pondělí 22. června 2015

Nádražky, květen 2015: střední Čechy

V květnu tohoto roku se uskutečnilo již sedmé putování po nádražkách pod vedením Kurta a páté s mou účastí. Kurt, k oslavě jehož velikosti jsem použil už všech myslitelných přívlastků v minulých zápisech zde na tomto blogu (snadno k dohledání), nejenže opět dokázal vymyslet a uskutečnit celou cestu, během které jsme vystřídali téměř všechny typy vlaků, které mají České dráhy ve svém portfoliu, ale též opět strhnul další dobrodruhy k následování, vyslovil během dne několik platných obecných soudů o nádražkové kultuře a taktéž konkrétně zhodnotil jednotlivé nádražky a jejich blízkost platónskému ideálu dokonalé nádražky, ke kterému se (patrně nevědomky) vztahují, vyjádřil v hvězdičkové škále (kterou přikládám k jednotlivým nádražkám níže) a kromě toho se během dne ještě stihl opít. My ostatní jsme jeho příkladu neumětelsky, tak jak byl kdo schopen, následovali. Byl to opět velmi podnětný den a něco z toho, co jsme zažili, přináší následující reportáž.

Odjezd z Brna do Prahy byl naplánován na časnou hodinu 5:41 v sobotu 30. května. Pamatuji si z toho to, že jsem vlak málem nestihl a že mě zklamalo, jak řídká je dopravní obslužnost Brna městskou hromadnou dopravou oproti stejné denní době v pracovní den. Ve vlaku již seděl Kurt s Frantou a Lucie s Robertem. Radek se bohužel na poslední chvíli omluvil, neboť s antibiotiky by byl zážitek z nádražek asi desetinový. Aspoň nás ale zastoupil na Pouti smíření, kam jsme se my ostatní žel kvůli časovému souběhu nedostali. Stejně tak na Martina něco vlezlo, co mu nedovolilo se zúčastnit. Sice plánoval vstát později a pak nás hrdinskou stíhací jízdou někde dohnat, nakonec ale byl nucen i od tohoto plánu upustit. Byl nás tedy lichý počet, co je nemilé vzhledem k celosíťovým jízdenkám pro dva (+ tři děti), které při putování obvykle používáme; na toho lichého se pak ostatní skládají, aby cesta stála všechny stejně. V Praze se ještě plánovala připojit Lucka a Eva, která se již do dějin nádražkových tour nesmazatelně zapsala tím, že přijíždí z Německa, to tentokrát ještě vylepšila o to, že zhruba v době, kdy my startovali z Brna do Prahy, ona odjížděla z Prahy do Brna, kam si odskočila z Německa něco vyřídit s tím, že nás pak během dne ještě z Brna dožene! Jak to dopadlo, popisuje reportáž na dalších řádcích. Každopádně všechny tyto skutečnosti se promítly do uvažování o tom, jaká jízdenka se pro koho nejvíce vyplatí, což nám zabralo skoro celou cestu z Brna do Prahy. Poměrně hrdý jsem na některá mnou navrhovaná řešení, která zahrnovala různé elegantní předávky jízdenek různé platnosti mezi jednotlivými účastníky tour, nakonec ale pro velikou složitost něco takového domluvit žel žádný z nápadů nebyl přijat.

Někde u České Třebové Robert překonal svůj osobní rekord v nejčasnějším pivu, když z batohu vytáhnul plechovku Kozla a nadšeně ji zkonzumoval. Kdesi za Kolínem jsme si dopřáli první větší zážitek této tour: přesunuli jsme se hromadně do jídelního vozu a dali si kafe. Zde se opět musím pochlubit, že užitím holmesovských metod dedukce jsem po chvíli zírání do jídelního lístku pochopil, že „happy hours“, kdy je cena služeb v jídeláku výrazně nižší, se shodují s časem, kdy se konkrétní vlak nachází na území České republiky. Náhoda? Nemyslím si.

1. Praha Masarykovo nádraží
Brno 5:41 – Praha hl. n. 8:20, EC 176 Johannes Brahms
Z hlaváku se přesouváme pěšky na Masaryčku. Při pražských nádražkách jsme zde kvůli tomu, že má vchod z ulice, opomněli bistro Flip, na což jsme byli upozorněni samotným npyrinem, redaktorem Vágus.cz. Tentokrát neponecháváme nic náhodě a bez váhání vstupujeme dovnitř. Jsme nadšeni a Kurt hned na začátek dává absolutorium! Ve Flipu se k nám připojuje Lucka. Popíjíme lahváče na stojáka a jíme párky v rohlíku. Popis zařízení bistra by vydal na povídku až novelu menšího rozsahu, zde se pouze zastavím u obskurní vitríny hračkami a drogistickým zbožím, kde nakupujeme plyšáka jako dárek k zítřejšímu křtu dcery druhého zakladatele nádražek Honzy. Debatujeme o právě spatřené vitríně a nejvíc ohlasů získává Frantina teorie, že prodej hraček umožňuje místním štamgastům, kteří po celodenním popíjení zde cítí, že mírně zanedbávají rodinu, aby jejich zakoupení při odchodu z bistra (v době, kdy jsou trochu naměkko) umožnilo návrat domů se ctí.
Kurtovo hodnocení: ***** z 5


