Snad ještě nikdy jsem o Zbytově nepsal s takovým odstupem jako nyní, takže to bude asi poněkud stručné a příliš jednosměrně zaměřené na Jonyho hlášky, které ale prostě nelze opominout. Jistě by pro vás, náhodné čtenáře, bylo přínosnější, kdybych se nějak snažil oživit styl mých zápisků, ale smůla, nejjednodušší je to vzít chronologicky. Nuže, na Zbytov jsem dorazil poněkud později, protože Máca, který nás s Luckou vyzvedával na žďárském nádraží, měl zpoždění (v rámci čekání jsem mezitím naklopil pivo v nádražce, ze které jsem udržel v paměti hlavně neuvěřitelný playlist rádia Krokodýl) a pak navíc zabloudil až někam ke Svratce. Z cesty si ještě vybavuji, že ze Žďáru do Nového Města jsme vzali stopaře a málem jej zapomněli vysadit. U Strachujova jsme dojeli Malého vlka s Ájou jdoucí od autobusu a po přemlouvání, aby si nasedli, jim vzali alespoň batohy. Na Zbytově již byl Šimon, který tam dle zkazek dlel od brzkého odpoledne, dále Jáchym a jeho pasažéři (Terezka, Klárka, Ondřej a Kurt). Z Prahy přijeli s Kadym Hugo, Dita a Štěpán. O něco později dorazili také Hančilovi: Rebeka s Ondrou, maminka Zuzana a Rutka, se kterou jsme se ale téměř neviděli, protože kdesi v útrobách Zbytova šila Rebece svatební šaty; s Hančilovými se svezly i Lucka N. s Pájou. U večeře Malý vlk oslňoval svým tričkem „Babovřesky 2“ a poté, co se dal do vypravování děje filmu Noe, který vypadá jako solidní blbost, na jeho rtech visely oči všech přítomných. Popíjeli jsme víno (kromě Lucky P., která držela půst) a povídali. Noc jsem strávil na peci a když jsem šel ráno budit spáče na půdě (na půdě půdy spal jen Kurt), protože kvůli brzkému příjezdu hosta jsme museli pohnout s prací, koho to nevidím na svém místě? Malého vlka! A co hůř, podobně jako Kubišta před rokem vůbec netušil, kde se vlastně mé místo nachází!
Přes noc Hugo vyváděl nějaký „kokotiny“, ale v čem přesně to spočívalo, jsem jaksi nepochopil. Snídaně byla vcelku brzy a hned po ní, tj. už někdy před devátou, jsme se rozdělili na práci. Hlavní činností byla stavba lešení podél obytného křídla. Sem se přihlásili Vojta, Ondra, Ondřej, Štěpán, Hugo, Kady a Jáchym, který byl ale brzy odvelen, jen co se do stavby vložila Zuzana. Stavbě zcela přirozeně velel Honza Keller. Dalším větším úkolem bylo líčení chalupy, čehož se chopili Malý vlk, Klárka, Terezka a Šimon. Já s Jáchymem jsme u ovčí ohrady zakopávali do země betonové prdele a na vzniklou konstrukci uklízeli trámy. Pavla, Dita a Lucky hrabaly kdekoli a rozhrabávaly krtince. Rebeka s Ájou prořezávaly vrby. Kurt pálil roští. V půl desáté přijeli z Brna Michal s Pepinou a Domčou a přivezli těstoviny na oběd. Jáchym totiž, pověřen částí nákupu, špatně přečetl vzkaz „500g těstovin 8x, toaleťák“ a s domněnkou, že těstoviny jsou do polévky (ač se mu to nezdálo!), zakoupil 500 g těstovin a osm balení toaleťáků. Pepina se hned přidala ke Kurtovi, Domča k hrabání kdekoli. Po čase se utvořila speciální skupina čítající dva siláky, aby naházela pár kamenů do rybníčku. Když píšu „kameny“, myslím tím pořádné balvany; kdo jezdí na Zbytov delší čas, dobře ví, že přemisťování těchto šutrů je nikdy nekončící práce, kterou v dřívějších dobách povětšinou vykonával naturální kulturista Fanda Zbořil. V půl jedné přijel Krokodýl a zkontroloval práce na lešení, i když, jak tvrdil, on většinou již přijde k hotovému. Z jimramovské schůze poličského SOMu přijel Hašlerka.
