Brigádnický sraz - Suchohrdly

Brigádnický sraz se po loňském Tahiti už podruhé konal netradičně na jaře, tentokrát v Suchohrdlech u Miroslavi o víkendu 25. - 27. března 2011. Přijel jsem vlakem do stanice Miroslav, která se překvapivě nachází právě v Suchohrdlech, v pátek v šest hodin odpoledne. U vlaku čekal Víťan s Terkou, Zuzkou, Matějem a Jendičem, z vlaku se mnou vystoupila i Ivča, která asi přistoupila v Moravském Krumlově. Došli jsme k „Víťanově“ chalupě a ač nás Víťan zval dovnitř na čaj, nějak se nám nechtělo a udělali jsme si ještě malou procházku k místnímu „lesoparku“. Ten sestává z asi tří stromů a větší kaluže vody a je oplocený, takže jsme se u něj moc nezdrželi a šli zpět. Sedli jsme si v kuchyni, čaj už byl vychladlý, ale Víťan pohotově postavil vodu na další. Pak se zpožděním dojel Ondra s Lucianou a nákupem a Tom s Marianou, Františkou a Pepinou. Dorazil také Radič a posledním vlakem Evka. Večer jsme hráli Alias, což je taková kopie Aktivit. Nejlepším momentem celé hry bylo Jendičovo pantomimické předvádění rysa ostrovida, kterého nikdo z jeho týmu neuhádl částečně také proto, že se všichni svíjeli smíchy. Já jsem předváděl jezevce, ale neuspěl jsem. Potom Ondra chytil na notebooku wifi a oznámil, že vedeme nad Španělskem. Poslední půlhodinu zápasu jsme sledovali na židličkách na dvorku (v domě se nám wifi nějak nepodařilo nikde najít) a byli jsme tedy svědky obratu Španělů z 0:1 na 2:1. Fotbal sledoval Ondra, Tom, Víťan, Jendič, Radič, Mates, já a Luciana, která z nás všech evidentně nejvíc rozuměla tomu, co se na hřišti dělo. Dost lidí šlo pak brzo spát (Víťan dokonce vymyslel oddělené spaní, to ale brzo padlo), já s Tomem, Radičem, Jendičem a Matějem jsme dali několik partií Blafuj, myslím, že dvakrát prohrál Tom, jednou Jednič.
Snídaně byla kolem poledne, přijely Aninka s Janou. Pak jsme šli na procházku k Miroslavskému rybníku, těsně před odchodem dorazil Tom R. a Ondra odjel do Nosislavi hrát na pohřeb. Dost foukalo, ale jinak bylo pěkně. U rybníku se s námi rozloučila Ivča, která spěchala na vlak. Před obědem jsme si ve velkém počtu (s dvěma renegáty) zahráli Bang!, já jsem to jakožto šerif dost prokaučoval. Sice jsem ještě odolal náporu dvou dynamitů při Prokletí, to se ale stalo osudným mému pomocníkovi Terce. Pepina pak vyřídila Jendiče, nebezpečného banditu, díky čemuž ale snížila dostřel Františce a její finální kulce. Františka tak potvrdila svou věčnou a nenapravitelnou příslušnost k banditům a podobné sebrance. Po obědě jsme opět dali několik partií Blafuj, prohrál opět Tom, ale taky Matěj a Jendič. Terka se Zuzkou odjely na nějaké tancování, ale vrátily se téměř včas na zahájení nejdůležitější části Brigádnického srazu, tj. vědecké konference (tentokrát na téma „Hygiena na Brigádě“). Konferenci zahájil svojí obecnou přednáškou o hygieně doc. Ušák (Tom), pak došlo na konkrétnější příspěvky. Já jsem pod názvem „Hygiena na Brigádě - pohled do historie“ ukázal několik fotek ze starších i novějších Brigád a pro zajímavost taky např. fotku z Brigádnického srazu z roku 1974. Po coffee-breaku nastoupil Jendič s velmi vtipnou přednáškou o latrínách (obecně o snad všech aspektech problému), po něm Radek s konkrétní matematicky i jinak fundovanou přednáškou o vypočítání potřebného objemu díry latríny či odpadovky. Hlavním pojmem diskutovaným v přednášce i následných dotazech publika byla průjmovost. Po další kratší pauze pak přišla na řadu finální část konference - panelová diskuse, kterou řídil (podobně jako celou konferenci) doc. Ušák. V panelu zasedli hygienik prof. Tetřívek (Radič), MUDr. Drobek (Víťan) a