2. Kladno
Praha Masarykovo nádraží 9:02 – Kladno 9:41, R 1230
Cestou míjíme továrnu na Lego, což je vytoužená štace našeho kamaráda Malého vlka. Továrna má i svou vlastní lego zastávku, vlak tam ale nezastavil, asi že nebyl z lega. Nádražka na Kladně se nám líbí, je zde dokonce malý literární koutek s několika knihami včetně děl Aloise Jiráska. Dojem kazí automaty, ale jejich pozoruhodné rozestavění kolem dveří je tak vtipné, že je víceméně bereme na milost. Během naší návštěvy se nádražka solidně zaplnila, také štamgastský stůl vybavený cedulkou „Personální stůl. Nesedat!“ přijal své dnešní osazenstvo. Debatujeme o fotbalu. Na nádraží se shlukuje větší než malé množství „žlutých sviní“, jak přezdívám motorákům řady 814.
Kurtovo hodnocení: *** 1/2


3. Kralupy na Vltavou
Kladno 10:29 – Kralupy nad Vltavou 11:06, Os 9812
V Kralupech jsme v prvé řadě nadšeni nádražní budovou a různými detaily v interiéru, jinde už neviděnými. Do designu nádraží zapadá i nádražka. Je zde dost plno, zprvu ani nemůžeme najít místo. Po usednutí debatujeme o jejím stáří a jaká zařízení osobně navštívená či známá nám z filmů nám připomíná (kupř. jídelnu určitého typu horského hotelu). Kurt poznamenává: „Narazili jsme na starší historickou vrstvu, než na jakou obvykle v nádražkách narážíme.“ O víkendu se zde bohužel nevaří, ale je nám bez problémů dovoleno rozložit si po stole vlastní svačiny, takže se máme parádně. Jako bonus je zde neuvěřitelně levné pivo, desítka Rychtáře stojí celých dvanáct korun! Jistě, zažil jsem již hospody, kde desítka stála deset a dvanáctka dvanáct, ale to byly malé vesnické knajpy a už je tomu pár let, v plné nádražce kousek od Prahy je to vcelku šok. Osazenstvo nádražky je pozoruhodné, např. u vedlejšího stolu má rande starší pár, který nezměnil účes ani oděv od 80. let minulého století. Dáváme se do řeči s „paní vedoucí“, která je z nás úplně nadšena a lituje toho, že takových slušných lidí, jako jsme my, nechodí do její restaurace víc, místo toho má spousty problémů s ožralci. Jelikož na Kralupy máme skoro dvě a půl hodiny, na chvilku se jdeme ještě projít k řece.
Kurtovo hodnocení: **** 1/2


4. Všetaty
Kralupy nad Vltavou 13:32 – Neratovice 13:55, Os 19517
Neratovice 14:00 – Všetaty 14:06, R 1144

Z Kralup jedeme dobytčákem řady 809 a vyslechneme zde tento podnětný rozhovor:
A: „V sobotu kántry, v neděli fotbal.“
B: „Kdy bude nohejbal?“
C: „Jakže se jmenoval náš tým?“
B: „Vychlastaný játra.“
A: „To byl dobrej tým.“
B: „I když jsme nevyhrávali, tak jsme měli největší ohlas.“
V Neratovicích pouze přestupujeme, nádražka zde bohužel není. Ve Všetatech sedíme na zahrádce, která je chytře umístěna v zastřešené části perónu. Dáváme si oběd, řízek či smažmen, pingl je velmi přátelský. Dovnitř jdeme pouze cestou na záchod, takže vnitřní vybavení nemůžeme úplně zhodnotit, dojem kazí televize (i když v ní, pokud si dobře vzpomínám, běžel východoněmecký western), ale vylepšují jej pěkná kamínka.
Kurtovo hodnocení: **** 1/2


5. Lysá nad Labem
Všetaty 15:14 – Lysá nad Labem 15:37, Os 6413
V Lysé nám chvíli trvá, než se vymotáme z podchodu a nové výpravní budovy. Naštěstí nalézáme starou budovu a v ní nádražku. Zajímavostí a samozřejmě předností celé této tour je, že všechny navštívené nádražky jsou nádražkami první kategorie podle dělení Vágus.cz, tj. jsou umístěné ve výpravní budově. Ze samotné nádražky v Lysé ale moc nadšeni nejsme. Vypadá, jako kdyby se někdo snažil z ní udělat cukrárnu, ale jaksi se mu to nepovedlo a zůstalo to nádražkou. Klientela je vyloženě nádražkovská. Když o tom debatujeme druhý den s druhým ze zakladatelů tour po nádražkách Honzou, vzpomene při této příležitosti klasický filozoficko-sociologický problém „místa, které nevydrželo nebýt hospodou“ a v tomto konceptu shledáváme jisté styčné body s charakterem nádražky v Lysé. U stolu v nádražce řešíme Kurtovo hodnocení nádražek a též pofiderní označení „postřižinské pivo“. Když se zvedáme, Franta prorocky poznamená: „Když se tu nic nezmění, tak by to za deset let mohla být solidní nádražka.“ Geniální je nabídka jídel na okně nádražky (viz fotoreport).
Kurtovo hodnocení: ** 1/2