V půl druhé byl oběd, který připravily holky v čele s Luckou N. a po pauze začal po půl třetí asi dvouhodinový program s hosty, kterými byli Štěpánovi kamarádi Miroslav Jašurek, poradce premiéra v otázkách kolem vysokých škol, a Heda. (Od vlaku z Poličky je přivezl Jáchym.) Rozproudila se diskuse, do které se hlavně vkládal Ondra. Vložil se i Šimon poznámkou o tom, kdo z nás zná z vlastní zkušenosti, jak to chodí na učňáku, narušenou výkřikem „mlč, póvle“ zpoza pece, kde měla své sídlo EIS. Malý vlk během programu spal, ale hned jak zazněl termín „vyšší odborná škola“, probudil se a počal čile diskutovat. V diskusi na téma, jestli vysokoškolské prostředí může člověka pozitivně měnit, vystoupil Honza Keller s tím, že když se setkává s místními nestudovanými vesničany v hospodě, tak s nimi v lecčems ostře nesouhlasí, ale oni po pár pivech a nikam nevedoucí diskusi nakonec stejně řeknou: „Honzo, ty pičo, já tě mám rád.“ Po programu hosté pospíchali pryč (proto byl také posunut na brzké odpoledne), i když v původním plánu bylo, že na Zbytově s námi budou až do neděle, a my se vrátili k práci. Pracovali hlavně lešenáři, ale samozřejmě i další, např. Rebeka s Ájou urovnávali povrch na místě bývalého hnojiště u ovcí a pak i dole pod rybníčkem. Michal s Jáchymem ve volné chvíli vyzkoušeli Honzovu Piccolu, původní plán byl dokonce vytáhnout ji ze stodoly na světlo, to se nakonec nerealizovalo. Přijel Jony a také se zapojil: společně jsme rozváželi listovku na záhony. Našli jsme v ní několik loňských kaštanů, což vedlo k jednomu z mnoha „přiznání Jonyho“: „Mám doma tři sta kaštanů a hledám vhodný plac na zasazení.“ U kamenného stolu také vyprávěl nějakou historku uvedenou slovy: „Jednou jsem něco kupoval od jednoho pána... Ne, vlastně prodával. Nějaký pneumatiky nebo něco takovýho. ... Ne, já už vím. Prodával jsem mu skříň.“ Po práci šel Malý vlk s Ájou ke svému kamarádovi do Unčína, uniklo jim tak hromadné focení na lešení, ač byl Malý vlk jedním z iniciátorů. Hned poté odjížděl Krokodýl, na hity s heligonkou tentokrát tedy bohužel nedošlo (i když Marta si to pochvalovala), ale aspoň provedl zmíněný dohled nad lešením. Odjížděl také Michal D.; Ondřej s Jáchymem a jejich dívky odjeli na koncert Poletíme? do Pardubic s tím, že se vrátí v noci.
A to se již chýlilo k večeru, který byl navíc ukrojen o hodinu kvůli změně času. Večeře byla klasická – brambory s tvarohem. Štěpán vcelku dlouho bavil celé osazenstvo historkami z železničního prostředí. Pak Honza Keller odtajnil další část nezměrného zbytovského archivu: donesl nám ukázat šablony, podle kterých se v Holandsku tiskla Nová píseň a které mu byly po revoluci vráceny. V čele stolu, kde klasicky seděl Jony obklopen dívkami (tentokrát Pepinou a Domčou) se vedla debata o architektuře a narušování přirozeného charakteru vesnic, kde slovy Jonyho „oko člověka spočine na lahodném rázu krajiny“, novými stavbami. Kromě toho Jony ovšem také vykládal o pražských evangelických sborech, tak, jak umí jen on. V každém někdy byl, takže mu nejenže nečiní problém je vyjmenovat, ale navrch několika vtipnými postřehy vystihne rysy jednotlivých společenství, vysloví pojednání o architektuře budov a neopomene se také zmínit o tamních farářích. V opačném koutě stolu, tj. u kuchyňské linky, se zatím EIS snažila nějak rozproudit zábavu zpěvem s kytarou (dali pár undergroundových hitů a několik písniček z Nové písně), ale moc se to nechytlo. Vlastně jsme tentokrát na Zbytově skoro nezpívali: chyběl Honza, Jeseter, večer i Krokodýl. Ve čtyři ráno nového času jsme s Kadym vzpomněli song Ve čtyři ráno a šli spát. Hned poté, co jsem zalehnul na pec, přijeli navrátilci z koncertu Poletíme? a když v kuchyni nenašli nikoho v bdělém stavu, šli také spát. Slyšel jsem ještě Jáchyma, jak říká, že snad v životě nebyl vzhůru v půl páté ráno, aniž by v sobě neměl alespoň kapku alkoholu. Nebo něco v tom smyslu.
Ráno jsme tentokrát jeli do Veselí, protože Malý vlk se zde potřeboval podívat, kde by bylo možné na hřbitově zasadit třešeň (neboť pod třešní byl ve Veselí dle tradice pohřben Tomáš Juren) a jestli se na hřbitově nachází tzv. „nekříž“. Obnova nekřížů na hřbitovech a snad i to zasazení třešně je nějaký projekt památkového ústavu, ke kterému se Malý vlk nějak nachomýtnul. Marta jela do Jimramova, protože zde bylo výroční sborové shromáždění. Bohoslužby byly v sále na faře, pak jsme šli na hřbitov. Zprvu jsme hledali Jurenův hrob, místní nás ale upozornili, že se právě neví, kde vlastně Juren leží. Proběhla také velká diskuse (převážně mezi Honzou Kellerem a Jonym) o tom, jestli povrch země zde na hřbitově i obecně stoupá v čase nebo naopak vlivem eroze klesá. Během návratu na Zbytov byly serpentýny nad Dalečínem svědky dalšího z řady automobilových happeningů. Ač jsme tentokrát nebyli na bohoslužbách v Jimramově, poměrně dost z nás v čele s Jáchymem a Terezkou jeli na kafe do Bistra. Pak už nastal všeobecný rozjezd, do kterého se tentokrát zapojili i Kellerovi, kteří odjížděli do Prahy. Těm, kteří ještě zůstávali na Zbytově, svěřili do správy klíče. Máca jel kamsi na Pardubice, tak vzal Šimona do Chrudimi. Pepinu, Domču, Lucku a mě hodil Jony na vlak do Bystřice. Poslední na Zbytově zůstal Jáchym a jeho spolucestující – a myslím, že si to tam s klíčema v rukou ještě dobře užili. Bylo totiž zase moc hezky!
Žádné komentáře:
Okomentovat