Nuž, vznešený Theofile, když jsem vše znovu důkladně prošel, rozhodnutí jsem nabyl vypsati Ti v sledu pravém příběh putování velkolepého, příběh o událostech, jež se mezi námi naplnily a které vepsány v srdcích našich zůstanou zde na věky věkův, uchované v komoře patřičné, kterážto nadepsána bude jako pouť po restauracích nádražních, dílec pátý. Jistě jsi už, vznešený Theofile, četl mé knihy předchozí pojednávající o zařízeních restauračních na trati Brno – Břeclav – Přerov – Brno a též o pražském bonusu pro kikoti. Udatný rek Kurt I., vážený zakladatel výprav těchto, nyní (snad i po poradě se mnou) plán míti ráčil opět pro cestu po jižní části vlasti moravské.
My, měšťané bytem husovičtí, vstávali jsme dne toho, to jest sedmnáctého dne měsíce pátého, před pátou hodinou ranní. Jmenovitě tedy Kurt, Františka, já a Lucka, již předešlého dne z Prahy přibylá. Nikoliv Pepina však, s Cimrmanem řečeno není typem nádražkovým. Po občerstvení lokem rosy tullamorské, aj, vyšli jsme do noci a při čekání na zpožděný rozjezd s pravidelným odjezdem v 5:06 ohozeni jsme zůstali kaluží hasičským vozem projetou. Po příjezdu na nádraží šťastném, vroucí proběhlo setkání s Luckou a Martinem. Eva žel omluvena jest, z Němec na jižní Moravu cesta daleká, podobně Honza toho času Vídeňský, druhý ze zakladatelů poutí; Filipínina argumentace, že až takového pankáče z toho, koho pod srdcem nosí, nechce míti, jest též neprůstřelná. Počet šesti dobrodruhů označili jsme ideálním býti a Kurtovi bylo zmocniti se pořizování dokladů jízdních. Ach, jaký filuta jest! Stačilo koupit tři celodenní jízdenky do kraje jihomoravského a skupinovou pro šest lidí ze Studence do Moravských Budějovic. O posledním (ovšem plánovaném) dokupování dokladů jízdních bude ještě řeči.
1. Okříšky
Brno 5:39 – Třebíč 7:09, Os 4822
Třebíč 7:35 – Okříšky 7:51, Os 4868
Cestu částečně snídaní či spánkem trávíme. Přestup v Třebíči obohacený není restaurací žádnou, neb zde nádražky není. Snažíme se alespoň pekárnu sehnati a něco na zub uloviti, marno však. Záměrně pak vynecháváme vhodná zastavení na trati (ku příkladu Kralice, Studenec aj.), jisti jsme zajisté, že sem, pokud zdrávi budeme, zavítáme ještě. Paní průvodčí poněkud zmatena jízdními doklady našimi, vše ovšem v pořádku jest. V Okříškách však první zrada potkala nás. Otevřeno býti mělo již deset minut po příjezdu našem, ale na ceduličce na dveřích devítka všem poutníkům na zlost svítí. Hodinu trávíme prohlídkou městečka, podivujeme se nad několikerými květinářstvími na návsi (některými již bankrot vyhlásivšími) a nakupujeme v místní večerce vietnamské (někteří i lahvový mok na cestu další). Hledání hospody bylo neúspěšné. Poté sedíme v čekárně, kde alespoň stůl dřevěný restauraci upomíná. Na věži kostelní snad ještě ani devětkrát zvon nebil a již sedíme v nádražce útulné, v krbu dřevo hoří a my, jelikož vlak nečeká, si dáváme žejdlík pouze kolovací. Tři ženy jeden, tři muži druhý. A poté ti tři muži ještě jeden. Ač vlivem na síti sítí špatně uvedené otvírací doby trávíme zde nejméně času, jako nejlepší nádražka pouti této zdá se nám okříšská býti.
