Proč jsem demonstroval proti kácení v NP Šumava

Ve čtvrtek kolem poledne jsem se zúčastnil demonstrace před Ministerstvem životního prostředí proti kácení stromů v bezzásahové zóně národního parku Šumava. Proti kácení jsem podepsal i několik peticí, podobně jako různí vědci (někteří z nich byli mými profesory na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity), moji bývalí spolužáci, doktorandi a další. Za petice se postavily také různé skupiny a vědecké společnosti, např. Česká společnost ornitologická, jíž jsem členem. Pokusím se nyní svými slovy alespoň částečně vysvětlit proč. Nemám šanci obsáhnout (a obsáhnout zde) celou problematiku, takže jen pár bodů:

1. Lesy na Šumavě neumírají. Pod suchými stromy roste nový les. Je to trochu jiný les, než který známe z míst, kde se v lese hospodaří jako na poli (les je vlastně pole na dřevo), ale je to les zajímavější.
Když se, dejme tomu, vynoří čas od času z moře nějaký nový ostrůvek, okamžitě přiláká velký zájem vědců, protože na něm začíná probíhat tzv. sukcese, tedy postupné osidlování rostlinami a živočichy, které se na něj nějak dostanou (větrem, po moři). Pozorovat přírodu, jak si dělá, co chce, je zajímavé a dobrodružné až romantické a příroda je pak pestřejší (je zde větší biodiverzita), než kdyby tam člověk vysadil park. Proto také vědci bojují proti tzv. rekultivacím např. po těžbě - příroda se o sebe postará sama, mnohonásobně zajímavěji a levněji. Známe z mnoha míst uměle vysazené příměstské lesy kolem sídlišť, které jsou pochcané od lidí, podělané od psů a ve kterých nic nežije. Potkat tam veverku je zázrak. Na Šumavě, kam za totality skoro nikdo nesměl, se utvořil les nezávislý na člověku, málo jím porušený, jeden z mála takových lesů ve střední Evropě. Šumava je národní park celoevropsky významný, ověnčený světovými certifikáty, proto také i zahraniční odborníci protestují proti plánům nového vedení Správy NP. To jen my Češi (Klaus a spol.) si myslíme, že rozumíme všemu nejlíp. Jako ředitel Správy NP Šumava pak působí muž, který otevřeně prohlašuje: „Příroda je nepřítel, a proto se musí proti ní bojovat“. Proti tomu jsem demonstroval. Na demonstraci vystoupil i kazatel Církve bratrské a ornitolog Pavel Světlík, který prohlásil, že si podobnou rétoriku pamatuje z 50. let.

2. Kůrovec je součást přírody.
Prvním národním parkem světa je americký Yellowstone. Tamní lesy občas zachvátí menší požár. Požáry lidé vždy uhasili, aby neničily cennou přírodu. Pak ale najednou po několika menších a snadno uhašených požárech přišel jeden obrovský, na který už lidská síla nestačila (ano, přiznejme si, lidská síla na přírodu občas nestačí) a shořela velká část národního parku. Ochranáři si pak uvědomili, že tím, že hasili ty menší pravidelné požáry, v podstatě umožnili, že se pak jeden požár zcela vymknul kontrole a měl velmi ničivé následky. Požáry jsou prostě (v některých místech častěji, někde méně) součást přírodních procesů. Zničí starý les, aby uvolnil místo novému. Rostliny, které rostou v místech častých přirozených požárů, jsou na to adaptované, mají např. semena, kterým požár nevadí. Spáleniště je vlastně plné živin a semen, která hned raší. Hašení menších požárů způsobuje, že v yellowstonském lese je pak větší hustota stromů a větší množství suchého dřeva, což vede k ničivějším požárům. Podobně jako požáry jsou součástí přírody povodně (i když v lidských sídlech je logicky vidíme neradi), větrné kalamity, přemnožený hmyz apod. Když už se rozhodneme, že někde stojí za to nechat si přírodu, ať si dělá, co chce (a to za to opravdu stojí), nechme ji být. Tím, že se nehasí každý požár, se, mimochodem, ušetří také dost peněz.

3. Viděl jsem na vlastní oči, co umí harvestor.
Takovéhle paseky nemají na les dobrý vliv. Nejenže způsobují erozi půdy a podobně, ale způsobují i věci na první pohled neviditelné, např. větrné víry, které poškozují i živé stromy v blízkosti takovýchto pasek. (A to nemluvím o negativních jevech např. postřiku, který Jan Stráský prosazuje.) Navíc si povšimněte, že když se na pasece vysází nové stromky a pomalu tam vyroste nový les, je to opět stejněvěký les, les od počátku náchylnější k nejrůznějším katastrofám.

Martin Bursík píše: „Když v roce 2007 zasáhl Šumavu orkán Kyrill, ukázalo se na leteckých snímcích, že největší škody napáchal orkán tam, kde se předtím plošně kácelo v důsledku tzv. kůrovcové kalamity. Kácením oslabené a rozvolněné porosty popadly jako sirky. Tím se potvrdilo, že bylo zásadní chybou předchozího vedení parku chovat se v národním parku stejně jako v hospodářském lese. Proto jsem zrušil rozhodnutí o tom, že Správa parku je povinna podle lesního zákona zasahovat při výskytu kalamity a rozhodl, že vybrané území nejcennějších ekosystémů horských smrčin ponecháme přirozenému vývoji. Toto rozhodnutí jsem opřel o stanovisko vědecké rady parku. O odborné a věcné správnosti tohoto rozhodnutí jsem nadále přesvědčen a trvám si na něm.“

Šumava je domovem mj. dnes už dost vzácných ptáků tetřeva hlušce či datlíka tříprstého. Právě tetřev ke svému rozmnožování potřebuje, pokud se nepletu, soušky, části lesa méně husté než zbytek apod., prostě to, co v hospodářském lese nenajde a co si třeba ani my nepředstavíme, když se řekne „les“. V tom je asi jádro sporu s např. místními lidmi: les, který vzniká sám, vypadá trochu jinak, než jsme zvyklí. Ale je to les zajímavější (stromy nerostou v řadách) a na údržbě se ušetří hodně peněz.

4. Smrdí to prachama.
V lese je uloženo obrovské bohatství. Jen část z něho lze získat prodejem dřeva (ten zbytek se tím vypaří), ale i to je dost na to, aby na tom mohl někdo solidně zbohatnout. Zvláště pak v naší společnosti, kde jsou korupční skandály na denním pořádku, bychom se měli mít na pozoru.

Když jdeme k lékaři, když užíváme elektronické přístroje, když žijeme ve vícepodlažních budovách, když přecházíme řeku po mostě, spoléháme na moderní vědu, fyzikální výpočty apod. Ekologie a příbuzné biologické disciplíny jsou velmi složité, zatím jsme do nich úplně nepronikli. Ale - a to je důležité - je to regulérní věda, založená na teoriích, jejich potvrzování a vyvracení, pokusech dělaných podle přesných návodů, tak, jak to funguje v naší západní civilizaci už po staletí jako jedna z věcí, na kterých vlastně naše civilizace vyrostla. A já těmto vědcům věřím víc, než zaslepeným ideologům, kteří si myslí, že bojují proti ideologiím a přitom jim sami nejvíc podléhají (typicky Václav Klaus).

Tak proto jsem demonstroval. S postupem Jana Stráského prostě nesouhlasím. Možná jsem chtěl ještě něco napsat, ale teď si momentálně na nic nevzpomínám, tak to asi hodím na Bloček v této podobě. Možná časem ještě něco doplním. Snad jsem nenapsal nějaké bludy a rozhodně se nebráním diskusi.