Když nepočítám vystoupení na ObrFestu v Obřanech, navíc poznamenané bouřkou, hrál 4. listopadu 2015 Traband v Brně poprvé od křtu Vlnobeatu na Flédě, což je už skoro rok. Sám Jarda to během koncertu glosoval slovy: „Máme manažerku z Brna a v Brně skoro nehrajeme.“ Koncert se odehrál v Clubu Eleven na Dominikánské, kde jsem byl poprvé, a návštěva ve mně žel prohloubila skepsi v možnost existence normálního hudebního klubu v Brně. Relativně malý prostor byl slušně zaplněn, bylo skoro vyprodáno. A koncert to byl parádní. Traband hrál dvě a čtvrt hodiny bez přestávky a odehrál skoro 30 písní, dobře namíchaný průřez ze všech vydaných alb.
Na začátek nastoupili v již klasické čtyřčlenné sestavě a začali hitem Pálíš, doutnáš, nehoříš následovaný Na širém moři a Princeznou Ladou. Pak teprve přišel i banjista Radim Huml a spustili songy z aktuálního Vlnobeatu. Radim Huml pak kromě asi dvou písniček na pódiu vydržel celý koncert, takže hrál i v řadě starších věcí, pokud si dobře vzpomínám, např. výrazný part měl v Tak to mám rád. Skvělý Vlnobeat však koncertu dominoval, Traband z něho zahrál devět písniček! Začal pěkně postupně otvírákem Pokaždé, když přicházíš a Kabátem '66, pak již playlist mixoval z písní různého stáří. Ač je to od vydání Vlnobeatu už rok, nezazněla žádná novinka či nevydaná rarita. Před písní Tichý muž Jarda vzpomněl kauzu hry o Miroslavu Tichém v Huse na provázku s tím, že neví, jak dlouho bude moci písničku ještě zpívat. Zhruba v půlce se Jarda publika zeptal, jestli chce přestávku. Lidi samozřejmě řvali, že ne, a tak si Jarda jen odpočinul od zpěvu (Vašek zazpíval Romeo a Julie po deseti letech) a jelo se dál. Do playlistu se tak dostaly celé dvě písně z alba Neslýchané!, což se mi už dva roky nepoštěstilo. Alba Kolotoč a Road Movie byla zastoupena pouze jedním songem, ale zato byl značně připomínán debut O čem mluví muži, taková Sára se dokonce dočkala uvedení sice v druhé půli koncertu ale dlouho před koncem a přídavky. Jistý podíl na výrazné přítomnosti písniček z dřevních dob měl host Martin Kalenda z Mrakoplaše, který „jel zrovna kolem“, a tak ho Jarda vytáhnul ke konci koncertu na pódium na tři písničky, Martin Kalenda si vzal kytaru, Jarda se posadil za klávesy. Začali Černým pasažérem, který Jarda věnoval „všem lidem na cestě“ a v závěru místo „ze smíchovskýho nádraží“ zpíval právě „pro všechny lidi na cestě“. Písničku pak dokončil sólem na klávesy v duchu spirituálu Poor Wayfaring Stranger (Kdekdo to zná). Následoval Orel & panna a do třetice song Dva rychlý vlaky (!). Kalendova kytara se skvěle doplňovala s banjem a Traband jel jak banda kántrymenů. Zvlášť Dva rychlý vlaky, které jsem na živo neslyšel snad 10 let (i když podle mých trabandologických informací song zazněl 23. září 2010 na Flédě, kde jsem ale nebyl), si Jarda v této echt kántry verzi dost užíval, až za klávesami při zpívání hopsal.
To už se koncert chýlil ke konci. Jako přídavek Traband zahrál „jednu rychlou a jednu pomalou“: Jak to všechno pěkně roste zazněla v dechnoverzi s Robertovými odkazy na státní hymny, úplný závěr patřil Krasojezdkyni. Zkrátka, byl to zas velmi výživný koncert.
Traband, Club Eleven, Brno, 4. listopadu 2015: Orel & panna, Sáro!, Jak to všechno pěkně roste, Přijíždí posel, Dva rychlý vlaky, Na širém moři, Černý kafe, Marie!, Černej pasažér, Krasojezdkyně!, Tak to mám rád, Tichý muž, Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, Kantorovy varhany, Zasněžená, Princezna Lada, Romeo a Julie po deseti letech, Pokaždé, když přicházíš, Kabát '66, Trofeje, Mluv se mnou, miláčku, Do ticha, Tenhleten den, Píseň písní, Písmem klínovým, Vidím tě.
čtvrtek 5. listopadu 2015
pondělí 22. června 2015
Nádražky, květen 2015: střední Čechy
V květnu tohoto roku se uskutečnilo již sedmé putování po nádražkách pod vedením Kurta a páté s mou účastí. Kurt, k oslavě jehož velikosti jsem použil už všech myslitelných přívlastků v minulých zápisech zde na tomto blogu (snadno k dohledání), nejenže opět dokázal vymyslet a uskutečnit celou cestu, během které jsme vystřídali téměř všechny typy vlaků, které mají České dráhy ve svém portfoliu, ale též opět strhnul další dobrodruhy k následování, vyslovil během dne několik platných obecných soudů o nádražkové kultuře a taktéž konkrétně zhodnotil jednotlivé nádražky a jejich blízkost platónskému ideálu dokonalé nádražky, ke kterému se (patrně nevědomky) vztahují, vyjádřil v hvězdičkové škále (kterou přikládám k jednotlivým nádražkám níže) a kromě toho se během dne ještě stihl opít. My ostatní jsme jeho příkladu neumětelsky, tak jak byl kdo schopen, následovali. Byl to opět velmi podnětný den a něco z toho, co jsme zažili, přináší následující reportáž.
Odjezd z Brna do Prahy byl naplánován na časnou hodinu 5:41 v sobotu 30. května. Pamatuji si z toho to, že jsem vlak málem nestihl a že mě zklamalo, jak řídká je dopravní obslužnost Brna městskou hromadnou dopravou oproti stejné denní době v pracovní den. Ve vlaku již seděl Kurt s Frantou a Lucie s Robertem. Radek se bohužel na poslední chvíli omluvil, neboť s antibiotiky by byl zážitek z nádražek asi desetinový. Aspoň nás ale zastoupil na Pouti smíření, kam jsme se my ostatní žel kvůli časovému souběhu nedostali. Stejně tak na Martina něco vlezlo, co mu nedovolilo se zúčastnit. Sice plánoval vstát později a pak nás hrdinskou stíhací jízdou někde dohnat, nakonec ale byl nucen i od tohoto plánu upustit. Byl nás tedy lichý počet, co je nemilé vzhledem k celosíťovým jízdenkám pro dva (+ tři děti), které při putování obvykle používáme; na toho lichého se pak ostatní skládají, aby cesta stála všechny stejně. V Praze se ještě plánovala připojit Lucka a Eva, která se již do dějin nádražkových tour nesmazatelně zapsala tím, že přijíždí z Německa, to tentokrát ještě vylepšila o to, že zhruba v době, kdy my startovali z Brna do Prahy, ona odjížděla z Prahy do Brna, kam si odskočila z Německa něco vyřídit s tím, že nás pak během dne ještě z Brna dožene! Jak to dopadlo, popisuje reportáž na dalších řádcích. Každopádně všechny tyto skutečnosti se promítly do uvažování o tom, jaká jízdenka se pro koho nejvíce vyplatí, což nám zabralo skoro celou cestu z Brna do Prahy. Poměrně hrdý jsem na některá mnou navrhovaná řešení, která zahrnovala různé elegantní předávky jízdenek různé platnosti mezi jednotlivými účastníky tour, nakonec ale pro velikou složitost něco takového domluvit žel žádný z nápadů nebyl přijat.
Někde u České Třebové Robert překonal svůj osobní rekord v nejčasnějším pivu, když z batohu vytáhnul plechovku Kozla a nadšeně ji zkonzumoval. Kdesi za Kolínem jsme si dopřáli první větší zážitek této tour: přesunuli jsme se hromadně do jídelního vozu a dali si kafe. Zde se opět musím pochlubit, že užitím holmesovských metod dedukce jsem po chvíli zírání do jídelního lístku pochopil, že „happy hours“, kdy je cena služeb v jídeláku výrazně nižší, se shodují s časem, kdy se konkrétní vlak nachází na území České republiky. Náhoda? Nemyslím si.
1. Praha Masarykovo nádraží
Brno 5:41 – Praha hl. n. 8:20, EC 176 Johannes Brahms
Z hlaváku se přesouváme pěšky na Masaryčku. Při pražských nádražkách jsme zde kvůli tomu, že má vchod z ulice, opomněli bistro Flip, na což jsme byli upozorněni samotným npyrinem, redaktorem Vágus.cz. Tentokrát neponecháváme nic náhodě a bez váhání vstupujeme dovnitř. Jsme nadšeni a Kurt hned na začátek dává absolutorium! Ve Flipu se k nám připojuje Lucka. Popíjíme lahváče na stojáka a jíme párky v rohlíku. Popis zařízení bistra by vydal na povídku až novelu menšího rozsahu, zde se pouze zastavím u obskurní vitríny hračkami a drogistickým zbožím, kde nakupujeme plyšáka jako dárek k zítřejšímu křtu dcery druhého zakladatele nádražek Honzy. Debatujeme o právě spatřené vitríně a nejvíc ohlasů získává Frantina teorie, že prodej hraček umožňuje místním štamgastům, kteří po celodenním popíjení zde cítí, že mírně zanedbávají rodinu, aby jejich zakoupení při odchodu z bistra (v době, kdy jsou trochu naměkko) umožnilo návrat domů se ctí.
Kurtovo hodnocení: ***** z 5
2. Kladno
Praha Masarykovo nádraží 9:02 – Kladno 9:41, R 1230
Cestou míjíme továrnu na Lego, což je vytoužená štace našeho kamaráda Malého vlka. Továrna má i svou vlastní lego zastávku, vlak tam ale nezastavil, asi že nebyl z lega. Nádražka na Kladně se nám líbí, je zde dokonce malý literární koutek s několika knihami včetně děl Aloise Jiráska. Dojem kazí automaty, ale jejich pozoruhodné rozestavění kolem dveří je tak vtipné, že je víceméně bereme na milost. Během naší návštěvy se nádražka solidně zaplnila, také štamgastský stůl vybavený cedulkou „Personální stůl. Nesedat!“ přijal své dnešní osazenstvo. Debatujeme o fotbalu. Na nádraží se shlukuje větší než malé množství „žlutých sviní“, jak přezdívám motorákům řady 814.
Kurtovo hodnocení: *** 1/2
3. Kralupy na Vltavou
Kladno 10:29 – Kralupy nad Vltavou 11:06, Os 9812
V Kralupech jsme v prvé řadě nadšeni nádražní budovou a různými detaily v interiéru, jinde už neviděnými. Do designu nádraží zapadá i nádražka. Je zde dost plno, zprvu ani nemůžeme najít místo. Po usednutí debatujeme o jejím stáří a jaká zařízení osobně navštívená či známá nám z filmů nám připomíná (kupř. jídelnu určitého typu horského hotelu). Kurt poznamenává: „Narazili jsme na starší historickou vrstvu, než na jakou obvykle v nádražkách narážíme.“ O víkendu se zde bohužel nevaří, ale je nám bez problémů dovoleno rozložit si po stole vlastní svačiny, takže se máme parádně. Jako bonus je zde neuvěřitelně levné pivo, desítka Rychtáře stojí celých dvanáct korun! Jistě, zažil jsem již hospody, kde desítka stála deset a dvanáctka dvanáct, ale to byly malé vesnické knajpy a už je tomu pár let, v plné nádražce kousek od Prahy je to vcelku šok. Osazenstvo nádražky je pozoruhodné, např. u vedlejšího stolu má rande starší pár, který nezměnil účes ani oděv od 80. let minulého století. Dáváme se do řeči s „paní vedoucí“, která je z nás úplně nadšena a lituje toho, že takových slušných lidí, jako jsme my, nechodí do její restaurace víc, místo toho má spousty problémů s ožralci. Jelikož na Kralupy máme skoro dvě a půl hodiny, na chvilku se jdeme ještě projít k řece.