2. Znojmo
Okříšky 9:17 – Znojmo 10:47, Os 24807
Cestou započítáni jsme kýmsi, kdo s průvodčím dlí. Nádražková tour totiž shodou náhod na sčítací den IDS JMK připadla, sečteni budeme během dne toho ještě mnohokráte. Průvodčí zmatena opět našimi lístky. Kurt předčítá o Okříškách ze spisu Kdyby ti tak pámbů prdel rozth, já poté čtu o restauracích znojemských, které čekají nás. Cestou míjíme také kiosek u nádraží v Šumné, též recenzován ve spisu tomto, vypadá však zatím nepoužívaně, do léta ještě nějaký čas zbývá, a bylo by příliš velikým riskem zde vystupovat, navíc spoustu času ztratili bychom, který ještě budeme potřebovat k šťastnému návratu do Brna do poloviny noci dne tohoto (platnost našich dokladů tím oka mžikem končí). Lucie P. žasne nad názvem obce Olbramkostel. Ve Znojmě se nacházejí dvě nádražky první kategorie, napřed zavítáme do té více zalidněné. Živo je tu pro tuto denní dobu snad až neuvěřitelně, skladba osazenstva typicky nádražková, nikoliv však, že by osaměle někde seděl jeden či dva exoti s napůl vypitým pivem před sebou, nýbrž typický nádražkový štamgast sedí téměř u každého stolu a u nejednoho stolu se panákuje vodka. Největší ožrala laškuje se servírkou a zapíná si poklopec. Vzápětí usíná. My pijeme pivo. Poté se ještě na nějakou chvíli přesouváme do vedlejší „jídelny“, oba tyto podniky jsou ale v kuchyni jaksi propojené, ovšem tak, že systém jsem nepochopil. Jídelna je na rozdíl od vedlejšího podniku zcela prázdná, jen u jednoho stolu sedí jeden týpek, který cosi čte. Zatímco v „restauraci“ mlha a smrad cigaretový vznáší se, v „jídelně“ překvapuje nás míra smradu ze smažení potravin vzniklého. Dáváme polévku, která jakž takž jde. Na první kolej přijíždí vlak z Vídně. Zde ve Znojmě navštívit nás měl a připojit se k nám Michal D. jedoucí za námi z Brna na kole. Volal ale, že nestíhá a přijede do Znojma později a pak nás dožene vlakem.
3. Březí
Znojmo 13:03 – Březí 13:48, Os 4551 /4515
Zde si Kurt dovolil malý risk řka: „Buď to vyjde a bude to vynikající, nebo to nevyjde.“ Nevyšlo to. V Březí jest u zastávky jakás hospoda, podle sítě sítí zde mělo otevřeno býti, leč není. Dokonce i dvě ceduličky, na dveřích a na okně umístěné, vzájemně si odporují, aniž byť jedna z nich odpovídala výsledku Kurtovy předchozí rešerše. Pokoušíme se do nitra obce proniknouti a hospodu jinou zde nalézti, po chvíli se ale vracíme zpět a podél trati po cyklostezce nově vybudované pěšky k Mikulovu míříme.
4. Mikulov
Březí 15:49 – Mikulov 15:54, Os 4519
Tento vlak jsme tedy pěší chůzí nahradili, v Mikulově tedy pobýváme déle, než v původním plánu zaneseno bylo. Procházka nám dosti prospěla. V televizi začíná přenos zápasu Česko – Dánsko z mistrovství v ledním hokeji. S chutí si dáváme utopence. Ke Kurtovi se obrací jeden ze štamgastů s otázkou, jestli není příbuzný s Kamilem Střihavkou. „Jasně, to je můj strýc,“ odpovídá Kurt. Vlakem, kterým plánován byl příjezd z Březí, přijíždí ze Znojma Michal a zasedá do čela stolu našeho. Utkání vyvíjí se zprvu výtečně, na závěr však přichystáno má pro nás hořkou pointu. Během toho, co platíme a zvedáme se, udatní Dánové ve hře šest na pět vyrovnávají stav a chystá se prodloužení. Začíná pršet, Michal ale přesto odolává naší nabídce jet s námi dál a na kole odjíždí zpět do Brna. Mikulovská nádražka je příjemná, vypadá to trochu, jako by se původně nádražní trafika pod tlakem štamgastů postupně přeměnila na restauraci a rozšířila svůj provoz.
5. Valtice město
Mikulov 18:01 – Valtice město 18:16, Os 4523
Cestou jsme napjatí, jak dopadl boj s Dánskem. Smutek do nás vstoupí, když první, co vidíme po příchodu do nádražky valtické, je televizor a v něm na obrazovce vlajka dánská stoupající vzhůru ke stropu haly. Poté v televizi hned přepínají na finále fotbalového poháru. V nádražce je vcelku plno, skoro jako všude na dnešní tour.
