První na Zbytov v pátek na apríla dorazil Malý vlk, kterého dovezl br.fr.Š. Po něm pak holky Mičkovy se Štěpánem Esterlem, Jana Humlíčková přišla pěšky. Pak přijela Kolibova Fabie s ním, mnou, Jeníkem a jídlem. Na Zbytově už byli také tři zástupci rodiny Ondrových. Povídali jsme a když už jsme plánovali začít s večeří, přijela najednou dvě auta s Brna (Jony a Michal s Haničkou, Ráchel, Frantou, Pepinou, Luckou Prejzovou, Klárkou, Kurtem a Honzou Hanušem) a byli jsme skoro všichni. Trochu komornější to tentokrát bylo. Když už to vypadalo, že snad ani nepřijede nikdo z E.I.S. (Kady nemohl, byl v Bělči), objevil se najednou s růží v ruce ve dveřích Vojta Máca, kterého už léta nikdo neviděl, natož na Zbytově. Od pražského autobusu také došli/dostopovali Rebeka s Ondrou. Po večeři pokračovala družná zábava, jen Františka na chvilku usnula za pecí. Taky jsme trošku zpívali, hlavně písničky z českých hudebních pohádek. Také jsme rozebírali některé filmy a postesklo se nám, že si nemůžeme zazpívat vontskou píseň. Napsal jsem Jeseterovi, ať ji kouká složit a on odpověděl, že „hudba má u Foglara nadpřirozené účinky a byla by to svatokrádež“. (Smsku uvozovala dlouhá citace z úvodní kapitoly Tajemství Velkého Vonta.) Malý vlk vzpomíná: „Příliš se nezpívalo, poněvadž nebyl později vzhůru žádný kytarista kromě Mácy, který svým hraním uspal i Lucii Prejzovou.“ Ve čtyři jsme zazpívali hymnu těchto ranních hodin Ve čtyři ráno a šli s Malým vlkem a Kurtem spát. Spát ale nešel rozjetý Máca a Jeník, kteří dál kecali v kuchyni asi do čtvrt na sedm. Jony, který se pokoušel spát na peci, ráno dosvědčil, že ti dva si snad ani nepovídali, nýbrž mluvili zároveň a každý vedl dlouhý monolog. Já jsem nemohl usnout a tak jsem slyšel, jak vyšli ven a Máca Jeníkovi ukazoval svůj oblíbený strom. Marta ráno hořekovala, že chodili ven velmi často a vždycky už to vypadalo, že jdou spát, ale zase se vrátili.
Snídani ráno na půl devátou připravovala Lucka. Dostavili se všichni kromě dvou nočních ptáků. Rozdělili jsme si práci. Jony otálel, čekal, jak se situace vyvine, a vyfasoval tak tu nejhorší práci, o tom ale později. Vezměme si z toho ponaučení. Kolib šel kálet dřevo a zprvu byl udiven, že se s ním na tuto práci přihlásily i Karolina s Klárou Ondrovy. Pak se ale ukázalo, že Honza Keller dostal k narozeninám elektrickou štípačku, jejíž obsluhu hravě zvládne i dítě. Klára s maminkou Magdou a Karolinou štípali dřevo za pomoci mechanizace, Kolib jel ve starých kolejích s klíny a palicí. Holky Mičkovy s Janou se vrhly na úklid větví, které snášely k ohništi, řezaly a pálily. Úderná trojka Malý vlk - Honza Hanuš - Štěpán vytrhávala kůly od ohrady. Já zprvu myslel, že jde o tu malou ohradu na koně, při jejíž realizaci jsem osobně kdysi přispěl, ale Honza Keller se jen smál. Ráchel, Františka, Pepina a Lucka hrabaly kdekoli. Hanička s Klárkou přerovnávaly nějaké dřevo na dvorku a Jony kopal základy u zazděného vjezdu do stodoly a byl z toho nešťastný, protože narazil na nějaký obrovitý pařez. Odvážná skupina, do které se jako první