Kurtovo hodnocení: **** 1/2
4. Všetaty
Kralupy nad Vltavou 13:32 – Neratovice 13:55, Os 19517
Neratovice 14:00 – Všetaty 14:06, R 1144
Z Kralup jedeme dobytčákem řady 809 a vyslechneme zde tento podnětný rozhovor:
Kurtovo hodnocení: **** 1/2
5. Lysá nad Labem
Všetaty 15:14 – Lysá nad Labem 15:37, Os 6413
V Lysé nám chvíli trvá, než se vymotáme z podchodu a nové výpravní budovy. Naštěstí nalézáme starou budovu a v ní nádražku. Zajímavostí a samozřejmě předností celé této tour je, že všechny navštívené nádražky jsou nádražkami první kategorie podle dělení Vágus.cz, tj. jsou umístěné ve výpravní budově. Ze samotné nádražky v Lysé ale moc nadšeni nejsme. Vypadá, jako kdyby se někdo snažil z ní udělat cukrárnu, ale jaksi se mu to nepovedlo a zůstalo to nádražkou. Klientela je vyloženě nádražkovská. Když o tom debatujeme druhý den s druhým ze zakladatelů tour po nádražkách Honzou, vzpomene při této příležitosti klasický filozoficko-sociologický problém „místa, které nevydrželo nebýt hospodou“ a v tomto konceptu shledáváme jisté styčné body s charakterem nádražky v Lysé. U stolu v nádražce řešíme Kurtovo hodnocení nádražek a též pofiderní označení „postřižinské pivo“. Když se zvedáme, Franta prorocky poznamená: „Když se tu nic nezmění, tak by to za deset let mohla být solidní nádražka.“ Geniální je nabídka jídel na okně nádražky (viz fotoreport).
Kurtovo hodnocení: ** 1/2
6. Nymburk
Lysá nad Labem 16:33 – Nymburk 16:50, Os 5833
Po slabší Lysé přichází asi nejhorší nádražka celé tour: Nymburk. Kurt hodnotí: „Je tu moc šméčka.“ Nádražka má velmi zvláštně oddělené prostory. Jedna místnost (nekuřácká) je úplně oddělená a vchod do ní je z chodby cestou na záchod. Při vstupu z perónu je malý prostor s barem, větší prostor vedle baru je od toho malého prostoru při vstupu oddělen podivnou zdí. Muž u vedlejšího stolu asi 40 minut nepřetržitě telefonuje (vypadá u toho jak Tonda Blaník), načež telefonát ukončuje slovy „nemám čas se s tebou vybavovat“. Eva, která nás dohání z Prahy přes Brno v jednu chvíli Nymburkem projede, ale protože takhle projelo předtím několik nákladních vlaků, nestíháme na to reagovat. Stalo se totiž toto: Eva poprvé v životě neplánovaně usnula ve vlaku a cestou z Brna projela Kolínem a dojela do Prahy. Při návratu pak do Kolína jel vlak odklonem přes Nymburk, ale nestavil tam. Eva nás tedy čeká v kolínské nádražce. Hurá za Evou!
Kurtovo hodnocení: **
7. Kolín
Nymburk 17:49 – Kolín 18:10, R 1109
Původní Kurtův plán počítá s hodinou v kolínské nádražce a pak při návratu do Brna ještě se zastávkou v České Třebové. Lucka, která ale bydlí v Praze, by se od nás v Kolíně už stejně odpojila a tak měníme plán a zůstáváme v Kolíně déle s tím, že Česká Třebová je snadno dostupná např. během tour na Náchodsko, jejíž plán se již rodí v Kurtově hlavě. Nádražku v Kolíně navštívili pionýři Kurt s Honzou během první cesty po nádražkách a vzpomínají na ni v superlativech. Podle jejich líčení šlo o bazilikální stavbu se třemi loděmi a se zvýšeným stropem v hlavní lodi. Po přestavbě v minulých letech ale z této koncepce nezůstal kámen na kameni a dnes jde o tuctovou nádražku, v dnešní tour určitě podprůměrnou. Chlastáme a v blízkém obchodě nakupujeme pro zpáteční cestu do Brna již ověřenou kombinaci vodky s džusem. Loučíme se s Luckou plni nadějí v brzké shledání při podobně výtečné příležitosti.
Kurtovo hodnocení: ***
8. Brno
Kolín 20:23 – Brno 22:19, IC 575 Leoš Janáček
Do Brna dorážíme ve znamenité náladě. Lucie spěchá na rozjezd, my ostatní spřádáme ještě myšlenky na výlet do nádražky ve Střelicích, neboť jízdenky nám propadnou až o půlnoci. Nakonec vyhrává záchranná brzda upozorňující, že bychom se patrně už nedostali zpět do Brna a možná nestihli zítřejší křest. Jdeme na pivo do Lamploty, ale cosi nás zastavuje ve dveřích a otáčíme kormidlo směr Padowetz. LOL, to jsme si tedy pomohli. Voláme Pepině, která sice není nádražkový typ, ale dnes večer se vrátila po měsíci z Finska (úplně původně jsme si všichni zahrávali i s myšlenkou, že by se k nám cestou z Ruzyně do Brna připojila v některé z nádražek). K překvapení všech Pepina asi 10 minut po příjezdu domů kašle na vybalování a přijíždí za námi. Pijeme pivo a veselíme se. Rachejtle praskají. Lidé provolávají slávu. Kurtovo jméno jde od úst k ústům. Autobusy rozjezdů nám troubí na pozdrav. Z okna své vily se dívá pan Alfred Stiassni a usmívá se. Hvězdy jsou jak sedmikrásky.
Fotoreportáž zde.
Odjezd z Brna do Prahy byl naplánován na časnou hodinu 5:41 v sobotu 30. května. Pamatuji si z toho to, že jsem vlak málem nestihl a že mě zklamalo, jak řídká je dopravní obslužnost Brna městskou hromadnou dopravou oproti stejné denní době v pracovní den. Ve vlaku již seděl Kurt s Frantou a Lucie s Robertem. Radek se bohužel na poslední chvíli omluvil, neboť s antibiotiky by byl zážitek z nádražek asi desetinový. Aspoň nás ale zastoupil na Pouti smíření, kam jsme se my ostatní žel kvůli časovému souběhu nedostali. Stejně tak na Martina něco vlezlo, co mu nedovolilo se zúčastnit. Sice plánoval vstát později a pak nás hrdinskou stíhací jízdou někde dohnat, nakonec ale byl nucen i od tohoto plánu upustit. Byl nás tedy lichý počet, co je nemilé vzhledem k celosíťovým jízdenkám pro dva (+ tři děti), které při putování obvykle používáme; na toho lichého se pak ostatní skládají, aby cesta stála všechny stejně. V Praze se ještě plánovala připojit Lucka a Eva, která se již do dějin nádražkových tour nesmazatelně zapsala tím, že přijíždí z Německa, to tentokrát ještě vylepšila o to, že zhruba v době, kdy my startovali z Brna do Prahy, ona odjížděla z Prahy do Brna, kam si odskočila z Německa něco vyřídit s tím, že nás pak během dne ještě z Brna dožene! Jak to dopadlo, popisuje reportáž na dalších řádcích. Každopádně všechny tyto skutečnosti se promítly do uvažování o tom, jaká jízdenka se pro koho nejvíce vyplatí, což nám zabralo skoro celou cestu z Brna do Prahy. Poměrně hrdý jsem na některá mnou navrhovaná řešení, která zahrnovala různé elegantní předávky jízdenek různé platnosti mezi jednotlivými účastníky tour, nakonec ale pro velikou složitost něco takového domluvit žel žádný z nápadů nebyl přijat.
Někde u České Třebové Robert překonal svůj osobní rekord v nejčasnějším pivu, když z batohu vytáhnul plechovku Kozla a nadšeně ji zkonzumoval. Kdesi za Kolínem jsme si dopřáli první větší zážitek této tour: přesunuli jsme se hromadně do jídelního vozu a dali si kafe. Zde se opět musím pochlubit, že užitím holmesovských metod dedukce jsem po chvíli zírání do jídelního lístku pochopil, že „happy hours“, kdy je cena služeb v jídeláku výrazně nižší, se shodují s časem, kdy se konkrétní vlak nachází na území České republiky. Náhoda? Nemyslím si.
1. Praha Masarykovo nádraží
Brno 5:41 – Praha hl. n. 8:20, EC 176 Johannes Brahms
Z hlaváku se přesouváme pěšky na Masaryčku. Při pražských nádražkách jsme zde kvůli tomu, že má vchod z ulice, opomněli bistro Flip, na což jsme byli upozorněni samotným npyrinem, redaktorem Vágus.cz. Tentokrát neponecháváme nic náhodě a bez váhání vstupujeme dovnitř. Jsme nadšeni a Kurt hned na začátek dává absolutorium! Ve Flipu se k nám připojuje Lucka. Popíjíme lahváče na stojáka a jíme párky v rohlíku. Popis zařízení bistra by vydal na povídku až novelu menšího rozsahu, zde se pouze zastavím u obskurní vitríny hračkami a drogistickým zbožím, kde nakupujeme plyšáka jako dárek k zítřejšímu křtu dcery druhého zakladatele nádražek Honzy. Debatujeme o právě spatřené vitríně a nejvíc ohlasů získává Frantina teorie, že prodej hraček umožňuje místním štamgastům, kteří po celodenním popíjení zde cítí, že mírně zanedbávají rodinu, aby jejich zakoupení při odchodu z bistra (v době, kdy jsou trochu naměkko) umožnilo návrat domů se ctí.
Kurtovo hodnocení: ***** z 5
2. Kladno
Praha Masarykovo nádraží 9:02 – Kladno 9:41, R 1230
Cestou míjíme továrnu na Lego, což je vytoužená štace našeho kamaráda Malého vlka. Továrna má i svou vlastní lego zastávku, vlak tam ale nezastavil, asi že nebyl z lega. Nádražka na Kladně se nám líbí, je zde dokonce malý literární koutek s několika knihami včetně děl Aloise Jiráska. Dojem kazí automaty, ale jejich pozoruhodné rozestavění kolem dveří je tak vtipné, že je víceméně bereme na milost. Během naší návštěvy se nádražka solidně zaplnila, také štamgastský stůl vybavený cedulkou „Personální stůl. Nesedat!“ přijal své dnešní osazenstvo. Debatujeme o fotbalu. Na nádraží se shlukuje větší než malé množství „žlutých sviní“, jak přezdívám motorákům řady 814.
Kurtovo hodnocení: *** 1/2
3. Kralupy na Vltavou
Kladno 10:29 – Kralupy nad Vltavou 11:06, Os 9812
V Kralupech jsme v prvé řadě nadšeni nádražní budovou a různými detaily v interiéru, jinde už neviděnými. Do designu nádraží zapadá i nádražka. Je zde dost plno, zprvu ani nemůžeme najít místo. Po usednutí debatujeme o jejím stáří a jaká zařízení osobně navštívená či známá nám z filmů nám připomíná (kupř. jídelnu určitého typu horského hotelu). Kurt poznamenává: „Narazili jsme na starší historickou vrstvu, než na jakou obvykle v nádražkách narážíme.“ O víkendu se zde bohužel nevaří, ale je nám bez problémů dovoleno rozložit si po stole vlastní svačiny, takže se máme parádně. Jako bonus je zde neuvěřitelně levné pivo, desítka Rychtáře stojí celých dvanáct korun! Jistě, zažil jsem již hospody, kde desítka stála deset a dvanáctka dvanáct, ale to byly malé vesnické knajpy a už je tomu pár let, v plné nádražce kousek od Prahy je to vcelku šok. Osazenstvo nádražky je pozoruhodné, např. u vedlejšího stolu má rande starší pár, který nezměnil účes ani oděv od 80. let minulého století. Dáváme se do řeči s „paní vedoucí“, která je z nás úplně nadšena a lituje toho, že takových slušných lidí, jako jsme my, nechodí do její restaurace víc, místo toho má spousty problémů s ožralci. Jelikož na Kralupy máme skoro dvě a půl hodiny, na chvilku se jdeme ještě projít k řece.
Kurtovo hodnocení: **** 1/2
4. Všetaty
Kralupy nad Vltavou 13:32 – Neratovice 13:55, Os 19517
Neratovice 14:00 – Všetaty 14:06, R 1144
Z Kralup jedeme dobytčákem řady 809 a vyslechneme zde tento podnětný rozhovor:
A: „V sobotu kántry, v neděli fotbal.“V Neratovicích pouze přestupujeme, nádražka zde bohužel není. Ve Všetatech sedíme na zahrádce, která je chytře umístěna v zastřešené části perónu. Dáváme si oběd, řízek či smažmen, pingl je velmi přátelský. Dovnitř jdeme pouze cestou na záchod, takže vnitřní vybavení nemůžeme úplně zhodnotit, dojem kazí televize (i když v ní, pokud si dobře vzpomínám, běžel východoněmecký western), ale vylepšují jej pěkná kamínka.
B: „Kdy bude nohejbal?“
C: „Jakže se jmenoval náš tým?“
B: „Vychlastaný játra.“
A: „To byl dobrej tým.“
B: „I když jsme nevyhrávali, tak jsme měli největší ohlas.“
Kurtovo hodnocení: **** 1/2
5. Lysá nad Labem
Všetaty 15:14 – Lysá nad Labem 15:37, Os 6413
V Lysé nám chvíli trvá, než se vymotáme z podchodu a nové výpravní budovy. Naštěstí nalézáme starou budovu a v ní nádražku. Zajímavostí a samozřejmě předností celé této tour je, že všechny navštívené nádražky jsou nádražkami první kategorie podle dělení Vágus.cz, tj. jsou umístěné ve výpravní budově. Ze samotné nádražky v Lysé ale moc nadšeni nejsme. Vypadá, jako kdyby se někdo snažil z ní udělat cukrárnu, ale jaksi se mu to nepovedlo a zůstalo to nádražkou. Klientela je vyloženě nádražkovská. Když o tom debatujeme druhý den s druhým ze zakladatelů tour po nádražkách Honzou, vzpomene při této příležitosti klasický filozoficko-sociologický problém „místa, které nevydrželo nebýt hospodou“ a v tomto konceptu shledáváme jisté styčné body s charakterem nádražky v Lysé. U stolu v nádražce řešíme Kurtovo hodnocení nádražek a též pofiderní označení „postřižinské pivo“. Když se zvedáme, Franta prorocky poznamená: „Když se tu nic nezmění, tak by to za deset let mohla být solidní nádražka.“ Geniální je nabídka jídel na okně nádražky (viz fotoreport).
Kurtovo hodnocení: ** 1/2
6. Nymburk
Lysá nad Labem 16:33 – Nymburk 16:50, Os 5833
Po slabší Lysé přichází asi nejhorší nádražka celé tour: Nymburk. Kurt hodnotí: „Je tu moc šméčka.“ Nádražka má velmi zvláštně oddělené prostory. Jedna místnost (nekuřácká) je úplně oddělená a vchod do ní je z chodby cestou na záchod. Při vstupu z perónu je malý prostor s barem, větší prostor vedle baru je od toho malého prostoru při vstupu oddělen podivnou zdí. Muž u vedlejšího stolu asi 40 minut nepřetržitě telefonuje (vypadá u toho jak Tonda Blaník), načež telefonát ukončuje slovy „nemám čas se s tebou vybavovat“. Eva, která nás dohání z Prahy přes Brno v jednu chvíli Nymburkem projede, ale protože takhle projelo předtím několik nákladních vlaků, nestíháme na to reagovat. Stalo se totiž toto: Eva poprvé v životě neplánovaně usnula ve vlaku a cestou z Brna projela Kolínem a dojela do Prahy. Při návratu pak do Kolína jel vlak odklonem přes Nymburk, ale nestavil tam. Eva nás tedy čeká v kolínské nádražce. Hurá za Evou!
Kurtovo hodnocení: **
7. Kolín
Nymburk 17:49 – Kolín 18:10, R 1109
Původní Kurtův plán počítá s hodinou v kolínské nádražce a pak při návratu do Brna ještě se zastávkou v České Třebové. Lucka, která ale bydlí v Praze, by se od nás v Kolíně už stejně odpojila a tak měníme plán a zůstáváme v Kolíně déle s tím, že Česká Třebová je snadno dostupná např. během tour na Náchodsko, jejíž plán se již rodí v Kurtově hlavě. Nádražku v Kolíně navštívili pionýři Kurt s Honzou během první cesty po nádražkách a vzpomínají na ni v superlativech. Podle jejich líčení šlo o bazilikální stavbu se třemi loděmi a se zvýšeným stropem v hlavní lodi. Po přestavbě v minulých letech ale z této koncepce nezůstal kámen na kameni a dnes jde o tuctovou nádražku, v dnešní tour určitě podprůměrnou. Chlastáme a v blízkém obchodě nakupujeme pro zpáteční cestu do Brna již ověřenou kombinaci vodky s džusem. Loučíme se s Luckou plni nadějí v brzké shledání při podobně výtečné příležitosti.
Kurtovo hodnocení: ***
8. Brno
Kolín 20:23 – Brno 22:19, IC 575 Leoš Janáček
Do Brna dorážíme ve znamenité náladě. Lucie spěchá na rozjezd, my ostatní spřádáme ještě myšlenky na výlet do nádražky ve Střelicích, neboť jízdenky nám propadnou až o půlnoci. Nakonec vyhrává záchranná brzda upozorňující, že bychom se patrně už nedostali zpět do Brna a možná nestihli zítřejší křest. Jdeme na pivo do Lamploty, ale cosi nás zastavuje ve dveřích a otáčíme kormidlo směr Padowetz. LOL, to jsme si tedy pomohli. Voláme Pepině, která sice není nádražkový typ, ale dnes večer se vrátila po měsíci z Finska (úplně původně jsme si všichni zahrávali i s myšlenkou, že by se k nám cestou z Ruzyně do Brna připojila v některé z nádražek). K překvapení všech Pepina asi 10 minut po příjezdu domů kašle na vybalování a přijíždí za námi. Pijeme pivo a veselíme se. Rachejtle praskají. Lidé provolávají slávu. Kurtovo jméno jde od úst k ústům. Autobusy rozjezdů nám troubí na pozdrav. Z okna své vily se dívá pan Alfred Stiassni a usmívá se. Hvězdy jsou jak sedmikrásky.
Fotoreportáž zde.
Traband na ObrFestu
Na Trabandech jsem nebyl od loňského listopadového křtu Vlnobeatu na Flédě, což je na mě docela dlouhá doba. Takže když jsem zjistil, že Traband hraje na sousedském festiválku u fotbalového hřiště okrajové brněnské části, v Obřanech, tak jsem nemohl chybět. Dojel jsem až těsně před začátkem setu Trabandu, takže k předchozímu programu festivalu se nemohu vyjadřovat, hrály patrně nějaké místní kapely, žánrově dost odlišné, probíhala gastronomická soutěž a tak podobně, co zhruba dle našich představ patří k malému festivalu organizovanému radnicí malé městské části, či minimálně s její podporou. Když jsem zaplatil na vstupu a vešel jsem, tak jsem kromě Trabandu právě se dorozumívajícímu se zvukařem a nafukovacího hradu plného dovádějících dětí hned potkal jednoho známého, který se na organizaci festivalu podílel tím, že točil zmrzlinu; hned jsem jednu dostal, za což děkuji.
Brzy poté již začal hrát Traband (i zde v plné sestavě s banjem). Zahájil písní Vidím tě, singlem z aktuálního alba, další na řadě byli Indiáni ve městě na přání potomků organizátora festivalu. Polovinu písní tvořily novinky z Vlnobeatu, Jarda zařadil také Bez tíže jako reakci na kozu procházející se pod pódiem, kupř. z nejstarších písniček nezaznělo nic, těžko říct, jak by se koncert dál vyvíjel, bohužel zhruba v půlce jej překazila docela velká bouřka. Když Jarda viděl, že se patrně dešti nevyhneme, pozval na pódium místní bubenické těleso Spálený sušenky, se kterými měli domluvené, že zahrají v několika písních. Nakonec stihli zahrát jen Černý kafe, pak musel být koncert přerušen. Původně bylo plánováno, že Spálený sušenky zahrají s Trabandem až na konci, naštěstí si Jarda včas uvědomil hrozící nebezpečí. Jak mi pak říkal, stejně mu bylo dost líto, že nedošlo na další naplánované písničky.
Bouřka byla vydatná a po jejím odeznění už nešlo hrát na pódiu, stála tam voda. Během čekání v zázemí pro kapely si ale Robert zahrál s Mojmírem Bártkem, jehož The Young Pekáč byl na programu po Trabandech, a solidně to tam dechovkářsky rozjeli.
Když přestalo pršet, tak vyšli na trávník a tam pokračovali v jamování, přidala se i Jana s trumpetou. Kolem nich se utvořil hlouček a nadšeně je sledoval. Bártek Roberta i Janu slušně péroval. Hlouček hlasitých fanoušků Trabandu začal halekat známé songy, přidal se i Jarda a Robert s Janou a bylo z toho velké békání.
Pak pořadatelé přeci jen dali prostor Young Pekáči a ti zahráli unplugged uprostřed hloučku na trávě. Jestli poté do noci pokračovala nějaká afterpárty bohužel už nevím, během setu The Young Pekáče jsem už spěchal domů.
Takže koncert Trabandu byl bohužel sotva poloviční, ale zas tak mrzet to návštěvníky festivalu nemusí, večírek se vydařil.
Pár fotek zde.
Traband, ObrFest, Brno-Obřany 13. června 2015: Černý kafe, Indiáni ve městě, Bez tíže, Kantorovy varhany, Kabát '66, Mluv se mnou, miláčku, Písmem klínovým, Pokaždé když přicházíš, Vidím tě.
Brzy poté již začal hrát Traband (i zde v plné sestavě s banjem). Zahájil písní Vidím tě, singlem z aktuálního alba, další na řadě byli Indiáni ve městě na přání potomků organizátora festivalu. Polovinu písní tvořily novinky z Vlnobeatu, Jarda zařadil také Bez tíže jako reakci na kozu procházející se pod pódiem, kupř. z nejstarších písniček nezaznělo nic, těžko říct, jak by se koncert dál vyvíjel, bohužel zhruba v půlce jej překazila docela velká bouřka. Když Jarda viděl, že se patrně dešti nevyhneme, pozval na pódium místní bubenické těleso Spálený sušenky, se kterými měli domluvené, že zahrají v několika písních. Nakonec stihli zahrát jen Černý kafe, pak musel být koncert přerušen. Původně bylo plánováno, že Spálený sušenky zahrají s Trabandem až na konci, naštěstí si Jarda včas uvědomil hrozící nebezpečí. Jak mi pak říkal, stejně mu bylo dost líto, že nedošlo na další naplánované písničky.
Bouřka byla vydatná a po jejím odeznění už nešlo hrát na pódiu, stála tam voda. Během čekání v zázemí pro kapely si ale Robert zahrál s Mojmírem Bártkem, jehož The Young Pekáč byl na programu po Trabandech, a solidně to tam dechovkářsky rozjeli.
Když přestalo pršet, tak vyšli na trávník a tam pokračovali v jamování, přidala se i Jana s trumpetou. Kolem nich se utvořil hlouček a nadšeně je sledoval. Bártek Roberta i Janu slušně péroval. Hlouček hlasitých fanoušků Trabandu začal halekat známé songy, přidal se i Jarda a Robert s Janou a bylo z toho velké békání.
Pak pořadatelé přeci jen dali prostor Young Pekáči a ti zahráli unplugged uprostřed hloučku na trávě. Jestli poté do noci pokračovala nějaká afterpárty bohužel už nevím, během setu The Young Pekáče jsem už spěchal domů.
Takže koncert Trabandu byl bohužel sotva poloviční, ale zas tak mrzet to návštěvníky festivalu nemusí, večírek se vydařil.
Pár fotek zde.
Traband, ObrFest, Brno-Obřany 13. června 2015: Černý kafe, Indiáni ve městě, Bez tíže, Kantorovy varhany, Kabát '66, Mluv se mnou, miláčku, Písmem klínovým, Pokaždé když přicházíš, Vidím tě.
čtvrtek 11. června 2015
Jarní Zbytov 2015
Nějak nestíhám a se zápiskem ze Zbytova mám rekordní zpoždění. Bude to tedy stručné a výstižné. Zbytov byl, bylo krásně, přijelo dost lidí, nějakou práci jsme udělali a těšíme se na příště.
První v pátek přijel Malý vlk, kterého dovezl jeho otec br.fr.Š. (a při té příležitosti též navštívil Zbytov a pohovořil s Kellerovými), a Šárka, která sice Zbytov zná jak své boty, ale akce „Zbytov jak sviňa“ se zúčastnila poprvé.
Z Brna přijela Jáchymem objednaná CK Pan Kostelník Tour, neboť p. Kostelník se rozhodl ten stejný víkend strávit s dcerou u známých v Jimramově. Páně Kostelníkovým vozem přijeli Ondřej s Klárkou, Bára P., Lucie s Radkem a Ben. Původně měl jet také Jáchym, ale nakonec kvůli tomu, že v neděli potřeboval přejet ještě jinam, jel po své ose, a tak byla zajištěna místa v autech pro všechny, kteří cestovali z Brna. S Jáchymem přijeli Terezka, Františka s Kurtem a Honza Dědič, který se, ač téměř místní, na tuto akci dostal poprvé. Poslední auto z Brna řídil Michal Doležel a vezl Klárku, Domču a Pepinu. Ačkoli vezl také nákup, na poslední chvíli nabral i Anežku Konečnou a auto bylo naplněno k prasknutí a vše se do něj vešlo jen zázrakem. Od Prahy přijela Lenka s Hašlerkou přes Sázavu, s Kadym přijel Vojta Máca (Pavla bohužel na poslední chvíli onemocněla), Jana V. a Hugo s Ditou. Úplně poslední dorazil Jony se Štěpánem a Helčou. Bylo to způsobeno tím, že Jony se cestou stavil v Havlíčkově Brodě a v jakési tamní hospodě začal opravovat housle pro Támar, což údajně upoutalo pozornost místních výpitků a Jony byl snad i chvíli nucen housle opravovat pod stolem. Přenos zpráv z brodské hospody na Zbytov zajišťoval Štěpán, který poté lakonicky poznamenal, že útrata v hospodě byla vyšší než peníze získané z opravy houslí. Přišla řeč také na to, že s Jonym přijeli v autě „pouze“ dva lidé. Jony k tomu poznamenal: „Dřív jsem jen řekl ‚Jedu‘ a měl auto plný holek, od té doby, co jsem se oženil, to nějak nefunguje.“
Jak již bylo dopředu avizováno, Marta tentokráte už skutečně zatrhla naše roztahování se v kuchyni a byli jsme degradováni do myšárny. Malý vlk, který byl na Zbytově první a kterého jsem pověřil, aby Martu obměkčil, skutečně ještě před naším odjezdem z Brna telefonicky referoval, že pokus o obměkčení se nezdařil. Když jsme pak přijeli na Zbytov, nastala zvláštní situace, že dost lidí raději sedělo venku po tmě u kamenného stolu, protože se jim do studené myšárny prostě nechtělo. Nakonec jsme ale samozřejmě vzali s povděkem tento azyl, povečeřeli zde (včetně výborné polévky od Marty) a vytáhli víno, které tentokrát přivezl Jáchym. Když přijel už i Jony, proběhlo klasické přivítání a oficiální začátek, tentokrát jsem ale také vzpomenul to, že na podzim uběhne 10 let od prvního „našeho“ Zbytova, tj. tento Zbytov je jubilejním dvacátým. Při té příležitosti jsem vytasil sekt a počal jej rozlévat mezi lid za společného zpěvu písně „V sjití tomto pravme sobě jaká radost na Zbytově“. Honzovi se píseň zalíbila a navrhl, abychom ji šli zazpívat i Martě do ložnice. Po počátečním zdráhání jsme si uvědomili, že to Honza myslí vážně, a tak jsme skutečně vyšli po schodech a zazpívali píseň znovu (Malý vlk to tentokrát natočil). Poté, co jsme celou dvanáctislokou píseň Martě přezpívali, Jáchym případně poznamenal: „Honzo, já bejt Martou, tak bych tě zabil. Ona nás vyhodí z kuchyně do myšárny, abychom ji v noci nerušili, a ty vezmeš všech 30 lidí a přivedeš jí je do ložnice.“ Potom se pilo, že. Hrály se piškvorky. Poslední skupinka vytrvalců zůstala až někdy do půl páté, účastni byli Honza Keller, Jony, Franta s Kurtem, já a Malý vlk, který šel spát o trochu dříve, protože k hlavnímu probíranému tématu, tj. vzpomínkám na různé vodácké akce, neměl moc co přidat. Jáchym s Terezkou spali klasicky za kuchyní, Jony šel na pec, moje místo na půdě bylo obsazeno.
Po snídani byla rozdělena práce. Tentokrát se neštípalo dřevo a také k hrabání toho bylo málo, takže nakonec té práce nebylo pro takový dav lidí tak moc, nebo byla složitější a málokdo si na ni troufnul. Což ve spolupráci s krásným počasím způsobilo v pozdějších hodinách znatelnou zahálku u velké části zbytovníků. Poměrně velká parta brzy po snídani vyrazila dvěma auty (Honzův žigul a Kadyho audina) kamsi do lesa, aby odvětvila a odvezla odtud soušky. (Honza tvrdil, že je to domluvené s majitelem lesa, tak mu budeme věřit.) V této partě jsem byl také, takže moc nevím, co se mezitím dělo na Zbytově. Parta se skládala z těchto úderníků: Kady, Honza D., Michal D., Máca, Kurt, Ondřej, Hugo. Honza Keller se mezitím vrátil na chvíli na Zbytov. Holky (Lucie, Anežka, Helča, Janča, Šárka, Pepina, Domča, Dita) hrabaly kdekoli, ale jak jsem již naznačil, na moc dlouho jim to nevydrželo. Další parta holek (Klárky, Bára, Terezka) se přihlásila na mytí oken ve stodole, ale nakonec z toho spíš byl úklid stodoly. Malý vlk čistil okapy. Radek s Hašlerkou snad elektrifikovali stodolu. Jáchym s Jonym se pustili do ryze odborné práce: výměny dveří z chodby do kuchyně. Lenka, Franta či Dita a Helča ryly záhony, Štěpán vykopával pařez a poté i jeden strom (který Jony minule tak prořezal, že se z toho nevzpamatoval). Lucie s Jančou vázaly proutí. Jáchym vozil hnůj od koní. Hašlerka s Malým vlkem vybourali okno do stodoly (také kvůli této práci snad byl projekt mytí oken ve stodole pozastaven), naštěstí přijel Filip Keller, aby na to dohlédnul. Filip s Honzou se pak jako dva zkušení praktici také zhostili prací kolem výměny dveří, když si už teoretici Jony s Jáchymem nevěděli úplně rady (ale buďme féroví: oba u práce na dveřích zůstali snad až do konce a výrazně přispěli k hladkému dokončení výměny). U již zmíněného kácení stromu Štěpánovi výrazně pomohl Radek, v závěru jsem se přidal i já a Pepina s Luckou jako pohádkové myšky z příběhu o velké řepě. Anežka s Terezkou čistily potůček. Ondřej, Klárka, Šárka, Honza Dědič a další, co se zde střídali, odkorňovali soušky přivezené z lesa, brzy po Zbytově byly použity k jakési výstavbě v Bělči. Anežka s Klárkou P. vyprášily koberce. Ale to se již blížil oběd a práce, jak jsem naznačil výše, ustávaly. Kromě odborných prací (nové okno do stodoly, výměna dveří) a nekončícího odkorňování (těch soušek se dovezlo fakt hodně) už pomalu začínalo být problém do něčeho píchnout, což způsobilo zvýšený výskyt polehávajících lidí v okolí kamenného stolu.
Po obědě přijela na chvilku Debora s Agnes a Míša dnes již Kotěrová s malým Ondrou. Parta Radek, Kurt, Hugo a Štěpán přesadili modřín (později jsme byli svědky výměny názorů mezi Honzou a Martou: podle Honzova mínění by jehličnaté stromy měly být v lese a kolem chalupy by měly růst pouze stromy listnaté, Marta mu oponovala, že listnatých stromů je kolem chalupy dost a z jednoho malého modřínu se Honza nemusí potentovat), jinak už pokračovaly spíše jen práce výše kvalifikované jako odborné. K práci na novém okně se připojil dorazivší Honza Skála, který přijel i se svou ženou Martinou. Během dne přišlo na přetřes také to, že Jony má u sebe stále kytaru Malého vlka. Jony Malému vlku zaslíbil: „Já tu tvou kytaru, Vlčku, už brzy opravím. Já jsem si na to teď koupil takovou speciální svorku, takže to teď půjde snadno. I když, já teď vlastně nevím, kde ta kytara je. … No, buď je v Bejkovci nebo je u mě pod postelí.“ S malým zpožděním přijela během dne také Ráchel původně ohlášená již na ráno. Kolem čtvrté hodiny přijel náš host, Ráchelčina kamarádka Iva Sodomková. I když práce na výměně okna ještě neustala, začal kolem šesté program. Paní Sodomková mluvila o vývojové psychologii a o různých etapách v životě podle Erika Eriksona. Ze začátku programu přišla první jarní bouře a vypadla elektřina. Nakonec bylo zjištěno, že jsou jen vyhozené pojistky, a program pokračoval normálně za světla (umělého tedy). Paní Sodomková z nás byla patrně jaksi nervózní, ale vývojové etapy vysvětlila pěkně. Po programu a po večeři začala klasická večerní zábava, chvilku se zdržela i paní Sodomková, zakladatelé Zbytovů, tj. Kellerovi, Jony, Honza s Martinou a já, v kuchyni pohovořili o budoucnosti. Budoucnost bude! Vtipné bylo, že nově zasazené dveře do kuchyně tvořil zatím pouze rám, takže bylo skrz dveře vidět, kočka jimi bez problémů procházela. V kontrastu se „zákazem vstupu“ do kuchyně to vedlo k řadě drobných vtípků. Hovor o budoucnosti se samozřejmě časem obrátil ke vzpomínkám (např. na Humpolce) a k aktuálním otázkám, např. Jony vtipně pohovořil o domu v Pečkách. Pak Jony odjel. No a pak už se popíjelo, Honza zahrát několik známých hitů, když se odebral na lože, hrál chvíli dokonce i Jáchym a střihnul za podpory Ondřeje s Klárkou několik semaforských šlágrů. Poslední vytrvalci šli spát někdy kolem půl čtvrté, již se projevovala únava po pátečním ponocování. Po zkušenosti se svým místem z předešlé noci jsem se odebral na kvůli Jonyho odjezdu uprázdněnou pec.
V neděli jsme jeli do Jimramova. Já jel s Jáchymem, který někde za Strachujovem zahlásil: „Víte, jaká je nejčastější věta evangelíků v neděli ráno? ‚Přijdeme o introitus!‘“ Kázal překvapivě Honza Keřkovský (ač místní farář byl přítomen), dokonce se také jakožto hostující basák zapojil do jimramovské kapely, která doprovodila dvě písně. Pak jsme šli do Bistra. Zde je třeba smeknout před Kurtem, který vida, že si všichni kolem dávají jakési laskominy, neomylně objednal sobě, jak je u něj již tradicí, pivo a tlačenku. Někteří odjížděli rovnou z Bistra, jiní se vraceli na Zbytov. Odjezd s panem Kostelníkem byl naplánován na druhou hodinu odpolední od Bistra, tentokrát jeli tito: Ondřej s Klárkou, Bára, Franta s Kurtem a já. Původní plán byl, že před odjezdem ještě jednou chvilku posedíme v Bistru, nakonec jsme se ale klasicky zakecali na Zbytově a museli si poněkud pohnout, abychom to pěšky stihli. Franta navrhla, abychom nešli po silnici, ale vzali to přes „horolávku“ (ke které jsme se přes mokřady s obtížemi dobelhali) a pak po turistické cestě na druhém břehu Svratky. Při přelézání „horolávky“ ještě ke všemu mírně zkomplikovaném drobnou kocovinou, jsme se ale jaksepatří zdrželi a k Bistru došli v podstatě na minutu přesně. Bára, která prohlásila „horolávku“ za života nebezpečnou a odmítla ji přelézt, šla do Jimramova sama po silnici a byla tam o dost dříve. Tímto dobrodružstvím skončil pro nás první letošní Zbytov a už se těšíme na ten druhý!
První v pátek přijel Malý vlk, kterého dovezl jeho otec br.fr.Š. (a při té příležitosti též navštívil Zbytov a pohovořil s Kellerovými), a Šárka, která sice Zbytov zná jak své boty, ale akce „Zbytov jak sviňa“ se zúčastnila poprvé.
Z Brna přijela Jáchymem objednaná CK Pan Kostelník Tour, neboť p. Kostelník se rozhodl ten stejný víkend strávit s dcerou u známých v Jimramově. Páně Kostelníkovým vozem přijeli Ondřej s Klárkou, Bára P., Lucie s Radkem a Ben. Původně měl jet také Jáchym, ale nakonec kvůli tomu, že v neděli potřeboval přejet ještě jinam, jel po své ose, a tak byla zajištěna místa v autech pro všechny, kteří cestovali z Brna. S Jáchymem přijeli Terezka, Františka s Kurtem a Honza Dědič, který se, ač téměř místní, na tuto akci dostal poprvé. Poslední auto z Brna řídil Michal Doležel a vezl Klárku, Domču a Pepinu. Ačkoli vezl také nákup, na poslední chvíli nabral i Anežku Konečnou a auto bylo naplněno k prasknutí a vše se do něj vešlo jen zázrakem. Od Prahy přijela Lenka s Hašlerkou přes Sázavu, s Kadym přijel Vojta Máca (Pavla bohužel na poslední chvíli onemocněla), Jana V. a Hugo s Ditou. Úplně poslední dorazil Jony se Štěpánem a Helčou. Bylo to způsobeno tím, že Jony se cestou stavil v Havlíčkově Brodě a v jakési tamní hospodě začal opravovat housle pro Támar, což údajně upoutalo pozornost místních výpitků a Jony byl snad i chvíli nucen housle opravovat pod stolem. Přenos zpráv z brodské hospody na Zbytov zajišťoval Štěpán, který poté lakonicky poznamenal, že útrata v hospodě byla vyšší než peníze získané z opravy houslí. Přišla řeč také na to, že s Jonym přijeli v autě „pouze“ dva lidé. Jony k tomu poznamenal: „Dřív jsem jen řekl ‚Jedu‘ a měl auto plný holek, od té doby, co jsem se oženil, to nějak nefunguje.“
Jak již bylo dopředu avizováno, Marta tentokráte už skutečně zatrhla naše roztahování se v kuchyni a byli jsme degradováni do myšárny. Malý vlk, který byl na Zbytově první a kterého jsem pověřil, aby Martu obměkčil, skutečně ještě před naším odjezdem z Brna telefonicky referoval, že pokus o obměkčení se nezdařil. Když jsme pak přijeli na Zbytov, nastala zvláštní situace, že dost lidí raději sedělo venku po tmě u kamenného stolu, protože se jim do studené myšárny prostě nechtělo. Nakonec jsme ale samozřejmě vzali s povděkem tento azyl, povečeřeli zde (včetně výborné polévky od Marty) a vytáhli víno, které tentokrát přivezl Jáchym. Když přijel už i Jony, proběhlo klasické přivítání a oficiální začátek, tentokrát jsem ale také vzpomenul to, že na podzim uběhne 10 let od prvního „našeho“ Zbytova, tj. tento Zbytov je jubilejním dvacátým. Při té příležitosti jsem vytasil sekt a počal jej rozlévat mezi lid za společného zpěvu písně „V sjití tomto pravme sobě jaká radost na Zbytově“. Honzovi se píseň zalíbila a navrhl, abychom ji šli zazpívat i Martě do ložnice. Po počátečním zdráhání jsme si uvědomili, že to Honza myslí vážně, a tak jsme skutečně vyšli po schodech a zazpívali píseň znovu (Malý vlk to tentokrát natočil). Poté, co jsme celou dvanáctislokou píseň Martě přezpívali, Jáchym případně poznamenal: „Honzo, já bejt Martou, tak bych tě zabil. Ona nás vyhodí z kuchyně do myšárny, abychom ji v noci nerušili, a ty vezmeš všech 30 lidí a přivedeš jí je do ložnice.“ Potom se pilo, že. Hrály se piškvorky. Poslední skupinka vytrvalců zůstala až někdy do půl páté, účastni byli Honza Keller, Jony, Franta s Kurtem, já a Malý vlk, který šel spát o trochu dříve, protože k hlavnímu probíranému tématu, tj. vzpomínkám na různé vodácké akce, neměl moc co přidat. Jáchym s Terezkou spali klasicky za kuchyní, Jony šel na pec, moje místo na půdě bylo obsazeno.
Po snídani byla rozdělena práce. Tentokrát se neštípalo dřevo a také k hrabání toho bylo málo, takže nakonec té práce nebylo pro takový dav lidí tak moc, nebo byla složitější a málokdo si na ni troufnul. Což ve spolupráci s krásným počasím způsobilo v pozdějších hodinách znatelnou zahálku u velké části zbytovníků. Poměrně velká parta brzy po snídani vyrazila dvěma auty (Honzův žigul a Kadyho audina) kamsi do lesa, aby odvětvila a odvezla odtud soušky. (Honza tvrdil, že je to domluvené s majitelem lesa, tak mu budeme věřit.) V této partě jsem byl také, takže moc nevím, co se mezitím dělo na Zbytově. Parta se skládala z těchto úderníků: Kady, Honza D., Michal D., Máca, Kurt, Ondřej, Hugo. Honza Keller se mezitím vrátil na chvíli na Zbytov. Holky (Lucie, Anežka, Helča, Janča, Šárka, Pepina, Domča, Dita) hrabaly kdekoli, ale jak jsem již naznačil, na moc dlouho jim to nevydrželo. Další parta holek (Klárky, Bára, Terezka) se přihlásila na mytí oken ve stodole, ale nakonec z toho spíš byl úklid stodoly. Malý vlk čistil okapy. Radek s Hašlerkou snad elektrifikovali stodolu. Jáchym s Jonym se pustili do ryze odborné práce: výměny dveří z chodby do kuchyně. Lenka, Franta či Dita a Helča ryly záhony, Štěpán vykopával pařez a poté i jeden strom (který Jony minule tak prořezal, že se z toho nevzpamatoval). Lucie s Jančou vázaly proutí. Jáchym vozil hnůj od koní. Hašlerka s Malým vlkem vybourali okno do stodoly (také kvůli této práci snad byl projekt mytí oken ve stodole pozastaven), naštěstí přijel Filip Keller, aby na to dohlédnul. Filip s Honzou se pak jako dva zkušení praktici také zhostili prací kolem výměny dveří, když si už teoretici Jony s Jáchymem nevěděli úplně rady (ale buďme féroví: oba u práce na dveřích zůstali snad až do konce a výrazně přispěli k hladkému dokončení výměny). U již zmíněného kácení stromu Štěpánovi výrazně pomohl Radek, v závěru jsem se přidal i já a Pepina s Luckou jako pohádkové myšky z příběhu o velké řepě. Anežka s Terezkou čistily potůček. Ondřej, Klárka, Šárka, Honza Dědič a další, co se zde střídali, odkorňovali soušky přivezené z lesa, brzy po Zbytově byly použity k jakési výstavbě v Bělči. Anežka s Klárkou P. vyprášily koberce. Ale to se již blížil oběd a práce, jak jsem naznačil výše, ustávaly. Kromě odborných prací (nové okno do stodoly, výměna dveří) a nekončícího odkorňování (těch soušek se dovezlo fakt hodně) už pomalu začínalo být problém do něčeho píchnout, což způsobilo zvýšený výskyt polehávajících lidí v okolí kamenného stolu.
Po obědě přijela na chvilku Debora s Agnes a Míša dnes již Kotěrová s malým Ondrou. Parta Radek, Kurt, Hugo a Štěpán přesadili modřín (později jsme byli svědky výměny názorů mezi Honzou a Martou: podle Honzova mínění by jehličnaté stromy měly být v lese a kolem chalupy by měly růst pouze stromy listnaté, Marta mu oponovala, že listnatých stromů je kolem chalupy dost a z jednoho malého modřínu se Honza nemusí potentovat), jinak už pokračovaly spíše jen práce výše kvalifikované jako odborné. K práci na novém okně se připojil dorazivší Honza Skála, který přijel i se svou ženou Martinou. Během dne přišlo na přetřes také to, že Jony má u sebe stále kytaru Malého vlka. Jony Malému vlku zaslíbil: „Já tu tvou kytaru, Vlčku, už brzy opravím. Já jsem si na to teď koupil takovou speciální svorku, takže to teď půjde snadno. I když, já teď vlastně nevím, kde ta kytara je. … No, buď je v Bejkovci nebo je u mě pod postelí.“ S malým zpožděním přijela během dne také Ráchel původně ohlášená již na ráno. Kolem čtvrté hodiny přijel náš host, Ráchelčina kamarádka Iva Sodomková. I když práce na výměně okna ještě neustala, začal kolem šesté program. Paní Sodomková mluvila o vývojové psychologii a o různých etapách v životě podle Erika Eriksona. Ze začátku programu přišla první jarní bouře a vypadla elektřina. Nakonec bylo zjištěno, že jsou jen vyhozené pojistky, a program pokračoval normálně za světla (umělého tedy). Paní Sodomková z nás byla patrně jaksi nervózní, ale vývojové etapy vysvětlila pěkně. Po programu a po večeři začala klasická večerní zábava, chvilku se zdržela i paní Sodomková, zakladatelé Zbytovů, tj. Kellerovi, Jony, Honza s Martinou a já, v kuchyni pohovořili o budoucnosti. Budoucnost bude! Vtipné bylo, že nově zasazené dveře do kuchyně tvořil zatím pouze rám, takže bylo skrz dveře vidět, kočka jimi bez problémů procházela. V kontrastu se „zákazem vstupu“ do kuchyně to vedlo k řadě drobných vtípků. Hovor o budoucnosti se samozřejmě časem obrátil ke vzpomínkám (např. na Humpolce) a k aktuálním otázkám, např. Jony vtipně pohovořil o domu v Pečkách. Pak Jony odjel. No a pak už se popíjelo, Honza zahrát několik známých hitů, když se odebral na lože, hrál chvíli dokonce i Jáchym a střihnul za podpory Ondřeje s Klárkou několik semaforských šlágrů. Poslední vytrvalci šli spát někdy kolem půl čtvrté, již se projevovala únava po pátečním ponocování. Po zkušenosti se svým místem z předešlé noci jsem se odebral na kvůli Jonyho odjezdu uprázdněnou pec.
V neděli jsme jeli do Jimramova. Já jel s Jáchymem, který někde za Strachujovem zahlásil: „Víte, jaká je nejčastější věta evangelíků v neděli ráno? ‚Přijdeme o introitus!‘“ Kázal překvapivě Honza Keřkovský (ač místní farář byl přítomen), dokonce se také jakožto hostující basák zapojil do jimramovské kapely, která doprovodila dvě písně. Pak jsme šli do Bistra. Zde je třeba smeknout před Kurtem, který vida, že si všichni kolem dávají jakési laskominy, neomylně objednal sobě, jak je u něj již tradicí, pivo a tlačenku. Někteří odjížděli rovnou z Bistra, jiní se vraceli na Zbytov. Odjezd s panem Kostelníkem byl naplánován na druhou hodinu odpolední od Bistra, tentokrát jeli tito: Ondřej s Klárkou, Bára, Franta s Kurtem a já. Původní plán byl, že před odjezdem ještě jednou chvilku posedíme v Bistru, nakonec jsme se ale klasicky zakecali na Zbytově a museli si poněkud pohnout, abychom to pěšky stihli. Franta navrhla, abychom nešli po silnici, ale vzali to přes „horolávku“ (ke které jsme se přes mokřady s obtížemi dobelhali) a pak po turistické cestě na druhém břehu Svratky. Při přelézání „horolávky“ ještě ke všemu mírně zkomplikovaném drobnou kocovinou, jsme se ale jaksepatří zdrželi a k Bistru došli v podstatě na minutu přesně. Bára, která prohlásila „horolávku“ za života nebezpečnou a odmítla ji přelézt, šla do Jimramova sama po silnici a byla tam o dost dříve. Tímto dobrodružstvím skončil pro nás první letošní Zbytov a už se těšíme na ten druhý!
sobota 3. ledna 2015
Silvestr v Bejkovci 2014
Bylo nás tam tolik, že jsem to raději sepsal.
sobota 27. prosince 2014
Františka
Kurt
Ben
Ježour
Eliška
a byl večer a bylo jitro, den druhý: neděle 28. prosince 2014
procházka: do Klatovce a kolem rybníků zpátky
přijeli: Eva, Klárka s Michalem, Klárka s Ondřejem
odjel: nikdo
Františka
Kurt
Ben
Ježour
Eliška
Eva
Klárka H.
Michal
Klárka P.
Ondřej
a byl večer a bylo jitro, den třetí: pondělí 29. prosince 2014
procházka: Studená
přijeli: Pepina, Lucka, Radek, Anička, Martin, Bára, Julča
odjeli: nikdo
Františka
Kurt
Ben
Ježour
Eliška
Eva
Klárka H.
Michal
Klárka P.
Ondřej
Pepina
Lucka
Radek
Anička
Martin
Bára
Julča
a byl večer a bylo jitro, den čtvrtý: úterý 30. prosince
procházka: za trať
přijeli: Jáchym, Domča, Jendič, Jirka, Bětka Michal., Bětka Michn., Jitka
odjeli: Ježour, Eliška, Klárka, Michal
Františka
Kurt
Ben
Eva
Klárka P.
Ondřej
Pepina
Lucka
Radek
Anička
Martin
Bára
Julča
Jáchym
Domča
Jendič
Jirka
Bětka Michal.
Bětka Michn.
Jitka
a byl večer a bylo jitro, den pátý: středa 31. prosince
procházka: Horní Dubenky
přijeli: Honza, Fili, Anežka
odjeli: Eva, Klárka, Ondřej, Anička, Martin, Bára, Julča
Františka
Kurt
Ben
Pepina
Lucka
Radek
Jáchym
Domča
Jendič
Jirka
Bětka Michal.
Bětka Michn.
Jitka
Honza
Fili
Anežka
a byl večer a bylo jitro, den šestý: čtvrtek 1. ledna
odjeli: všichni
přijeli: nikdo
Celkem: 27 lidí
sobota 27. prosince 2014
Františka
Kurt
Ben
Ježour
Eliška
a byl večer a bylo jitro, den druhý: neděle 28. prosince 2014
procházka: do Klatovce a kolem rybníků zpátky
přijeli: Eva, Klárka s Michalem, Klárka s Ondřejem
odjel: nikdo
Františka
Kurt
Ben
Ježour
Eliška
Eva
Klárka H.
Michal
Klárka P.
Ondřej
a byl večer a bylo jitro, den třetí: pondělí 29. prosince 2014
procházka: Studená
přijeli: Pepina, Lucka, Radek, Anička, Martin, Bára, Julča
odjeli: nikdo
Františka
Kurt
Ben
Ježour
Eliška
Eva
Klárka H.
Michal
Klárka P.
Ondřej
Pepina
Lucka
Radek
Anička
Martin
Bára
Julča
a byl večer a bylo jitro, den čtvrtý: úterý 30. prosince
procházka: za trať
přijeli: Jáchym, Domča, Jendič, Jirka, Bětka Michal., Bětka Michn., Jitka
odjeli: Ježour, Eliška, Klárka, Michal
Františka
Kurt
Ben
Eva
Klárka P.
Ondřej
Pepina
Lucka
Radek
Anička
Martin
Bára
Julča
Jáchym
Domča
Jendič
Jirka
Bětka Michal.
Bětka Michn.
Jitka
a byl večer a bylo jitro, den pátý: středa 31. prosince
procházka: Horní Dubenky
přijeli: Honza, Fili, Anežka
odjeli: Eva, Klárka, Ondřej, Anička, Martin, Bára, Julča
Františka
Kurt
Ben
Pepina
Lucka
Radek
Jáchym
Domča
Jendič
Jirka
Bětka Michal.
Bětka Michn.
Jitka
Honza
Fili
Anežka
a byl večer a bylo jitro, den šestý: čtvrtek 1. ledna
odjeli: všichni
přijeli: nikdo
Celkem: 27 lidí
sobota 13. prosince 2014
Nádražky, listopad 2014: Brno - Jeseník - Krnov - Ostrava - Brno
Tak jsme zase vyrazili! Překročit další z železničních rubikonů, jak vtipně napsal Kurt ve své opět bohatě zpracované pozvánce, se kterými se tento blog může těžko měřit. Otázkou zůstává, kde jsme ten Rubikon nakonec překročili, osobně bych hlasoval pro Glucholazy na peážní trati, město duchů za vlkodlačími horami, kde žije jen jedna výpravčí a když zastaví vlak, tak nikdo nevystupuje ani nenastupuje, jen jedna slečna si jde zakouřit. A to se možná stále opakuje! Kdybych včera večer nekoukal na jednu americkou sci-fi, tak by mě to možná nenapadlo, ale nyní vidím zcela jasně, že (1) jsme se tam dostali do jiné časoprostorové dimenze a (2) Kurt je prorok. Konec blábolům: mým úkolem, který jsem si uložil, je co nejobjektivněji zaznamenat naše další nádražkové putování, takže to vezmu od začátku.
Na letošní podzim Kurt naplánoval návrat na Ostravsko, inspirován letním puťákem (který také organizuje on) do Rychlebských hor a Jeseníků však trasu vedl přes Jeseník. Prvního nádražkového výletu na Ostravsko jsem se ještě neúčastnil (po výletu zakladatelů Kurta s Honzou do Kolína šlo o druhý ročník nádražek), pak jsem ale pod Kurtovým vedením absolvoval všechny spanilé jízdy: Brno – Břeclav – Přerov – Brno, pražské nádražky speciál a letošní Brno – Okříšky – Znojmo – Břeclav – Brno.
V sobotu 29. listopadu se kolem šesté hodiny ranní scházíme na brněnském hlavním nádraží. Je tu Kurt s Frantou, Lucka, která opět přijela z Prahy již den předem, Lucie, Robert s Radkem a já. Kupujeme čtyři celosíťové jízdenky pro dva dospělé a tři děti a jelikož je nás nakonec žel lichý počet, na toho posledního se skládáme. Uvelebujeme se v koženkovém kupé a vyrážíme. Kurt sedí u okýnka a někde u Vyškova poznamenává něco ve smyslu: „Hleďme, jak se nenápadně rozednělo.“ Před příjezdem do Prostějova si Lucie ještě odskakuje na záchod přetřít si rty rtěnkou. Při nádražkách neponecháváme nic náhodě.
1. Prostějov
Brno 6:28 – Prostějov 7:33, R 1403
Do Prostějova přijíždíme s asi desetiminutovým zpožděním. Podle původního plánu jsme si zde měli dát jen jedno kolovací a za půl hodiny pokračovat do Zábřehu. Vzhledem k tomu, že v Zábřehu bychom ale také měli necelou půlhodinu a vlak už na odjezdu z Prostějova hlásí taktéž desetiminutové zpoždění, a vzhledem k tomu, že Zábřeh leží na významné křižovatce, takže je možno se tam podívat i jindy, nakonec tuto zastávku vypouštíme a o to déle sedíme v Prostějově, což nám vyhovuje, protože nádražka se nám dosti líbí. Kurt dává plný počet! V rohu sice stojí televize, ale (1) to není plazma a (2) je vypnutá. K nádražce ještě patrně patří nyní zavřený bufet naproti a hlavně velmi pozoruhodný hotel, do jehož „recepce“ nakukujeme cestou na záchod. Malá piva objednaná s vědomím časového presu doplňují velké škopky. Zvláště boduje Robert. Někteří pijí kafe, Kurtovi turek však nebrání i v pití piva. Telefonicky se dorozumíváme s Evou, která na nádražky cestuje z německého Kasselu spolu s Íráncem Alim (!), a vymýšlíme, kde se potkáme. Nakonec vítězí varianta, že na nás počkají v zábřežské nádražce a aspoň poreferují.
Pivo: Kozel
Kurtovo hodnocení: ***** z 5
2. Lipová Lázně
Prostějov 8:35 – Lipová Lázně 10:59, R 905/1405
původní plán: Prostějov 8:00 – Zábřeh na Moravě 9:10, Os 3714
a Zábřeh na Moravě 9:32 – Lipová Lázně 10:59, R 1405
V Zábřehu chvilku stojíme, protože se dělí vlak, a vítáme se s Evou a seznamujeme s Alim. Mluvíme s ním trošku anglicky, česky umí říct „ahoj, já jsem Ali“ a „nádražka“. Podle Evy není nádražka v Zábřehu nic moc. Pokračujeme do Lipové-Lázní, kde nás ale čeká mírná nepříjemnost: nádražka otevírá až ve dvanáct. Procházíme se v mlze po městečku, které nevypadá moc utěšeně, cestou nacházíme asi dvě hospody, obě zavřené. Před dvanáctou jsme zpátky na nádraží a radostně kvitujeme, že za stále ještě zamčenými dveřmi nádražky začíná mírný ruch. Sedáme si do čekárny a vysíláme Kurta jak Noe holubici. Asi za pět minut dvanáct přichází s radostným úsměvem a my se přesouváme do nádražky a vzápětí už mlsáme Holbu. V čerstvě otevřené nádražce je trochu zima, kdybychom přijeli později, asi by byla útulnější. I tak se nám tu dosti líbí. Je ale škoda, že, ač jsme tu v poledne, není tu nic k snědku. Absence jídel se ukáže být problémem skoro všech dnešních nádražek.
Pivo: Holba
Kurtovo hodnocení: **** 1/2
3. Jeseník
Lipová Lázně 13:04 – Jeseník 13:10, R 1407
Následuje Jeseník, kde máme pouhých dvacet minut. Pingl si je toho vědom a žene nás si něco objednat možná až příliš drsně. Nedáváme si pivo, jsme rádi, že konečně aspoň na takovou chvilku potkáváme nádražku, kde je nějaké jídlo (i když samozřejmě svačiny z domova máme s sebou také) a objednáváme si převážně česnečku s vajíčkem, která je skutečně výborná. Oceňujeme také, že nádražka nabízí možnost objednat si jídlo s sebou i do vlaku, což někteří z nás využívají a dávají si tvarůžkovou pomazánku. Alimu nechutná. V nádražce stojí kulečníkový stůl a poblíž něj je na stěně iluzivní freska Jaromíra Jágra v dresu Flyers od Mistra jesenické nádražky. Jágr je zpodobněn sedící na střídačce a upřeně sledující kulečníkový duel, nechybí jeho hlavní atributy: hokejka a osmašedesátka na pravém rukávu. Díky zachovanému znaku Flyers je možná i poměrně přesná datace fresky do doby v rozmezí let 2011 a 2012 (pokud nejde o přemalbu staršího díla, retro či sofistikovaný vtípek Mistra jesenické nádražky; na posouzení bychom potřebovali fresku lépe prozkoumat, na což nám dvacet minut vyplněných srkáním polévky nestačí). Následující vlak téměř nestíháme, což by byla dost výrazná čára přes rozpočet, protože po peážní trati jezdí jen pár vlaků denně.
Kurtovo hodnocení: ***
4. Krnov
Jeseník 13:30 – Krnov 15:00, Sp 1665
Cestou přes Polsko trochu pospáváme a jsme už takoví zmátožení, ale pivo v Krnově nás probírá. Nádražka je přístupná pouze zvnějšku nádraží, takže musíme projít průchodem, kde je obrovská plakátovací deska s nápisem „Krnov – informační systém“. Na desce ale nic není, pouze vprostřed je malý papír informující o tom, že se ztratil pes. Dojem z nádražky trochu kazí sázkařské automaty, které vidím snad prvně v životě. Lucii se nelíbí namalovaný kozel na stěně, to je ale v kozlovnách normální. K pití je ale Radegast, někdo si dokonce dává Gambrinus. Radek nemůže jinak, než si v Krnově dát Kofolu.
Pivo: Radegast
Kurtovo hodnocení: ***
5. Opava-východ
Krnov 15:44 – Opava-východ 16:25, Os 23511
Z Krnova odjíždíme ve voze řady 010. Motorák 810 ještě občas někde potkávám, ale 010 je pro mě už skutečně rarita, kterou zažívám jen jednou za několik let. Kvůli zimě ale bohužel vzdáváme jízdu na plošině a jdeme dovnitř. Kurt s Frantou vybalují špek (myslím „slaninu“, i když rozdíl mezi „slaninou“ a „špekem“ je hned tématem k diskusi; jointa ve vlečném voze řady 010 by si asi Kurt s Frantou přeci jen neubalili) a všichni včetně Aliho si velmi pochutnáváme. Ali se učí nové české slovo a jednou z největších hlášek tohoto dne se stává Kurtovo pobídnutí „one more špek“.
Nádražka v Opavě je plná (vlastně téměř všechny nádražky této tour měly celkem slušnou návštěvnost), ale u jednoho většího stolu sedí jen jeden dědula, který vyhovuje naší žádosti a stůl nám přenechává. Prostor je příjemný, klasické nádraží s vysokými stropy, dojem trochu kazí automaty hned u baru. Záchody jsou zpoplatněné, což ale Radek využívá alespoň k získání velmi pozoruhodného paragonu.
Pivo: Kozel
Kurtovo hodnocení: *** 1/2
6. Ostrava-Svinov
Opava-východ 17:30 – Ostrava-Svinov 18:02, Os 3427
Z Opavy jedeme do Ostravy Ledovcem a někteří si sedáme na sedačky kolmo ke směru jízdy. Mám tak vynikající výhled na dvě slečny sedící naproti, jejichž rozhovor je tak neuvěřitelně debilní, až je to okouzlující. Evě, která s Alim mluví anglicky, zazvoní telefon a konverzace probíhá v němčině. Nedaleko sedící muž se neubrání obdivnému pohledu. Ali usíná a do svinovské nádražky poté vstupuje s rezolutním „not beer“. Svinovská nádražka je jedna z nejpříjemnějších této tour, trochu nás ale mrzí, že si nemůžeme srazit stoly, protože „vedoucí to zakázal“. V nádražce potkáváme staršího muže s hustým obočím, který si nese futrál od houslí. Pozoruhodné je, že tohoto houslistu jsme spatřili již v nádražce v Opavě! A aby toho nebylo málo, v Opavě i Ostravě seděl v nádražce jeden týpek s krosnou, který si něco psal do deníčku. Že by nějaký reportér webu Vágus.cz? Pijeme pivo, já si dávám tuzemák, což Alimu překládám jako „shit potato rum“.
Pivo: Radegast
Kurtovo hodnocení: **** 1/2
7. Hranice na Moravě
Ostrava-Svinov 19:09 – Hranice na Moravě 19:32, Ex 530 Helfštýn
Poslední zástavka je v Hranicích. Ali pije limonádu. Konečně nějaká nádražka s klasickými jídly, dáváme utopence. Ali je rád, že se konečně dočkal a pozná něco z české kuchyně. Paní za barem chtěla zavírat v osm, ale nakonec svolí, že zavře až v devět, jak má napsáno na tabulce s provozní dobou. V televizi běží Český slavík. V devět odcházíme a potácíme se v nádražní hale. Radek ji mírně vandalizuje.
Pivo: Radegast
Kurtovo hodnocení: **** 1/2
8. Brno
Hranice na Moravě 21:23 – Brno hl.n. 22:56, R 820
Ve vlaku pijeme ještě lahváče a snažíme se i trochu békat. V Brně na nádraží již tradičně většina z nás prchá na rozjezdy, Kurt s Frantou, Lucka a já čekáme na následující rozjezd v legendární Onderkově Lamplotě. Pochvalujeme si, že všechny nádražky této tour byly otevřené a vše vyšlo podle Kurtova itineráře (s výjimkou Zábřehu, ale to jsem vysvětlil výše). Pochvalujeme si pěkné nádražky na trati. Trošku litujeme, že s vědomím, kolik nádražek je ještě před námi, s vědomím zodpovědnosti dostat se ten den zpátky do Brna, se nedokážeme až tak rozjet (Kurt s Frantou s láskou vzpomínají na druhý ročník nádražek, na kterém proběhla šílená kalba). Přesto se samozřejmě těšíme na příště, vypadá to na jarní trať Brno – Veselí nad Lužnicí, tentokráte už s přespáním.
Další fotky zde.
Na letošní podzim Kurt naplánoval návrat na Ostravsko, inspirován letním puťákem (který také organizuje on) do Rychlebských hor a Jeseníků však trasu vedl přes Jeseník. Prvního nádražkového výletu na Ostravsko jsem se ještě neúčastnil (po výletu zakladatelů Kurta s Honzou do Kolína šlo o druhý ročník nádražek), pak jsem ale pod Kurtovým vedením absolvoval všechny spanilé jízdy: Brno – Břeclav – Přerov – Brno, pražské nádražky speciál a letošní Brno – Okříšky – Znojmo – Břeclav – Brno.
V sobotu 29. listopadu se kolem šesté hodiny ranní scházíme na brněnském hlavním nádraží. Je tu Kurt s Frantou, Lucka, která opět přijela z Prahy již den předem, Lucie, Robert s Radkem a já. Kupujeme čtyři celosíťové jízdenky pro dva dospělé a tři děti a jelikož je nás nakonec žel lichý počet, na toho posledního se skládáme. Uvelebujeme se v koženkovém kupé a vyrážíme. Kurt sedí u okýnka a někde u Vyškova poznamenává něco ve smyslu: „Hleďme, jak se nenápadně rozednělo.“ Před příjezdem do Prostějova si Lucie ještě odskakuje na záchod přetřít si rty rtěnkou. Při nádražkách neponecháváme nic náhodě.
1. Prostějov
Brno 6:28 – Prostějov 7:33, R 1403
Do Prostějova přijíždíme s asi desetiminutovým zpožděním. Podle původního plánu jsme si zde měli dát jen jedno kolovací a za půl hodiny pokračovat do Zábřehu. Vzhledem k tomu, že v Zábřehu bychom ale také měli necelou půlhodinu a vlak už na odjezdu z Prostějova hlásí taktéž desetiminutové zpoždění, a vzhledem k tomu, že Zábřeh leží na významné křižovatce, takže je možno se tam podívat i jindy, nakonec tuto zastávku vypouštíme a o to déle sedíme v Prostějově, což nám vyhovuje, protože nádražka se nám dosti líbí. Kurt dává plný počet! V rohu sice stojí televize, ale (1) to není plazma a (2) je vypnutá. K nádražce ještě patrně patří nyní zavřený bufet naproti a hlavně velmi pozoruhodný hotel, do jehož „recepce“ nakukujeme cestou na záchod. Malá piva objednaná s vědomím časového presu doplňují velké škopky. Zvláště boduje Robert. Někteří pijí kafe, Kurtovi turek však nebrání i v pití piva. Telefonicky se dorozumíváme s Evou, která na nádražky cestuje z německého Kasselu spolu s Íráncem Alim (!), a vymýšlíme, kde se potkáme. Nakonec vítězí varianta, že na nás počkají v zábřežské nádražce a aspoň poreferují.
Pivo: Kozel
Kurtovo hodnocení: ***** z 5
2. Lipová Lázně
Prostějov 8:35 – Lipová Lázně 10:59, R 905/1405
původní plán: Prostějov 8:00 – Zábřeh na Moravě 9:10, Os 3714
a Zábřeh na Moravě 9:32 – Lipová Lázně 10:59, R 1405
V Zábřehu chvilku stojíme, protože se dělí vlak, a vítáme se s Evou a seznamujeme s Alim. Mluvíme s ním trošku anglicky, česky umí říct „ahoj, já jsem Ali“ a „nádražka“. Podle Evy není nádražka v Zábřehu nic moc. Pokračujeme do Lipové-Lázní, kde nás ale čeká mírná nepříjemnost: nádražka otevírá až ve dvanáct. Procházíme se v mlze po městečku, které nevypadá moc utěšeně, cestou nacházíme asi dvě hospody, obě zavřené. Před dvanáctou jsme zpátky na nádraží a radostně kvitujeme, že za stále ještě zamčenými dveřmi nádražky začíná mírný ruch. Sedáme si do čekárny a vysíláme Kurta jak Noe holubici. Asi za pět minut dvanáct přichází s radostným úsměvem a my se přesouváme do nádražky a vzápětí už mlsáme Holbu. V čerstvě otevřené nádražce je trochu zima, kdybychom přijeli později, asi by byla útulnější. I tak se nám tu dosti líbí. Je ale škoda, že, ač jsme tu v poledne, není tu nic k snědku. Absence jídel se ukáže být problémem skoro všech dnešních nádražek.
Pivo: Holba
Kurtovo hodnocení: **** 1/2
3. Jeseník
Lipová Lázně 13:04 – Jeseník 13:10, R 1407
Následuje Jeseník, kde máme pouhých dvacet minut. Pingl si je toho vědom a žene nás si něco objednat možná až příliš drsně. Nedáváme si pivo, jsme rádi, že konečně aspoň na takovou chvilku potkáváme nádražku, kde je nějaké jídlo (i když samozřejmě svačiny z domova máme s sebou také) a objednáváme si převážně česnečku s vajíčkem, která je skutečně výborná. Oceňujeme také, že nádražka nabízí možnost objednat si jídlo s sebou i do vlaku, což někteří z nás využívají a dávají si tvarůžkovou pomazánku. Alimu nechutná. V nádražce stojí kulečníkový stůl a poblíž něj je na stěně iluzivní freska Jaromíra Jágra v dresu Flyers od Mistra jesenické nádražky. Jágr je zpodobněn sedící na střídačce a upřeně sledující kulečníkový duel, nechybí jeho hlavní atributy: hokejka a osmašedesátka na pravém rukávu. Díky zachovanému znaku Flyers je možná i poměrně přesná datace fresky do doby v rozmezí let 2011 a 2012 (pokud nejde o přemalbu staršího díla, retro či sofistikovaný vtípek Mistra jesenické nádražky; na posouzení bychom potřebovali fresku lépe prozkoumat, na což nám dvacet minut vyplněných srkáním polévky nestačí). Následující vlak téměř nestíháme, což by byla dost výrazná čára přes rozpočet, protože po peážní trati jezdí jen pár vlaků denně.
Kurtovo hodnocení: ***
4. Krnov
Jeseník 13:30 – Krnov 15:00, Sp 1665
Cestou přes Polsko trochu pospáváme a jsme už takoví zmátožení, ale pivo v Krnově nás probírá. Nádražka je přístupná pouze zvnějšku nádraží, takže musíme projít průchodem, kde je obrovská plakátovací deska s nápisem „Krnov – informační systém“. Na desce ale nic není, pouze vprostřed je malý papír informující o tom, že se ztratil pes. Dojem z nádražky trochu kazí sázkařské automaty, které vidím snad prvně v životě. Lucii se nelíbí namalovaný kozel na stěně, to je ale v kozlovnách normální. K pití je ale Radegast, někdo si dokonce dává Gambrinus. Radek nemůže jinak, než si v Krnově dát Kofolu.
Pivo: Radegast
Kurtovo hodnocení: ***
5. Opava-východ
Krnov 15:44 – Opava-východ 16:25, Os 23511
Z Krnova odjíždíme ve voze řady 010. Motorák 810 ještě občas někde potkávám, ale 010 je pro mě už skutečně rarita, kterou zažívám jen jednou za několik let. Kvůli zimě ale bohužel vzdáváme jízdu na plošině a jdeme dovnitř. Kurt s Frantou vybalují špek (myslím „slaninu“, i když rozdíl mezi „slaninou“ a „špekem“ je hned tématem k diskusi; jointa ve vlečném voze řady 010 by si asi Kurt s Frantou přeci jen neubalili) a všichni včetně Aliho si velmi pochutnáváme. Ali se učí nové české slovo a jednou z největších hlášek tohoto dne se stává Kurtovo pobídnutí „one more špek“.
Nádražka v Opavě je plná (vlastně téměř všechny nádražky této tour měly celkem slušnou návštěvnost), ale u jednoho většího stolu sedí jen jeden dědula, který vyhovuje naší žádosti a stůl nám přenechává. Prostor je příjemný, klasické nádraží s vysokými stropy, dojem trochu kazí automaty hned u baru. Záchody jsou zpoplatněné, což ale Radek využívá alespoň k získání velmi pozoruhodného paragonu.
Pivo: Kozel
Kurtovo hodnocení: *** 1/2
6. Ostrava-Svinov
Opava-východ 17:30 – Ostrava-Svinov 18:02, Os 3427
Z Opavy jedeme do Ostravy Ledovcem a někteří si sedáme na sedačky kolmo ke směru jízdy. Mám tak vynikající výhled na dvě slečny sedící naproti, jejichž rozhovor je tak neuvěřitelně debilní, až je to okouzlující. Evě, která s Alim mluví anglicky, zazvoní telefon a konverzace probíhá v němčině. Nedaleko sedící muž se neubrání obdivnému pohledu. Ali usíná a do svinovské nádražky poté vstupuje s rezolutním „not beer“. Svinovská nádražka je jedna z nejpříjemnějších této tour, trochu nás ale mrzí, že si nemůžeme srazit stoly, protože „vedoucí to zakázal“. V nádražce potkáváme staršího muže s hustým obočím, který si nese futrál od houslí. Pozoruhodné je, že tohoto houslistu jsme spatřili již v nádražce v Opavě! A aby toho nebylo málo, v Opavě i Ostravě seděl v nádražce jeden týpek s krosnou, který si něco psal do deníčku. Že by nějaký reportér webu Vágus.cz? Pijeme pivo, já si dávám tuzemák, což Alimu překládám jako „shit potato rum“.
Pivo: Radegast
Kurtovo hodnocení: **** 1/2
7. Hranice na Moravě
Ostrava-Svinov 19:09 – Hranice na Moravě 19:32, Ex 530 Helfštýn
Poslední zástavka je v Hranicích. Ali pije limonádu. Konečně nějaká nádražka s klasickými jídly, dáváme utopence. Ali je rád, že se konečně dočkal a pozná něco z české kuchyně. Paní za barem chtěla zavírat v osm, ale nakonec svolí, že zavře až v devět, jak má napsáno na tabulce s provozní dobou. V televizi běží Český slavík. V devět odcházíme a potácíme se v nádražní hale. Radek ji mírně vandalizuje.
Pivo: Radegast
Kurtovo hodnocení: **** 1/2
8. Brno
Hranice na Moravě 21:23 – Brno hl.n. 22:56, R 820
Ve vlaku pijeme ještě lahváče a snažíme se i trochu békat. V Brně na nádraží již tradičně většina z nás prchá na rozjezdy, Kurt s Frantou, Lucka a já čekáme na následující rozjezd v legendární Onderkově Lamplotě. Pochvalujeme si, že všechny nádražky této tour byly otevřené a vše vyšlo podle Kurtova itineráře (s výjimkou Zábřehu, ale to jsem vysvětlil výše). Pochvalujeme si pěkné nádražky na trati. Trošku litujeme, že s vědomím, kolik nádražek je ještě před námi, s vědomím zodpovědnosti dostat se ten den zpátky do Brna, se nedokážeme až tak rozjet (Kurt s Frantou s láskou vzpomínají na druhý ročník nádražek, na kterém proběhla šílená kalba). Přesto se samozřejmě těšíme na příště, vypadá to na jarní trať Brno – Veselí nad Lužnicí, tentokráte už s přespáním.
Další fotky zde.
úterý 9. prosince 2014
Křest alba Vlnobeat na Flédě
Traband 27. listopadu 2014 křtil v Brně na Flédě své nové album Vlnobeat, u čehož jsem nemohl chybět. Vzhledem k tomu, že jsem si dva dny před tím spolu s lístkem koupil i zbrusu nové cédéčko, měl jsem Vlnobeat už vcelku naposlouchaný a na koncert se dost těšil, album je totiž zase skvělé!
Traband nastoupil na ztemnělé pódium za zvuku nahrávky Radiohitu linoucího se z repráků a koncert zahájil singlem Vidím tě. V následujících padesáti minutách pak přehrál písničky z nového alba a já při poslechu těch písniček, které jsem za poslední dva dny znal pouze z cédéčka, zažíval takovou slast, které se mi už hodně dlouho nedostalo. A ač byl zbytek koncertu samozřejmě skvělý, v tu chvíli, kdy jsem měl uši plné Vlnobeatu, se zdál být jen slabším odvarem oproti tomuto vlnobeatovému začátku. Písničky z nového alba, už tak skvělé, jsou naživo naprosto luxusní, zvlášť takhle v celku, a zážitek to byl jedinečný, protože na pražský křest se nedostanu a na normálních koncertech už je Traband asi takhle v samostatném bloku nikdy nezařadí. Jediné dvě písničky trabandi nezahráli: Rádiohit, který diváci koncertu slyšeli alespoň ve studiové verzi (kdo ví, jestli to někdy Traband bude živě hrát, ruchy z přelaďovaného rádia jsou pro nahrávku dost určující), a Moje kočka mňoukala, o které jsem už tady psal, že ji Traband asi živě nehraje. Je to škoda zvlášť při vědomí toho, že kočka s rybou v puse je nyní jedno z log Trabandu natisklé na tričkách a mikinách (mikinu jsem si hned po koncertě koupil). Vtipný moment nastal, když Jarda ohlašoval, že teď zahrají jednu hodně starou píseň a Jana (stejně tak i já) si, řekl bych, myslela, že bude následovat Do ticha a místo toho Jarda začal Píseň písní. Po celou první část koncertu bylo vidět, jak se Jarda musí víc soustředit a trochu trne, aby to nezkazil, a jak si pak, když hrál Indiány ve městě atd. dost oddechl. Možná také trošku trnul, co na tento blok řekne publikum, které patrně nové album ještě moc neznalo. Obdivuju tu směs odvahy, trošku drzosti a zároveň sebevědomí, že písně obstojí, a hrát první hodinu koncertu jen novinky.
Po tomto úvodním bloku na pódium vystoupil Rudolf Brančovský a spolu se zástupcem vydavatele pokřtil CD. Vymyslel, že přiměje lidi k mexické vlně (Vlnobeat) a do mávajícího davu jedno cédéčko vhodí. Kupodivu se mu to povedlo podle plánu a bylo to vtipné.
Poté chvilku hrálo Zvrhlé duo +1, zahráli čtyři písničky a jednu nevydanou, kterou jsem slyšel poprvé. Podle Rudolfa jde o píseň křesťanskou.
No a pak nastoupil znovu Traband se svým průřezem minulými alby (začalo se, myslím, Indiány ve městě na žádost publika), poslední část koncertu tedy byla dosti podobná standardním koncertům kapely v této době. Na většinu nebo téměř většinu písniček už na pódium nechodil banjista Radim Huml. Ovšem na pár zajímavostí také došlo. Předně s Trabandem na tři písničky vystoupil pozounista Ondra Jiskra, který si takto zahrál už letos na Křídlech. S pozounem zaznělo opět Černý kafe, jinak už nehraná hitovka Holubi / Škodná a Marie! v dechnoverzi, tedy s trochu jinou aranží a s „klasickým“ tleskáním na začátku i na konci. Potěšila mě dlouho neslyšená Princezna Lada a větší překvapení nastalo, když si Jarda po delší době na chvilku sednul za klávesy a zahrál Milovaného syna! A když už tam seděl, tak přidal ještě Lano, co k nebi nás poutá. Posla Jarda trochu popletl a některé sloky zpíval víckrát, ten pohled, který si během toho vyměňovali Vašek s Janou, stál za to. Z každého předchozího alba Trabandu zazněla jedna dvě písničky a už se přiblížil konec koncertu. Na závěrečného Černého pasažéra Jarda pozval všechny, kdo dnes vystupovali, tedy tři hudebníky ze Zvrhlého dua a Ondru Jiskru, sloky Pasažéra pak zpíval na střídačku s Rudolfem.
No a na závěr dva přídavky, z čehož ten druhý byla samozřejmě Sára. Parádní koncert.
Moc jsem tentokrát nefotil, ale pár fotek přesto zde.
Traband, Fléda, Brno, 27. listopadu 2014: Orel a panna, Sáro!, Přijíždí posel, Na širém moři, Černý kafe, Holubi / Škodná, Marie!, Lano, co k nebi nás poutá, Černej pasažér, Milovaný syn, Tichý muž, Indiáni ve městě, Kantorovy varhany, Princezna Lada, Pokaždé když přicházíš, Kabát ´66, Trofeje, Mluv se mnou, miláčku, Nepoužitelnej, Do ticha, Tenhleten den, Píseň písní, Úhel pohledu, Písmem klínovým, Vidím tě, Ta radost!
Zvrhlé duo +1: Postel, Ty jsi má, Běž dál, Fousy + jedna nevydaná
Traband nastoupil na ztemnělé pódium za zvuku nahrávky Radiohitu linoucího se z repráků a koncert zahájil singlem Vidím tě. V následujících padesáti minutách pak přehrál písničky z nového alba a já při poslechu těch písniček, které jsem za poslední dva dny znal pouze z cédéčka, zažíval takovou slast, které se mi už hodně dlouho nedostalo. A ač byl zbytek koncertu samozřejmě skvělý, v tu chvíli, kdy jsem měl uši plné Vlnobeatu, se zdál být jen slabším odvarem oproti tomuto vlnobeatovému začátku. Písničky z nového alba, už tak skvělé, jsou naživo naprosto luxusní, zvlášť takhle v celku, a zážitek to byl jedinečný, protože na pražský křest se nedostanu a na normálních koncertech už je Traband asi takhle v samostatném bloku nikdy nezařadí. Jediné dvě písničky trabandi nezahráli: Rádiohit, který diváci koncertu slyšeli alespoň ve studiové verzi (kdo ví, jestli to někdy Traband bude živě hrát, ruchy z přelaďovaného rádia jsou pro nahrávku dost určující), a Moje kočka mňoukala, o které jsem už tady psal, že ji Traband asi živě nehraje. Je to škoda zvlášť při vědomí toho, že kočka s rybou v puse je nyní jedno z log Trabandu natisklé na tričkách a mikinách (mikinu jsem si hned po koncertě koupil). Vtipný moment nastal, když Jarda ohlašoval, že teď zahrají jednu hodně starou píseň a Jana (stejně tak i já) si, řekl bych, myslela, že bude následovat Do ticha a místo toho Jarda začal Píseň písní. Po celou první část koncertu bylo vidět, jak se Jarda musí víc soustředit a trochu trne, aby to nezkazil, a jak si pak, když hrál Indiány ve městě atd. dost oddechl. Možná také trošku trnul, co na tento blok řekne publikum, které patrně nové album ještě moc neznalo. Obdivuju tu směs odvahy, trošku drzosti a zároveň sebevědomí, že písně obstojí, a hrát první hodinu koncertu jen novinky.
Po tomto úvodním bloku na pódium vystoupil Rudolf Brančovský a spolu se zástupcem vydavatele pokřtil CD. Vymyslel, že přiměje lidi k mexické vlně (Vlnobeat) a do mávajícího davu jedno cédéčko vhodí. Kupodivu se mu to povedlo podle plánu a bylo to vtipné.
Poté chvilku hrálo Zvrhlé duo +1, zahráli čtyři písničky a jednu nevydanou, kterou jsem slyšel poprvé. Podle Rudolfa jde o píseň křesťanskou.
No a pak nastoupil znovu Traband se svým průřezem minulými alby (začalo se, myslím, Indiány ve městě na žádost publika), poslední část koncertu tedy byla dosti podobná standardním koncertům kapely v této době. Na většinu nebo téměř většinu písniček už na pódium nechodil banjista Radim Huml. Ovšem na pár zajímavostí také došlo. Předně s Trabandem na tři písničky vystoupil pozounista Ondra Jiskra, který si takto zahrál už letos na Křídlech. S pozounem zaznělo opět Černý kafe, jinak už nehraná hitovka Holubi / Škodná a Marie! v dechnoverzi, tedy s trochu jinou aranží a s „klasickým“ tleskáním na začátku i na konci. Potěšila mě dlouho neslyšená Princezna Lada a větší překvapení nastalo, když si Jarda po delší době na chvilku sednul za klávesy a zahrál Milovaného syna! A když už tam seděl, tak přidal ještě Lano, co k nebi nás poutá. Posla Jarda trochu popletl a některé sloky zpíval víckrát, ten pohled, který si během toho vyměňovali Vašek s Janou, stál za to. Z každého předchozího alba Trabandu zazněla jedna dvě písničky a už se přiblížil konec koncertu. Na závěrečného Černého pasažéra Jarda pozval všechny, kdo dnes vystupovali, tedy tři hudebníky ze Zvrhlého dua a Ondru Jiskru, sloky Pasažéra pak zpíval na střídačku s Rudolfem.
No a na závěr dva přídavky, z čehož ten druhý byla samozřejmě Sára. Parádní koncert.
Moc jsem tentokrát nefotil, ale pár fotek přesto zde.
Traband, Fléda, Brno, 27. listopadu 2014: Orel a panna, Sáro!, Přijíždí posel, Na širém moři, Černý kafe, Holubi / Škodná, Marie!, Lano, co k nebi nás poutá, Černej pasažér, Milovaný syn, Tichý muž, Indiáni ve městě, Kantorovy varhany, Princezna Lada, Pokaždé když přicházíš, Kabát ´66, Trofeje, Mluv se mnou, miláčku, Nepoužitelnej, Do ticha, Tenhleten den, Píseň písní, Úhel pohledu, Písmem klínovým, Vidím tě, Ta radost!
Zvrhlé duo +1: Postel, Ty jsi má, Běž dál, Fousy + jedna nevydaná
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)