6. Nymburk
Lysá nad Labem 16:33 – Nymburk 16:50, Os 5833
Po slabší Lysé přichází asi nejhorší nádražka celé tour: Nymburk. Kurt hodnotí: „Je tu moc šméčka.“ Nádražka má velmi zvláštně oddělené prostory. Jedna místnost (nekuřácká) je úplně oddělená a vchod do ní je z chodby cestou na záchod. Při vstupu z perónu je malý prostor s barem, větší prostor vedle baru je od toho malého prostoru při vstupu oddělen podivnou zdí. Muž u vedlejšího stolu asi 40 minut nepřetržitě telefonuje (vypadá u toho jak Tonda Blaník), načež telefonát ukončuje slovy „nemám čas se s tebou vybavovat“. Eva, která nás dohání z Prahy přes Brno v jednu chvíli Nymburkem projede, ale protože takhle projelo předtím několik nákladních vlaků, nestíháme na to reagovat. Stalo se totiž toto: Eva poprvé v životě neplánovaně usnula ve vlaku a cestou z Brna projela Kolínem a dojela do Prahy. Při návratu pak do Kolína jel vlak odklonem přes Nymburk, ale nestavil tam. Eva nás tedy čeká v kolínské nádražce. Hurá za Evou!
Kurtovo hodnocení: **


7. Kolín
Nymburk 17:49 – Kolín 18:10, R 1109
Původní Kurtův plán počítá s hodinou v kolínské nádražce a pak při návratu do Brna ještě se zastávkou v České Třebové. Lucka, která ale bydlí v Praze, by se od nás v Kolíně už stejně odpojila a tak měníme plán a zůstáváme v Kolíně déle s tím, že Česká Třebová je snadno dostupná např. během tour na Náchodsko, jejíž plán se již rodí v Kurtově hlavě. Nádražku v Kolíně navštívili pionýři Kurt s Honzou během první cesty po nádražkách a vzpomínají na ni v superlativech. Podle jejich líčení šlo o bazilikální stavbu se třemi loděmi a se zvýšeným stropem v hlavní lodi. Po přestavbě v minulých letech ale z této koncepce nezůstal kámen na kameni a dnes jde o tuctovou nádražku, v dnešní tour určitě podprůměrnou. Chlastáme a v blízkém obchodě nakupujeme pro zpáteční cestu do Brna již ověřenou kombinaci vodky s džusem. Loučíme se s Luckou plni nadějí v brzké shledání při podobně výtečné příležitosti.
Kurtovo hodnocení: ***


8. Brno
Kolín 20:23 – Brno 22:19, IC 575 Leoš Janáček
Do Brna dorážíme ve znamenité náladě. Lucie spěchá na rozjezd, my ostatní spřádáme ještě myšlenky na výlet do nádražky ve Střelicích, neboť jízdenky nám propadnou až o půlnoci. Nakonec vyhrává záchranná brzda upozorňující, že bychom se patrně už nedostali zpět do Brna a možná nestihli zítřejší křest. Jdeme na pivo do Lamploty, ale cosi nás zastavuje ve dveřích a otáčíme kormidlo směr Padowetz. LOL, to jsme si tedy pomohli. Voláme Pepině, která sice není nádražkový typ, ale dnes večer se vrátila po měsíci z Finska (úplně původně jsme si všichni zahrávali i s myšlenkou, že by se k nám cestou z Ruzyně do Brna připojila v některé z nádražek). K překvapení všech Pepina asi 10 minut po příjezdu domů kašle na vybalování a přijíždí za námi. Pijeme pivo a veselíme se. Rachejtle praskají. Lidé provolávají slávu. Kurtovo jméno jde od úst k ústům. Autobusy rozjezdů nám troubí na pozdrav. Z okna své vily se dívá pan Alfred Stiassni a usmívá se. Hvězdy jsou jak sedmikrásky.

Fotoreportáž zde.

2 komentáře:

  1. Přátelé, kdybyste do všetatského Lokobaru dorazili přesně o den později, tak jsme se tam mohli potkat. Posilňovali jsme se tam s naší kapelou před zkouškou.

    OdpovědětVymazat
  2. Nádražky jsem si hodně oblíbil v době, když jsem dělal servis šroubových kompresorů, jezdil jsem po celé republice a objevoval genia loci těchhle zapadlých míst. S postupem času ale ty nádražky začaly čím dál tím více upadat a stalo se z toho spíše semeniště různých živlů... A to už prostě člověka nebaví. ;-)

    OdpovědětVymazat