Dva dny! O dva dny nám nevyšlo krásné počasí, ve středu bylo ještě nádherně a v pondělí už bylo zase hezky. Stejně jako Jony, který byl ve středu ještě fit a v pondělí už mu bylo zase dobře. A tak se stalo, že jsme měli snad nejstudenější Zbytov v celé historii a navíc bez Jonyho. Ale vevnitř bylo skvěle, ostatně jako vždycky. Ale popořádku.
První na Zbytov dorazil Malý vlk, přišel od svého unčínského kamaráda. Diskutoval s naším hostem Davidem Janem Novotným o filmech, promítání a tak. Pak dorazilo první auto z Brna - Kurt s Františkou, Lucií, Pepinou, mnou a nákupem - a velmi brzy po nich druhé auto z Brna - Michal s Klárkou, Dominikou a Honzou Skálou. Marta všechny pohostila výbornou zelňačkou a přišly na řadu i dovezené buchty a bábovky (od Michala), takže večeře se odsunula na později. Pak přijeli ještě Vojta s Ančou, kteří v Chrudimi nabrali Jeníka a Dana Pleskače. Ve Strachujově předjeli Helču s Luckou N., které šly pěšky od autobusu z Prahy, ty ale přišly o hodný kus později, asi šly pomalu. Kolem jedenácté dorazil Krokodýl, poté, co se telefonicky ujistil, jestli to má vůbec smysl, když musí brzy ráno zase odjet (jasně že má, Krokodýle, vždycky!) a hned vytáhnul heligonku a spustil obvyklý playlist. Jen ty nejsprostší vynechal, asi nechtěl pobouřit Novotné, kteří s námi seděli v kuchyni. Místo toho zahrál třeba Když jsem já šel tou putimskou branou, kterou moc často nehraje. Nikdo nedovezl kytaru, ale Marta poskytla místní a Honza začal hrát. Přes Husličky jsme se dostali až k Olmypiku a nejlepším vyřvávačkám jako Želva (při které si Malý vlk poodešel) či Kdo tě líbá když ne já. Pak se ale rozproudila diskuse, poté, co Malý vlk prohlásil, že street-art je když se něco vyfotí na ulici a vystaví se to v galerii, zatímco všichni ostatní oponovali, že street-art probíhá na ulici či v jiném veřejném prostoru. Jako příklad uvedl Honza balíky sena pohozené na Senovážném náměstí, což Malý vlk odmítal a říkal, že to musí být něco pro tu ulici přirozené, nakonec ale uznal, že seno na Senovážném náměstí je fajn, ale kdyby bylo na Václaváku, tak už by to nebylo umění. Prostě během diskuse ze svého původního stanoviska otočil asi o 160 ° a diskuse se posunula k tomu, co je vlastně umění, zde se dost zapojili i Františka, Pepina či Jeseter. Kecali jsme (jedno z témat bylo např. dětské knihy, hlavně mayovky, kde jediná Františka četla i ty odehrávající se na Blízkém východě, ale i verneovky apod.) a čekali na čtvrtou hodinu, abychom mohli zazpívat Ve čtyři ráno a jít spát, ale zradily nás hodiny nad dveřmi, které se zastavily za pět čtyři a my si to uvědomili až před tři čtvrtě na pět. Franta s Kurtem šli spát na pec, Filip a Malý vlk úplně nahoru, já samozřejmě na svoje místo.
Na ráno si Honza Keller tentokrát nepřipravil žádný papír se seznamem prací, ale přesto to bylo vcelku jasné. Hlavní bylo vysekat beton na chodbě, aby se zde později mohla položit Martou prosazovaná dlažba. Zde se uživila většina kluků. Jeseter opravoval dva utopené kameny v cestě ke kadiboudám, kterou jsme dělali na podzim, a přidával k ní druhou cestu blíž k domu, protože když ustupuje dřevo, tak vzniká příliš velký bahnitý plac. Při tom jsem mu chviličku pomáhal já a pak Dan Pleskač. Holky hrabaly kdekoli, což byla trochu sysifoská práce, protože studený severák rozfoukával kupky, a rozhrabávaly krtince, pak se přesunuly do stodoly, aby zde trochu poklidily lavice apod. (při té příležitosti si - zatímco muži v potu tváře dobývali beton - zahrály ping-pong). Jeník, Honza, Malý vlk, Michal a Kurt, zezačátku i Dan Pleskač a později i já jsme rozbíjeli beton v chodbě. Během dopoledne přijel i Kady s Marky, Kady se samozřejmě přidal k pracem na chodbě. Na chvíli si kladivem zabušila i Františka. V jednu byla svačina, těsně před ní dorazila Květa s M. C. Králem, ke konci pak Ráchelka, kterou Kurt dovezl od vlaku z Nového Města, a která se
téměř hned pustila do přípravy oběda. S Ráchel původně zamýšlel přijet Jony, poté, co se necítil natolik dobře, aby jel s holkami pátečním autobusem, ale nakonec bohužel byl nucen vzdát i to. Přesto hrdinně vyrazil do ulic, aby Ráchel na nádraží předal dárek pro Honzu (viz níže), ale doprava se odklonila kvůli právě probíhajícímu pražskému maratonu a Jony vlak těsně nestihl.
