony, Honza s Martinou a já, v kuchyni pohovořili o budoucnosti. Budoucnost bude! Vtipné bylo, že nově zasazené dveře do kuchyně tvořil zatím pouze rám, takže bylo skrz dveře vidět, kočka jimi bez problémů procházela. V kontrastu se „zákazem vstupu“ do kuchyně to vedlo k řadě drobných vtípků. Hovor o budoucnosti se samozřejmě časem obrátil ke vzpomínkám (např. na Humpolce) a k aktuálním otázkám, např. Jony vtipně pohovořil o domu v Pečkách. Pak Jony odjel. No a pak už se popíjelo, Honza zahrát několik známých hitů, když se odebral na lože, hrál chvíli dokonce i Jáchym a střihnul za podpory Ondřeje s Klárkou několik semaforských šlágrů. Poslední vytrvalci šli spát někdy kolem půl čtvrté, již se projevovala únava po pátečním ponocování. Po zkušenosti se svým místem z předešlé noci jsem se odebral na kvůli Jonyho odjezdu uprázdněnou pec.
V neděli jsme jeli do Jimramova. Já jel s Jáchymem, který někde za Strachujovem zahlásil: „Víte, jaká je nejčastější věta evangelíků v neděli ráno? ‚Přijdeme o introitus!‘“ Kázal překvapivě Honza Keřkovský (ač místní farář byl přítomen), dokonce se také jakožto hostující basák zapojil do jimramovské kapely, která doprovodila dvě písně. Pak jsme šli do Bistra. Zde je třeba smeknout před Kurtem, který vida, že si všichni kolem dávají jakési laskominy, neomylně objednal sobě, jak je u něj již tradicí, pivo a tlačenku. Někteří odjížděli rovnou z Bistra, jiní se vraceli na Zbytov. Odjezd s panem Kostelníkem byl naplánován na druhou hodinu odpolední od Bistra, tentokrát jeli tito: Ondřej s Klárkou, Bára, Franta s Kurtem a já. Původní plán byl, že před odjezdem ještě jednou chvilku posedíme v Bistru, nakonec jsme se ale klasicky zakecali na Zbytově a museli si poněkud pohnout, abychom to pěšky stihli. Franta navrhla, abychom nešli po silnici, ale vzali to přes „horolávku“ (ke které jsme se přes mokřady s obtížemi dobelhali) a pak po turistické cestě na druhém břehu Svratky. Při přelézání „horolávky“ ještě ke všemu mírně zkomplikovaném drobnou kocovinou, jsme se ale jaksepatří zdrželi a k Bistru došli v podstatě na minutu přesně. Bára, která prohlásila „horolávku“ za života nebezpečnou a odmítla ji přelézt, šla do Jimramova sama po silnici a byla tam o dost dříve. Tímto dobrodružstvím skončil pro nás první letošní Zbytov a už se těšíme na ten druhý!
Žádné komentáře:
Okomentovat