V tradiční anketě o album roku mi přišlo sedm odpovědí. Děkuji vám za ně. Zde jsou:
Jan Skála, úředník a písničkář
Zlatý kolibřík za album roku: Robben Ford – Bringing It Back Home
Cena sympatie: Gregory Porter – Liquid Spirit
Rád bych také mimo soutěž vyzdvihl jistě geniální desku kvartetu Wayna Shortera Without a Net, kterou jsem ovšem schopen ocenit jen ve chvílích naprostého soustředění. Mimo soutěž je tedy vlivem mé roztěkanosti – dostal jsem se k ní zatím pouze jednou.
Jan Zahradníček, znalec z Národního filmového archivu
Poslouchám starý pecky a jen velmi výjimečně se mi dostane do spárů něco novějšího, a to obvykle ještě s velkým zpožděním... Z českých věcí jsem tak letos zaznamenal jen album Kořeny od Jiřího Smrže.
Malý vlk, manažer kina a bývalý ředitel hudebního festivalu
Tak začněme třeba českou scénou. Letos mi nepřišlo nic, co bych mohl nadřadit ostatním albům, která jsem slyšel. Tedy napíšu tři alba, která se mi líbila a která mě zaujala.
Vobezdud – Wo bist du?
Mucha – Slovácká epopej (tohle album je jsem vůbec nepochopil, ale je geniální!)
Nightwork – Čauki Mňauki
(mrzí mě, že nemohu napsat čtvrté album, tím by byly Yellow Sisters se svým 2013 Remixed, což je opravdu zajímavý počin)
No a ze zahraniční tvorby: Tady mám rozhodně finalistu. Na prvním místě se u mě umístil Robbie Williams.
1. Robbie Williams – Swings Both Ways, velice příjemný poslech snad k čemukoli čemu se zrovna věnujete.
2. Placebo – Loud Like Love je opravdu klasický Placebo, se vším co má mít. Prima!
3. Elton John – The Diving Board je poklidné a melancholické? Proč ne!
Jarda Svoboda, písničkář, Trabandita
Já jsem letos nejvíc poslouchal Fru Fru: Freak show („Kdybys to chtěl, tak bys to měl“!!!) a taky mě velice potěšila kapela Hm...: Lovu zdar.
Ze zahraničních Arctic Monkeys – AM.
Štěpán Hájek, evangelický farář a bývalý undergroundový písničkář
Z cédéček roku 2013 jsem slyšel jenom dvě, takže albem roku jsou pro mě Hrochansony – Žena na pouti a Zelené koule – Řetězem k stromu.
Jan Keřkovský, evangelický farář a vydavatel
Mě teda nejvíc berou dvě:
1. Sting – The Last Ship
2. Dan Bárta a Illustratosphere – Maratonika
Marcel Kříž, písničkář
Děti kapitána Morgana – S rozkoší vylizuji omáčku – úžasná plavba pod mírně zavádějící nálepkou „underground“ – s přesahem do všech světových stran i hudebních zákoutí – zmutované banjo, bluesový cit, elektronická mlhovina temnoty.
Tomáš Vtípil – syntax error – svět, který neznáte a kde se můžete cítit buď šťastně, nebo ztraceně, tápajíce mezi nemožností uchopení a hnusem. Velké, silné, jedno z nejpunkovějších alb současnosti. Čirá anarchie – nadžánrově, nadčasově nelokální.
Jan Žamboch – Guitar & Forest – kdyby nic jiného po podivuhodném Janovi nezbylo na tomto světě (ale ono zbude), stačí to k důkazu jeho citu, zápalu, talentu a umu. Velký koncepční nenápadný tichý počin ve světě neklidu, nahodilostí, kup odpadu a stromů.