Po svačině pokračovala hlavně práce na chodbě, kam se přidal i Cyril a nahradil tak Malého vlka. Začínal nás výrazně tlačit čas, Honza Keller někam zajel pro dvě sbíječky, které práci sice - poté, co jsme přišli, jak je využít - urychlily, ale ne dostatečně. Malá parta Jeseter a Filip vynášela pod Honzovým vedením ze stodoly nějaká stará kamna, ale jinak už práce spíše utichly (hluk z chodby to dostatečně vynahrazoval) a holky vypomáhaly při přípravě oběda. Když Honza odjížděl pro sbíječky, najel při couvání svým žigulem do Martiných okrasných keřů a já byl zrovna u nich nahoře a tak jsem byl svědkem toho, jak to Marta z okna viděla, zahlásila něco ve smyslu: „Ten blbec Keller mi najel do keřů!“ a pak si na uklidnění zapálila cigaretu a ze skříňky vyndala lahev a nalila si panáka. Rozbitý beton jsme vozili napřed do cesty, pak na cajdák pro nějaké jiné lidi do jejich cest a větší kusy k hromadě šutrů u kadibudek. Protože ale většina kusů byla „větších“ a ty Honza na cajdáku prostě nechtěl, vznikla po chvíli podivná situace, kdy jsme v chodbě naplnili kolečko sutí, odvezli na cajdák a z cajdáku to Honza přeházel na svoje kolečko, které kolem vchodu odvezl na hromadu šutrů. Zkrátka chyběl teoretik Jonyho formátu. Přesto parta Honza Keller, Honza a Kady dovezla do Unčína alespoň jeden cajdák. Nestihli jsme ale vytlouct všechno (zůstala část pod vyskládanými dlaždicemi) a vyvezli jsme zhruba půlku, tak snad se tam s tím teď Honza nemoří.
Oběd (klasicky těstoviny s masem) byl před pátou a zbývající čas do začátku povídání Davida Jana Novotného (začal po čtvrt na sedm) jsme využili - jak už to tak bývá - různě, např. Jeseter, Honza a já jsme hráli (Kady v pravý čas vytáhnul z kufru auta kytaru a buchtu, takže už byly na místě kytary dvě) a zpívali téměř všechny písničky z Kainarovského alba Nebe počká a pak i další Plíhalovy. Před programem jsme popřáli Honzovi k sedmdesátinám, vysvětlil jsem, proč nedorazil dárek, který jsme pro něho vytvořili (viz výše) a zazpívali jsme Haló, haló, my zdravíme tě. David Jan Novotný povídal trochu o sobě, trochu o tom, co má obsahovat dobré vyprávění, o scénářích a ukázal i nějaké svoje liturgické židovské knihy a pak i odpovídal na naše dotazy. Zhruba v půlce jeho programu přijela na otočku i naše mamka, Honzou Kellerem nazývaná „matinka“. Pak jsme si pustili ještě film Pátá čtvrť, kterým D. J. Novotný provází. Během filmu začalo venku sněžit. Program skončil kolem desáté, což se zdálo pozdě, ale možná proto všichni začali rychle chlastat a zábava se rozjela víc než obstojně. Honza spustil Blond holku a už to jelo. Velký prostor byl tentokrát věnován skupině Traband a celkově výběr písniček vhodně doplňoval (nikoliv překrýval) výběr včerejší. Poutníkem a dívkou začala i kratší sada svítákovek. Marta šla spát (obě noci spala v odlehlejším křídle Zbytova a velmi si to pochvalovala a zároveň si trochu nadávala, že ji to nenapadlo dříve), ale Honza s námi zůstával, popř. čas od času přicházel. Prohlásil něco jako „jste tu vždy vítáni a až tu nebudeme, tak klíče jsou přes zimu tady a přes léto tady“. Během večera padlo značné množství vína (25 litrů nakoupených erárně se ale za víkend nevypilo, ale několik lahví dovezli i jednotlivci) a dvě Tullamorky. Šel jsem spát někdy ve tři, na mě nezvykle brzy, v době, kdy už jsme zpívali spíše a capella - Honza šel spát chvíli přede mnou. Pak se ale kytary zhostil ještě Kady a spolu s Danem Pleskačem a Malým vlkem vyřvávali ještě dlouho do noci. Vzhůru s nimi zůstali i např. Františka s Kurtem.
Ráno jsme jeli do Veselí, kde po bohoslužbách bylo připravené i vydatné pohoštění. Já si po návratu ještě na chvíli schrupnul a když jsem se vzbudil, tak už byli skoro všichni pryč (Michalovo auto odjelo i s Pepinou, Jeseteři vzali do auta i Ráchel, Honza a další jeli autobusem). Františka a Kurt ještě dole rozebírali s Kellerovými včerejší film a jiné věci, také jsme se pak na internetu dívali na nějaké staré mapy, ze kterých jsme zjistili, že silnice kdysi vedla podél řeky a Zbytov vlastnil jakýsi Johan Zbytovský. Vysvitlo sluníčko (jak už to tak poslední roky bývá, bylo v neděli lepší počasí než v sobotu, ale studený vítr ještě úplně neustal), rozloučili jsme se a jeli domů.
Horší počasí, o trochu méně lidí (aspoň jsme se vešli kolem stolu), přesto zase úplně skvělý Zbytov! Už se těším na podzim.