přihlásili Ondra s Rebekou, kopala díru za novými kadiboudami; podle plánů se pak měla spojit s již stávající dírou. Do této skupiny dále patřili Michal Doležel, který si tam spolu s Ondrou máknul nejvíc, Kurt a já. Vzbudil se také Máca a byl k nám přiřazen. Úrodnou hlínu jsme napřed odváželi k hřišti, jak jsme se ale dostávali hlouběji a naráželi na jíl, již nebylo mnoho práce pro kolečkáře a Rebeku jakožto tu, která navezenou hlínu rozhrabávala. Rebeka tak trochu přišla o členství v naší skupině, ale vynahradila si to třeba prací u koní, ke kterým mj. také přijel pán na manikúru a pedikúru (seřezání kopyt apod.), a k nám i nadále docházela. Z práce naší kadibudkové skupiny se stalo to, co jsem již ráno předpokládal a na co jsem lákal pracanty: jeden z nás (hlavně ti dva, které jsem jmenoval) kopal v jámě, ostatní přihlíželi. Práce to byla natolik zajímavá, že se pravidelně tvořily hloučky i z ostatních. Samozřejmě na místě také vznikalo množství fórů, jak to u takových prací bývá, zvláště po té, co jsme dospěli k potřebné hloubce a už jen ukrajovali hlínu, která nás dělila od přeplněné jámy pod kadiboudou, se řešili různé podtlaky, náhlé erupce apod. Zapamatováníhodnou se stala hlavně tzv. „Jonyho výduť“, která spočívala v tom vytvořit ve stěně odvrácené od kadiboudy výduť, která bude za pár let „příjemným“ překvapením pro toho, kdo bude hloubit další jámu. Dalším snad Jonyho nápadem bylo, když už se jáma kope, tak proč ji nevykopat až k silnici a na druhé straně její obsah vypouštět na louku. Ještě před obědem přišli z Poličky od autobusu Lucka Náhunková s Kubištou, Lucka ihned začala pomáhat Ráchel s vařením, Kubišta se spolu s Jeníkem přidal k partě větvařů. Trojice Malý vlk - Štěpán - Honza byla velmi rychlá a tak Malý vlk se Štěpánem začali pracovat na úpravě terénu u hřiště (odkopávali svah). Malého vlka tato práce ale příliš nenaplňovala a tak zběhl k natírání střechy, což byla naopak práce pro něj. K němu se přidaly i Hanička s Klárkou, později po obědě i Martina. Malého vlka napadlo na střechu napsat nápis Zbytov, což vedlo k diskusím o leteckém mapování krajiny, kterých se účastnil hlavně Kubišta. Samotný nápis po obědě zhotovila Hanička.
Po obědě, ke kterému byly špagety (což prý není tak dobré jako jakési trubky; budu se snažit si to do příště zapamatovat), práce pokračovaly. Natírání střechy, kálení, kopání a další. Honza Keller odjel na nějaký pohřeb. Odjely také holky Mičkovy. Michal po jedné krumpací šichtě najednou zmizel něco vyřídit do Brna s tím, že se večer vrátí. Což se stalo námětem Kolibova fóru, že Michal tady dře a pak radši odjede, abychom ho neviděli odpočívat. Část obsahu díry se provalila, když byl vevnitř snad po druhé Vojta Máca, on se ale zrovna díval jinam. Závěrečné proražení pak zbylo na Ondru, Honza Keller to pak po svém návratu schválil. Jony odvezl Ráchel do Poličky a počkal tam na Lukáše Ondru. Čas trávil tím, že se mobilem fotil u hrobu Bohuslava Martinů. Před svačinou na chvíli odešel Malý vlk ke svému kamarádovi a bývalému spolužákovi do Unčína.
Po svačině dorazil Lukáš Ondra a do začátku jeho programu byla chvíli pauza. Vojtomír šel spát. Lukáš pak pod dojmem, že jsme intelektuálové, vyprávěl o Francouzské nové vlně ve filmu, hlavně o Truffautovi a Godardovi. Vyprávění doplňoval ukázkami z jejich filmů. Během programu se vrátil Michal a přivezl s sebou Rudolfa Brančovského s Konstantinem. Předěl mezi první s druhou částí programu (promítání filmu U konce s dechem) tvořila klasická zbytovská bramborovo-tvarohová večeře. Film skončil kolem půl jedenácté a my pokračovali v pití vína načnutého už k filmu. Dost jsme zpívali, Kolib hrál na kytaru největší hity od Suchého & Šlitra, vzpomínání na kunvaldské Brigády završil i zpěv několika brigádnických songů, došlo také na Ještě jedno kafe Roberta Křesťana a další. Zpíval s námi i Honza s Martou (hlavně tedy ty semaforské), Lukáš Ondra se smál. Pak jsme dali blok Trabandu, zvlášť písnička Historka z podsvětí dobře korespondovala s právě zhlédnutým snímkem. Já jsem vyhlásil, že nám zbylo nějak hodně mléka, že je možno pít s čajem, kávou, samotné apod. Jony zareagoval, že ráno uvaří kakao a odebral se spát na pec. Kolib pak šel spát, já s Kurtem jsme se chopili Evangelických zpěvníků a Lukáši Ondrovi ztuhl úsměv na rtech. Dali jsme několik zásadních fláků (367, 200, 311, na Vlčkovo přání dokonce i vánoční 278, 198, 189, 165, 580 apod.) a pak jsme se písní Beskyde, Beskyde vrhli na tzv. „lidovkový mainstream“, hlavně tedy já s Kurtem. Dávali jsme si to s takovou chutí, že nás dokonce napadlo natočil album a prodávat ho v supermarketech u pokladny za 30 korun. Po čase už to Jony nevydržel a slezl z pece. U stolu jsme pak seděli v tomto složení: Jony, Kurt, Malý vlk, Jeník, já a u pece v křesle Karolina. Debatovali jsme o všem možném, dokonce i na úděl farářských dětí trošku došlo (v této debatě se jediný Kurt nemohl příliš chytit). Zazpívali jsme Ve čtyři ráno, Malý vlk šel spát a brzy po něm i ostatní.
Ráno jsme jeli do Veselí. Bohoslužby žel nebyly v kostele, nýbrž v sále na faře (který je ale lepší než Karafiátova síň). Kázání Martina Litomiského na téma očí jakožto světel bylo i po těch několika setkáních s ním opět velmi překvapivé. Takové Godardovské, jak na konkrétních příkladech doložil Kolib. Po návratu jsme se už pomalu rozjížděli domů. Jonymu ale nějak špatně startovalo auto a tak ho napojil na svůj notebook a spolu s Ondrou se pokoušeli přijít na nějakou závadu. Jony se obával, že nedojede do Prahy, ale nakonec se auto samo od sebe umoudřilo. Malý vlk s Kubištou a s nimi Štěpán, Lucka Náhunková a Máca šli pěšky do Jimramova, kde je čekal odvoz Multiplou (Vojta do Nového Města, Štěpán do Ždírce, ostatní do Chotěboře, Lucka navštívila i Vilju a pak odjela do Prahy). Většina z nás, tj. Brňáci, po chvíli vyrazili směr Bistro, prošli se ale cestou podél řeky. Batohy jim vzal Michalovým autem Rudolf. Nakonec jsme (kromě místních, Ondrů (Ondrů a Ondry) a Rebeky) vyrazili Kolib, já, Jeník a Jana a Jony. Dojeli jsme k Bistru, sedli si na zahrádku a brzy po nás přišli i ostatní. Všimli jsme si, že naproti Bistru je dům na prodej. Jony odhadl jeho cenu na 2,7 milionů, pokud je prý nějak luxusně zařízen a má velkou zahradu, pak se může vyšplhat i na 5. V mobilu na internetu pak Kolib zjistil, že stojí pouhých 2 a čtvrt milionu a začali jsme se řešit jeho koupi. Bezvýsledně. Ještě jedna pěkná věc nás čekala - Kurt v Bistru oslavil narozeniny (jaký sen každého správného váguse!). Pak jsme se vyfotili na samospoušť a rozloučili. Jony jel sám na Prahu, my do Chrudimi. Ostatní ještě poseděli a měli v plánu se dopravit na nějaký vlak do Brna. Janu jsme dovezli do Sněžného, kde jsme se na sebe ještě zamávali s Jonym, který mířil na Malochýn.
Po pošmourném sobotním dopoledni, během kterého padlo i pár kapek, se vyčasilo a v neděli už bylo úplně nádherně. Takže z toho hlediska další povedený Zbytov. Z ostatních hledisek také, jen snad chybělo několik zásadních lidí, ale tak je to žel vždycky. S Honzou a Martou jsme v sobotu večer chvíli probírali, koho pozvat příště, trochu bezvýsledně, ale snad ještě na něco přijdeme. Počítám, že příště bychom se mohli sejít klasicky někdy koncem října, snad to vyjde, už teď se těším!
Žádné komentáře:
Okomentovat