ekolog prof. Bobr (já). Doc. Ušák nám dával záludné otázky a my hovořili. Samozřejmě jsme dost improvizovali, protože jsme to dopředu neměli nijak zvlášť připravené (prvotní domluva, že by šlo něco takového udělat přišla až při procházce k rybníku) a tak jsme mleli dost nesmyslně (hlavně já), což nakonec ale nebylo úplně špatně, protože když nás Jendič poslal na kutě, vysvitlo, že jsme vlastně jen malé trhlé děti. Také jsme měli (ženské) převleky, které jsme vyhrabali z jedné skříně a např. Radič v tom svém vydržel až do noci. Jen ten fernet, který jsme na začátku panelové diskuse poslali do pléna, se k nám už nevrátil. Po konferenci se rozvinula delší debata na témata nakousnutá v příspěvcích. Pak odjely Aninka, Jana a Terka. Kecali jsme, zpívali a popíjeli. Tom představil několik písniček své nové kapely, zpívali jsme také něco z Brigádnického zpěvníku. Vzpomínali jsme na různé brigádnické historky. To se mi na srazech líbí - většina lidí z Brigád se běžně potkává i jinde, ale když už se potkají na Brigádnickém srazu, mluví se o Brigádě (např. Ondra vyprávěl, jak na své první Brigádě vařil s Xenou). Tom s Marianou, Ondra s Lucianou, Zuzka, Evka a Tom R. šli spát dřív, my ostatní jsme pak v čele s Radkem vymysleli kanadu - šli jsme jim ke dveřím zazpívat brigádnický budíček Hej hou (Jendič hrál na kytaru). Nedostali jsme se ale snad ani k pátému slovu, Tom vyskočil jak čertík z krabičky a hnal nás ven. Po asi dvou hodinách, během kterých jsme kecali a popíjeli víno, jsme se chystali fórek zopakovat, ale pak jsme se k tomu neodhodlali, přišlo nám to nakonec jako opakování vtipu. Františka s Pepinou se tedy už chystaly jít spát, ale v tom mě (asi pod dojmem podobné historky z nedávného Jimramova) napadlo vzít kohouta (o kterém se ten víkend docela mluvilo, protože na někoho dělal zlé oči) a dát ho Tomovi do pokoje (ten by začal kokrhat a Tom by si myslel, že to je Jendič). Františka s Pepinou rázem ožily a spolu se mnou, Radkem, Jendičem, Víťanem a Matějem jsme to začali promýšlet. Nakonec jsme se dohodli na slepici a Jendič ji šel ulovit do kurníku, Radič mu svítil a Víťan nesl pytel. My ostatní jsme se svíjeli smíchy, ale zároveň jsme měli strach z okamžité Tomovy pomsty (ale uklidňovali jsme se tím, že nic lepšího stejně nevymyslí). Pak jsme ještě chvilku seděli a čekali, jestli se něco bude dít, ale brzy poté už jsme šli spát (bylo už k páté hodině ranní). Když odešly Franta s Pepinou do svého pokoje, Radič nadhodil: „Tak jdeme pro další slepici, ne?“
Nakonec se, což se dalo čekat, ukázalo, že na akci „slepice“ bylo mnohem vtipnější její vymýlšní a realizování než ten zbytek - což tak u kanadských žertíků bývá. Slepice asi usnula (což jsme čekali) a vzbudila se asi kolem půl osmé (ne tedy se svítáním) a krátce zakvokala. Asi to vylekalo Zuzku a Toma to vyhnalo ze spacáku už v době, kdy chtěl stejně vstávat a údajně ji začal honit s klackem po pokoji. Velmi rychle ho ale zachránil Tom R., který také vstával brzy a slepici chytil a vrátil do ohrady. Já jsem samozřejmě netušil, o čem je řeč a Tomovi to bylo divné (že prý v pokoji byly zavřené dveře i okna). Tom s Marianou a Evkou pak jeli do Brna, Tom R., já a Mětes jsme šli do Miroslavi (i když zvláštní shodou náhod každý zvlášť). To už je jiný příběh a co se dělo dál na Brigádnickém srazu už nevím. Pravděpodobně se vstávalo pozdě, možná si i uvařili polévku, poklidili a odjeli.
Sešlo se nás docela dost a myslím, že to byl vydařený sraz. Snad jsem v tomto popisu na nic zásadního nezapomněl. Kdyžtak se ozvěte. Také jsme se dozvěděli, že letošní Brigáda je zajištěna a tak se těším!