6. Břeclav
Valtice město 18:58 – Břeclav 19:09, Sp 1825 Velo Pálava
Vzdálenost mezi těmito sídly překonáváme výborným způsobem – vlakem VeloPálava taženým Brejlovcem. V Břeclavi jsme byli už loni, kdy byla čerstvě otevřená. Tentokrát je ta část, kde jsme tenkrát seděli, ztemnělá a žije to v druhé půlce, která asi bývá ráno zavřená. Franta při pohledu na osazenstvo s nadějí poznamenává, že ještě tak rok dva a bude z toho klasická zaplivaná nádražka. Dáváme rychlé kolovací pivo (čemuž se číšník dost podivuje; na rozdíl od toho okříšského, který tím byl skoro až nadšen), anžto na nás čeká mezinárodní vlak Břeclav – Kúty, tvořený jedním motorovým vozem řady 809. Pobaveně se s tímto expresem fotíme, přidal se i strojvedoucí.
7. Kúty
Břeclav 19:36 – Kúty 19:55, Os 4289
Geniální Kurtův plán rozšířit tour po nádražkách o mezistátní výlet vychází na jedničku. Průvodčí nám sice nevěří, že celodenní jízdenky na JMK platí až do Kútů, ale my říkáme, že jo, tak nás nechá dojet. V nádražce popíjíme poměrně hnusný Corgoň (kvalita piv byla dnes celkově dost špatná), ale jinak si libujeme. Místní partička sleduje v televizi úspěšný hokejový souboj proti Taliáncům. Cestou na záchod je třeba prodrat se podivnou místnůstkou s automaty, kde se k Frantě přitočí pingl a proběhne mezi nimi tento rozhovor (připojujeme opis stenografického záznamu):
Pingl: „Vy jste z Česka, že jo?“
Franta: „Jo, jo.“
Pingl: „A nemáte nějakou trávu?“
Franta: „No, to nemáme.“
Pingl: „Hm, škoda, mně jste přišli takoví veselí…“
Pobyt v nádražce se příjemně protahuje, neboť EuroCity z Budapešti do Brna má hlášeno 60 minut zpoždění. Minutu před odjezdem naskočí na tabuli osmdesátka, je vidět, že železničáři jsou tak trochu svině nejen u nás. Do nádražky se už ale nevracíme a kecáme a potácíme se na nástupišti. Pak konečně vlak přijíždí a do Břeclavi jedeme na mezinárodní lístky (s jízdenkou JMK nelze jet přes hranice vlakem EC), které jsme s předstihem nakoupili právě v Břeclavi, z Břeclavi do Brna už zase platí celodenní jízdenka JMK; patrně vzhledem ke zpoždění ale vůbec nepřichází průvodčí.
Brno hlavní nádraží
Kúty 20:49 – Brno hl. n. 21:37, EC 270 Petrov
Do Brna přijíždíme v jedenáct, ale aby toho nebylo málo, vlak asi na dvě minuty zastaví ve zhlaví hlaváku, abychom nestihli rozjezd. To, že se při vystupování ozve strašná rána, jakoby lokomotiva měla vyletět do povětří, je už jen bonus navíc. Martin sprintuje a zázračně stíhá zpožděný jedenáctkový rozjezd, Lucka jde částečně pěšky a my zbylí čekáme na půldvanáctkový. A už sníme o další tour, např. o již výše lehce zmiňovaných nádražkách trati Brno-Veselí nad Lužnicí s přespáním na chalupě. Jako další speciální díl nás napadla tour po všech restauračních a prodejních zařízeních brněnského hlaváku, ale pochybujeme, že bychom z toho vyvázli živí. Také přemýšlíme, jak jest dovoleno se mezi jednotlivými zařízeními přemisťovati, jestli pěšky, ještěrkou, nebo snad je potřeba vždy poodjet vlakem a z vedlejší stanice se vrátit na jiné nástupiště k dalšímu kiosku. Ať to bude, co to bude, doufám, že se opět zúčastním a opět budu moci vše písemně zaznamenat.
Omlouvám se, že nejsem schopen udržet jednotný styl psaní.
Fotky zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat