Fru Fru - Pánské Freak Show

Třebíčská skupina Fru Fru je tu se svým čtvrtým albem Freak Show. Singlem je otvírák Pánské Freak Show, ke kterému vznikl i videoklip s účastí známých herců, např. Petra Čtvrtníčka či Oldřicha Navrátila.



Zpočátku to zní dobře, je to nakopnuté a čekáme, co se dál bude dít. Ještě pak se to celé dvakrát zopakuje s novými prvky akorát na konci každé sloky, které ale nejsou příliš zajímavé a to výrazné zpomalení úplně na konci mi přijde až rušivé. Takže vlastně nuda a aby to od nudy zachraňoval vtip celé té taškařice, na to není dostatečně silný.

Hodnocení:

Docuku - Holubí

Valašskomeziříčská kapela Docuku vznikla v roce 2002 a už má svoji kapitolu v jedné úsměvné diplomové práci. Před týdnem vydala třetí album Kdybych já věděl... u Indies Happy Trails. Singlem je píseň Holubí s hostující Markétou Irglovou, ke které vznikl i klip. Kromě Irglové na albu v jiných písních hostuje i Ida Kelarová a Deziderius Dužda.



Líbí se mi zpěv, ten vedoucí hlas Jiřího Buksy má skutečně cosi do sebe. Střídání rytmu sloky:refrén ocení hlavně asi diváci na koncertech, dovedně to ale zakrývá fakt (zvláště pak před další slokou), že refrén je vlastně hudebně dost jednoduchý. Rým „slzy jí kapaly / od velkého žalu“ není vpravdě z nejlepších, takže písnička končí v pravý čas, aby nezmařila svůj hitový potenciál.

Klip je vskutku vymazlený, oceňuji i ten nápad s instrumentálkou během titulků.

Hodnocení:

Psychedelic Morning - Julie

S potěšením sleduji, jak se nám poslední dobrou rozrůstá freak folková scéna. Dalším příspěvkem na tomto poli je „jednočlenná kapela“ Gregoryho Dimanche – Čecha s argentinskými a francouzskými předky – Psychedelic Morning. U Indies Scope mu teď v půlce ledna vyšlo album Cigareta ve dvou. Desce již na konci loňského roku předcházel singl Julie.


Narozdíl od vcelku sympatických Kieslowski, o kterých jsem tu před časem psal a daří se mi je mírně z odstupu stále sledovat, se mi Psychedelic Morning bohužel příliš nelíbí, chvílemi mě to až prudí.

Už jen ty začátky slok „U těch popelnic...“ a „Že jsem idiot...“ mi přijdou dost slabé, v celém textu pak převažují špatné verše se špatnými rýmy, které zazdí pár trochu podařených („destruktivní emoce jsou blíž“). Nadužívání (až vyžívání se) slova „schizofrenie“ v trapných spojeních jako „schizofrenie je tu pořád dál“ tomu taky moc nepřidává, zvlášť když se vyloženě nepovedl refrén „Jůlie / kde ta dýka je / říkáš schizofrenie“. Při takové písni mi pak žel začne vadit i zpěv, i když trochu připomíná Petra Fialu, ale jinde bych mu snad naslouchal s potěšením. Je to škoda, hudebně je to vcelku pohoda.

Videoklip je zbytečně popisný s obrázky postahovanými kdoví odkud, ale zřejmě je to jen fanouškovské amatérské video, takže to samozřejmě nijak neberu v potaz.

Hodnocení:

Václav Neckář a Umakart - Půlnoční

Kdo by to byl čekal, že se v září 2011 stane hitem vánoční písnička nazpívaná Václavem Neckářem. Jde o song z filmu Alois Nebel, i když tam prý zazní jen na chvilku.



Píseň je to dost chytlavá, až návyková; pěkné obrazy („Ježíš na kříží ztrápený občas se usměje“ a „stojím v prázdném kostele, hvězdy nade mnou“) vcelku vyvažují i za uši tahající snahu zrýmovat „ve městě / v kostele“.

Na celé písni je zásadní ta nostalgická atmosféra: zpěvák vlastně, pokud to dobře chápu, stojí na místě, kde stával kostel, možná je to někde v Sudetech, a vidí (asi podobně jako hrdina filmu) lidi, kteří do něj chodívali. (Jelikož to je písnička přímo z filmu, který jsem navíc ještě neviděl, je dost možné, že s ním bude korespondovat v dalších drobnostech.) V tomto smyslu je také velmi šťastné angažování Václava Neckáře, zpěváka zlatých 60. let, herce hlavní role v oscarovém filmu o vlacích, postavy z plakátu paní Květy z filmu Alois Nebel (viz 2:46)... Jen to až moc připomíná Leonarda Cohena.

Je to až trochu kýčové, ale na druhou stranu, jinak než přes nostalgickou a vánoční atmosféru verš „Beránku náš, na nebesích, stůj při nás“ do české popové písničky asi nenacpete.

Klip je velmi stylový s několika výbornými nápady.

Květy - Nejtišší kapela a Kpt. Lžičko

Už jsem to někde psal a musím to napsat znovu. Brněnská kapela Květy je obdivuhodná nejen pro své skvělé písničky a alba, ale i pro rychlost, v jaké je bez kolísání kvality zvládá skládat a nahrávat. Řadová alba od sebe dělí půl druhého roku, mezitím Květy stíhají účast na různých samplerech a členové kapely ještě mají svoje sólové projekty! Když jsem se dozvěděl, že má v dubnu 2011 zase vyjít nové album (vyšlo včera), čekal jsem další řadovku, na které by byla třeba loňská písnička Kámoši, další z velmi silných písní Květ(ů) zatím známá jen z koncertů a z živé nahrávky v České televizi. Místo toho ale album V čajové konvici nabízí patnáctku spíše lehčích a úsměvných písniček z divadelního projektu Svět podle Fagi. Znamená to snad, že nové řadové album už je za dveřmi?

Výbornou hříčku Medvídek s hostující Janou Kaplanovou známe už ze sampleru Bongo BonBoniéra z loňského podzimu, další čtyři písničky z alba kapela publikovala na svém profilu na Bandzone. Vydavatel Indies Scope jako singl nabídl ke stažení otvírák Nejtišší kapela, první videoklip k albu vznikl k písni Kpt. Lžičko.





Tohle se mi prostě líbí. Jsou to jednoduché popěvky, takže s největšími hity kapely to moc srovnávat nelze, ale skvělé nápady se nezapřou. Navíc jsou tyto nápady i přes malou plochu dostatečně vytěžené. Nečeká nás, jak to tak bývá, opakování základního dvojverší, na které bývá jeho autor tak hrdý, ale postupné rozvíjení tématu. Mírné repetitivnosti hudební i textové se přesto ale Květy neubránily, i když té využívají i ve svých největších hitech.

Textu písničky Kpt. Lžičko jsem, přiznám se, při prvním poslechu moc nerozuměl, tak jsem byl na vážkách, jestli to s tím svým hračičkovstvím s perkusemi a zvuky Květy už nepřehánějí, ale ne. Stačí si to párkrát poslechnout a člověk je chycen.

Zrní - Jabloně

Poslední dobou čím dál častěji narážím na kapelu Zrní. Ač existují už 10 let, výrazně se začínají prosazovat až zhruba od roku 2009, kdy vydali první regulérní desku Voní. Nyní právě dokončili nové album Hrdina počítačový hry jde do světa, ze které také pochází píseň Jabloně, ke které nedávno vyšel videoklip.



Jistě to není špatné a text je i přes svou malou plochu vcelku zajímavý. Obejde se dokonce i bez refrénů či nějakého jiného výrazného členění. Schopnost takto zachytit a vměstnat určitou náladu do těchto čtyř prostých dvojverší rozhodně oceňuji.

Jen to zpracování mi přijde přehnaně historizující, až kýčovité (zvlášť pak závěrečné Kyrie eleison a prvky v klipu - oheň, vlk apod.).

V září je snad potkám na Křídlech, tak uvidím.

Longital - Von von

Bratislavské Longital jsem naživo slyšel zatím dvakrát, nahrávky v podstatě neznám. Napoprvé (ještě jako Dlhé diely) mě moc nezaujali, přišli mi trochu namyšlení nebo co, napodruhé už to bylo mnohem lepší. Loni v říjnu vydali na svém vlastním už deset let starém labelu Slnko Records nové album Teraz. Písnička Von von z tohoto alba má teď čerstvý klip. A stojí to za to!



Zpěv Daniela Salontaye ke konci mi trochu připomněl i nedávno zde zmíněného Petra Linharta.

Mimochodem, taky vám přijde, že, co se týče nových alb, se na české scéně už víc než dva měsíce nic neděje? Nebo jsem jen namlsanej po loňském velmi plodném roce? Několik zářezů má snad jen Guerilla records... No, čekám na březen na Květy V čajové konvici.

Tereza Kerndlová - Schody z nebe

S obrovským zpožděním několika měsíců jsem objevil nový singl Terezky Kerndlové Schody z nebe. Zatímco většinu českého "popu" nemám rád a nevyhledávám to, protože mi přijde buď úplně hloupý nebo (a to je horší) hloupý vydávající se za velmi chytrý (např. Kryštof), u Terezky Kerndlové se zaručeně pobavím.



Text je samozřejmě otřesný a nedává žádný smysl. Ale zkusme se chvíli tvářit, že ano. Patrně máme co dělat s jakýmsi zástupem andělů-strážců, kteří když vidí dva, co se chtějí sblížit, tak po nich střílí (patrně nějaký sofistikovaný odkaz na boha Amora). Zároveň tito andělé "rozstřílí omšelý (!) svět". Andělem ale asi bude i sama zpěvačka, která v opojení schází po schodech z nebe. Každopádně ti dva si daj' prsten a zůstanou spolu až navěky a to je dobře.

Škoda, že se textař René Mayer, mj. také Terezin přítel a manažer, neubránil wtf momentům při opakování slov ("střílí, hroty svý střílí" a "jak plamen svíčky, plameny svíčky") a písničku končí trapným a nijak nápaditým opakováním refrénu stále dokola až do zblbnutí podobně jako u jejich staršího hitu Anděl. Měli by se přiučit třeba u držitelky několika Grammy Taylor Swift, která své hity Love Story nebo You Belong With Me aspoň nějak graduje.

Klip je opět jako předchozí dva Anděl a Holka jako já precizně natočen a sestříhán, i když je zřejmé, že byl značně levnější než Holka jako já, který se odehrává na letecké základně během Druhé světové války. Jen by tam mohlo být možná méně opírání o kostel apoštola Pavla a víc ježdění na skútru (míjení cisterny rulez). Závěrečný pohled na Ústí nad Labem při západu slunce je už jak z nějakého béčkového filmu. Ale nevím, jestli bych ho chtěl vidět.