Tak tu máme novou, v pořadí druhou, placku Poletíme? s názvem Skupina dobře vypadajících mužů.
Jako otvírák výborně slouží energická a vtipná Mařena, škoda, že Ondřejova jazzová předehra k následujícím Fousům, jeden z nejlepších okamžiků alba, se vedle ní trochu ztrácí. Fousy jsou jedna z nejvtipnějších písniček alba s pěknými obraty (viz kocour, kaktus, Mikuláš) a s textem s jasným vývojem. V souvislosti s těmito prvními dvěma písničkami mě ale napadá malá výtka: na albu je hodně písniček, jejichž refrény se skládají z jednoho dvou slov - Mařeno (Mařena), Fousy fous (Fousy), Hvězda padá (Hvězda padá), Je to sado maso (Sado maso), pokud zahrneme i citoslovce nanana, patří do tohoto seznamu i Písnička pro Makrelu a Duch či Zlej chlapeček (vapapidapa oujé). Jistě, snadněji se to vykřikuje na koncertech, ale po sloganech Všichni co tu s náma nejsou, tak jsou blbí, že tu nejsou (Chlastáme na festivalu), Přesto je vždy králem šapitó, vždy má vyprodáno, vždy má nabito (Cirkus), Holko, holko, já jsem ňákej divnej, ale miluju tě upřímně, tím jsem si jistej (Holko, holko) či Sílu mít budeme na věky šťastní, dodělám si vzdělání a svezu tě vlastní lodí (Popelářská, vše z debutového alba a mohl bych pokračovat), je to, podle mě, trochu krok dolů. Jistě, jsou tu i složitější refrény, písničky Mám depresi rád a Zlej chlapeček je ale zase mají tak složité, že se z nich stávají skoro jazykolamy a návštěvník koncertu stejně zaslechne jen jejich "hlavy", opět dvou či tříslovné.
To, co jsem teď napsal, neplatí pro píseň č. 3, SMSky, jednu z nejlepších písniček na albu a tak nějak pocitově spíš patřící mezi největší hity minulé desky. To, žel, potvrzuje i tím, že příliš nerozvádí skvělý textařský nápad z první sloky, okořeněný ještě vtipným dokonalým rýmem, místo toho opakuje sloku druhou/refrén. Inu, podobně jako Má milá, má milá.
V době vydání prvního alba (moje recenze zde) jsem tvrdil, že se mi skoro víc líbí Rudolfovy pomalejší písně. Jistě, byla v tom trochu póza (vyzdvihování Když dva se opijí, Rezaté kotvy a Sleduj víc mraky proti jasným hitům Chlastáme na festivalu a Má milá, má milá), ale při poslechu Písničky pro Makrelu toto tvrzení oprašuju v plném znění. Ta písnička (trochu mi připomínající Tu krásu nelze popsat slovy od Suchého a Šlitra, ale tím se nenechte zmást) je prostě skvělá a pointa ji pozvedá ještě o dost výš. Ale možná by jí prospěl hutnější zvuk, podobně jako právě třeba Rezaté kotvě.
Následují dvě písničky, ke kterým byl natočen také videoklip. Oba jsou povedené, ten k Mám depresi rád i dobře slouží k posunu významu textu zvoleným směrem (dobrej fór s "pozdrav ho pozdravením deprese").
Vlézt v les a Amore é mare, pokud vím, tak koncertně ani moc nehrané, jsou sympatické a vtipné výpravy do cizích krajin, k břehům Vltavy či do Sklepa, ale žádné velké hity to nejsou.
Ve Zlym chlapečkovi Rudolf k sobě vrší slova (pilka, vrtačka, kladivo, sirky, sláma, vidle, ředidlo; kus špeku, vajíčka, med, prošívanou deku, kolo, mýdlo, součástky do auta, korálky/vajíčka, zrcátka, lízátka). Ne, že by to nebylo vtipné, ale myslím, že to trochu slouží i jako vycpávka. Toto vršení slov se částečně týká i jiných písniček, u nich je to ale více účelné.
Duch spěje k zajímavé pointě, ale spěje k ní dost pomalu.
Bonusová Když dva se opijí s cimbálkou Púčik je pěkné vyplnění a postrčení alba směrem k pořádné stopáži, ale ta verze se vlastně od původní aranže s minulého alba zas tak moc neliší.
Na Musicserveru hodnotí nové album Poletíme? lépe než debut, podle časopisu Rock & Pop jsou obě desky vyrovnané, přičemž přízeň recenzenta se přiklání mírně k Jednoduchým písničkám o složitém životě, v podstatě kvůli písničce Chlastáme na festivalu, která logicky na druhém albu chybí. Já, jak jste asi poznali, si také první desku cením výš, tím ale rozhodně neříkám, že by hudba Poletíme? spadla někam pod hranici poslouchatelnosti. Skupina dobře vypadajících mužů je přes všechny drobné výtky pořád velmi dobré album s vtipnými texty, skvělou hudbou a s pěkným Tupejžovým bookletem (fotka na titulu i ta vprostřed jsou skvělé, o číhajícím superpsovi Konstantinovi pod bookletem ani nemluvě; retrostyl v bookletu reedice prvního alba se mi ale možná líbí o trošku víc).
